Tento rozhovor je součástí série v předstihu Asijsko-evropské lidové fórum zkoumání ekonomického a sociálního stavu Evropy a Asie a výzev pro sociální hnutí zavázaná k sociální, ekonomické a environmentální spravedlnosti.
Jak změnil nástup Asie jako ekonomické velmoci globální rovnováhu sil?
Na jednu stranu si myslím, že na mezinárodní ekonomické scéně rozhodně došlo k zásadní změně. Je zřejmé, že nyní máme multipolární svět se dvěma globálními ekonomikami, zejména Indií a Čínou, které se dostaly na globální ekonomickou scénu.
Evropa mezitím v podstatě stagnuje a USA se stále nemohou dostat z recese. USA jsou po další katastrofální válce v Iráku svázány v nevyhratelné válce v Afghánistánu, takže ztratily svou důvěryhodnost jako imperiální mocnost. Už není schopna utvářet svět podle svých přání, jak jsme viděli u výzev, kterým čelí i na svém vlastním dvorku, kdy Venezuela a Bolívie ukazují, že existují alternativy.
Jaké důsledky má vzestup Asie pro Evropu?
Vzestup Asie je významný, protože mění korelaci sil globálně a oslabuje politickou hegemonii USA a Evropy. To je důležité – ať už si o charakteru Indie a čínského růstu myslíme cokoli – protože to znamená, že několik zemí má na mezinárodní úrovni menší pravomoci vnucovat ostatním.
V tomto bodě je Evropa ekonomicky poškozena. Zdá se, že se nedokáže dostat ze svých ekonomických kolejí a stagnace. Vstoupí do ještě hlubší krize, protože přechod na úsporné rozpočty jen prohloubí hospodářskou krizi a povede ke stále větší sociální krizi.
Evropská agenda se již dostává do potíží s krizí v eurozóně, která vedla k tomu, že bohatší země začaly prosazovat úsporné programy na ty chudší. Tím se prohloubí propast mezi bohatými a chudými zeměmi v EU, která byla v minulosti překryta řadou věcí, jako jsou dotace EU v čele s německými financemi. Ale tyto dny jsou nyní zjevně pryč.
Neukazuje vzestup Indie a Číny úspěch neoliberalismu nebo kapitalismu?
Čína nikdy nebyla neoliberální ekonomikou. Je to vysoce chráněná ekonomika se silnou rolí státu. Například Čína nemá žádnou liberalizaci kapitálového účtu, a proto se její měně daří dobře. Zachovala si také kontrolu nad svým finančním sektorem, a proto nebyla vtažena do finanční krize.
Ale Čína je evidentně kapitalistická ekonomika par excellence. Integrace Číny do globální kapitalistické ekonomiky byla ve skutečnosti klíčovým mechanismem pro pokračování reprodukce systému. Toto je nedílnou součástí kapitalismu, že obsahuje dynamiku, která se má reprodukovat, což byl základní pohled Rosy Luxemburgové.
Kapitalistická povaha ekonomiky znamenala, že čínský růst byl založen na represi dělnické třídy, marginalizaci rolníků a dělníků a růstu obrovských nerovností. Pokud se tedy lidé ptají, zda je Čína vzorem pro rozvojové země, odpověď je rozhodně ne. I když některé aspekty role státu v čínské ekonomice jsou důležité a stojí za to je zopakovat.
A co Indie?
Musíme také demystifikovat „úspěch“ Indie. Za tempem růstu je Indie zemí v krizi. Pokračující zanedbávání rolnictva a vyloučení většiny z jakýchkoli výhod plynoucích z hospodářského růstu je to, co pohání maoistické povstání.
Měřit úspěch na základě míry růstu je nedostatečné. Pokud se podíváme na skutečné sociální podmínky v Indii a Číně, můžeme vidět, že to byl růst s velkými sociálními náklady.
Jaké budou důsledky těchto rostoucích ekonomických a sociálních rozdílů v Asii?
Je zřejmé, že hospodářský vzestup Asie nebyl dosud doprovázen růstem politických a ekonomických práv. Organizační potenciál nižších tříd pracujících a sporných s kapitálem se však stane mnohem důležitějším. Vzhledem k povaze kapitalismu víme, že bude narůstat třídní napětí a třídní konflikty, které porostou v Asii, i když některé státy začnou spory o hegemonii na Západě.
V Číně jsme již svědky vzpoury dělnické třídy se stávkami proti Foxconnu a Hondě. To ukázalo, že dělníci, kteří měli dlouhou dobu velmi submisivní roli, začínají získávat třídní vědomí a organizovat se. Vstupujeme tedy do významného procesu konfliktu a doufejme i demokratizace – ekonomického i politického.
Jaký byl dopad finanční/ekonomické krize v Asii? Jak reagovala Asie?
Asii se dosud hospodářská krize z velké části vyhnula. Jediná věc, která udělala velký rozdíl, kromě toho, že všechny země přijaly opatření na podporu svých domácích ekonomik a stimulaci většími výdaji, byla Čína, která se ukázala jako skutečné dynamo regionu. Jeho výdaje na stimulační výdaje ve výši 585 miliard USD a jeho pokračující poptávka po surovinách a komponentech přinesly skutečný rozdíl a vedly k vysokým tempům růstu v jihovýchodní Asii, včetně zde na Filipínách.
To však neznamená, že v Asii bude dlouhodobě dobře. Problém, kterému bude Asie čelit, spočívá v tom, že čínská ekonomika je stále vysoce závislá na exportu do USA a Evropy. Schopnost čínského domácího trhu ustoupit je velmi omezená, protože čínskou strategií posledních 25 let byl růst vedený exportem na úkor rolnictva a nižších tříd. Zvýšené vládní výdaje mohou zaplnit mezeru jen na krátkou dobu. Pokud se EU a USA nezotaví, nebude toto oživení trvat příliš dlouho. Poslední čísla ukazují, že americká ekonomika oslabuje. Evropa vstupuje do dvojité recese.
Technokraté v Asii stále nepřijali, že domácí trhy jsou klíčové, a to znamená přerozdělování příjmů. Stále čekají na zotavení na Západě. To je cena, kterou Asie zaplatí za vytvoření ekonomik značně závislých na exportu, zejména na sever.
Jak tato dynamika utváří říjnové setkání Asie-Evropa (ASEM) a debaty?
Myslím, že projekt ASEM pokulhává. Pro evropské elity bylo hlavním motivem ASEMu pokusit se čelit americké hegemonii, aby se zjistilo, zda by Evropa mohla navázat nové fungující ekonomické vztahy s Asií. Ta se rozpadla v době asijské finanční krize v 1990. letech, se ztrátou zájmu evropských zemí. To v poslední době ožilo, se zaměřením ne tolik na Asii, ale na Indii a Čínu.
ASEM je v podstatě fórum, kde mohou evropské a asijské země vést dialog nezávisle na USA. Zdá se, že jde hlavně o talk shop, protože ze setkání nevzešly žádné významné ekonomické iniciativy, které by prosperovaly. Pro asijské elity je to považováno za zajímavé fórum, ale ve skutečnosti není důležité.
Pro občanskou společnost však toto každoroční setkání dalo šanci posílit vazby mezi skupinami občanské společnosti mezi Evropou a Asií, což byl velmi pozitivní vývoj. Například umožnila důležitou práci v oblasti migrující práce a upozornila na tlak, kterému přistěhovalci v Evropě čelí, a na všechny důvody, proč migrují. AEPF byla velmi důležitým nástrojem, kde byly tyto druhy diskusí a mezinárodní solidarita posíleny.
Jaké klíčové problémy by podle vás mělo asijsko-evropské lidové fórum řešit a zdůrazňovat?
Myslím si, že AEPF se musí i nadále soustředit na lidská práva v řadě oblastí – zejména v Barmě. Myslím, že by to mělo tlačit na stažení sil z Afghánistánu. Myslím, že by se měla zaměřit na migraci, protože migranti čelí rostoucí diskriminaci v Evropě, zejména s prohlubující se ekonomickou krizí.
Pokud jde o klima, musí občanská společnost přimět Evropu, aby byla aktivnější a provedla hluboké škrty, nezávisle na nečinnosti USA. Fórum by také mělo povzbudit Čínu a Indii, aby přijaly závazky, které sníží jejich současnou produkci skleníkových plynů. I když byly historicky USA a severní země daleko většími producenty emisí a mají hlavní odpovědnost za přijímání závazků, AEPF by mohla předložit pozitivní program vyžadující závazky ze strany všech zemí.
AEPF by samozřejmě měla také mluvit o alternativních modelech vývoje. Neoliberalismus zjevně selhal v Evropě i v Asii, jak tedy můžeme ovlivnit vlády, aby změnily směr?
Jednou z klíčových oblastí, kde musíme posílit vazby, je mezi odborovými svazy v Evropě a pracovníky v jihovýchodní Asii. Odborové svazy musí být ve svých názorech v Evropě méně protekcionistické. I když je správné, aby se odbory obávaly ztráty pracovních míst a ochrany jejich pracovních míst, musí být také mnohem aktivnější při podpoře pracovníků organizujících se v Indii, Číně a jihovýchodní Asii. Pouze intenzivním úsilím o sjednocení pracujících mohou dělnická hnutí znovu získat svou dynamiku a napravit nerovnováhu mezi managementem a kapitálem, která byla tak výrazná v posledních 20 letech.
Walden Bello je senior analytik filipínského think-tanku Focus on the Global South, člen TNI a zástupce Akbayan na filipínském kongresu.
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat