Chavismus dostal vážnou ránu v parlamentních volbách minulou neděli 6. prosince. Síla úderu je taková, že se hnutí stále potácí. Venezuelská opozice, volně organizovaná ve volebním bloku zvaném Democratic Unity Roundtable (MUD), dosáhla nejen většiny křesel v Národním shromáždění, ale také kvalifikované většiny potřebné k vypsání referend, zahájení ústavní reformy a reorganizaci soudní moci. . Dlouhodobé důsledky tohoto neúspěchu, které jsou pravděpodobně vážné a možná katastrofální, budou záviset na schopnosti chavistického hnutí jak udržet vnitřní řád, tak se také renovovat.
Tváří v tvář těmto volebním výsledkům byl prezident Nicolás Maduro mezi prvními vyzývat k sebekritice a renovaci v chavismu. To je něco, co se před pěti lety pokusil spustit zesnulý vůdce Hugo Chávez kampaní „3R“ (Revize, Náprava, Opětovný impuls). Vážná sebekritika se však bolívarskému hnutí vždy vyhýbala. Více než etický problém je to problém organizace: kdo bude koho kritizovat a jakou silou? Historie ukázala potíže s vyvážením demokracie a centra
Sebekritika také musí čelit faktům a interpretovat je bez předsudků. Klíčovým faktem je, že nedělní dobře navštívené volby zaznamenaly o dva miliony více voličů, kteří se rozhodli pro opoziční blok než pro chovismus. Je to proto, jak řekl prezident Maduro, probíhá „ekonomická válka“ proti Venezuele a proti jeho vládě? Vysvětlení je v nejlepším případě částečné. Ekonomická válka, jako jsou ty vedené proti Chile Salvadora Allendeho nebo revoluční Kubě, nemusí být nutně úspěšná. Jestliže Kuba vzdoruje více než 50 let as menšími zdroji, pak musí být chování venezuelské vlády, která čelí vlastní ekonomické válce, chybné. Klíčovým faktorem je jistě to, že navzdory neustálému varování vlády před ekonomickými agresemi nikdy nenavrhla koherentní strategii, jak je porazit. To by znamenalo jasně definovat nepřítele, lokalizovat jeho velitelství a pak organizovat akce k dosažení strategického vítězství.
Skutečnost, že Maduro žádnou takovou strategii nenavrhl, je pravděpodobně hlavním důvodem, proč tolik voličů z dělnické třídy, včetně těch v historicky chavistických sektorech, jako je slavný 23 Enero barrio z Caracasu, minulou neděli hlasovalo proti chavismu. Venezuelský lid prokázal svou odolnost a loajalitu v situacích, které byly mnohem vyčerpávající, jako bylo zastavení ropy v letech 2002-3, ale když není konec v dohledu, protože vedení postrádá strategický plán, pak je téměř nemožné, aby si vůdci zachovali důvěryhodnost a následovníci si zachovali víru.
Během nadcházejícího roku budou vážné ekonomické problémy Venezuely, které jsou strukturální a mají hodně společného s globální ekonomickou krizí, pokračovat, navzdory falešným slibům Demokratického kulatého stolu, že hlasování v jejich prospěch povede k rychlému vyřešení. To znamená, že rok 2016 bude ve znamení diskurzivního boje o to, kdo je odpovědný – v situaci rozdělení moci – za přetrvávání ekonomických potíží. Zde začne chavismus s nevýhodou, protože jak ukazuje nedávný výsledek hlasování, v současnosti nese odpovědnost. Jakmile však vyjdou najevo falešné sliby opozice – spolu s jejím vnitřním rozdělením a nesoudržností, nemluvě o jejích hluboce fašistických a genocidních tendencích – dostane se pod větší kontrolu a kritiku mas.
Chavismus se bude muset snažit zachovat své nejcennější pokroky a dědictví. Patří mezi ně sociální programy a rozšířená demokracie, které budou všechny napadeny. Stejně důležité jsou však myšlenky a politický příklad. Nesmí být dovoleno, aby byly pohřbeny pod troskami stovek kompromisů a ústupů, má-li odkaz chavistů nadále inspirovat lidi na celém světě. V nedávné kampani se chavismus zapojil do ubohých klientských praktik (rozdávání telefonů a aut) a bojové kampaně („Pravice vám vezme dům a váš počítač“), která paradoxně připomínala opoziční antikomunistickou propagandu proti Chávezovi v letech 2006-7. Je třeba mít na paměti, že opozice a imperialismus chtějí nejen porazit chovismus na místě, ale také vymazat jeho dědictví. Toho lze nejlépe dosáhnout involucí hnutí, jak se stalo, když se evropská socialistická hnutí stala nejprve „sociálně-demokratickými“ a poté ani socialistickými, ani demokratickými. Z toho důvodu by chavisté měli pracovat na tom, aby odolali takové degeneraci, i když riskují ztrátu státní moci.
Chris Gilbert je profesorem politologie na Universidad Bolivariana de Venezuela.
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat
1 Komentář
Výsledky Venezuely rozhodně nejsou dobré ani pro Kubu, která čelí podobným výzvám,