Ponořme si prsty do fialového inkoustu a zapózujeme pro fotografie, když pro nás hlasování má stejný význam jako pro ty Iráčany, kteří si mysleli, že se účastní nějakého velkého demokratického experimentu.
Naše vlastní volby, ty, které naše vláda vymodelovala pro svět, jsou podvod. Jakým jiným slovem bychom měli popsat letošní prezidentské volby, jejichž výsledek bude rozhodovat o tom, která strana super PAC získá nejštědřejší úplatky od miliardářů? Republikáni, umožnění rozhodnutími Nejvyššího soudu, který stále kontrolují, vyšli z brány jako první a jsou mnohem více vinni ničením našeho systému lidového vládnutí. Ale demokraté, neméně oddaní vítězství za každou cenu politickému principu, nyní skočili do hry.
Obecně rezervovaná redakční stránka New York Times reagovala na rozhodnutí Obamovy kampaně hledat financování super PAC sžíravým úvodníkem s titulkem „Další kampaň na prodej“. The Times připomněl, že Barack Obama ve svém projevu o stavu Unie před dvěma lety vyzval soudce Nejvyššího soudu sedící před ním kvůli jejich rozhodnutí osvobodit zvláštní zájmy od omezení výdajů na kampaň. "Nemyslím si, že by americké volby měly být financovány nejmocnějšími zájmy Ameriky," řekl Obama. "Měli by o nich rozhodnout americký lid." Ale bohužel, jak tento týden poznamenal úvodník Times: „V pondělí prezident opustil tento základní princip a poddal se kultuře rozhodnutí Citizens United, které kdysi odsuzoval jako ‚hrozbu pro naši demokracii‘.
Pondělí bylo dnem, kdy Obamova kampaň rozeslala e-mail oznamující, že členové prezidentovy administrativy budou žádat o finanční prostředky na akci Priorities USA, jednu ze super PAC, která nyní může díky rozhodnutím Nejvyššího soudu, která Obama kritizoval, získávat neomezeně prostředky ve snaze ovlivnit volby.
Stejně jako superpolitický akční výbor podporující republikánského primárního kandidáta Newta Gingricha získal 10 milionů dolarů od nevadského krále hazardu Sheldona Adelsona a jeho manželky, The Wall Street Journal uvedl, že Obamova kampaň se zaměřila na mediálního magnáta Haima Sabana.
Saban, podporovatel Hillary Clintonové v demokratických primárkách v roce 2008, následně Obamu nepodpořil kvůli kritice prezidentových kroků vůči Izraeli. Možná proto, že prezident neudělal nic, co by účinně tlačilo na izraelskou vládu, aby udělala ústupky vůči palestinskému sebeurčení, Saban nedávno poprvé přispěl Obamovi a v úterním písemném prohlášení uvedl: „Díváme se na všechny Super PAC na moment, se určitě zúčastní, ale ještě jsem nerozhodl o podrobnostech.“
Saban může být jedním z idealističtějších mega dárců, kterým se nyní akce PAC pro Obamovy priority dvoří. Méně pikantní, pokud se někdo zajímá o kontrolu, kterou Wall Street uplatňovala nad touto administrativou, jsou někteří z hlavních dárců, se kterými se Obamovi asistenti setkali v úterý, aby naléhali, aby přispěli do PAC. Na seznamu byli Hamilton E. James, prezident obrovské soukromé investiční společnosti Blackstone, a Robert Wolf, předseda UBS Group Americas.
Ne, že by se republikáni měli bát, protože jejich seznam příznivců super PAC je mnohem silnější. Do dnešního dne prodemokratické PAC vybraly ubohých 19 milionů dolarů ve srovnání s 91 miliony dolarů, které loni vybraly výbory ovládané Karlem Roveem a spojenci republikánských prezidentských kandidátů. Tato disparita je prezidentovým ospravedlněním pro opuštění své zásadové opozice vůči takovým skupinám. "Nebudeme bojovat v tomto boji s jednou rukou svázanou za zády," řekl Jim Messina, manažer Obamovy kampaně. "Když je v sázce tolik, nemůžeme dovolit dvě sady pravidel. Demokraty nelze jednostranně odzbrojit."
Tento argument by byl přesvědčivější, nebýt skutečnosti, že to byl republikánský prezidentský kandidát John McCain, kdo „odzbrojil“ přijetím veřejného financování v posledních volbách. Obama rozvrátil to, co zbylo z reformy financování politické kampaně, tím, že se místo toho obrátil k soukromým příspěvkům, což mělo za následek, že hlavní zájmy Wall Street značně financovaly jeho vítězství. Není tak úplně pravda, že vyhýbání se PAC by prezidenta znevýhodnilo, protože z titulu své funkce ovládá převažující mediální prostor. Mohl využít příspěvky tlustých koček republikánům jako potvrzení, že jsou služebníky 1 procenta, které nám ostatním způsobilo tolik neštěstí. Opět se mu nepodařilo vzít tento případ za ekonomickou spravedlnost americkému lidu a místo toho potvrdil republikánský útok na to, co zbylo z naší demokracie.
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat