Al-Džazíra hovoří s Howardem Zinnem, autorem, americkým historikem, sociálním kritikem a aktivistou, o tom, jak
Otázka: Kde je
HZ:
Je zřejmé, že od války v Iráku zbytek světa odpadl od Spojených států, a pokud americká zahraniční politika bude pokračovat tak, jak byla – tedy agresivní a násilná a lhostejná k pocitům a myšlenkám jiných lidí – pak bude vliv Spojených států stále více klesat.
Toto je impérium, které je na jedné straně nejmocnější říší, která kdy existovala; na druhé straně říše, která se hroutí – říše, která nemá budoucnost… protože zbytek světa je odcizený a jednoduše proto, že tato říše je nabitá vojenskými závazky, se základnami po celém světě, s vyčerpáním vlastního zdroje doma.
[Toto] vede ke stále větší nespokojenosti a domovu, takže si myslím, že americké impérium půjde cestou jiných impérií a myslím, že už je na cestě.
Q: Je nějaká naděje?
HZ: Pokud existuje nějaká naděje, naděje spočívá v americkém lidu. Spočívá v tom, že se Američané stanou dostatečně rozhořčenými a rozhořčenými nad tím, co se stalo s jejich zemí, nad ztrátou důstojnosti ve světě, nad hladověním lidských zdrojů ve Spojených státech, nad hladověním vzdělání a zdraví, nad převzetím moci. politického mechanismu korporační moci a důsledků, které to má na každodenní životy amerického lidu.
[Je tu také] čím vyšší a vyšší ceny potravin, tím více a více nejistoty, posílání mladých lidí do války.
Myslím, že to vše se může velmi dobře proměnit v hnutí povstání.
V minulosti jsme viděli hnutí povstání: hnutí pracujících, hnutí za občanská práva, hnutí proti válce v
Myslím, že můžeme dobře vidět, pokud
Q: Jak to
HZ: No, dostali jsme se do tohoto bodu, protože... Předpokládám, že Američané to dovolili dotáhnout až sem, protože bylo dost Američanů, kteří byli spokojeni se svými životy, prostě dost.
Samozřejmě, že mnoho Američanů nebylo, proto polovina populace nevolí, jsou odcizení.
Ale je tu právě dost Američanů, kteří byli spokojeni, dalo by se říci, že získali nějaké ty „dobroty“ impéria, jen někteří z nich, právě tolik lidí, kteří byli spokojeni, aby podporovali systém, takže jsme se dostali tímto způsobem díky schopnosti systém, aby se udržel tím, že uspokojí právě tolik populace, aby si zachoval svou legitimitu.
A myslím, že ta éra se chýlí ke konci.
Otázka: Co by měl svět vědět o
HZ: Zjistil jsem, že mnoho lidí ve zbytku světa neví, že v zemi existuje opozice
Nechápou základní nedemokratickou povahu amerického politického systému, v němž je veškerá moc soustředěna ve dvou málo od sebe vzdálených stranách a lidé nemohou snadno rozeznat rozdíl.
Takže si myslím, že jsme v situaci, kdy budeme potřebovat nějaké velmi zásadní změny v americké společnosti, pokud budou Američané konečně spokojeni s takovou společností, jakou máme.
Q: Myslíte si, že
HZ: No, doufám v proces obnovy. Teda, zatím jsme to neviděli.
Ptali jste se na to, co o tom lidé ve zbytku světa nevědí
Vždy tu byla opozice, ale opozice byla vždy buď rozdrcena, nebo umlčena, držena ve stínu, marginalizována, aby jejich hlasy nebyly slyšet.
Lidé ve zbytku světa slyší hlasy amerických vůdců.
Neslyší hlasy lidí v celé této zemi, kteří nemají rádi americké vůdce, kteří chtějí jinou politiku.
Také si myslím, že lidé ve zbytku světa by měli vědět, v čem vidí
Myslím, že... hodně lidí na světě si myslí, že tato válka je v
Nikdy to nebyla benigní mocnost, od samého počátku, od americké revoluce, od převzetí indické země, od mexické války, od španělsko-americké války.
Je trapné to říkat, ale v této zemi násilné expanze máme dlouhou historii a myslím, že to nejenže většina lidí v jiných zemích [ne]ví, ale neví to ani většina Američanů.
Otázka: Existuje způsob, jak to zlepšit?
HZ: Víte, jakákoliv naděje spočívá v tom velkém počtu Američanů, kteří jsou slušní, kteří nechtějí jít do války, kteří nechtějí zabíjet jiné lidi.
Je těžké vidět tu naději, protože tito Američané, kteří se tak cítí, byli vyřazeni z komunikačního systému, takže jejich hlasy nejsou slyšet, nejsou vidět na televizní obrazovce, ale existují.
Za svůj život jsem prošel řadou sociálních hnutí a viděl jsem, jak na samém počátku těchto sociálních hnutí nebo těsně před jejich rozvojem se nezdálo, že by existovala nějaká naděje.
Žil jsem v [
A když se lidé organizovali a když lidé začali jednat, když lidé začali spolupracovat, lidé začali riskovat, lidé se začali stavět proti establishmentu, lidé začali páchat občanskou neposlušnost.
No, pak se ta naděje projevila... ve skutečnosti se změnila ve změnu.
Otázka: Myslíte si, že existuje cesta ven z toho a pro budoucí vliv?
HZ: No, víte pro
[Musí být také] citlivá k potřebám lidí v jiných částech světa, dostatečně citlivá na to, aby věděla, že americké zdroje, místo aby byly věnovány válce, by měly být věnovány na pomoc lidem, kteří trpí.
Máte zemětřesení a přírodní katastrofy po celém světě, ale lidé v
Přírodní katastrofy zde [také] přinesly málo pozitivní reakce – podívejte se na [Hurikán] Katrina.
Lidé v této zemi, zvláště chudí lidé a zvláště barevní lidé, se stali stejně obětí americké moci jako lidé v jiných zemích.
Otázka: Můžete nám poskytnout celkový rozsah všeho, o čem jsme mluvili – sílu a vliv
HZ: Síla a vliv
Takže
Jakkoli silný vojenský stroj je, moc nakonec nezávisí na vojenském stroji. Síla tedy klesá.
V konečném důsledku moc spočívá na morální legitimitě systému a systému
Doufám, že se americký lid probudí a změní tuto situaci ve svůj prospěch i ve prospěch zbytku světa.
[Howard Zinn je autorem především knihy A People’s History of the
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat