The Guardian publikuje přepis svého rozhovoru s Noamem Chomskym o Venezuele, Hugo Chávezovi a aféře Afiuni
Informovali jsme o tom v neděli Noam Chomsky měl obviněný Hugo Chávez shromáždit příliš mnoho moci a provést "útok" na Venezuelaje demokracie.
Článek vycházel z telefonického rozhovoru s učencem v předvečer Chomského zveřejnění otevřeného dopisu, který kritizoval uvěznění venezuelské soudkyně Marii Lourdes Afiuni poté, co učinila rozhodnutí, které Cháveze rozzlobilo.
Chomsky následně řekl blogerovi že článek byl „nečestný“ a „klamavý“, což je obvinění, které bylo uvedeno jinde.
Níže je přepis původního rozhovoru mezi reportérem Rory Carrollem a Chomskym.
Rory Carroll: Několik otázek k případu [Afiuni]. Věříte, že by soudce Afiuni mohl ve Venezuele dosáhnout spravedlivého procesu?
Noam Chomski: Pokud je mi známo, nedostala se k žádnému soudu. Spíš pochybuji, byl bych skeptický ohledně toho, zda by se jí dostalo spravedlivého soudu. Chci říct, že je zarážející, že pokud tomu rozumím, pravděpodobně to víte lépe, že jiní soudci ji nepodporovali. Což se vzhledem k okolnostem zdá poněkud zvláštní. Pokud to dělá Amnesty International, nevidím důvod, proč by soudci ve Venezuele neměli. To naznačuje atmosféru buď zastrašování, nebo neochoty případ vážně zvážit. Nevím. Mám podezření, že by se jí nedostalo spravedlivého soudu.
ČR: A co by nám pak tento případ řekl o nezávislosti soudnictví ve Venezuele? Existuje zde nezávislost soudnictví nebo jej kontroluje exekutiva?
NC: Věděl bys to lépe než já. Mohu jen vznášet podezření. Nezkoumal jsem to zblízka. Mám podezření, že soudnictví není tak nezávislé, jak by mělo být. Můžeme to přirovnat k sousední Kolumbii. Kolumbijská situace v oblasti lidských práv je nesrovnatelně horší. Soudci ústavního soudu vyšetřovali případy korupce, zločinů na nejvyšší úrovni a byli zastrašováni. Dostali výhrůžky smrtí a musí mít bodyguardy a tak dále. A očividně to pokračuje i pod [prezidentem José Manuelem] Santosem.
ČR: Ale v případě soudkyně Afiuni, co si myslíte o zásahu prezidenta, který ji vyzval k uvěznění na 30 let – co z toho lze vyvodit?
NC: Je zjevně nevhodné, aby exekutiva zasahovala a ukládala trest odnětí svobody bez soudu. A měl bych říci, že Spojené státy si na to nemohou stěžovat. Bradley Manning byl uvězněn bez obvinění, na mučení, což je samotka. Prezident ve skutečnosti zasáhl. Obamy se zeptali na jeho podmínky a řekl, že ho Pentagon ujistil, že jsou v pořádku. To je zásah exekutivy v případě hrubého porušení občanských svobod a není to zdaleka jediný. To nic nemění na úsudku o Venezuele, jen to říká, že to, co člověk slyší ve Spojených státech, může odmítnout.
ČR: Někdo by řekl, že v případě Venezuely se levicoví myslitelé zdráhali kritizovat věci, které byly kritizovány Amnesty International a tak dále, protože vláda je považována za zastánce levicových hodnot a v zásadě [měla] volný průchod z hlediska levicové kritiky. Co myslíš?
NC: Nemyslím si, že existuje organizovaná levice, za kterou by se dalo mluvit. Ale mám dojem, že taková neochota, jaká tam je, je způsobena tím, že Venezuela se dostala pod krutý, neustálý útok ze strany Spojených států a Západu obecně – v médiích a dokonce i v politice. Spojené státy koneckonců sponzorovaly vojenský převrat, který se nezdařil a od té doby se zabývaly rozsáhlým podvracením. A útok proti Nikaragui – proti Venezuele – v komentáři je groteskní. Takže si myslím, že je přirozené, že levicoví komentátoři se k tomu nebudou chtít přidat. To je docela standardní. Vezměte si sovětské disidenty: ti poctivější by se nechtěli připojit k odsuzování údajných zločinů USA ze strany Pravdy a Izvestije.
ČR: Je tento dopis první veřejnou kritikou, kterou jste vznesl na otázky lidských práv ve Venezuele?
NC: Nevzpomínám si, ale asi ne. Neustále se účastním takových protestů po celém světě, od Sýrie přes Kubu až po Irák. Takže ve Venezuele mohli být další, které si nepamatuji.
ČR: Byla nějaká reakce na váš původní dopis? Vyrozuměl jsem, že jste v prosinci poslal zdejším úřadům soukromý dopis kvůli případu Afiuni. Byla z toho nějaká zpětná vazba?
NC: [Iniciativa] byla společně s Carr Centrem pro lidská práva na Harvardu, které ji ve skutečnosti iniciovalo. Takže kdyby byla nějaká odpověď, věděli by to. Možná došlo k nepřímé reakci. Jinak to nedokážu říct. Je to tak, že po tomto dopise a dalších interních diskuzích byla soudkyně Afiuni propuštěna do domácího vězení s lepšími podmínkami a lékařskou péčí. Jestli tam byla souvislost, nevím.
ČR: Byl jste popsán jako anarchistický libertarián. Jaký je váš názor na zmocňující zákony a vývoj výkonné moci ve Venezuele?
NC: Jsem proti akumulaci výkonné moci kdekoli. Člověk by se musel ptát, zda mají z hlediska bezpečnostní situace a útoků na Venezuelu opodstatnění. Osobně si to nemyslím. Ale to by byla jediná úvaha, která by mě napadla a která by to zlepšila.
ČR: Takže to znamená, že si myslíte, že zmocňovací pravomoci jsou neopodstatněné?
NC: Podle mého názoru nejsou oprávněné. Vidím prostor pro debatu o tom, ale můj soud v této debatě je, že argumenty ve prospěch nejsou přesvědčivé.
ČR: Při své návštěvě zde v roce 2009 jste řekl, že se vytváří lepší svět. Je tomu tak stále?
NC: Ve skutečnosti jsem řekl, že ve Venezuele existují kroky k lepšímu světu, a pokud vím, je to pravda. Došlo k několika významným krokům – prudké snížení chudoby, pravděpodobně největší v Americe, mise [sociálního programu] a samosprávné komunity vypadají jako slibné iniciativy. Je těžké posoudit, jak jsou úspěšní, ale pokud budou úspěšní, budou zárodky lepšího světa.
Také mezinárodní iniciativy považuji za poměrně významné. Venezuela sehrála významnou roli ve velmi důležitém vývoji v Jižní Americe a Latinské Americe. Zejména kroky ke sjednocení a integraci, které jsou předpokladem nezávislosti. Venezuela hrála vedoucí roli při iniciaci Unasur [Unie jihoamerických národů] a Bank of the South a naposledy při vytvoření Celacu [Společenství latinskoamerických a karibských států], které má mít své první setkání letos v červenci. Celac, pokud bude fungovat, bude první fungující organizací na západní polokouli, která zahrnuje všechny země na západní polokouli kromě Spojených států a Kanady, což by byl docela důležitý krok k integraci a nezávislosti. Takže ano, myslím si, že to jsou pozitivní iniciativy, které musí být vyváženy jinými věcmi.
ČR: S Hugem Chávezem na Kubě v posledních několika týdnech mnoho lidí říká, že to ukazuje, že se příliš spoléhá na jednoho muže, protože se zdá, že v jeho nepřítomnosti se vše téměř zastavilo, alespoň v politické sféře. Jaký je váš názor? Spoléháte se příliš na jednoho muže a jeho charisma?
NC: Kdekoli v Latinské Americe existuje potenciální hrozba patologie caudilisma a je třeba se jí chránit. Nejsem si jistý, zda je to ve Venezuele v tomto směru příliš daleko, ale myslím, že možná ano.
