ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
DarovatJe nesporné, že 80letý prezident Mahmúd Abbás se interně i celosvětově etabloval jako ikona palestinského nenásilí. Jeho izraelští míroví partneři nenechají nikoho na pochybách, že jsou odhodláni tuto ikonu rozbít, což by jim zbylo pouze na opačné alternativy, z nichž nejlepší je masivní mírová intifáda (povstání) proti izraelské okupaci.
Je pravda, že Abbáse zatím nelze nazvat Ghándím Palestiny. Musí ještě jít ve stopách zakladatele moderní Indie a dosáhnout podobných národních výsledků tím, že povede masivní lidovou revoluci za osvobození a nezávislost, ale jeho striktně dodržovaná platforma nenásilí je i nadále předpokladem jakéhokoli mírového urovnání Arabsko-izraelský konflikt v Palestině a nad ní.
Po celá desetiletí, před a poté, co byla v roce 1967 dokončena izraelská okupace palestinských území, se Abbás držel své víry ve vyjednávání jako jediný způsob, jak urovnat více než století starý konflikt. Jeho hlavní vyjednavač Saeb Erakat v návaznosti na Abbásův odkaz napsal svou knihu: „Život Je Vyjednávání. "
Abbás celou dobu odmítal „ozbrojený boj“ a všechny formy násilí. Dokonce se snažil vyvarovat se lidových povstání, aby nesklouzlo k násilí. Místo toho má jednoznačně rozhodl se jednat jako muž státu oddaný mezinárodnímu právu a legitimitě Organizace spojených národů.
Od chvíle, kdy byl zvolen prezidentem, řídil palestinskou politiku odpovídajícím způsobem, aby se jeho lid stal nedílnou součástí mezinárodního společenství. Jeho úcta k podepsaným dohodám s Izraelem vyvolala odpor mezi jeho vlastními lidmi, když označil například dohodu o koordinaci bezpečnosti s hebrejským státem za „posvátnou“.
Démonizace Abbáse
Izraelci nicméně stále pokračují v neutuchající kampani za démonizaci Abbáse, pošpinění jeho obrazu, podkopání jeho mírové reputace a zbavení ho jakýchkoli zisků pro jeho lid.
A Haaretz úvodník ze 4. října uvedl, že izraelský premiér Benjamin Netanjahu „rozdmýchává plameny podněcování proti“ Abbásovi. Dne 10. října The Times of Israel citoval izraelského ministra obrany Moshe Ya’alon, který řekl, že „Ušli jsme dlouhou cestu, abychom izraelskou společnost přesvědčili, že není (tj. Abbas) žádným partnerem.
Evidentně je to pro Izraelce jediný způsob, jak se zprostit svých podepsaných mírových závazků. Ve stejný den byl citován Ya'alonův zástupce Eli Ben-Dahan, který řekl, že „Palestinci musí pochopit, že nebudou mít stát a že nad nimi bude vládnout Izrael.
Izraelský ministr školství Naftali Bennett, který 11. října promluvil do armádního rozhlasu, povýšil anti-Abbas ante na dobrodružný a nezodpovědný konec, když řekl, že Abbásova „absence je lepší“.
Bennett to nechal na bývalý izraelský velvyslanec ve Spojených státech Michael Oren, aby vysvětlil důvod naêtre za jeho výzvu k „abbásově nepřítomnosti“. V Ynetnews článek z 3. října, Oren dospěl k absurdnímu závěru, že „Abbás představuje nebezpečí, které může být odhaleno jako strategicky závažnější než taktická nebezpečí, která představuje (Islámské hnutí odporu) Hamás.“
Bývalý ministr zahraničí Avigdor Lieberman byl upřímnější, když 12. října vyzval k „svržení Abbásovy Palestinské samosprávy (PA) na Západním břehu Jordánu.
Podle Williama Bootha, který psal 10. října v The Washington Post, „izraelští (kabinetní) ministři označili Abbáse za ‚teroristu v obleku‘ a ‚hlavního podněcovače‘. Posmívají se mu, že je slaboch,“ ignorujíc, že jejich pomlouvačná kampaň doprovázená odhodláním jejich vlády podkopat jeho mírové úsilí ho vnitřně oslabuje a činí „řešení se dvěma státy“ mezi jeho lidmi neúnosné.
Průzkum zveřejněný Palestinským střediskem pro politiku a průzkumný výzkum dne 6. října ukázal, že 65 % veřejnosti si přeje, aby Abbás rezignoval, a pokud by se konaly nové prezidentské volby, zástupce šéfa Hnutí islámského odporu „Hamas“ Ismail Haniyeh by získat 49 procent hlasů proti 44 procentům pro Abbáse. „Hlavní zjištění“ naznačovala „pokles úrovně podpory pro dvoustátní řešení“, protože 51 procent „proti“ tomuto řešení. V této souvislosti je důležitější, že „57 % podporovat návrat k ozbrojené intifádě."
Lhostejnost mezinárodního společenství
Izraelskou kampaň proti Abbásovi lze interpretovat pouze jako předem promyšlenou snahu vyhnout se sílícímu mezinárodnímu tlaku na záchranu takzvaného „řešení dvou států“.
Zrušení návštěvy naplánované na minulý týden ze strany vysokých vyslanců mezinárodního blízkovýchodního kvartetu na Netanjahuovu žádost bylo posledním příkladem bezmocnosti a lhostejnosti světového společenství vůči izraelskému pocitu beztrestnosti vůči odpovědnosti, který posiluje izraelskou okupační mocnost. k eskalaci svých zásahů proti Palestincům pod její vojenskou okupací od roku 1967.
Zejména „zvraty“ a „prázdné sliby“ administrativy amerického prezidenta Baraka Obamy, slovy Petera Berkowitze z 13. října Abbásovi, jakož i nečinnost Evropské unie a dalších dvou ruských a OSN členů Kvartetu povzbuzují Izrael v jeho kampani proti Abbásovi, čímž dále diskreditují palestinskou ikonu nenásilí v očích jeho vlastního lidu jako neschopnou ustoupit ze své nenásilné cesty.
Dne 12. října AFP uvedl, že „frustrovaní“ Palestinci „se vzepřeli“ Abbásovi i „izraelskému bezpečnostnímu zásahu“, aby zahájili to, co mnozí pozorovatelé nazývají počátky „třetí intifády“.
Ke cti mu lze říci, že Abbás dokázal, že je věrný svému nenásilnému závazku. Izraelský denně Haaretz 11. října citoval vysokého představitele izraelské zpravodajské agentury Shabak, který na schůzi kabinetu téhož dne řekl, „že Abbás nejenže nepodporuje ‚teroristické útoky‘, ale také říká bezpečnostním službám PA, aby ‚podkopávaly‘ protiizraelské protesty jako co nejvíce.”
Abbás nedávno řekl „našim izraelským sousedům, že si nepřejeme bezpečnostní nebo vojenskou eskalaci. Můj vzkaz našim lidem, bezpečnostním agenturám a vůdcům je, že situace se musí uklidnit.“ Varoval před „intifádou, kterou nechceme“. Dne 6. října veřejně řekl na zasedání výkonného výboru Organizace pro osvobození Palestiny (OOP), že „chceme dosáhnout politického řešení mírovými prostředky a vůbec ne žádnými jinými prostředky“.
Praktický překlad jeho dosavadních „principů“ byl zřejmý na místě během posledních dvou týdnů palestinské vzpoury proti eskalujícímu násilí ilegálních izraelských osadníků na okupovaných palestinských územích a izraelských okupačních silách (IOF), zejména na východě země. Jeruzalém, který si v říjnu 25 zatím vyžádal životy více než 2015 Palestinců a nejméně čtyř Izraelců.
V rámci bezpečnostního mandátu Palestinské správy bylo násilí praktikováno pouze IOF a byli zabíjeni pouze Palestinci. Vzájemné násilí se omezilo na Jeruzalém, oblast označenou „C“ dohodami z Osla na Západním břehu Jordánu a vlastním Izraeli, kde je bezpečnost výhradní odpovědností Izraele. Tam Abbás nemá mandát. Padla tam většina obětí obou stran a tam by měl nést odpovědnost pouze Izrael.
Člověk by se nemohl divit, zda by východní Jeruzalém a oblast „C“ Západního břehu nezaznamenaly žádné násilí, kdyby byl Abbásův bezpečnostní mandát rozšířen na obě oblasti. Americký ministr zahraničí John Kerry, který v úterý oznámil plán na „brzkou“ návštěvu, aby uklidnil násilí, by to měl vážně zvážit.
Ukončení izraelské okupace je jediný způsob, jak posunout situaci „pryč z tohoto propasti“, jinak řečeno Kerryho slovy, dvoustátní řešení „nemohlo být každému ukradeno“, pokud by se násilí vymklo kontrole.
V roce 1974 zesnulý palestinský vůdce Jásir Arafat vyzval Valné shromáždění OSN, aby ať mi olivová ratolest vypadne z ruky,“ řekl v druhé ruce držel „zbraň bojovníka za svobodu“. Abbás objal „olivovou ratolest“ oběma rukama a navždy upustil „zbraň“.
Letos v květnu papež František Abbásovi při návštěvě Vatikánu řekl: „Myslel jsem na tebe: Buď andělem pokoje." Biografie palestinského prezidenta Židovské virtuální knihovny potvrzuje papežovu vizi. Oslavovalo ho jako „považovaného za jednu z předních palestinských osobností oddaných hledání mírového řešení palestinsko-izraelského konfliktu... Byl to Abbás, kdo v roce 1993 podepsal mírovou dohodu s Izraelem.
Konec éry
Psaní Týdeník Al-Ahram 12. října byl prezident Arab American Institute James Zogby jedním z několika pozorovatelů, kteří nedávno oznámili „pohřeb“ dohod z Osla. Ve „skutečnosti“ Oslo „bylo na podpoře života“ a „umíralo už roky,“ řekl Zogby a uzavřel: „To, co se stalo tento týden, byl poslední pohřební rituál.
Dohody z Osla byly korunou Abbásova celoživotního úsilí. „Pohřeb“ Osla by byl nevyhnutelně koncem Abbásovy éry.
Rozbití ikony Abbas Palestinské nenásilí by předznamenalo konec jeho éry a na dlouhou dobu by odsoudilo jakoukoli vyhlídku na vyjednané mírové řešení. Jeho „absence“ podle Gershona Baskina Spolupředseda Izraelského/Palestinského centra pro výzkum a informace (IPCRI) bude „definitivně koncem jedné éry“ a „bude velkou ztrátou pro Izrael a pro ty, kdo hledají skutečný mír“.
Izraelci by svou pokračující kampaní hanobení Abbáse promeškali nevratnou historickou příležitost k uzavření míru.
Abbás však vstoupí do palestinských kronik jako národní symbol nenásilí, který závodil s časem, aby dosáhl toho, co se dosud ukázalo jako prchavý mír. Navzdory svému neúspěchu, díky izraelským nerealistickým snům o „Velkém Izraeli“, bude v budoucnu pýchou svého lidu, navzdory současnému rozsáhlému národnímu odporu vůči jeho celoživotnímu závazku.
Nicola Nasser je arabská novinářka se sídlem v Birzeitu na západním břehu Izraelem okupovaných palestinských území ([chráněno e-mailem]).