"Vláda zjevně vyslala tajné imigrační policisty mimo veřejné lázně," informoval mě včera po telefonu z Jižní Koreje přítel z odboru Equality Trade Union – Migrants’ Branch (ETU-MB).
ETU-MB nedávno oslavila 200. den svého sezení před soulskou katedrálou Myong Dong. I když se jejich počet v posledních měsících zmenšil, morálka se zdá pevná, protože ETU-MB plánuje další kampaně na měsíce dopředu. Zásah proti migrujícím pracovníkům, který začal loni v říjnu, se během nedávných voleb v Jižní Koreji ochladil a někteří migrující aktivisté odešli do ilegality, aby mohli pracovat a organizovat se v komunitách migrantů po celé zemi.
Což neznamená, že vláda hodlá akceptovat požadavky na spravedlivá pracovní víza pro migranty bez dokladů. Místo toho se zdá, že vláda přijala běžnou strategii, ignoruje zneužívání migrujících pracovníků v továrnách a zaměřuje se na migrující pracovníky ve veřejném prostoru, ať už na protestech, fotbalových hrách nebo veřejných lázních.
Výsledkem takové strategie je faktické vyloučení migrantů z toho, co radikální geograf Don Mitchell nazývá prostorem reprezentace. Prostor reprezentace je veřejný prostor, ve kterém migranti mohou svobodně provádět protesty, oslavovat svou kulturu nebo navštěvovat sportovní a jiné veřejné akce, ve kterých se mohou mísit a mísit s korejským obyvatelstvem. Jinými slovy, prostor reprezentace je prostor, ve kterém je lze vidět a slyšet.
Místo toho, vyloučení migrujících pracovníků z veřejného prostoru usnadňuje vládě a dominantním zájmům, aby je zastupovaly, jak uznají za vhodné. Například Katherine Moonová, profesorka politologie na Wellesley College, uvádí, že v průběhu devadesátých let byli migrující pracovníci v tisku zastoupeni jako nevítaní cizinci. V eseji z roku 1997 Moon uvádí, že dokonce i etničtí korejští Číňané – kteří byli zpočátku soulští shinmuni vítáni „voláním hyoruk“ (doslova krví sdílená rodina) – byli později vítáni oškliví a byli často představováni jako podomní a zločinci.
V reakci na to prvotní úsilí skupin občanské společnosti jménem migrujících pracovníků zdůraznilo skutečnost, že migrující pracovníci vykonávají mnoho 3D pracovních míst (špinavých, nebezpečných a obtížných), které zůstaly neobsazené uprostřed stavebního a informačního boomu v Jižní Koreji. Mnoho z těchto migrujících pracovníků spadalo do vládního starého systému průmyslových praktikantů, který vykořisťoval migranty tím, že je považoval za „stážisty“ spíše než za zaměstnance; ve skutečnosti migranti pracovali dlouhé hodiny za nízkou mzdu ve špatných podmínkách, často v kombinaci s emocionálním a fyzickým zneužíváním ze strany zaměstnavatelů, takže mnozí uprchli ze svého hlavního místa zaměstnání za lepšími pracovními podmínkami a spravedlivou mzdou. Většina z nich zůstala ve stabilních zaměstnáních až do dnešního dne, protože vláda se snaží normalizovat svou politiku pracovní migrace vyhoštěním těch pracovníků, kteří jsou v zemi déle než tři roky, z nichž většina jsou dobře vyškolení zaměstnanci a plynně mluví korejsky, včetně některých z nich. založili rodiny a nazývali Koreu svým domovem.
Vláda dala jasně najevo, že hodlá potrestat tyto pracovníky i organizátory migrantů, kteří protestují proti vládě nebo se snaží, aby se na jejich stížnosti vztahovalo pracovní právo. Například od počátku devadesátých let vláda sledovala trend deportace hlasitých migrantů po úspěšných protestech a soudních akcích, přičemž se často uchýlila k nezákonným policejním raziím a únosům, aby vyjádřila svůj názor.
V posledních 200 dnech tato praxe zesílila kolem ETU-MB, protože několik jejich ústředních organizátorů, včetně Samar Thapa a Khademul Islam Bidduth, bylo cílem a nezákonně deportováno do svých domovských zemí. Na solidárním shromáždění počátkem ledna imigrační úředníci použili paralyzéry k zajetí Kul Bahadur Yakha a Enamul Haq, nepálských a bangladéšských členů ETU-MB tak, že je ubili do bezvědomí a odtáhli do čekajícího autobusu a poté bezohledně odjeli, přičemž zranili demonstranty a kněz v procesu. V minulých měsících bylo zatčeno také mnoho dalších řadových příznivců ETU-MB, z nichž mnozí byli drženi a drželi hladovku v soulském záchytném středisku Hwasong, během nichž byli hladovkáři rozděleni do přeplněných cel a často jim byla odepřena lékařská pomoc.
Během měsíců represí v oblasti imigrace se migrující pracovníci často uchýlili k úkrytu v domech, továrnách a kopcích, aby unikli imigrační policii. Co bylo na zásahu překvapivé, bylo to, že k většině zachycení došlo ve veřejném prostoru, jako by vláda chtěla poslat migrujícím pracovníkům zprávu, že mají pracovat, ale nemají být viděni, a to ani ve veřejných lázních. Jak řekl jeden imigrační úředník Lim Chae Lim: „Záměrem zátahu není deportovat každého migrujícího pracovníka bez dokladů v zemi, ale varovat ostatní. I když se nám podaří zaokrouhlit jen nějakých 10,000 110,000 (neregistrovaných zahraničních pracovníků), bude to jistě varovat zbývajících XNUMX XNUMX.“
Během několika posledních měsíců se ETU-MB podařilo přežít a čelit vládním zastoupením migrujících pracovníků, čímž se o jejich situaci podařilo získat povědomí veřejnosti. I když v tomto konkrétním okamžiku mohou migranti pracovat pod zemí a váhat protestovat, vyvíjejí se snahy zajistit, aby tento dočasný konec veřejného prostoru byl také začátkem. S pomocí jihokorejských sociálních hnutí ETU-MB pomalu znovu získává svůj hlas, vystupuje na solidárních shromážděních a udržuje svou přítomnost v soulské katedrále Myong Dong, možná posledním veřejném prostoru, kam mají migranti přístup, protože je symbolickým centrem svoboda a disent v Jižní Koreji, místě bojů proti vojenské diktatuře, z níž vzešla klíčová sociální hnutí i nová levicově liberální vláda a vzdávají jí hold.
Uvidí se, jak bude nová vláda reagovat na klíčové sociální boje. S novým pětihodinovým pracovním týdnem a rozevlátými problémy o legální odbory pro státní službu a kontingentní pracovníky, stejně jako pokračující kampaně proti privatizaci, vysídlování městských pouličních prodavačů a pokračující dělnický aktivismus v bankovním, lékařském a stavebním sektoru, se mnozí diví pokud Korea zahájí přechod od své současné neoliberální trajektorie. V tuto chvíli se zdá jasná jedna věc, že solidarita se zahraničními pracovníky zůstala součástí tohoto nového prostředí korejského sociálního boje, krajiny potenciálu pro sociální zisky, kde mohou migrující pracovníci získat přístup k veřejnému prostoru, do kterého jsou v současné době popírány.
Jamie Doucette žije a pracuje ve Vancouveru v Britské Kolumbii. Je k zastižení na [chráněno e-mailem]. Odborový svaz Equality – Migrants’ Branch informuje veřejnost o svých akcích prostřednictvím svých webových stránek http://migrant.nodong.net/ver2/index_e.html, a skrz http://www.base21.org/.
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat