Chtěl bych poděkovat skupině Life After Capitalism za organizaci tohoto setkání, v době naléhavé potřeby mezinárodní solidarity. Toto je skutečně děsivý okamžik, kdy se moje vláda snaží využít strašných událostí z 11. září, aby prosadila svou převahu ještě ucelenějším způsobem, než tomu bylo doposud. Přesto my jen mohl umět je zastavit. Když říkám „my“, mám na mysli hnutí v různých zemích, vzájemně se posilující, kterým se již podařilo postavit válečného molocha do defenzívy. V lednu jsme pochodovali ve Washingtonu D.C. a dalších městech USA; po celém světě minulý měsíc vyšel do ulic více než milion lidí, aby se postavili této válce a postavili se jí.
Se znovuzrozením mírového hnutí ve Spojených státech a na celém světě je čas přemýšlet o našich základních principech, stejně jako o strategii a taktice. Dokážeme oddělit mír od spravedlnosti? Ne. Jak říká známý slogan amerického hnutí za občanská práva: "Žádná spravedlnost, žádný mír." Můžeme oddělit mír nebo spravedlnost od demokracie? Stejně nemožné, tvrdil bych.
Tyto „neoddělitelnosti“ musí informovat o tom, jak se v mírovém hnutí chováme a jak mluvíme. Samozřejmě musíme zdůraznit, že Bushova administrativa ze svých vlastních manipulativních důvodů zveličuje bezprostřední hrozbu, kterou Saddám Husajn představuje lidem ve Spojených státech a na Blízkém východě. Ale my v mírovém hnutí musíme také říci, že kruté diktatury jako Saddáma Husajna a fundamentalističtí teroristé jako Al-Káida jsou nebezpečné i reakční. To neospravedlňuje roli USA na Blízkém východě a jejich hrozbu války v Iráku. Ve skutečnosti je jednou z našich zásadních stížností na zahraniční politiku USA, kromě toho, že je nespravedlivá a nelidská, že podporuje diktatura a terorismus.
USA nikdy nepodporovaly skutečnou demokracii, která chrání lidská práva v arabském světě. Ve skutečnosti byl Saddám Husajn ještě před více než deseti lety mezi mnoha tyrany, kteří se mohli chlubit podporou USA, spolu s diktátory z celého světa včetně Řecka, Salvadoru, Nikaraguy, Indonésie a Turecka. My, protiválečná hnutí, hnutí za sociální spravedlnost a lidská práva, jsme skutečnými propagátory globální demokracie. A jsme to my, kdo může vyjádřit skutečnou solidaritu a poskytnout politickou podporu demokratickým hnutím v celém arabském světě. USA se svou jednostrannou podporou Izraeli a svou historickou i současnou vstřícností vůči autoritářským režimům (v dnešní době často autoritářským režimům s formálními demokratickými strukturami) nejsou ničím jiným než průhledným pokrytcem.
Pokrytectví amerických nároků na podporu demokracie
Navzdory občasným zavrženíhodným názorům na opak je jasné, že vláda USA nemá v úmyslu přinést demokracii do Iráku. Ministr obrany Donald Rumsfeld začátkem tohoto týdne v odhalujícím momentu řekl, že irácká vláda po Saddámu Husajnovi by měla být „něčím, co bychom mohli nazvat demokracií, ale co respektuje práva menšin, ale rozhodně ne vzorem USA nebo vzorem Spojeného království nebo jiným. typ demokratické šablony... Bude to muset být něco, co je jedinečně irácké.“ V překladu z rumsfeldštiny to znamená, že žádná demokracie není hodná jména pro poválečný Irák. (Financial Times, 1/21/03, „Paříž, Bonn zdůrazňují politická rizika předčasné akce“)
Kde tedy my v hnutí za mír a spravedlnost stojíme na „změně režimu“? Jsme bez váhání for nejen v Iráku, ale také v Saúdské Arábii a Kuvajtu, stejně jako jsme podporovali změnu režimu v Pinochetově Chile nebo Marcosových Filipínách. Ale podporujeme takovou změnu ne prostřednictvím americké vojenské intervence, ale prostřednictvím úsilí lidových hnutí.
Ve skutečnosti jsme pro „změnu režimu“ i doma, přestože žijeme ve (víceméně) demokratické zemi. Jedním z tvrdých faktů, které musíme uznat, je, že předpokládaný nástroj změny režimu ve Spojených státech, Demokratická strana, se ukázal jako naprosto neochotný čelit republikánům v otázce války v Iráku, stejně jako ve většině ostatních domácí a zahraničněpolitické otázky. Nyní, když máme rostoucí a rychle expandující americké protiválečné hnutí, někteří z těchto demokratů mohou najít svůj hlas, ale nespoléhejte na to a rozhodně nespoléhejte na to, že budou důsledně zastupovat naše názory. Proto, abychom dosáhli trvalé změny režimu doma, potřebujeme ve Spojených státech novou politickou stranu, bez korporátní kontroly a oddanou progresivním domácím i mezinárodním pozicím.
Vrátíme-li se k tématu demokracie, jsou to hnutí za mír a sociální spravedlnost, která mohou bez obav podporovat demokratické mezinárodní instituce. Odmítáme zcela nedemokratickou povahu Mezinárodního měnového fondu, kde země odevzdávají své hlasy v poměru k množství peněz, kterými přispívají. Stejně tak odmítáme nedemokratickou strukturu Organizace spojených národů, kde má pět stálých členů Rady bezpečnosti – USA, Británie, Francie, Čína a Rusko – právo veta nejen na Valné shromáždění, ale dokonce i na Radu bezpečnosti samotnou. Ani ve snu by nás nenapadlo přijmout takové uspořádání na domácím trhu , které by například poskytlo jakémukoli jednotlivému členovi samostatně vybrané a sebeudržující skupiny pěti rozhodujících pravomocí veta nad rozhodnutími většiny Kongresu. Proč by lidé světa měli přijmout tak nehorázně antidemokratické uspořádání v instituci, která má být pověřena pravomocí rozhodovat o válce a míru a řešení mezinárodních konfliktů?
Může to dopadnout a my všichni musíme doufat, že ano, i když je velmi nepravděpodobné, že by v případě této války proti Iráku Rada bezpečnosti nedala Spojeným státům to, co chtějí. Stále však potřebujeme požadovat základní demokratickou revizi Organizace spojených národů. A aby byla tato demokratizace účinná, musíme prostřednictvím solidarity a politické podpory pracovat na úspěchu demokratických hnutí v členské země OSN. Konečně jsme si všichni příliš vědomi hluboce zkreslujícího vlivu nerovného rozdělení bohatství a moci i na ty formálně nejdokonalejší z demokracií, takže z tohoto důvodu, stejně jako z prostého lidského zájmu o rovnost, aktivisté za mír a sociální spravedlnost musí podporovat hnutí za rovnostářství po celém světě.
Organizace I am, Campaign for Peace and Democracy, rozšiřovala prohlášení, které ztělesňuje a uplatňuje tyto principy, nazvané „Jsme proti Saddámu Husajnovi i americké válce proti Iráku: Výzva k nové, demokratické zahraniční politice USA. “ Toto prohlášení získalo tisíce podpisů, včetně Michaela Alberta, Medey Benjamin, Noama Chomského, Ariela Dorfmana, Barbary Ehrenreichové, Daniela Ellsberga, Janeane Garofalo, Robina D.G. Kelley, Mel King, Tony Kushner, Rabbi Michael Lerner, Ashkan Mojdehi, Toni Morrison, Ros Petchesky, Katha Pollitt, Barbara Ransby, Adolph Reed, Adrienne Rich, Matthew Rothschild, Arundhati Roy, Edward Said, Lydia Sargent, Saskia Sassen, Richard Sennett , Stephen Shalom, Alan Sokal, Art Spiegelman, Kurt Vonnegut, Immanuel Wallerstein, Cornel West a Howard Zinn. (Arundhati Roy podepsal smlouvu po skončení konference v Porto Alegre.) Toto prohlášení je následující:
Jsme proti oběma
Saddám Husajn a válka USA v Iráku
Výzva k nové, demokratické zahraniční politice USA
Jsme proti blížící se válce vedené Spojenými státy proti Iráku, která hrozí způsobit obrovské utrpení a zničení, přičemž hrozby pro regionální a globální mír spíše zhoršuje, než že by je řešila. Saddám Husajn je tyran, který by měl být zbaven moci, a to jak pro dobro iráckého lidu, tak pro bezpečnost sousedních zemí. Je však na samotných iráckých lidech, aby sesadili Saddáma Husajna, rozbili jeho režim policejního státu a demokratizovali svou zemi. Lidé ve Spojených státech mohou být v tomto úsilí nesmírnou pomocí – nikoli podporou vojenské intervence, ale budováním silného mírového hnutí a prací na zajištění toho, aby naše vláda prováděla důsledně demokratickou a spravedlivou zahraniční politiku.
Nevěříme, že cílem blížící se války proti Iráku je přinést Iráčanům demokracii, ani že to přinese tento výsledek. Místo toho je cílem Bushovy administrativy rozšířit a upevnit převahu USA na Blízkém východě, v případě potřeby za cenu desítek tisíc civilních životů. Tato válka je o americké politické, vojenské a ekonomické moci, o převzetí kontroly nad ropnými poli a o posílení Spojených států jako vymahačů nehumánního globálního status quo. Proto jsme proti válce proti Iráku, ať už je vedena jednostranně Washingtonem nebo Radou bezpečnosti OSN, nezodpovídáme se Valnému shromáždění OSN a šikanujeme a podplácíme, abychom válku podpořili.
Americká armáda může mít schopnost zničit Saddáma Husajna, ale Spojené státy nemohou podporovat demokracii v muslimském světě a mír na Blízkém východě, ani se nemohou vypořádat s hrozbou, kterou pro nás všechny představují teroristické sítě, jako je Al-Káida, a zbraněmi hromadného ničení, prováděním své současné politiky. Ve skutečnosti by USA mohly tyto problémy řešit pouze tím, že by dělaly opak toho, co dělají dnes – tedy:
· Zřeknutí se použití vojenské intervence k rozšíření a upevnění imperiální moci USA a stažení amerických jednotek z Blízkého východu.
· Ukončení podpory zkorumpovaných a autoritářských režimů, např. Saúdská Arábie, státy Perského zálivu a Egypt.
· Postavení a ukončení spoluúčasti USA na všech formách terorismu na celém světě – nejen ze strany Al-Káidy, palestinských sebevražedných atentátníků a čečenských únosců rukojmích, ale také ze strany kolumbijských polovojenských jednotek, izraelské armády na okupovaných územích a ruských protipovstaleckých sil v Čečensku.
· Ukončení krutých sankcí vůči Iráku, které způsobují obrovské škody civilnímu obyvatelstvu.
· Podpora práva na národní sebeurčení pro všechny národy na Blízkém východě, včetně Kurdů, Palestinců a izraelských Židů. Ukončení jednostranné podpory Izraele v palestinsko-izraelském konfliktu.
· Podnikání jednostranných kroků směrem k zřeknutí se zbraní hromadného ničení, včetně jaderných zbraní, a důrazné prosazování mezinárodních smluv o odzbrojení.
· Opuštění hospodářské politiky MMF/Světové banky, která lidem ve velkých částech světa přináší masovou bídu. Zahájení velkého programu zahraniční pomoci zaměřeného spíše na potřeby lidí než na potřeby podniků.
Americká vláda, která by prováděla tyto politiky, by byla schopna poctivě a důsledně podporovat demokracii na Blízkém východě i jinde. Mohlo by to povzbudit demokratické síly (ne nereprezentativní kliky, ale skutečně lidové strany a hnutí) v Iráku, Íránu a Sýrii, stejně jako v Egyptě, Pákistánu, Saúdské Arábii, státech Perského zálivu a Turecku. Některé z těchto sil existují dnes, jiné teprve vzniknou, ale všechny by kvetly, kdyby byly živeny novou zahraniční politikou USA.
Tyto iniciativy by společně představovaly skutečně demokratický zahraniční politika. Pouze taková politika by mohla začít zvrátit nedůvěru a přímou nenávist, kterou pociťuje tolik světové populace vůči USA, a zároveň by oslabila sílu diktatur a přitažlivost terorismu a reakčního náboženského fundamentalismu. Ačkoli nic, co by Spojené státy mohly udělat, by tyto prvky okamžitě rozhodně nepodkopalo, postupem času by nová zahraniční politika USA drasticky podkopala jejich moc a vliv.
Zběsilé a zjevně nečestné snahy administrativy vykreslit Saddáma Husajna jako bezprostřední vojenskou hrozbu pro lidi v této zemi a pro obyvatele dalších zemí Blízkého východu postrádají důvěryhodnost. Saddám Husajn je vrah a sériový agresor, který by si nepochybně nepřál nic lepšího, než vykonat pomstu USA a ovládnout oblast Perského zálivu. Ale není důvod se domnívat, že je sebevražedný nebo šílený. Značné důkazy naznačují, že Saddám Husajn je vojensky mnohem slabší, než byl před válkou v Perském zálivu, a že je stále ještě dost daleko od toho, aby byl schopen vyrobit jaderné zbraně. Ale co je nejdůležitější, na rozdíl od Al-Káidy má stát a mocenské postavení, které musí chránit; ví, že jakýkoli irácký akt agrese proti USA nebo jeho sousedům by způsobil jeho úplné zničení. Jak zdůraznil i ředitel CIA George Tenet, je to právě jistota války až do konce proti jeho režimu, která by Saddámu Husajnovi poskytla motivaci, kterou nyní postrádá, aby použil jakékoli zbraně, které má proti USA a jejich spojencům.
Zbraně hromadného ničení ohrožují nás všechny a musí být odstraněny. Ale válka proti Iráku není řešením. Válka ohrožuje masivní škody iráckým civilistům, rozšíří řady teroristů v celém muslimském světě a povzbudí mezinárodní tyrany k dalším agresím. Každý se oprávněně obává terorismu; cesta ke skutečné bezpečnosti však zahrnuje podporu demokracie, sociální spravedlnosti a respektu k právu na sebeurčení spolu s odzbrojením, zónami bez zbraní a inspekcemi. Spojené státy mají ze všech zemí světa zdaleka nejmocnější arzenál zbraní hromadného ničení. Pokud by USA zahájily demokratickou zahraniční politiku a podnikly vážné kroky k odzbrojení, byly by schopny podpořit globální odzbrojení i regionální demilitarizaci na Blízkém východě.
Bushova administrativa využila údajné irácké vojenské nebezpečí k ospravedlnění nové znepokojivé doktríny preventivní války. V Národní bezpečnostní strategii, zveřejněné 20. září 2002, Bushova administrativa tvrdila, že USA mají právo zaútočit na jakoukoli zemi, která by mohla být potenciál hrozbou, nejen v reakci na akt vojenské agrese. Velká část světa vidí tuto doktrínu takovou, jaká je: vyhlášení neskrývaného globálního impéria USA.
Obyčejní Iráčané a lidé všude na světě musí vědět, že existuje další Amerika, složená z těch, kteří uznávají naléhavou potřebu demokratických změn na Blízkém východě a odmítají militaristickou a imperiální zahraniční politiku naší vlády. Podpisem tohoto prohlášení prohlašujeme svůj záměr pracovat pro novou demokratickou zahraniční politiku USA. To znamená pomáhat držet na uzdě tvůrce války a budovat co nejmocnější protiválečné hnutí a zároveň vytvářet vazby solidarity a konkrétní podpory demokratickým silám v Iráku a na celém Blízkém východě.
Odmítáme přijmout nevyhnutelnost války v Iráku navzdory obrovskému vojenskému molochu, který byl zaveden, a prohlašujeme svůj závazek spolupracovat s ostatními v této zemi i v zahraničí na jejím odvrácení. A pokud by měla začít válka, uděláme vše, co je v našich silách, abychom ji okamžitě ukončili.
Vítáme podporu od lidí v USA a z celého světa. Chcete-li přidat své jméno, přejděte na www.cpdweb.org
Joanne Landy je spoluředitelkou kampaně Campaign for Peace and Democracy (U.S.) [chráněno e-mailem]
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat