Jsme občané a Obama je politik. To slovo se vám nemusí líbit. Ale je fakt, že je to politik. Má také jiné věci – je to velmi citlivý a inteligentní a přemýšlivý a slibný člověk. Ale je to politik.
Pokud jste občan, musíte znát rozdíl mezi nimi a vámi – rozdíl mezi tím, co musí dělat oni, a tím, co musíte dělat vy. A jsou věci, které dělat nemusí, pokud jim dáte jasně najevo, že to dělat nemusí.
Od začátku se mi Obama líbil. Ale poprvé mě najednou zarazilo, že je politik, bylo to brzy, když se Joe Lieberman v roce 2006 ucházel o demokratickou nominaci na křeslo v Senátu.
Lieberman – který, jak víte, byl a je milovníkem války – se ucházel o demokratickou nominaci a jeho protivníkem byl muž jménem Ned Lamont, který byl kandidátem na mír. A Obama odjel do Connecticutu, aby podpořil Liebermana proti Lamontovi.
Zaskočilo mě to. Říkám to, abych naznačil, že ano, Obama byl a je politik. Nesmíme se tedy nechat strhnout do bezmyšlenkovitého a nezpochybnitelného přijetí toho, co Obama dělá.
Naším úkolem není dát mu bianko šek nebo být prostě roztleskávačky. Bylo dobré, že jsme byli roztleskávačky, když on kandidoval, ale není dobré být roztleskávačkami teď. Protože chceme, aby se země dostala dále, než byla v minulosti. Chceme se odpoutat od toho, co bylo v minulosti.
Měl jsem učitele na Kolumbijské univerzitě jménem Richard Hofstadter, který napsal knihu s názvem The American Political Tradition a v ní zkoumal prezidenty od otců zakladatelů až po Franklina Roosevelta. Byli tam liberálové a konzervativci, republikáni a demokraté. A byly mezi nimi rozdíly. Zjistil však, že takzvaní liberálové nejsou tak liberální, jak si lidé mysleli – a že rozdíl mezi liberály a konzervativci a mezi republikány a demokraty není polární rozdíl. Celou americkou historií se táhla společná nit a všichni prezidenti – republikán, demokrat, liberál, konzervativec – ji následovali.
Vlákno sestávalo ze dvou prvků: jeden, nacionalismus; a za druhé, kapitalismus. A Obama ještě není zbaven tohoto mocného dvojího dědictví.
Můžeme to vidět na politikách, které byly dosud vyjádřeny, i když je ve funkci jen krátce.
Někteří lidé mohou říci: "No, co očekáváš?"
A odpověď je, že očekáváme hodně.
Lidé říkají: "Co, jsi snílek?"
A odpověď zní, ano, jsme snílci. Chceme to všechno. Chceme mírový svět. Chceme rovnostářský svět. nechceme válku. My kapitalismus nechceme. Chceme slušnou společnost.
Raději se toho snu držte – protože pokud to neuděláme, budeme klesat stále blíže k této realitě, kterou máme a kterou nechceme.
Buďte opatrní, když slyšíte o slávě tržního systému. Tržní systém je to, co jsme měli. Ať rozhodne trh, říkají. Vláda nesmí lidem poskytovat bezplatnou zdravotní péči; ať rozhodne trh.
Což trh dělá – a proto máme čtyřicet osm milionů lidí bez zdravotní péče. Rozhodl o tom trh. Nechte věci trhu a bez domova jsou dva miliony lidí. Nechte věci na trhu a jsou miliony a miliony lidí, kteří nemohou platit nájem. Nechte věci na trhu a tam je třicet pět milionů lidí, kteří hladoví.
Nemůžete to nechat na trhu. Pokud čelíte ekonomické krizi jako my nyní, nemůžete dělat to, co se dělalo v minulosti. Nemůžete nalévat peníze do vyšších pater země – a do bank a korporací – a doufat, že nějak protečou.
Co byla jedna z prvních věcí, která se stala, když Bushova administrativa viděla, že ekonomika je v problémech? Záchrana 700 miliard dolarů a komu jsme těch 700 miliard dali? Finančním institucím, které tuto krizi způsobily.
Bylo to v době, kdy prezidentská kampaň stále probíhala, a bolelo mě, když jsem viděl, jak tam Obama stojí a podporuje tuto obrovskou pomoc korporacím.
Co měl Obama říct, bylo: Hej, počkejte chvíli. Banky netrpí chudobou. Generální ředitelé nejsou postiženi chudobou. Jsou ale lidé, kteří jsou bez práce. Jsou lidé, kteří nemohou splácet své hypotéky. Vezměme 700 miliard dolarů a dáme je přímo lidem, kteří to potřebují. Vezměme 1 bilion dolarů, vezměme 2 biliony dolarů.
Vezměme tyto peníze a dejte je přímo lidem, kteří je potřebují. Dejte to lidem, kteří musí platit své hypotéky. Nikdo by neměl být vystěhován. Nikdo by neměl zůstat se svými věcmi na ulici.
Obama chce v bankách utratit možná ještě bilion více. Stejně jako Bush to nedává přímo majitelům domů. Na rozdíl od republikánů chce Obama také utratit 800 miliard dolarů za svůj plán ekonomické stimulace. Což je dobře – myšlenka stimulu je dobrá. Ale když se podíváte pozorně na plán, příliš mnoho z toho jde přes trh, přes korporace.
Firmám poskytuje daňové úlevy v naději, že budou najímat lidi. Ne – pokud lidé potřebují práci, nedáváte peníze korporacím a doufáte, že možná pracovní místa vzniknou. Okamžitě dáte lidem práci.
Mnoho lidí nezná historii New Deal z 1930. let. New Deal nezašel dostatečně daleko, ale měl několik velmi dobrých nápadů. A důvod, proč New Deal dospěl k těmto dobrým nápadům, byl ten, že v této zemi panovala obrovská agitace a Roosevelt musel reagovat. Co tedy udělal? Vzal miliardy dolarů a řekl, že vláda bude najímat lidi. jsi bez práce? Vláda má pro vás práci.
V důsledku toho bylo po celé zemi vykonáno mnoho velmi úžasné práce. Několik milionů mladých lidí bylo umístěno do Civilního záchranného sboru. Chodili po zemi, stavěli mosty, silnice a hřiště a dělali pozoruhodné věci.
Vláda vytvořila federální umělecký program. Nehodlalo čekat, až o tom rozhodnou trhy. Vláda nastavila program a najala tisíce nezaměstnaných umělců: dramatiky, herce, hudebníky, malíře, sochaře, spisovatele. jaký byl výsledek? Výsledkem byla produkce 200,000 XNUMX uměleckých děl. Dnes jsou po celé zemi tisíce nástěnných maleb namalovaných lidmi v programu WPA. Divadelní hry se hrály po celé zemi za velmi nízké ceny, takže si mohli dovolit jít i lidé, kteří v životě žádnou hru neviděli.
A to je jen záblesk toho, co se dá dělat. Vláda musí zastupovat potřeby lidí. Vláda nemůže svěřit práci zastupování potřeb lidí korporacím a bankám, protože se o potřeby lidí nestarají. Jde jim jen o zisk.
V průběhu své kampaně Obama řekl něco, co mi přišlo velmi moudré – a když lidé říkají něco velmi moudrého, musíte si to zapamatovat, protože se toho nemusí držet. Možná jim budete muset připomenout tu moudrou věc, kterou řekli.
Obama mluvil o válce v Iráku a řekl: "Není to jen o tom, že se musíme dostat z Iráku." Řekl „vypadni z Iráku“ a my na to nesmíme zapomenout. Musíme mu neustále připomínat: Pryč z Iráku, pryč z Iráku, pryč z Iráku – ne příští rok, ne za dva roky, ale pryč z Iráku hned.
Ale poslechněte si i druhý díl. Celá jeho věta zněla: „Nestačí dostat se z Iráku; musíme se vymanit z myšlení, které nás zavedlo do Iráku."
Jaký způsob myšlení nás přivedl do Iráku?
Je to způsob myšlení, který říká, že síla udělá trik. Násilí, válka, bombardéry – že přinesou lidem demokracii a svobodu.
Je to způsob myšlení, který říká, že Amerika má nějaké Bohem dané právo napadnout jiné země ve svůj vlastní prospěch. Civilizaci přineseme Mexičanům v roce 1846. Přineseme svobodu Kubáncům v roce 1898. Přineseme demokracii Filipíncům v roce 1900. Víte, jak úspěšní jsme byli v přinášení demokracie do celého světa.
Obama se nedostal z tohoto militaristického misionářského myšlení. Hovoří o vyslání dalších desítek tisíc vojáků do Afghánistánu.
Obama je velmi chytrý člověk a určitě musí znát něco z historie. Nemusíte toho moc vědět, abyste věděli, že historie Afghánistánu byla desetiletí a desetiletí a desetiletí a desetiletí, kdy se západní mocnosti snažily vnutit Afghánistánu svou vůli silou: Angličané, Rusové a nyní Američané. Jaký byl výsledek? Výsledkem byla zničená země.
Toto je způsob myšlení, který posílá do Afghánistánu dalších 21,000 XNUMX vojáků, a který říká, stejně jako Obama, že musíme mít větší armádu. Když to Obama řekl, sevřelo mi srdce. Proč potřebujeme větší armádu? Máme obrovský vojenský rozpočet. Mluvil Obama o snížení vojenského rozpočtu na polovinu nebo na zlomek? Ne.
Máme vojenské základny ve více než stovce zemí. Jen na Okinawě máme čtrnáct vojenských základen. Kdo nás tam chce? Vlády. Dostávají výhody. Ale lidé nás tam opravdu nechtějí. V Itálii proběhly obrovské demonstrace proti zřízení americké vojenské základny. V Jižní Koreji a na Okinawě proběhly velké demonstrace.
Jedním z prvních činů Obamovy administrativy bylo vyslání raket Predator k bombardování Pákistánu. Lidé umírali. Tvrzení zní: „Ach, s našimi zbraněmi jsme velmi přesní. Máme nejnovější vybavení. Můžeme cílit kamkoli a trefit přesně to, co chceme.“
To je způsob myšlení technologického pobláznění. Ano, skutečně se mohou rozhodnout, že vybombardují tento jeden dům. Ale je tu jeden problém: Nevědí, kdo je v domě. Dokážou zasáhnout jedno auto raketou na velkou vzdálenost. Vědí, kdo je v autě? Ne.
A později – poté, co byla těla vynesena z auta, poté, co byla těla vynesena z domu – vám řeknou: „No, v tom domě byli tři podezřelí teroristé a ano, je tam zabito sedm dalších lidí, včetně dvou dětí, ale dostali jsme podezřelé z teroristů."
Ale všimněte si, že slovo je „podezřelé“. Pravdou je, že nevědí, kdo jsou teroristé.
Takže ano, musíme se vymanit z myšlení, které nás přivedlo do Iráku, ale musíme toto myšlení identifikovat. A Obama musí být tažen lidmi, kteří ho zvolili, lidmi, kteří jsou pro něj nadšení, aby se tohoto smýšlení zřekl. My jsme ti, kdo mu musí říct: „Ne, jsi na špatné cestě s touto militaristickou myšlenkou použití síly k dosažení věcí ve světě. Tímto způsobem ničeho nedosáhneme a zůstaneme nenáviděnou zemí světa."
Obama hovořil o vizi pro tuto zemi. Musíte mít vizi a teď chci Obamovi říct, jaká by měla být jeho vize.
Vize by měla být národa, který se stane oblíbeným po celém světě. Neřeknu ani milovaný – bude to chvíli trvat, než se na to vybuduji. Národ, kterého se nebojíme, nemáme ho rádi, nenávidíme, jak jsme příliš často my, ale národ, který je považován za mírumilovný, protože jsme ze všech těchto zemí stáhli své vojenské základny.
Nepotřebujeme utrácet stovky miliard dolarů do vojenského rozpočtu. Vezměte všechny peníze přidělené vojenským základnám a vojenský rozpočet a – to je součást emancipace – můžete tyto peníze použít k tomu, abyste všem poskytli bezplatnou zdravotní péči, zaručili práci všem, kteří nemají práci, garantovali výplatu pronajmout všem, kteří nemohou platit nájem, postavit centra péče o děti.
Použijme peníze na pomoc ostatním lidem po celém světě, ne na to, abychom tam posílali bombardéry. Když dojde ke katastrofám, potřebují vrtulníky, které dopraví lidi ze záplav a ze zničených oblastí. Potřebují vrtulníky k záchraně lidských životů a vrtulníky jsou na Blízkém východě pryč, bombardují a ostřelují lidi.
Vyžaduje se totální obrat. Chceme zemi, která využívá své zdroje, bohatství a sílu k tomu, aby lidem pomáhala, ne aby jim ubližovala. To je to, co potřebujeme.
Toto je vize, kterou musíme udržet naživu. Neměli bychom se snadno uspokojit a říkat: „No dobře, dej mu pokoj. Obama si zaslouží respekt."
Ale nerespektujete někoho, když mu dáváte bianko šek. Respektujete někoho, když s ním jednáte jako se sobě rovným, a jako s někým, s kým můžete mluvit a kdo vám bude naslouchat.
Obama není jen politik. Horší je, že je obklopený politiky. A některé z nich si vybral sám. Vybral si Hillary Clintonovou, vybral si Lawrence Summerse, vybral si lidi, kteří nejeví známky toho, že by se zlomili z minulosti.
Jsme občané. Nesmíme se dostat do situace, kdy se díváme na svět jejich očima a říkáme: „No, musíme udělat kompromis, musíme to udělat z politických důvodů. Ne, musíme si říct svůj názor.
Toto je pozice, ve které byli abolicionisté před občanskou válkou a lidé říkali: "No, musíte se na to podívat z Lincolnova pohledu." Lincoln nevěřil, že jeho první prioritou bylo zrušení otroctví. Ale hnutí proti otroctví ano a abolicionisté řekli: „Nestavíme se do Lincolnovy pozice. Vyjádříme svůj vlastní postoj a vyjádříme ho tak silně, že nás Lincoln bude muset vyslechnout.
A hnutí proti otroctví se rozrostlo natolik, že ho Lincoln musel poslouchat. Tak jsme dostali prohlášení o emancipaci a třináctý, čtrnáctý a patnáctý dodatek.
To byl příběh této země. Tam, kde bylo dosaženo pokroku, kdekoli byla zvrácena jakákoli nespravedlnost, bylo to proto, že lidé jednali jako občané, a ne jako politici. Nenaříkali jen tak. Pracovali, jednali, organizovali se, v případě potřeby se bouřili, aby na svou situaci upozornili lidi u moci. A to je to, co dnes musíme udělat.
Howard Zinn je autorem knih „Lidové dějiny Spojených států“, „Hlasy historie lidu“ (s Anthony Arnovem) a „Vlády moci nemohou potlačit“. Děkuji Alexovi Readovi a Mattu Kornovi za přepis Zinnovy řeči 2. února v restauraci Busboys and Poets ve Washingtonu, D.C., z níž je toto převzato.
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat