Shromáždit se kolem reformy zdravotnictví s cílem prosadit radikální levicovou hospodářskou politiku je rozumná taktika. Velká část ekonomických otázek vlastnických vztahů, životního minima, socializace, daňové spravedlnosti a efektivního utrácení je úhledně zabalena do tohoto jediného problému. Navíc je to pro miliony lidí velmi důležitá otázka, která má obrovský dopad na jejich pohodu.
Ale co politická sféra? Existuje nějaká politická kauza, která také úhledně definuje mnohé z našich hlavních zájmů? Myslím, že ano.
Hlavním problémem americké politiky pro občany je nepochybně kontrola politiků. Zatraceně dobře víme, že řeknou cokoli, aby byli zvoleni, a od těchto slibů upustí, jakmile budou zvoleni, aby se více zaměřili na zájmy společnosti/vlastnictví těch, kteří financovali jejich kampaně. Vidíme to znovu a znovu.
Ve vydání Z Magazine z května 2009 aktivista a spisovatel Paul Street napsal o Obamově prezidentství a poukázal na to, že:
[T] obě strany nejsou jednoduše zaměnitelné. Úkolem demokratů je definovat a ztělesňovat zúžené levicové parametry přijatelné politické debaty. V minulém století bylo charakteristickým úkolem Demokratické strany hrát „úlohu tlumiče otřesů, snažit se odrazit a kooptovat neklidné [a potenciálně radikální] segmenty voličů“ tím, že se vydávala za „stranu lidu“. “ (Selfa). Demokraté vykonávali tuto kritickou funkci zachovávající systém a udržující změny ve vztahu k agrárnímu populistickému povstání v 1890. letech 1930. století a povstání dělnické třídy ve 1940. a 1960. letech 1970. století. Hrály téměř stejnou roli ve vztahu k protiválečným, občanským právům, proti chudobě, ekologii a feministickým hnutím během a po XNUMX. a počátkem XNUMX. let XNUMX. století. V každém případě byla hnutí, která vznikla, aby zpochybnila koncentrovanou moc a útlak a snížila nerovnost, pacifikována, umlčena a nakonec zavřena, jejich politická energie byla nasávána do korporátní a militaristické Demokratické strany.
To je jistě pravda.
Ale co se s tím dá dělat? Jak omezíme dominantní vliv kapitálu v politice? Americký filozof John Dewey jednou řekl, že „Dokud je politika stín vrhnout na společnost tím velkýobchodní, útlum stín nezmění podstatu."
V roce 2008 se mnoho Američanů pokusilo zmírnit stín tím, že hlasovali pro Obamu, ale hnutí – a skutečně existuje – změnit to, co vrhá stín, bylo a stále je nedostatečně podporováno, marginalizováno, atomizováno a slabé. Zajímalo by mě, i když si tím nejsem zcela jistý, zda je to naše nedostatečné zaměření na jeden problém, který zapouzdřuje mnoho našich širších problémů, a pokud vyhrajeme, mohl by být použit jako základ pro budování pozdějších úspěchů. Pomohlo by nám lépe, kdybychom našli společnou řeč a svedli svůj boj odtud?
Tím společným základem, alespoň podle mého názoru, je reforma financování kampaně. Financování kampaní dělá s politickým systémem to, co kapitál dělá s tržním systémem: dává nepatřičný vliv na rozhodování založené na tom, kdo má nejvíce. V kampaních, stejně jako na trzích, hlasujete svými dolary a ti, kteří mají nejvíce dolarů, dostanou nejvíce hlasů. Financování kampaní, jak je v současnosti praktikováno, je antidemokratické a vytváří předvídatelné nerovnosti, které převracejí politický systém. Soukromé financování voleb musí být zrušeno, máme-li mít pulzující demokracii, kde má každý občan spravedlivé a spravedlivé řízení svého života (samozřejmě politicky řečeno).
Pokud se levicové politické skupiny a organizace sjednotily a zorganizovaly kolem otázky reformy financování volebních kampaní a použily to jako nereformní reformu (kde reforma není samoúčelná, ale jejíž úspěch se využívá k tomu, aby šel dále), pak se mi zdá, a možná i vy, že mnohá další naše politická témata mají podstatně větší šanci na úspěch – vítězství reformy financování kampaně, která snižuje vliv kapitálu a zároveň zvyšuje vliv veřejnosti, je samo o sobě pro demokracii značně velkým ziskem.
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat