Noam Chomsky, světově uznávaný lingvista a filozof, byl hlasitým zastáncem dříve okupovaného Východního Timoru (nyní Východní Timor) a nadále je zastáncem papuánského boje za sebeurčení. Nedávno hovořil s přispěvatelem The Jakarta Post Prodita Sabarini ve své kanceláři na Massachusetts Institute of Technology (MIT) v Cambridge v USA o dopadu zahraniční politiky USA na Indonésii a o tom, jak by země jihovýchodní Asie měly být nezávislejší.
Otázka: Jaké jsou podle vás hlavní faktory umožňující beztrestnost v případech zneužívání, jako byly komunistické vraždy v roce 1965, válečné zločiny ve Východním Timoru a pokračující porušování lidských práv na Papui?
Odpověď: Má to velmi jednoduchý důvod. USA to všechno podporovaly, každý z nich. USA byly v roce 1965 u vytržení. Ve skutečnosti byla podpora tak ohromující, že byla jen veřejná. New York Times a další časopisy z toho byly v euforii. Nepotlačili to. Masakr popsali jako úžasný. Totéž v Británii. To samé v Austrálii.
To, co se stalo ve Východním Timoru, bylo proto, že ho USA a jejich spojenci podporovali 25 let. Západní Papua je stejná. Dokud především USA a také jejich spojenci – západní mocnosti – podporují zvěrstva, jsou prováděna beztrestně, stejně jako jejich vlastní zvěrstva. Chci říct, že válka ve Vietnamu byla nejhorší zvěrstvo v období po druhé světové válce, ale nikdo za to nebyl shledán vinným.
Indonéské volby jsou za dveřmi. Jak vidíte potenciální posun od touhy po větší politické svobodě k návratu ke starým mocnostem v Indonésii?
Stejně jako všude jinde vítězí mocní. Chci říct, že svržení diktatury v Indonésii bylo důležité. Částečným důvodem [svržení] bylo, že Soeharto neplnil úkoly, které požadoval MMF [Mezinárodní měnový fond] a USA. A ve skutečnosti Madeline Albrightová, [tehdejší] ministryně zahraničí, v jednu chvíli řekla, že USA jsou nespokojené s tím, co Indonésie dělá, a měly by přemýšlet o skutečné změně. Asi o čtyři hodiny později Soeharto rezignoval. Nevím, jestli tam byla příčinná souvislost, ale bylo to strašně sugestivní. Jsou to velmoci, kdo rozhoduje. O tom, co se stane, rozhodují v posledních letech především USA.
Co mohou občané udělat, aby vedli, kam se jejich země ubírá, vzhledem k těmto vnějším silám?
No není to beznadějné. Ve skutečnosti dochází ke změnám. Nápadné. Vezměte si Latinskou Ameriku. Latinská Amerika byla od počátku, po 500 let, pod kontrolou západní imperiální moci. Nyní je však Jižní Amerika do značné míry osvobozena. Jen za posledních 10 let jsou změny obrovské.
Když vypukl špionážní skandál, Brazílie byla zdaleka nejotevřenějším soupeřem. A obecně platí, že Latinská Amerika byla svědkem výrazné změny. Do značné míry se osvobodili, ne úplně, ale z velké části od imperiální kontroly.
Nedávno byla provedena studie o tom, která země spolupracovala: celá Evropa – Švédsko, Francie, Anglie, Irsko – Kanada a samozřejmě Blízký východ, protože tam je posílají na mučení; a Asie většinou spolupracovaly.
Jeden region odmítl spolupracovat: Latinská Amerika. A pokud si myslíte, že před nedávnem byla Latinská Amerika jen dvorek, dělali, co se jim řeklo. To je docela překvapivá změna. Myslím, že by to měl být určitý model toho, čeho by se dalo dosáhnout.
Není to tedy beznadějné. Latinská Amerika byla vzhledem k její historii tím posledním místem, kde by člověk očekával skutečnou nezávislost, a nyní je to možná nejnezávislejší oblast na světě.
Myslíte si, že by se Indonésie měla podívat na zkušenosti Latinské Ameriky?
Model nemůžete přenést. Latinská Amerika nemá bezpečnostní problémy. Mimo USA neexistuje žádná skutečná hrozba pro Latinskou Ameriku. Indonésie ano. Čína je tam. Všechny země v jihovýchodní Asii se musí zajímat o čínskou moc.
Co si myslíte o úloze ASEAN, pokud jde o vzdorování čínské moci?
Mám pocit, že se objevily snahy přejít k nezávislému, nečínskému asijskému systému. Jako například Asijská rozvojová banka. Většinu z nich v minulosti zablokovaly USA.
Existovalo japonské úsilí vytvořit jakousi Asijskou rozvojovou banku, ale USA jej podkopávaly. Chtějí, aby to řešila Světová banka, kterou řídí USA. Ale ty věci se dají dělat a musí se to dělat způsobem, který netvoří součást aliance proti Číně. Nemyslím si, že je nemožné, aby se jihovýchodní a východní Asie staly jakýmsi nezávislým blokem ve světových záležitostech, odděleným od Číny, odděleným od Spojených států.
Teď to nedělají. Stávají se součástí amerického systému, ale to není dobré pro nikoho. To by mohlo vést k vážným střetům.
USA nyní posilují své vztahy s Asií.
Pivot do Asie. Bohužel se to děje způsobem, který Číně skutečně hrozí. Chci říct, Čína není hezká vláda. Nebudou se k lidem chovat hezky, ale mají své problémy. Jsou obklopeni a uzavřeni.
Podívejte se nyní na konflikty mezi USA a Čínou. Konflikty se většinou odehrávají v mořích poblíž čínského pobřeží. USA chtějí mít svobodná práva posílat do těchto vod vojenská plavidla a Čína chce tyto vody kontrolovat. To je tedy konfrontace.
Neexistuje žádná konfrontace kvůli Karibiku nebo nad vodami poblíž Kalifornie. To by bylo nepředstavitelné. To vypovídá o rovnováze sil.
Čína je obklíčena. Je tu okruh vojenských základen z Japonska, Jižní Koreje, Austrálie. Jsou to nepřátelské základny a jen obklopují Čínu. Ve skutečnosti je to jeden z důvodů, proč se Čína přesouvá do Střední Asie, kde tyto bariéry nemají.
Pokud se východní Asie a jihovýchodní Asie posouvají směrem k větší nezávislosti ve světových záležitostech, musí si dávat pozor, aby nebyly jen součástí kruhu vojenského zadržování kolem Číny, což by jí bránilo uplatňovat celkem legitimní práva na volný přístup k vlastnímu námořnímu prostoru [zdroje ] v oblasti.
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat
3 Komentáře
Měl bych zájem získat nedávnou studii ztvárnění zmíněnou v tomto článku. Ví někdo název, vydavatele nebo kde se dá tato studie sehnat?
Děkuju mnohokrát.
Jo, říká tomu Globalizing Torture od Open Society Foundations. Můžete to získat online.
Velice vám děkuji za vaši pomoc.