ČR: Proč to říkáš? Je to nedávná záležitost nebo trend posledních let?
NC: Je to trend, který se vyvinul směrem k centralizaci moci v exekutivě, což nepovažuji za zdravý vývoj.
ČR: Máte na mysli konkrétně soudnictví nebo jiné faktory?
NC: Rozhodovací pravomoci obecně vypadají, ehm, omezení uložená zákonodárcem existují, ale zdají se být omezená.
ČR: Kdybyste se sem měl vrátit, jaká by byla vaše rada prezidentovi nebo vaše úvahy pro něj?
NC: Neradil jsem [při předchozí návštěvě]. Byl jsem tam jen pár hodin a většinou jsem poslouchal jeho vyprávění o tom, jak se vyvíjela jeho role ve venezuelské politice. Ale nemyslím si, že by za mnou chodil pro radu.
ČR: Obecněji o Latinské Americe, když se rozhlédnete po regionu, vzhledem k nedávným volbám vlád, jste optimista? Jde to pozitivním směrem?
NC: Myslím, že to, co se stalo v Latinské Americe za posledních 10 let, je pravděpodobně tím nejvzrušujícím a nejpozitivnějším vývojem, který se ve světě odehrál. Po 500 let, co přišli evropští průzkumníci, byly latinskoamerické země od sebe odděleny. Měli velmi omezené vztahy. Integrace je předpokladem nezávislosti. Navíc vnitřně existoval model, který každá ze zemí velmi pečlivě následovala: velmi malá evropeizovaná, často bílá elita, která koncentrovala obrovské bohatství uprostřed neuvěřitelné chudoby. A to je oblast, zejména Jižní Amerika, která je velmi bohatá na zdroje, u kterých byste očekávali, že se za vhodných podmínek budou vyvíjet mnohem lépe než například východní Asie, ale nestalo se tak.
A za posledních 10 let došlo poprvé k významným krokům k překonání těchto problémů. Především k integraci. A v některých zemích také k řešení těchto ničivých vnitřních sociálních problémů.
Když teď říkám, že nikdy předtím nebyly žádné pokusy, není to tak docela pravda. Pokusy byly, ale obvykle byly rozdrceny silou. Řekněme Lulovu Brazílii, nejdůležitější zemi v regionu.
Nyní si Spojené státy vybírají Lulovu Brazílii jako svého plavovlasého chlapce, ale jeho politika se příliš neliší od politiky [prezidenta Joaa] Goularta z počátku 60. let. V tu chvíli byla Kennedyho administrativa tak zděšena těmito politikami, že zorganizovala vojenský převrat, který se odehrál hned po Kennedyho atentátu. Zavedlo první ze zlých států národní bezpečnosti v Latinské Americe, které se rozšířily jako mor po celé polokouli. Dobře, teď mají určitou míru nezávislosti a svobody, která jim umožňuje pokračovat. To je všechno velmi důležité. Ve skutečnosti má určitou podobnost s Arabským jarem posledních několika měsíců. Možná existují kroky v regionu Středního východu k tomu, aby se oddělili od kontroly tradičních imperiálních mocností a posunuli se směrem k určitému stupni nezávislosti a řešení svých vlastních vnitřních problémů. Mají před sebou dlouhou cestu, ale to jsou velmi důležité události ve světě a myslím, že ty v Jižní Americe jsou nejdůležitější.
ČR: A konečně, profesore, obavy z koncentrace výkonné moci ve Venezuele: do jaké míry to může podkopávat demokracii ve Venezuele?
NC: Koncentrace výkonné moci, pokud není velmi dočasná a pro konkrétní okolnosti, řekněme boj ve druhé světové válce, je útokem na demokracii.
ČR: A je to tedy v případě Venezuely, co se děje nebo hrozí, že se stane?
NC: Jak jsem řekl, můžete diskutovat o tom, zda to okolnosti vyžadují – jak vnitřní
okolnosti a vnější hrozba útoku a tak dále, takže to je legitimní debata – ale můj vlastní soud v této debatě je, že tomu tak není.
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat