Rusko napadá Ukrajinu. Znovu. A znovu. A ještě jednou... pomocí Saddámových zbraní hromadného ničení
„Rusko ve středu [27. srpna] posílilo to, co západní a ukrajinští představitelé popsali jako tajnou invazi, a poslalo obrněné jednotky přes hranici, když rozšířilo konflikt na novou část ukrajinského území. Poslední invaze, která podle ukrajinské armády zahrnovala pět obrněných transportérů, byla nejméně třetím přesunem vojáků a zbraní z Ruska přes jihovýchodní část hranice tento týden.
Žádná z doprovodných fotografií New York Times příběh online ukázal některý z těchto ruských vojáků nebo obrněných vozidel.
„Obamova administrativa,“ pokračoval příběh, „za poslední týden tvrdila, že Rusové přesunuli dělostřelectvo, systémy protivzdušné obrany a obrněné jednotky, aby pomohli separatistům v Doněcku a Luhansku. "Tyto invaze naznačují, že pravděpodobně probíhá ruská protiofenzíva," řekla Jen Psaki, mluvčí ministerstva zahraničí. Na denním briefingu ministerstva ve Washingtonu paní Psaki také kritizovala to, co nazvala „neochota ruské vlády říkat pravdu“, že její armáda poslala vojáky až 30 mil na území Ukrajiny.“
Třicet mil na ukrajinském území a ani jedna satelitní fotografie, nikde v okolí žádná kamera, dokonce ani minutové video, které by to mělo ukázat. "Slečna. Psaki měl zjevně [sic] na mysli videa zajatých ruských vojáků, distribuovaná ukrajinskou vládou. The Doba zřejmě zapomněl své čtenáře informovat, kde tato videa mohli vidět.
„Ruským cílem, řekl jeden ze západních představitelů, může možná být zmocnění se odtoku do moře v případě, že by se Rusko pokusilo vytvořit separatistickou enklávu na východní Ukrajině.
To se samozřejmě nestalo. Co se tedy stalo se všemi těmi ruskými vojáky 30 mil uvnitř Ukrajiny? Co se stalo se všemi obrněnými vozidly, zbraněmi a vybavením?
"Spojené státy mají fotografie, které ukazují, jak se ruské dělostřelectvo přesunulo na Ukrajinu," říkají američtí představitelé. Jedna fotografie z minulého čtvrtka, zobrazená a New York Times reportér, ukazuje ruské vojenské jednotky přesunující samohybné dělostřelectvo na Ukrajinu. Další fotografie ze soboty ukazuje dělostřelectvo v palebných postaveních na Ukrajině.
Kde jsou tyto fotografie? A jak poznáme, že jde o ruské vojáky? A jak budeme vědět, že fotografie byly pořízeny na Ukrajině? Ale co je nejdůležitější, kde jsou ty zasraný fotky?
Proč jsem tak cynický? Protože ukrajinská a americká vláda nás už osm měsíců krmí těmito děsivými příběhy bez jasných vizuálních nebo jiných důkazů, často dokonce bez zdravého rozumu. Zde je několik z mnoha dalších příkladů před a po výše uvedeném:
- Projekt Wall Street Journal (28. března) oznámil: „Ruské jednotky shromážděné poblíž Ukrajiny aktivně tají své pozice a zřizují zásobovací linky, které by mohly být použity při delším nasazení, čímž posilují obavy, že se Moskva připravuje na další [sic] velkou invazi a neprovádějí cvičení, jak tomu bylo doposud. tvrdí američtí představitelé."
- "Ukrajinská vláda obvinila, že se ruská armáda nejen blíží, ale že skutečně překročila hranici do regionů ovládaných rebely." (Washington Post, listopad 7)
- "NÁS. Generál letectva Philip M. Breedlove řekl novinářům v Bulharsku, že NATO v předchozích dvou dnech pozorovalo, jak ruské tanky, ruské dělostřelectvo, ruské systémy protivzdušné obrany a ruské bojové jednotky vstupují na Ukrajinu přes zcela otevřenou hranici s Ruskem.“ (Washington Post, listopad 13)
- „Ukrajina obviňuje Rusko, že posílá více vojáků a zbraní, aby rebelům pomohlo připravit se na novou ofenzívu. Kreml opakovaně popřel, že by pomáhal separatistům. (Reuters, listopad 16)
Od únorového převratu na Ukrajině podporovaného Spojenými státy americké ministerstvo zahraničí vznáší jedno obvinění za druhým ohledně ruských vojenských akcí na východní Ukrajině, aniž by předložilo jakýkoli druh satelitních snímků nebo jiných vizuálních či dokumentárních důkazů; nebo prezentují něco, co je velmi nejasné a zcela neprůkazné, jako jsou neoznačená vozidla, zprávy bez zdrojů nebo citace „sociálních médií“; to, co nám zbývá, často není víc než pouhé obvinění. Ukrajinská vláda se jim vyrovnala.
Kromě toho všeho bychom měli mít na paměti, že pokud by se Moskva rozhodla napadnout Ukrajinu, jistě by poskytla vzdušné krytí svým pozemním silám. O vzdušném krytí nebyla ani zmínka.
To vše připomíná četné příběhy z posledních tří let o „syrských letadlech bombardujících bezbranné občany“. Už jste někdy viděli fotku nebo video syrského vládního letadla shazujícího bomby? Nebo o výbuchu bomb? Když je zmíněn zdroj příběhu, jsou to téměř vždy rebelové, kteří bojují proti syrské vládě. Pak jsou tu útoky „chemických zbraní“ stejné zlé Assadovy vlády. Když příběh doprovází fotografie nebo video, nikdy jsem neviděl truchlící blízké nebo přítomná média; není vidět ani jedna osoba s plynovou maskou. Jsou to jen zabité děti nebo utrpení? Žádní rebelové?
A pak je tu 17. července sestřelení letu MH17 v Malajsii nad východní Ukrajinou, které si vyžádalo 298 životů, což by Washington rád připsal Rusku nebo proruským rebelům. Vláda USA – a tedy i americká média, EU a NATO – chtějí, abychom všichni věřili, že za tím byli rebelové a/nebo Rusko. Svět stále čeká na jakýkoli důkaz. Nebo dokonce motivaci. vůbec cokoliv. Prezident Obama nečeká. V projevu 15. listopadu v Austrálii hovořil o „odporování ruské agresi proti Ukrajině – která je hrozbou pro svět, jak jsme viděli při děsivém sestřelení MH17“. Na základě mého čtení bych odhadl, že za sestřelem stála ukrajinská vláda, která si to spletla s Putinovým letadlem, které se údajně nacházelo v oblasti.
Lze s jistotou říci, že všechna výše uvedená obvinění byla lživá? Ne, ale důkazní břemeno je na žalobcích a svět stále čeká. Obvinění by rádi vytvořili dojem, že každá otázka má dvě strany, aniž by museli jednu z nich dodávat.
Spojené státy trestají Kubu
Po léta američtí političtí vůdci a média rádi označovali Kubu za „mezinárodního vyvrhele“. To jsme už hodně dlouho neslyšeli. Jedním z důvodů je možná každoroční hlasování na Valném shromáždění OSN o rezoluci, která zní: „Nezbytnost ukončení ekonomického, obchodního a finančního embarga uvaleného Spojenými státy americkými na Kubu“. Takto dopadlo hlasování (bez zdržení se):
Rok | Hlasy (ano-ne) | Žádné hlasy |
---|---|---|
1992 | 59-2 | USA, Izrael |
1993 | 88-4 | USA, Izrael, Albánie, Paraguay |
1994 | 101-2 | USA, Izrael |
1995 | 117-3 | USA, Izrael, Uzbekistán |
1996 | 138-3 | USA, Izrael, Uzbekistán |
1997 | 143-3 | USA, Izrael, Uzbekistán |
1998 | 157-2 | USA, Izrael |
1999 | 155-2 | USA, Izrael |
2000 | 167-3 | USA, Izrael, Marshallovy ostrovy |
2001 | 167-3 | USA, Izrael, Marshallovy ostrovy |
2002 | 173-3 | USA, Izrael, Marshallovy ostrovy |
2003 | 179-3 | USA, Izrael, Marshallovy ostrovy |
2004 | 179-4 | USA, Izrael, Marshallovy ostrovy, Palau |
2005 | 182-4 | USA, Izrael, Marshallovy ostrovy, Palau |
2006 | 183-4 | USA, Izrael, Marshallovy ostrovy, Palau |
2007 | 184-4 | USA, Izrael, Marshallovy ostrovy, Palau |
2008 | 185-3 | USA, Izrael, Palau |
2009 | 187-3 | USA, Izrael, Palau |
2010 | 187-2 | USA, Izrael |
2011 | 186-2 | USA, Izrael |
2012 | 188-3 | USA, Izrael, Palau |
2013 | 188-2 | USA, Izrael |
2014 | 188-2 | USA, Izrael |
Letošní politika Washingtonu může být vystavena ještě větší kritice než obvykle kvůli širokému uznání reakce Kuby na vypuknutí eboly v Africe.
Každý podzim je hlasování v OSN vítanou připomínkou toho, že svět ne zcela ztratil smysl a že americké impérium ne zcela kontrolovat mínění ostatních vlád.
Kubánský ministr zahraničí Bruno Rodriguez ve svém projevu před Valným shromážděním před loňským hlasováním prohlásil: „Ekonomické škody nahromaděné po půlstoletí v důsledku provádění blokády dosahují 1.126 bilionu dolarů. Dodal, že blokáda „byla dále zpřísněna za vlády prezidenta Obamy“, přibližně 30 amerických a zahraničních subjektů bylo zasaženo pokutami ve výši 2.446 miliardy dolarů kvůli jejich interakci s Kubou.
Americký vyslanec Ronald Godard však ve výzvě ostatním zemím, aby se postavily proti rezoluci, řekl:
Mezinárodní společenství... nemůže s čistým svědomím ignorovat snadnost a četnost, s jakou kubánský režim umlčuje kritiky, narušuje pokojné shromáždění, brání nezávislé žurnalistice a navzdory pozitivním reformám nadále brání některým Kubáncům opustit ostrov nebo se na něj vrátit. Kubánská vláda pokračuje ve své taktice politicky motivovaného zadržování, obtěžování a policejního násilí vůči kubánským občanům. (1)
Tak tady to máte. Proto musí být Kuba potrestána. Lze jen hádat, co by pan Godard odpověděl, kdyby mu bylo řečeno, že během prvních 7,000 měsíců protestů hnutí Occupy v letech 8-2011 bylo ve Spojených státech zatčeno více než 12 2 lidí (XNUMX); že mnoho z nich bylo policií fyzicky týráno; a že jejich tábory byly násilně zničeny.
Má pan Godard přístup k nějakým zpravodajským médiím? Sotva uplyne den v Americe, aby policista nezastřelil neozbrojeného člověka.
Co se týče „nezávislé žurnalistiky“ – co by se stalo, kdyby Kuba oznámila, že od nynějška může kdokoli v zemi vlastnit jakýkoli druh média? Jak dlouho by trvalo, než by peníze CIA – tajné a neomezené peníze CIA financující všechny druhy front na Kubě – vlastnily nebo kontrolovaly většinu médií, která stojí za to vlastnit nebo kontrolovat?
Skutečný důvod věčného nepřátelství Washingtonu vůči Kubě se od revoluce v roce 1959 nezměnil – strach z dobrého příkladu alternativy ke kapitalistickému modelu; strach, který se v průběhu let opakovaně potvrdil, když mnoho zemí třetího světa vyjádřilo obdiv Kubě.
Jak embargo začalo: 6. dubna 1960 Lester D. Mallory, náměstek náměstka ministra zahraničí USA pro meziamerické záležitosti, napsal v interním memorandu: „Většina Kubánců podporuje Castra… Jediný předvídatelný způsob odcizení vnitřní podpory je prostřednictvím odčarování a nespokojenosti založené na ekonomické nespokojenosti a strádání. … měly by být okamžitě podniknuty všechny možné prostředky k oslabení ekonomického života Kuby. Mallory navrhl „akční linii, která... dělá největší zásahy v odepření peněz a dodávek Kubě, ke snížení peněžních a reálných mezd, vyvolání hladu, zoufalství a svržení vlády“. (3)
Později téhož roku Eisenhowerova administrativa zavedla své dusivé embargo proti svému věčnému nepříteli.
Spojené státy soudí a trestají zbytek světa
Kromě Kuby Washington v současnosti uvaluje ekonomické a jiné sankce proti Barmě, Demokratické republice Kongo, Íránu, Číně, Severní Koreji, Jižní Koreji, Spojeným arabským emirátům, Pákistánu, Srí Lance, Švýcarsku, Turecku, Německu, Malajsii, Jižní Koreji. Afrika, Mexiko, Jižní Súdán, Súdán, Rusko, Sýrie, Venezuela, Indie a Zimbabwe. Jedná se o sankce především vůči vládám, ale také vůči některým soukromým podnikům; existuje také mnoho dalších sankcí proti jednotlivcům, které zde nejsou uvedeny. (4)
Ministerstvo zahraničí, prodchnuté pocitem americké morální nadřazenosti a „výjimečnosti“, každý rok soudí svět a vydává zprávy hodnotící chování všech ostatních národů, často doprovázené sankcemi toho či onoho druhu. Existují různé zprávy hodnotící, jak si každý menší národ vedl v předchozím roce v oblastech, jako je náboženská svoboda, lidská práva, válka proti drogám, obchodování s lidmi a sponzoři terorismu. Kritéria použitá v těchto zprávách jsou často politická. Kuba je například vždy uvedena jako sponzor terorismu, zatímco anticastrovské exilové skupiny na Floridě, které v průběhu let spáchaly doslova stovky teroristických činů, nejsou uvedeny jako teroristické skupiny ani jejich podporovatelé.
Kuba, která je na seznamu sponzorů terorismu déle (od roku 1982) než kterákoli jiná země, je jednou z nejkřiklavějších anomálií. Nejnovější zpráva ministerstva zahraničí o této záležitosti z roku 2012 uvádí, že „neexistuje žádný náznak, že by kubánská vláda poskytovala zbraně nebo polovojenský výcvik teroristickým skupinám“. (5) Na Kubě jsou však někteří vysloužilci španělské baskické teroristické skupiny ETA (která se zdá být na pokraji rozpadu), ale zpráva uvádí, že kubánská vláda se od nich evidentně snaží distancovat tím, že jim odepírá služby, jako je např. cestovní dokumenty. Některým členům Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC) byl povolen vstup na Kubu, ale bylo to proto, že Kuba pořádala mírová jednání mezi FARC a kolumbijskou vládou, což zpráva poznamenává.
Mechanismus amerických sankcí je tak účinný a impozantní, že vhání strach (z obrovských pokut) do srdcí bank a dalších organizací soukromého sektoru, které by jinak mohly uvažovat o jednání se státem kótovaným na burze.
Některé vybrané myšlenky o amerických volbách a demokracii
V politice, jako na lůžku nemocných, se lidé přehazují z jedné strany na druhou a myslí si, že jim bude lépe.
– Johann Wolfgang von Goethe (1749-1832)
- Prezidentské volby 2012:
223,389,800 XNUMX XNUMX oprávněných volit
128,449,140 XNUMX XNUMX skutečně hlasovalo
Obama získal 65,443,674 XNUMX XNUMX hlasů
Obamu tak podpořilo 29.3 % oprávněných voličů - Ve Spojených státech je 100 milionů dospělých, kteří nehlasují. Jde o velmi velkou základnu, ze které může nezávislá strana čerpat miliony nových hlasů.
- Kdyby Bůh chtěl, aby nás ve volbách volilo více, dal by nám lepší kandidáty.
- „Lidé mohou mít, co chtějí. Potíž je v tom, že nic nechtějí. Alespoň tak hlasují v den voleb." – Eugene Debs, americký socialistický vůdce (1855-1926)
- „Pokud jsou osoby starší 60 let jedinou americkou věkovou skupinou hlasující za sazby, které se začínají přibližovat evropským, je to proto, že jsou jediní Američané, kteří žijí v sociálním státě – Medicare, Social Security a dříve, GI půjčky, FHA půjčky. “ – John Powers
- "Americký politický systém je v podstatě smlouvou mezi republikánskou a demokratickou stranou, vynucenou federálními a státními zákony o dvou politických stranách, všechny navržené tak, aby zaručily přežití obou bez ohledu na to, kolik lidí jimi pohrdá nebo je ignoruje." – Richard Reeves (1936-)
- Americký volební systém, kdysi objekt velké národní a mezinárodní hrdosti, neúprosně sklouzl z „jedna osoba, jeden hlas“ na „jeden dolar, jeden hlas“.
- Noam Chomsky: „Je důležité mít na paměti, že politické kampaně navrhují stejní lidé, kteří prodávají zubní pastu a auta. Jejich profesionálním zájmem v jejich běžném povolání není poskytovat informace. Jejich cílem je spíše klam."
- Když je volební sbor tak dobrým systémem, proč ho nemáme pro místní a státní volby?
- "Všechny rekvizity demokracie zůstávají nedotčeny - volby, zákonodárné sbory, média - ale fungují převážně ve službách oligarchie." – Richard Wolff
- Strana RepDem pořádá volby, jako by to byly aukce; ve skutečnosti by byla přímá aukce o předsednictví efektivnější. Aby byla aukce zajímavější, potřebujeme druhou stranu, která musí mít minimálně dvě privilegia: účastnit se hlasování ve všech 50 státech a účastnit se televizních debat.
- USA mají ve skutečnosti dvě strany: Ins and Outs...zlo dvou menších.
- Alexander Cockburn: „Byly doby, kdy ‚menší ze dvou zel‘ ve skutečnosti znamenalo něco významného, například volbu mezi smrtí hlady na záchranném člunu nebo snězením prvního důstojníka.
- Cornel West naznačil, že je těžké si vůbec představit, jak by svobodná a demokratická společnost bez velké koncentrace korporační moci vypadala nebo jak by fungovala.
- Spojené státy nyní připomínají policejní stát přerušovaný volbami.
- Kolik voličů je potřeba k výměně žárovky? Žádný. Protože voliči nemohou nic změnit.
- H. L. Mencken (1880-1956): „Jak se demokracie zdokonaluje, úřad stále více a více představuje vnitřní duši lidu. Pohybujeme se směrem k vznešenému ideálu. Jednoho velkého a slavného dne prostí lidé země konečně dosáhnou touhy svého srdce a Bílý dům ozdobí vyloženě pitomec."
- „Všechny volby odvádějí pozornost. Nic neskryje tyranii lépe než volby." – Joel Hirschhorn
- V roce 1941 jeden z nejostřejších redaktorů v zemi, kněz jménem Edward Dowling, poznamenal: „Dvě největší překážky demokracie ve Spojených státech jsou zaprvé rozšířený klam mezi chudými, že máme demokracii, a zadruhé chronický teror mezi bohatými, abychom ho nedostali."
- „Volby jsou nutnou, ale rozhodně ne postačující podmínkou demokracie. Politická účast není jen odevzdání hlasů. Je to způsob života." – Zpráva OSN o lidském rozvoji, 1993
- "Pokud nebudete volit, nemůžete si stěžovat!" Odpovídám: „Máš to obráceně. Pokud budete hlasovat, nemůžete si stěžovat. Požádal jsi o to a oni ti to dají, dobře a tvrdě."
- „Jak přimět lidi, aby hlasovali proti jejich zájmům a skutečně mysleli proti jejich zájmům, je velmi chytré. Je to nejchytřejší vládnoucí třída, s jakou jsem se kdy v historii setkal. Uplynulo 200 let. Je to skvělé.” – Gore Vidal
- Nemůžeme použít naši demokracii/své hlasování ke změně způsobu fungování ekonomiky. To je velmi antidemokratické.
- Co znamená většinové hlasování jiného než to, že prodejní kampaň byla úspěšná?
- Římský císař Marcus Aurelius: „Názor 10,000 XNUMX mužů nemá žádnou cenu, pokud žádný z nich o tématu nic neví.
- Máme zastupitelskou vládu. Otázka zní: Koho zastupuje naše vláda?
- „Den po volbách v roce 2002 jsem sledoval, jak se plazí ve spodní části obrazovky zpráv CNN. Stálo v něm: ‚Proprietární software může znemožnit kontrolu elektronických volebních systémů.‘ Byla to konečná a absolutní korunovace práv firem nad demokracií; peněz nad pravdou." – Mike Ruppert, RIP
- „Není to tak, že by bylo hlasování zbytečné nebo hloupé; spíše je to přehánění volební moci, která vysála význam americké politiky.“ – Michael Ventura
- Poté, co jsem prošel nedávnými celostátními, státními a místními volbami, jsem nyní přesvědčen, že zdanění bez zastoupení by bylo mnohem lepším systémem.
- „Od té doby, co byla ústava nezákonně vnucována americkému lidu, žili jsme v nehorázné plutokracii. Ústava byla navržena tajně samozvaným elitním výborem a byla navržena tak, aby dostala pod kontrolu tři druhy moci: královský král, církev a lid. Všichni měli být podřízeni zájmům bohaté elity. O tom byly republiky. A tak od té doby fungují." – Richard K. Moore
- "Jak se ukázalo v Rusku a mnoha dalších zemích, západní elity, když čelí volbě mezi demokracií bez kapitalismu nebo kapitalismem bez demokracie, bez váhání přijmou to druhé." – Michael Parenti
- „Skutečnost, že domněle sofistikované voličstvo bylo poznamenáno tehdejší cynickou propagandou, vyvolalo vážné pochybnosti o platnosti předpokladů, na nichž je založena parlamentní demokracie jako celek. – Britský superšpion pro Sověty Kim Philby (1912-1988), vysvětluje své důvody, proč se stát komunistou místo toho, aby se obrátil k Labour Party
- Soudce Nejvyššího soudu USA Louis Brandeis (1856-1941): „V této zemi můžeme mít demokracii nebo můžeme mít bohatství soustředěné v rukou několika, ale nemůžeme mít obojí.“
- „Nepotřebujeme řídit Ameriku jako obchod nebo jako armáda. Potřebujeme řídit Ameriku jako demokracii." – Jill Stein, kandidátka Strany zelených na prezidentku 2012
Poznámky
- Democracy Now!, Říjen 30, 2013
- Huffingfton PostKvětna 3, 2012
- ministerstvo zahraničí, Zahraniční vztahy Spojených států, 1958-1960, svazek VI, Kuba(1991), str. 885 (on-line zde)
- Kompletní podrobný seznam viz Ministerstvo zahraničí USA, sankce za nešíření jaderných zbraní
- Ministerstvo zahraničí USA, „Zprávy zemí o terorismu 2012, Kapitola 3: Státní sponzoři terorismu, “20. května 2013
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat