Smrt bývalého indonéského diktátora Suharta 27. ledna mohla rozpoutat záplavu odhalení podrobně popisujících britskou a americkou podporu jednomu z nejhorších masových vrahů 20. století. Místo toho média pokračovala v zakrývání, které dosud trvalo více než čtyřicet let.
Masakry v letech 1965-6, které doprovázely Suhartův nástup k moci, si vyžádaly životy 500,000 1 až 1977 milionu lidí, většinou rolníků bez půdy. Zpráva Amnesty International z roku XNUMX uvádí počet „mnohem více než jednoho milionu“ úmrtí. (http://www.fair.org/articles/suharto-itt.html) Slovy tehdy uniklé zprávy CIA, masakr byl „jednou z nejhorších masových vražd 20. století“. (Odtajněná výzkumná studie ředitelství zpravodajských služeb CIA, ‚Indonésie – 1965: Coup That Backfired‘, 1968; http://newsc.blogspot.com/)
Neslavně a zároveň ujišťuje čtenáře o
„Johnsonova administrativa věří, že se objevila nová dramatická příležitost pro antikomunistické Indonésany i pro
(http://www.fair.org/extra/best-of-extra/indonesia-nyt.html)
Projekt
Ralph McGehee, vysoký operační důstojník CIA v 1960. letech, popsal teror ze Suhartova převzetí jako „modelovou operaci“ pro převrat podporovaný USA, který později zničil
"CIA zfalšovala dokument, který měl odhalit levicové spiknutí s cílem zavraždit chilské vojenské vůdce... [stejně jako] to, co se stalo v roce
Britská vláda se tajně podílela na porážce. Roland Challis, BBC jihovýchod
"Britské válečné lodě doprovázely loď plnou indonéských vojáků po Malackém průlivu, aby se mohli zúčastnit strašlivého holocaustu... Já a další korespondenti jsme o tom tehdy nevěděli... Víte, došlo k dohodě. Při nastolení Suhartova režimu, součástí toho bylo zapojení MMF a Světové banky... Suharto je přivede zpět. Taková byla dohoda.“ (tamtéž)
„Dohoda“ zahrnovala otevření toho, co Richard Nixon nazval „nejbohatším pokladem přírodních zdrojů, největší cenou na jihovýchodě
Západ, nepřekvapivě, s radostí obchodoval
(http://www.thirdworldtraveler.com/Chomsky/ChomOdon_SEAsia.html)
Krvavě červená – zelené světlo
Projekt
V médiích bezprostředně po Fordově smrti v prosinci 2006 jsme našli jedinou větu jako celek
„Byli to Kissinger a Ford, kteří dali povolení indonéským generálům k jejich nezákonné anexi
Philip Liechty, referent CIA v
"Poslali jsme indonéským generálům vše, co potřebujete k vedení velké války proti někomu, kdo nemá žádné zbraně. Poslali jsme jim pušky, munici, minomety, granáty, jídlo, vrtulníky. Co si jen vzpomenete, dostali to. A oni dostal jsem to přímo... Nikoho to nezajímalo. Nikoho to nezatracovalo. Je to něco, za co se budu navždy stydět. Jediné ospravedlnění, které jsem kdy slyšel pro to, co jsme dělali, byla obava, že Východní Timor je na pokraji přijetí jako nového člena Organizace spojených národů a existovala šance, že země bude buď levicová, nebo neutrální a nebude pravděpodobně volit [se Spojenými státy] v OSN. (Citováno, John Pilger, Hidden Agendas, Vintage, 1998, str. 285-6. Další podrobnosti viz naše upozornění pro média: http://www.medialens.org/alerts/02/020601_east_timor.html)
Projekt
Měsíc po invazi do Indonésie, kdy byly masakrovány desítky tisíc lidí, úředník amerického ministerstva zahraničí řekl významným australským novinám, že „pokud jde o bilaterální vztahy mezi USA a Indonésií, víceméně tolerujeme invazi na východ. Timor… The
V prosinci 1975 informoval britský velvyslanec v Jakartě ministerstvo zahraničí: „Je v britském zájmu, aby Indonésie absorbovala toto území co nejdříve a co nejnenápadněji, a pokud by došlo k tíži a dojde k hádce Organizace spojených národů, měli bychom sklopit hlavy a vyvarovat se stranící se indonéské vládě.“ (Citováno, Mark Curtis, The Ambiguities of Power, Zed Books, 1996, str. 219-220)
„Vojáci napochodovali přímo k nám [západním novinářům]. Nikdy nezlomili svůj krok. Byli jsme obklíčeni jednotkami, a když se dostali několik yardů kolem nás, na tucet yardů od Timorců, zvedli najednou pušky na ramena a zahájili palbu. Timorané byli v okamžiku na dně, jen je roztrhali kulky. Ulice byla pokryta těly pokrytými krví. A vojáci stále přicházeli. Sypali se, jedna řada za druhou. Skákali přes těla těch, kteří byli dole. Mířili a stříleli lidi do zad. Viděl jsem, jak se jim trhají končetiny, jejich těla explodují. Do vzduchu vytryskla krev. Prasknutí kulek, všude. A bylo to velmi organizované, velmi systematické. Vojáci se nezastavili. Prostě stříleli, dokud nikdo nezůstal stát.“ (http://www.democracynow.org/2008/1/28/massacre_the_story_of_east_timor)
Burying The Dead – British Media Performance
Kolik z těchto informací bylo sděleno mainstreamovými médii od Suhartovy smrti?
Jonathan Head napsal na webu BBC Suharto:
„Jeho nástup k moci se shodoval s eskalací války ve Vietnamu, kdy
Jak jsme viděli, šlo o mnohem víc, než jen o „zaslepení oka“. Ve skutečnosti,
„Myslím, že je zcela nevhodné řadit Suharta vedle Sadaama [sic] Husseina. Nikdy tu nebylo nic jako všudypřítomný teror, který zde existoval
V roce 1998 Jim Naureckas z FAIR (www.fair.org) odpověděl na argument, že Suharto nelze srovnávat se Saddámem Husajnem:
"Suharto není žádný Saddám," ujistil nás New York Times "Week in Review" 8. března. Jak to? Vláda indonéského diktátora není o nic méně autokratická než vláda Saddáma Husajna. Stejně jako Husajn se Suharto pokusil anektovat menšího souseda – ve skutečnosti byla jeho pokračující okupace Východního Timoru mnohem krvavější než Husajnův útok
BBC News online vyzvala čtenáře, aby se vyjádřili:
„Pan Suharto byl obviněn ze zpronevěry 600 milionů dolarů (303 milionů liber) státních fondů během 32 let své moci, ale obvinění z trestného činu byla v roce 2006 stažena kvůli jeho špatnému zdraví. Občanskoprávní spor podaný státními žalobci požadujícími odškodné ve výši 1.5 miliardy dolarů a prostředky údajně ukradené státu nebyl nikdy vyřešen.
„Jaké jsou vaše vzpomínky na bývalého siláka? Jaké je jeho dědictví? Pokud by obvinění proti němu byla stažena“ (http://newsforums.bbc.co.uk/nol/thread.jspa?forumID=4166&edition=2&ttl=20080127171140)
Obvinění z masové vraždy zřejmě neexistují.
Zpravodajská zpráva Daily Telegraph uznala, že Suharto byl „jedním z největších vrahů a největších zlodějů 20. století… Začalo to masakrem nejméně 500,000 1965 komunistů v roce XNUMX. Dvě stě tisíc bylo zabito, když anektoval bývalou portugalskou kolonii
Ale co americko-britská podpora jeho zabíjení, motivovaná korporátní chamtivostí
"Jeho přátelé ze západních vlád, přitahováni jeho silným antikomunismem, ho pomohli ochránit v úřadu."
Mediální zpravodajství jako vždy propaguje údajný zájem zachránit svět před bývalým bete noire, „komunismem“ (role, kterou v současnosti hraje al-Káida) – stejně jako upřímný zájem zachránit svět před neexistujícími zbraněmi Saddáma Husajna. masové ničení bylo motivem invaze
Jediný dopis v Guardianu poukázal na věc, která je pro mainstreamové novináře nemyslitelná:
„Spolupráce Britů se Suhartovým vražedným režimem není nějakým návratem k realpolitice studené války, ale integrálním a trvalým rozměrem zahraniční politiky v područí chamtivých zájmů velkého byznysu. V roce 1967, po Suhartově převratu podporovaném Západem, došlo k rozdělení ropných společností a nadnárodních korporací
Nekrolog Daily Telegraph zaznamenal:
„Suharto však v roce 1975 udělal vážnou chybu, když využil občanské války
Ve skutečnosti nedošlo k žádnému „široce rozšířenému mezinárodnímu nesouhlasu“ – zatímco Timorci pohřbívali své mrtvé, západní politici a novináři pohřbili příběh. V roce 1979, kdy
„ABC, NBC a CBS ‚Evening News‘ nikdy nezmínily slova Východní Timor a ani ‚Nightline‘ nebo ‚MacNeil Lehrer‘ mezi rokem 1975, dnem invaze, s výjimkou jednoho komentáře Waltera Cronkiteho den poté, že Indonésie měla napadl Východní Timor – byla to 40sekundová zpráva – do 12. listopadu 1991.“ (Amy Goodman, ‚Exception to the Rulers, Part II‘, Z Magazine, prosinec 1997)
Ve svém nekrologu z 28. ledna Telegraph také odkazoval na „západní odpor“ při masakrech v letech 1965-6. Pravděpodobně měli na mysli jásání a radost vyjádřené na obou stranách
The Independent se rozhodl zaměřit se na menší zločiny – jak Suharto využil své moci k obohacení sebe a své rodiny. Diktátor se příliš dlouho držel, noviny bědovaly:
"Kdyby Suharto odstoupil dříve,
Jak poznamenává Allan Nairn, myšlenka, že Suhartův rekord lze obhájit na základě zvýšené prosperity – možná předsedal rozsáhlým masakrům, ale také předsedal rychlému ekonomickému růstu – je „myšlením Pravdy“. Argument je koneckonců „ten stejný, který se kdysi používal k ospravedlnění Stalina“. (http://newsc.blogspot.com/)
A co americko-britská spoluúčast na Suhartových „selháních“? The Independent poznamenal, že jeho převrat „byl zvláště vítán
Opět musíme pochopit, že cílem bylo odvrátit ‚komouše‘. Nic víc nebylo řečeno o americko-britské účasti na vraždách v
K jeho cti, že Guardian zahanbil výkon Independent jednoduše tím, že zveřejnil upřímnou analýzu Johna Pilgera o spoluúčasti USA a Spojeného království na Suhartových zločinech: „Náš vzorový diktátor – Smrt Suharta je připomínkou hanebné role Západu při podpoře vražedného režimu. “ (28. ledna 2007; http://www.guardian.co.uk/comment/story/0,,2247948,00.html)
Financial Times zjistily, že Suhartovy „úspěchy“ byly přerušovány „vážnými nedostatky“. (John Aglionby a Shawn Donnan, „Zkorumpovaný autokrat, který podporoval stabilitu“, Financial Times, 28. ledna 2008)
Je zajímavé zvážit použitý jazyk. V roce 1998,
„Když Pol Pot v dubnu 1998 zemřel, média ho neochvějně odsoudila a nazvala ho ‚zlomyslným‘, ‚odporným‘ a ‚monumentálně zlým‘ (Chicago Tribune, 4/18/98), ‚smrtelným masovým vrahem‘ a ‚. válečný zločinec“ (L.A. Times, 4/17/98), „prolitý krví“ a „hromový masový vrah“ (Washington Post, 4/17/98, 4/18/98). Jeho vláda byla opakovaně popisována jako ‚vláda teroru‘ a byl vinen ‚genocidou‘…“
„Ačkoli Suhartův režim byl zodpovědný za srovnatelný počet úmrtí v
FT identifikovala jeden z „vážných nedostatků“: „Suharto vyvolal mezinárodní odsouzení poté, co v roce 1975 nařídil invazi do
Následovala jediná záhadná poznámka o zapojení USA a Spojeného království: „Suharto hledal důvěrnější vztah s
Odhlédneme-li od Pilgerova článku, z tohoto mediálního výkonu by nebylo možné odhadnout ústřední roli americko-britské politické a vojenské podpory ve vzestupu a masakrech prezidenta Suharta.
V prosinci 2006 jsme s téměř identickými výsledky přezkoumali mediální pokrytí smrti chilského diktátora Augusta Pinocheta. Nekrolog Guardian komentoval Pincohetovo svržení Allendeho:
„Puč, ve kterém hrála roli destabilizace CIA…“ (Malcolm Coad, ‘Augusto Pinochet’, The Guardian, 11. prosince 2006; www.guardian.co.uk/news/story/0,,1968953,00.html)
A to, jak jsme tehdy poznamenali, bylo ono! Nebyly poskytnuty žádné další informace. (Vidět: http://www.medialens.org/alerts/06/061219_born_in_usa.php)
Když bývalý
Když bylo přezkoumáno prezidentství Billa Clintona, jeho odpovědnost za utrpení a smrt byla nepodstatná. (Vidět: http://www.medialens.org/alerts/04/040706_Covering_Mr_President.HTM)
A jak bylo řečeno, spoluúčast Geralda Forda na Suhartových zločinech byla také zamlčena.
Je zásadní, aby pravda o násilí mezi USA a Spojeným královstvím nebyla přiznána nebo vážně prozkoumána. V tomto tichu lze pěstovat mýtus o shovívavosti – a to je klíčová iluze, která umožňuje Západu beztrestně útočit, napadat a zabíjet, osvobozený od rozhodného veřejného odporu. Vždycky jsme „museli“. Vždy jsme to „mysleli dobře“. Vždy ‚máme naděje na světlejší budoucnost‘.
NÁVRHOVÁ AKCE
Cílem Media Lens je podporovat racionalitu, soucit a respekt k druhým. Pokud se rozhodnete napsat novinářům, důrazně vás žádáme, abyste zachovali zdvořilý, neagresivní a neurážlivý tón.
Napište Jonathanovi Headovi z BBC
Koordinátorka: Ivana Durgarian email: [chráněno e-mailem]
Napište Marianne Kearney do Daily Telegraph
Koordinátorka: Ivana Durgarian email: [chráněno e-mailem]
Napište Johnu Aglionbymu do Financial Times
Koordinátorka: Ivana Durgarian email: [chráněno e-mailem]
Zašlete nám prosím kopii svých e-mailů
Koordinátorka: Ivana Durgarian email: [chráněno e-mailem]
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat