Frances Piven a Richard Cloward (1977) kdysi napsali, že když hnutí chudých lidí jdou proti doktríně těch, kteří se považují za intelektuální revoluční předvoj, jsou tato hnutí často zesměšňována a odmítána. Historie je plná příkladů, kdy byla hnutí odmítnuta buď kvůli tomu, že byla příliš „nacionalistická“, nebo pro „chybějící třídní vědomí“. Například, ačkoli je Hnutí černého vědomí (BCM) nyní považováno za jedno z politických hnutí, které hrálo významnou roli v boji proti režimu apartheidu, bylo kdysi obviněno z manipulace CIA. Unity Movement, zaniklá politická organizace, která také bojovala proti režimu apartheidu, charakterizovala BCM jako „americkou implantaci, založenou na třídě a manipulovanou CIA“ (Chisholm 1991).
Sociální hnutí po apartheidu se v různé míře naučila, že nesouhlas s těmi, kdo se považují za intelektuální revoluční předvoj, stojí vysokou cenu. Vzhledem k dědictví systému apartheidu bývají intelektuální revoluční předvoj v Jižní Africe vzdělaní bílí aktivisté střední třídy, kteří zkoumají sociální hnutí a píší o nich do časopisů. V akademických/intelektuálních kruzích je to právě tento intelektuální revoluční předvoj, který udává tón a hranice debaty o sociálních hnutích v post-apartheidu v Jižní Africe. Černí intelektuálové jako Buntu Siwisa (2008) označují tyto bílé aktivisty střední třídy za „městské intelektuálské aktivisty“. Siwisa dále poznamenává, že tito „městští intelektuálové-aktivisté“ se vyznačují skutečností, že jsou vysokoškolsky vzdělaní a mají zajištěné zaměstnání, zatímco černošští aktivisté z místní základny jsou nevzdělaní a často nezaměstnaní.
Nedávno se chudí černí aktivisté v Jižní Africe stali terčem ošklivé kampaně, kterou vede Heinrich Bohmke – jeden z „městských intelektuálních aktivistů“, o kterých Siwisa psal ve svém článku s názvem: „ Davový nájem nebo boj zdola? Fórum zainteresovaných občanů v Mpumalanga Township, Durban, 1999-2005“. Podle Siwisy (2008) byl Heinrich Bohmke kdysi „právním poradcem“ a jedním z „prominentních organizátorů“ dnes již neexistujícího sociálního hnutí se sídlem v Durbanu, Concerned Citizens Forum (CCF).
V těchto dnech však Bohmke zpívá jinou melodii. Je toho názoru, že „sociální hnutí jsou mrtvá“. Prostřednictvím svého blogu, Dispozice: http://dispositionsjournal.blogspot.co.nz/, Bohmke rozpoutal sérii nepřátelských a destruktivních útoků na hnutí chudých lidí. Bohmkeho pohrdání černošským vedením je bezkonkurenční. Například tvrdí, že S'bu Zikode ze základny Abahlali Mjondolo (AbM) je intelektuálně neschopný diskutovat o Frantzi Fanonovi bez pomoci bílého mentora. Bohmke svými vlastními slovy píše, že:
"Když čteme Abahlaliho prohlášení a projevy Sbu Zikodeho, slovo od slova jsme našli Pithouseův [bílý akademik] pohled na Fanona, nikoli Zikodeho."
Bohmke pokračuje:
"Pro bolestný příklad toho se podívejte na rozhovor se Sbu Zikode venku."
přednáška Fanon, pořádaná programem Church Land, na téma „Proč je Fanon
Dnes relevantní…. I když šlape vodu docela dobře, Zikode je očividně mimo
jeho hloubka a otřepané fráze o Fanonovi by se mohly vztahovat na každého aktivistu za lidská práva.
Ve stejném článku s názvem „Bromomluva, Fanon a ruch sociálního hnutí“ Bohmke útočí na další chudé lidové hnutí — Hnutí nezaměstnaných (UPM). Zesměšňuje a zesměšňuje hnutí slovy, že:
„Ruce UPM nedrží pero. Kota [Ayanda Kota je vůdce UPM] a spol. poskytují nezpracovaná data, ale vyprávění, do kterého jsou vloženy „nejdůležitější“ části, dodává externí mentor. Je nad i pod jednotlivými členy UPM psát, co se objeví v Inboxech po celém světě.“
Bohmke pak přiblíží Ayandu Kota. S odvoláním na anonymní zdroj píše, že:
„Akademik, který sdílel platformu s Kotou, si pamatuje, jak se potýkal s projevem o Fanonu. "Bylo to bolestivé," říká, "viděli jste, že ten projev nenapsal."
Jedním z nejtrvalejších rasistických stereotypů je přesvědčení, že černoši nejsou schopni cerebrálních funkcí (Wright 1997). Bohmke tedy považuje za snadné vylíčit černé vůdce postapartheidních sociálních hnutí jako hlupáky. Pokud jde o Bohmkeho, černé vedení sociálních hnutí napodobuje bílé, když se zapojují do intelektuálních debat, a navíc černí vůdci potřebují pomoc bílých, aby mohli mluvit o Frantz Fanonovi.
Bohmke dále obviňuje černošské vedení post-apartheidních sociálních hnutí z nečestnosti a označuje je za podvodníky, kteří požívají výhod plynoucích ze statusu vůdců sociálního hnutí.
„Ten černoch, trochu podvodník, který za to může, také aktivista, si to myslí
umí tahat za nitky. Jsou tam letenky, peníze od nevládních organizací
pocit vznešenosti. Ale je chycen. Struny se utahují, závislost
zvětšuje, prostor pro manévrování je menší. Musí vystupovat. Poskytněte prohlídky města
výzkumníci ze zámoří. Odsuzujte špatného bílého rivala jeho mentora. Udržujte a
zdání fungující organizace."
Když AbM odmítne spolupracovat s Centrem pro občanskou společnost v Durbanu, Bohmke píše, že hnutí chudých lidí je používáno jako „stopařský kůň“ jistým bílým akademikem k boji proti vlastním akademickým bitvám. Cituji Bohmke:
„A pak být pronásledovatelem pro hloupý a neudržitelný bojkot Centra pro občanskou společnost, kde jeden z jeho mentorů pracoval a musel odejít pod oblakem obvinění ze strany kolegyň, nikoli politické perzekuce, přesně v době, kdy Abahlaliho bojkot začal. .“
Základním poselstvím je, že chudí černí lidé prostě nejsou schopni dospět k vlastním závěrům. Bohmke má otravnou tendenci zobrazovat chudé černochy jako bez iniciativy a bez zastoupení.
Bohmke hanlivě píše o snahách chudých lidí organizovat se a obviňuje AbM, že je značkou a že je „liberální nevládní organizací“.
„Zastoupení značky Abahlali je organizací se silnými anarchistickými tendencemi; je rozhodně demokratický, militantní, masivní, pulzující a radikálně autonomní vůči státu. Je to organizace s elegantními estetickými afinitami, teoretickými sklony k Badiouovi, Fanonovi a Engelsovi…“
AbM je hnutí chudých za chudé. Na rozdíl od Bohmkeho tvrzení není AbM ani značka, ani liberální nevládní organizace. Cituji AbM:
„Přemýšleli jsme za sebe, diskutovali o všech důležitých otázkách a sami jsme se rozhodovali o všech důležitých otázkách, které se nás týkají. Požadovali jsme, aby nás stát začlenil do společnosti a dal nám to, co potřebujeme mít pro důstojný a bezpečný život. Udělali jsme také, co bylo v našich silách, abychom udělali z našich komunit lepší místa pro lidské bytosti. Provozovali jsme jesle, organizovali úklidové kampaně, připojovali lidi k vodě a elektřině, snažili jsme se zajistit bezpečnost našich komunit a velmi tvrdě jsme pracovali na sjednocení lidí napříč všemi divizemi. Čelili jsme mnoha výzvám, ale vždy jsme pracovali na tom, abychom zajistili, že se při všech těchto pracích budeme k sobě chovat s respektem a důstojností.“
AbM se skládá z chudých lidí; lidé, kteří byli zbídačeni režimem apartheidu. Jsou to lidé, kteří byli na rozdíl od Bohmke připraveni o životní příležitosti jen proto, že jsou černí. Jsou to lidé, kteří mají pokoru pronášet projevy ve svém druhém nebo třetím jazyce (tj. angličtině), aby se podělili o své zkušenosti s okolním světem.
Bohmke, zaslepený svým kulturním šovinismem, znevažuje úsilí těchto chudých lidí tím, že je vykresluje jako imbecily, kteří chodí napodobovat své bílé rádce. Cituji Bohmke: „Když lidé dělají rozhovor s vůdcem, oceňují jeho zjevné kvality, ale také dobře vědí, že projevy a články nejsou jeho dílem.“
Bohmke také obvinil AbM, že má „pochybné spojence“. Podle Bohmkeho
„Abahlali je přidružen k síti pro neformální osídlení, která byla spuštěna v květnu 2009. Síť pro neformální vypořádání (ISN) „je aliance organizací neformálních osadníků v Jižní Africe na úrovni osad a na národní úrovni."…. ISN je podporována organizací Community Organization Resource Center (CORC) se sídlem v Kapském Městě a nadnárodní organizací Shack / Slum Dwellers International (SDI) se sídlem ve Spojených státech.“
AbM v záznamech uvedlo, že ve skutečnosti „jsme nikdy nevstoupili do ISN a ani nevíme o jejich programech a projektech“. Podle AbM je Bohmke „lhář“. UPM nazývá Bohmkeho „proslulým pomlouvačem“.
Bílé privilegium mimo jiné chrání Bohmkeho před vážným zpochybňováním a odhalením toho, čím je – fanatikem na svobodě. V zemi jako Jižní Afrika, kde koloniální dědictví stále ovlivňuje každý jednotlivý aspekt společenského života lidí, má slovo bílého člověka velkou váhu. Právě na tomto pozadí může být i tomu nejnezrekonstruovanému koloniálnímu tvorovi a rasistovi, jakým je RW Johnson, stále přiznán intelektuální respekt a jejich rasistická práce se může šířit na internetových fórech občanské společnosti. V roce 2010 napsalo do London Review of Books (LRB) více než 30 akademiků z celého světa, kteří protestovali proti pokračujícímu zveřejňování rasistických chvástání a blouznění RW Johnsona. Ve svém dopise tito akademici poznamenali, že „proto považujeme za matoucí, že nadále publikujete práci RW Johnsona, která je podle našeho názoru často spojena s povrchními a rasistickými“.
Abychom pochopili, jak hlasům, jako je RW Johnson, je neustále dán prostor k šíření jejich mýtů o bílé rase, je třeba mít na paměti, že mimo jiné systém bílé rasy dává autoritu a legitimitu bílým hlasům, které by byly považovány za nezmírněné rasistické blouznění. v rovnostářské společnosti. Cílem systému je zabránit porozumění a zároveň posílit názory bílé rasy.
Tento systém usnadňuje ubohým černochům být obviněn z toho, že jsou nečestní, zkorumpovaní a podvodníci. V takovém kontextu „proti vám mohou být vznesena nejrůznější obvinění, aniž by byl nabídnut jakýkoli důkaz na jejich podporu, a mnoho lidí jim uvěří. Dá se říci, že jste nedemokratický, že jste zkorumpovaný, že neumíte myslet a mluvit za sebe a ještě hůř,“ uvádí UPM.
UPM také poukazuje na nebezpečí pouhého ignorování rasistického blouznění Bohmků z tohoto světa, kteří se spoléhají na systém bílé nadřazenosti, aby dodal jejich psaní důvěryhodnost a legitimitu.
„Jsme si vědomi toho, že ostatní hnutí a jednotlivci si myslí, že Bohmkeho blouznění je pod opovržením a nemělo by být důstojné s jakoukoli reakcí. Je pravda, že jeho jedovaté útoky na jednotlivce a pohyby jsou vždy od začátku do konce hrubě nečestné. …Ale zatímco respektujeme názory těch, kteří nám radili, abychom Bohmkeho pomluvu prostě ignorovali a raději se soustředili na budování našeho hnutí, silně cítíme, že levice se musí čestně a otevřeně postavit sama sobě, chceme-li se vyhnout opakování chyb z minulosti. Skutečností je, že někteří z těch levicových lidí, kteří si myslí, že mají právo vládnout všem populárním bojům, použili Bohmkeho pomluvu, aby se pokusili zničit hnutí, která nemohou ovládat. Mnoho lidí vede nelítostné války na levici a někteří z nich byli ochotni využít Bohmkeho útoky pro své vlastní zájmy.“
Levice jako celek by se skutečně měla vyrovnat s tím, že hnutí chudých lidí neprobíhají podle cizích pravidel nebo dogmat. Jak jednou zdůraznili Piven a Cloward (1977), sociální boje chudých lidí vyplývají z historicky specifických okolností, „je to reakce na tyto okolnosti a je také omezena těmito okolnostmi“. Když mluvíme o sociálních hnutích, je nutné mít na paměti tento náhled.
Reference:
Bohmke, H. (2012). Ventriloquismus, Fanon a ruch sociálního hnutí: http://dispositionsjournal.blogspot.co.nz/
Bohmke, H. (2010). Branding sociálních hnutí v Jižní Africe: http://dispositionsjournal.blogspot.co.nz/
Bohmke, H. (2009). Mezi Halo a Panga: Účty základny Abahlali Mjondolo.: http://dispositionsjournal.blogspot.co.nz/
Chisholm, L. (1991). Vzdělávání, politika a organizace: Vzdělávací tradice a dědictví Hnutí za neevropskou jednotu, 1943 – 1986. Proměna, 15.
Piven FF & Cloward, RA (1977). Hnutí chudých lidí: Proč uspějí, jak selhávají. New York: Pantheon Books.
Siwisa, B. (2008). „Nájem lidí nebo boj zdola? Fórum zainteresovaných občanů v Mpumalanga Township, Durban, 1999-2005“. Journal of Southern African Studies34 (4).
Wright, WD (1997). Černí intelektuálové, černé poznání a černá estetika. Nakladatelství Praeger: Connecticut.
Otevřený dopis do London Review of Books. (2010). http://jhbwtc.blogspot.co.nz/2010/07/open-letter-to-london-review-of-books.html
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat