Poznámky* panelisty Carla Finamorea na fóru Black Lives Matter 26. října 2015 sponzorovaném San Francisco Labour Council, AFL-CIO.
*****
Americká dělnická třída je nejmocnější na světě, je nejproduktivnější na světě a my provozujeme největší a nejziskovější ekonomiku na světě.
Američtí pracovníci jsou také zastoupeni národními odbory, které mají nejvíce zdrojů, největší personální obsazení a největší bankovní účty, větší než jakékoli jiné odborové svazy na světě.
Přesto je bezpochyby americká pracovní síla mezi velkými ekonomikami politicky nejslabší na světě, především proto, že zůstáváme tak násilně rozděleni.
Například žádná vyspělá průmyslová země na planetě se nevyrovná našemu krvavému záznamu policejních represí proti černošské komunitě.
V roce 2011 policisté zabili šest lidí v Austrálii, dva v Anglii a Velryby a šest v Německu. V roce 2013 policie v Anglii ani v Německu nezabila ani jednoho člověka. V roce 2014 zabili policisté v Anglii jednoho člověka.
Pro srovnání, britské nezávislé noviny, Guardian, zdokumentoval 940 policejních zabití a jejich počet v USA jen letos přibývá. A neozbrojení černoši jsou dvakrát častěji zavražděni policisty než bílí.
To je více než dvojnásobek statistik FBI.
To samozřejmě vyvolává otázku, na kterou snadno odpoví ti z nás, kteří tvrdí institucionální rasismus, proč investigativním reportérům trvá celý oceán, aby odhalili naše domácí krveprolití namísto amerických vládních agentur nebo domácích médií.
V každém případě naše do značné míry rozdělená dělnická třída nejenže umožňuje větší policejní represe, ale také nás oslabuje tak důkladně, že to vede k tomu, že americké odbory mají značně omezený celkový politický dopad.
Například americké odbory poskytují naší třídě nejmenší sociální výhody ve srovnání s jinými průmyslovými zeměmi, kde jsou pracující lidé více sjednoceni a kde mají nějakou rozšířenou verzi národní zdravotní péče, lepší přístup ke vzdělání, prodlouženou mateřskou dovolenou, delší dovolenou a dřívější sociální bezpečnostní.
Pro ty, kteří věří, že odbory by se měly vzdát sociálního aktivismu a úzce se omezit na kolektivní vyjednávání – zastupování členů v zaměstnání a vyjednávání výhradně o mzdách a benefitech – říkám, že to nefunguje a nikdy nefungovalo.
I ve mzdách a benefitech naměříme nízkých 14th mezi 20 nejlepších zemí světa.
Při měření téměř všech sociálních a ekonomických ukazatelů se registrujeme pod ukazateli našich sester a bratrů v Evropě.
Proč?
Výše zmíněné kontrasty nemají nic společného s rozdíly mezi různými vládnoucími skupinami jednotlivých zemí. Naopak, po celé zeměkouli je to z velké části stejná chamtivá a bezcitná parta.
V Evropě se podívejte, jak angličtí vládci tak krutě ovládli Iry a jak Francouzi brutalizovali Alžířany, oba příklady staré jen několik desítek let. V poslední době se podívejte, jak evropské země v současnosti fungují prostřednictvím NATO jako váleční partneři USA na Blízkém východě.
Ne, vysvětlení rozdílů v životních podmínkách mezi dvěma kontinenty neleží nahoře, ale dole, kde byla dělnická třída od narození zasazena s naprosto odlišnými politickými poselstvími.
Evropské odbory byly založeny na konci 1800. století, v mnoha případech masovými socialistickými stranami vyjadřujícími koncept sociální solidarity a hájení sociálních a ekonomických zájmů celé třídy, která je široce definována – jako pracující v zaměstnání a jako občané ve společnosti.
Tento politický závazek a následná jednota v jednání vyústily v podstatné sociální úspěchy, o kterých jsem se zmínil dříve.
Velmi důležité je, že tato „sjednocená zeď sociální solidarity“ nejen dramaticky omezila chamtivost korporátní elity získáním obrovských ústupků, ale také dramaticky omezila jejich schopnost rozpoutat policejní násilí proti lidovým hnutím za reformy.
Tato nesmírně silná sociální solidarita byla bezpochyby v posledních 25 letech oslabena, protože odboroví vůdci v Evropě se stali konzervativnějšími a protože převážně bílá evropská dělnická třída byla vyzvána, aby přijala barevné imigranty.
Ale přesto stále existuje odkaz síly a účinnosti 20th století v Evropě „sociální unionismus“ a zůstává kvalitativně lepší než historie a zkušenosti převážně konzervativních amerických odborů, které měly rasismus hluboce zakořeněný v jeho konci 19.th století zakládající struktury.
V naší pracovní historii samozřejmě existují velmi čestné výjimky, ale my zde mluvíme o dominantním trendu amerických odborů.
Rasismus je naše historie
V roce 1902, krátce po vytvoření našich národních odborů, historik W.E.B. Du Bois zdokumentoval 43 národních odborů, které neměly žádné černošské členy, a dalších 27 s výjimkou černošských učňů úplně.
Zlepšilo se to se vzestupem odborové federace CIO ve 1930. letech, kdy byly organizovány ocelárny a automobilové závody, ale tato zkušenost může být zavádějící.
Je zřejmé, že organizování automobilových a ocelářských závodů by bylo nemožné bez zahrnutí černých pracovníků, kteří, když byli vyloučeni z odborů, byli zaměstnavateli velmi úspěšně využíváni jako strupy k přerušení stávek.
K tomu došlo v masivním měřítku s desítkami tisíc černých a mexických dělníků během neúspěšné národní ocelářské stávky v roce 1919.
Poučení z této zkušenosti apelovali organizátoři ocelářských a automobilových odborů ve 1930. letech na černošské dělníky, poprvé v historii, aby se připojili k novým automobilovým a ocelářským průmyslovým odborům.
Tato nově nalezená jednota vyústila v největší nárůst růstu a nejúspěšnější odborové kampaně v naší historii. V roce 500,000 bylo 1945 XNUMX černých CIO členů.
Ale s velkým zklamáním musím přiznat, že to absolutně nepředstavovalo nový závazek našich odborů v oblasti občanských práv.
Například po sloučení dvou národních federací do AFL-CIO v roce 1955, velmoc zastupující asi 35 procent amerických pracujících, nová federace podlehla reakčnímu McCarthyitskému honu na čarodějnice a tlakům Demokratické strany a Dixiekratů a zcela ustoupila CIO poválečný slib zorganizovat jih.
Neuvěřitelně a tragicky, ve stejné době, kdy odvážní aktivisté za občanská práva riskovali své životy tváří v tvář Jimu Crowovi, naše mocná a nyní sjednocená odborová federace odešla z bojiště.
Ještě horší je, že později v 1960. letech dokonce i bývalý velký odbor CIO United Steel Workers of America (USWA) spolu se samotnými vlastníky U.S Steel byli oba úspěšně žalováni organizacemi pro lidská práva za prosazování systematického vyloučení černochů z povýšení.
Federálním soudem vynucený dekret o souhlasu U. S. Steel byl zaveden společně s organizacemi pro lidská práva, které zpochybňují diskriminační firemní a odborové praktiky i v jiných hlavních průmyslových odvětvích.
Tím to nekončí.
Během stejného období šedesátých let minulého století v Detroitu vytvořili černošští pracovníci v automobilech odborové výbory, které opět velmi věrohodně obviňovaly bývalý, militantní CIO odborový svaz United Auto Workers (UAW) za ignorování a tolerování rasistické diskriminace ze strany automobilky. společnosti.
V současné podobě bylo bezpochyby učiněno mnoho zlepšení v pracovním právu a mnoho pokroků v tom, jak odbory vážně hájí práva všech členů v zaměstnání.
Ale pokud jde o moderní politickou historii našich národních odborů, přinejmenším je lze charakterizovat tak, že se buď vyhýbají celé otázce rasismu, nebo vyhýbají se jakémukoli skutečnému zapojení, zřídkakdy překračují jen slova na papíře.
Nejpozoruhodnější je, že ústup z bitevního pole se opakoval, když se vůdci AFL-CIO nedostavili ve Fergusonu, MO po vraždě Michaela Browna v loňském roce.
Měli jsme jít bok po boku s obleženými černými občany této komunity s našimi prapory a prapory členů a profesionálního personálu, kteří mohli poskytnout potřebnou logistickou, tiskovou a politickou podporu jinak politicky izolovaným a osobně pronásledovaným černým občanům tohoto města.
Toto byl vědomý politický akt zbabělosti našich národních vůdců, kteří se místo toho rozhodli vydat tisková prohlášení o znepokojení.
United for Justice
Nemůžeme nadále ignorovat hluboké předsudky bílé dělnické třídy. Naše rozdělení mohou být překonána pouze novými politickými přístupy, které agresivně hájí sociální a ekonomické zájmy černošské komunity a všech lidí jiné barvy pleti a žen.
Toto musí být naše zásady směle vyjádřené, hájené a prováděné.
Zvrátit celou předchozí zpětnou trajektorii porodu nebude snadné. Ale je to jediné řešení, jak ukončit naši politickou izolaci od dělnické většiny, lidí barvy pleti a žen, a stát se pulzujícím a rostoucím hnutím, jakým kdysi CIO byl.
To zahrnuje řešení trvalého dědictví diskriminace, kdy více než polovina černošských, latinskoamerických a žen vydělává méně než 15 dolarů za hodinu.
Dobrým začátkem by bylo přijmout miliony nízkopříjmových pracovníků rychlého občerstvení, pracovníků Walmartu a pracovníků domácí péče, kteří byli cílem tohoto supervykořisťování ze strany šéfů,
Jedině tak přestanou naše nízké počty členů klesat a klesat na dně spolu s naší morálkou a zásadami.
*Poté, co mě Rada vyzvala, abych promluvil o kriticky důležitém hnutí Black Lives Movement, moje členská schůze Machinist Local Lodge 1781 pro mě hlasovala, „abych vysvětlil, jak a proč by labouristé měli bojovat proti rasismu a diskriminaci a postavit se za sociální spravedlnost, spravedlnost a rovnost v komunita stejně jako my pro naše členy v práci.“
Toto téma prošlo mými poznámkami, ale za samotnou prezentaci zodpovídám výhradně já.
Carl Finamore je bývalý prezident (v důchodu) a současný delegát Machinist Lodge 1781 v San Francisco Labor Council, AFL-CIO. Je k zastižení na [chráněno e-mailem]
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat
1 Komentář
Carl
Výborný článek, ale….. ve Walesu ne, ve velrybách pouze savec.
Všechno nejlepší
John Andrews