Řecko je rozdělené. Existuje Řecko Tsipris a Řecko hnutí. To, co se na krátkou dobu jevilo jako sjednocená země, hnutí společně s vládou, jsou ve skutečnosti dvě vize a skutečnosti. Realita těch zdola a realita těch, kteří drží moc. Mnozí v hnutích to celou dobu říkali, ale většina čekala, jestli se možná nemýlí, vyčkávali, čekali a doufali, že možná tentokrát skutečně bude vláda, která bude bojovat ve jménu lidu. S referendem se čekání zintenzivnilo, stejně jako naděje některých lidí. Pak byla naděje rozbita. Čekání skončilo. Vláda jde jedním směrem, hnutí druhým.
Tsipris si je toho vědom a nechce ztratit veškerou legitimitu. Nejde jen o rozkol v SYRIZE, způsobený tím, že Tsipris přijal zničující balíček úsporných opatření, který slíbil, že to neudělá, ačkoli tento rozkol je skutečný a zpochybňuje Tsiprisovu legitimitu jako vůdce SYRIZA, je zde ještě větší hrozba pro jeho legitimitu. Lidé. Pohyby zespodu. Solidarita pro všechny, síť hnutí a nevládních organizací, které SRYIZA koordinovala, se začala štěpit, přičemž jako první prchali aktivisté na obranu bydlení, kteří již nemají důvod se spojit s vládou, která slibovala hromadné zabavování a vystěhování. Lidé v hnutích říkají, že už nebudou čekat. Nastal čas prohloubit výstavbu alternativní energie zdola, v Řecku a s celosvětovými vazbami.
Lidová hnutí po celém Řecku se v posledních měsících scházela, aby diskutovali o tom, jak se vzájemně podporovat a přežít prohlubující se krizi – a donedávna zde také byla otázka, jaký by/mohl/měl by být jejich vztah k SRYIZA. Jak tyto diskuse pokračují, otázka alternativní energie zdola je stále na pořadu dne a SYRIZA mnohem méně, pokud vůbec. Mnohé z prvních diskusí a shromáždění letos v létě byly inspirovány referendem a tím, co většina lidí viděla jako blížící se „ne“ a potenciální odchod z eura, nebo alespoň odmítnutí úsporných opatření a tím hlubší krizi. Shromáždění pokračovala a konala se v sociálních centrech, parcích, čtvrtích a klinikách sociální solidarity. Dny poté, co řecká vláda souhlasila s plánem úsporných opatření, se stovky lidí sešly v Aténách a Soluni, aby hovořily o vytvoření sítě hnutí – zejména autonomních hnutí, tedy těch, kteří nejsou v Solidaritě pro všechny, nebo těch, kteří zvažují odchod –, aby se spojili a spojili se. vytvořit alternativní sítě přežití a výměny. Konkretizace další síly zdola, která již existuje, do koordinované sítě. Tyto diskuse jsou stále nové, ale motivace je co nejrychleji konkretizovat je hmatatelná.
Anestis, účastník jeho sousedského shromáždění, se trochu zamyslel nad shromážděním, které se konalo v Aténách,
„Nečekali jsme tolik lidí na shromáždění, protože to bylo na konci července a většina lidí je tehdy pryč. Ale měli jsme přes 100 lidí. Mnoho lidí říkalo, že vyčkávací fáze skončila a že tato vláda je stejná jako ostatní vlády.
Pak se diskuse stočila k tomu, co bychom měli dělat v září. Hodně lidí o tom mluvilo a přiznalo, že i když byli celé ty roky účastníky hnutí, od vlády něco očekávali. Přiznali, že během těchto 6 měsíců se mnoho věcí v pohybech nepohybovalo tak rychle, protože, no, čekali, až se něco stane. A to je skutečně důvod, proč byly poslední dva roky tak destruktivní a některé vazby mezi čtvrtěmi a hnutími byly ztraceny. Mysleli si, že memorandum bude lehčí. Ve velké části diskuse stále existovala výzva, že lidé říkali, že bychom měli dělat to a tamto, a objevily se určité návrhy, ale stále nebylo jasné, kdo to udělá, jak a na základě jakých vztahů. Takže například mnoho lidí řeklo, že musíme organizovat více sousedských shromáždění a sítí shromáždění, ale jak a na základě jakých vztahů zůstalo otevřené. To byl jediný nedostatek rozhovoru. …sejdeme se znovu v září.”
Na Krétě jsem se o víkendu referenda zúčastnil shromáždění Kliniek sociální solidarity, abych diskutoval o tom, jak a zda vůbec vytvoří autonomní síť – udrží si svou autonomii na vládě a dalších státních institucích. Jedná se o bezplatné zdravotní kliniky s kompletním servisem, provozované dobrovolníky, které vznikly v roce 2011, aby pomohly zmírnit zvýšené ceny zdravotní péče. Nyní existuje téměř šedesát takových klinik, z nichž asi tucet je zcela financováno místní komunitou, což znamená, že nepřijímají peníze od vlády, politických stran, církve atd. Výsledkem shromáždění nebyla konečná verze sítě, ale všichni účastníci kliniky se shodli na tom, že budou i nadále fungovat autonomně, a obávali se, že bude potřeba spíše narůstat než klesat. Strach, který se již naplnil s novým balíčkem úsporných opatření vlády.
Hostitelem setkání byla Klinika sociální solidarity v Irakliu. Ve světle referenda a zvýšených úsporných opatření je klinika průkopníkem ve výzvě pro lidi v celém Řecku a na celém světě, aby se spojili v sítích podpory, solidarity a vzájemné pomoci. Jejich prohlášení zní částečně:
"#Toto jeACoup." 12/7/2015 Euro summit. Pro někoho překvapení. Pro ostatní to není překvapení. V obou případech je tu trvalá otázka. Jak je možná reakce zdola proti totalizujícímu financování našich životů a jeho negaci?
Pro boj zdola, který se odehrává v Řecku, je potřeba podpora. …
Toto je 2. výzva pro mezinárodní síť solidarity a vzájemné pomoci. K uspokojení akutních a dlouhodobých potřeb v Řecku. Od/do samoorganizovaných iniciativ. Cílem je zviditelnit, demonstrovat účinnost a uvést do praxe alternativní formu sociální solidarity oproti formě institucionální solidarity – instituce EU-ECB-MMF a nový program úsporných opatření Evropského mechanismu stability (ESM). ) eurozóny.
Objasnit. Hovor není podmíněná volba. Navazuje na naši širší snahu vyvinout jiný přístup ke zdravotní péči. Na sociální, spíše než individuální úrovni. Solidarita, reciprocita, rovnost, bez rozdílu rasy, barvy pleti, původu, sexuální orientace nebo náboženství. …
Plánem je začít od a mít jádro této sítě autonomních solidárních zdravotních klinik – míst experimentujících na základě nekapitalistických forem práce, nelékařské zdravotní péče, neinstitucionální závislosti. Každá klinika bude fungovat jako centrum a bude se koordinovat s ostatními samoorganizovanými skupinami ve svém městě/širší oblasti. …”
— Zdravotní klinika a lékárna sociální solidarity – Iraklio, Kréta (Celé prohlášení)
Odezva na toto prohlášení byla obrovská, podepsalo se více než sto skupin z celého světa, zejména z Latinské Ameriky, a bylo již dosaženo několika dohod o solidaritě. Jednou z takových dohod je výměna služeb mezi kooperativní cestovní kanceláří v Itálii a kolektivy na Krétě a v Aténách. Italové zorganizují lidi, kteří přijedou do Řecka, a Řekové budou koordinovat své bydlení, jídlo, to vše na základě přímých vztahů s bioproducenty, setkání a shromáždění se skupinami, které se v těchto městech organizují, od klinik sociální solidarity až po projekty alternativního vzdělávání a bydlení. Je to jeden ze stovek nových vztahů, založených na vztazích od pohybu k pohybu.
Zatímco vláda ukazuje, že není ochotna podporovat obyvatelstvo, hnutí zdola se spojují, aby dali najevo, že budou pracovat na tom, aby uživili sebe i sebe navzájem. Jak uvádí slogan rekuperovaného pracoviště, Vio.Me v Soluni: „Pokud to nedokážete – my to uděláme.“
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat