Izrael zaryl ekonomické útoky do Asie dostatečně hluboko, aby ohrozil tradiční asijskou politickou podporu Arabů. Pokud bude tento trend pokračovat, rostoucí ekonomické izraelsko-asijské vztahy by se mohly v krátké době převést do politických vazeb, které by neutralizovaly Asii v arabsko-izraelském konfliktu.
Oficiální návštěva izraelského premiéra Netanjahua v Japonsku od 11. do 15. května není sama o sobě historickým průlomem v bilaterálních vztazích, které se datují od roku 1952.
Ani normalizace vztahů v „několika týdnech“ mezi Izraelem a Tureckem, které bylo první velkou muslimskou zemí, která v roce 1949 uznala Stát Izrael, jak slíbil loni 27. dubna turecký premiér Recep Tayyip Erdogan.
Obě události by však měly upozornit na historický průlom, kterého Izrael diskrétně a v tichosti dosáhl, když se obrátil do Asie, která byla kdysi arabským rezervoárem podpory v jejich konfliktu s Izraelem o Palestinu.
„Poprvé v roce 2014 Izraelský export s Asií převýší obchod s USA, čímž se posunul z druhého na třetí místo (za EU),“ řekl 27. dubna izraelský „Globes“ ředitel Správy zahraničního obchodu na izraelském ministerstvu hospodářství Ohad Cohen.
Zatímco izraelské ministerstvo hospodářství otevírá další kanceláře obchodního přidělence v Asii, uzavřelo řadu evropských obchodních kanceláří v Rakousku, Maďarsku, Finsku a Švédsku, „aby přeorientovat se na rozvíjející se trhy“ vysvětlil Cohen.
„Dnes máme pět kanceláří v Číně, tři v Indii a přidali jsme atašé ve Vietnamu a kancelář v Manile,“ dodal.
Americký prezident Barak Obama byl loni v dubnu v Asii a snažil se demonstrovat, že jeho slibovaný asijský strategický posun byl konečně skutečný. Mezitím už byli Izraelci zajištěni ve svém strategickém přesunu do Asie.
Zatímco se Obama pokoušel vytvořit americko-asijskou protiváhu Číně v tom, co čínští komentátoři popsali jako „mentalitu studené války“, Izrael se dvořil nově vznikající čínské ekonomické supervelmoci a také Indii, o níž Světová banka loni 29. dubna oznámila, že ji předběhla. Japonsko jako třetí největší ekonomika světa z hlediska parity kupní síly.
„Pivot to Asia“ je termín, který lze použít pro Izrael,“ Roger Cohen napsal v The New York Times 24. dubna, přičemž uvedl rozmach jeho obchodu s Čínou na více než 8 miliard dolarů v roce 2013. Izraelská vojenská a technologická spolupráce s Čínou kdysi způsobila krizi ve vztazích mezi USA a Izraelem.
Cohen poznamenal, že zatímco USA a Evropa nadále „nafukují“ o nelegálních izraelských koloniálních osadách na okupovaném palestinském Západním břehu, „Asie podniká. Indie již od Izraele koupila rakety moře-moře, radar pro systém zachycování raket a komunikační zařízení.
Indie případová studie
Indie by mohla být případovou studií izraelského historického průlomu.
Podle webových stránek indického velvyslanectví v Káhiře v Egyptě „Velká část našeho zahraničního obchodu prochází Suezským průplavem, Rudým mořem a Adenským zálivem“, všechny téměř výhradně arabské námořní cesty a „Náš celkový bilaterální obchod s arabskými zeměmi je více než 110 miliard USD a region je domovem 4.5 milionu Indů a zajišťuje 70 % našeho dovozu energie.
Indický ministr obrany Shri AK Antony na 15. asijské bezpečnostní konferenci v únoru loňského roku řekl, že „západní Asie je kritickým regionem“ pro Indii a „oblast Perského zálivu je životně důležitá pro energetickou bezpečnost Indie“.
Během let 2011 až 2012 činil obchod Indie s Radou pro spolupráci v Arabském zálivu (GCC) více než 145 miliard USD (přičemž vývoz a dovoz z regionu činil 20 procent a 14 procent), řekl Antony.
„Vazby“ se západní Asií „se v éře globalizace prohloubily a dále posílily“. Bývalý zvláštní vyslanec indického premiéra pro západní Asii, Chinmaya R. Gharikhan, dokázal připsat více než 8% růst indické ekonomiky „závislosti“ Indie na 70 % jejích energetických potřeb na západní Asii.
Bývalý indický velvyslanec v Ománu, Spojených arabských emirátech a Saúdské Arábii Talmiz Ahmad loni 29. prosince v Deccan Chronicle napsal: „Bezpečnost a stabilita Perského zálivu a západní Asie jsou klíčové pro dlouhodobé zájmy asijských zemí. To vyžaduje revizi asijské bezpečnostní role v Perském zálivu.
Navzdory těmto životně důležitým indicko-arabským vztahům je nyní Indie největším odběratelem vojenské techniky, největším vojenským partnerem a největším asijským ekonomickým partnerem úhlavního nepřítele Arabů, Izraele.
Takové indické a čínské výměny názorů s Izraelem neutralizovaly asijský proarabský a propalestinský vliv nebo alespoň vytvořily rozpor mezi ekonomickým jednáním Asie a jejím verbálním politickým projevem.
Tyto asijsko-izraelské výměny připravily Izrael o vlivný podnět k uzavření míru. Měly být přinejmenším odloženy jako asijská cena za ukončení izraelské vojenské okupace arabských zemí v Palestině, Sýrii a Libanonu.
Dokud nebude uzavřen mír zejména s Araby a Palestinci, bude Izrael nadále hlavním destabilizačním faktorem v regionu.
I poté se bude nadále považovat za nedílnou součást západní kultury a strategie a za západní vliv, který dělá vše pro to, aby se z regionu stal volný trh pro západní zájmy a strategický monopol západních mocností.
Přidání k americkému posílení hebrejského státu posílením jeho strategické moci jen posílí hrozivou překážku míru v regionu.
Kontroverzní vysvětlení
Profesor Fakulty mezinárodních studií Josefa Korbela na Univerzitě v Denveru Jonathan Adelman a úřadující výkonný ředitel Scholars for Peace in the Middle East (SPME) Asaf Romirowsky, píšící do Forbes 14. května loňského roku, měli kontroverzní vysvětlení izraelského průlomu v Asii:
Historicky „Asie do značné míry postrádá antisemitismus, který byl tak prominentní v Evropě“ a „Izrael byl jako většina asijských států… nový stát zrozený po druhé světové válce po boji se západní koloniální mocností, v tomto případě s Velkou Británií,“ říkali.
„Z geografického hlediska je Izrael v západní Asii, pouhé čtyři hodiny letecky z Indie a 11 hodin letecky z Číny.
„Ekonomicky rychlý přechod Izraele od velmoci třetího světa k „start-up národu“ prvního světa odráží velkou transformaci probíhající v takových asijských zemích, jako je Indie, Čína a Čtyři tygři.
„Z vědeckého hlediska se Izrael ukázal jako high-tech supervelmoc, a proto velmi atraktivní pro asijské high-tech mocnosti.
„Vojensky je izraelská armáda, světový lídr v oblasti protiraketové technologie (Iron Dome) … atraktivní pro asijské země rozvíjející své vlastní armády.
"Politicky přitahuje rostoucí hrozba islamismu mnoho asijských zemí do země, která je v čele boje s touto hrozbou."
Ve zpravodajských záležitostech je izraelský „Mossad se svými silnými lidskými zpravodajskými schopnostmi atraktivní pro to, aby pomohl těmto zemím překonat zahraniční hrozby“.
Adelman a Romirowsky zní, jako by se snažili vytvořit akademickou reklamu, aby „prodali“ Izrael do Asie.
Je ironií, že oba neměli co říci k tomu, že Izrael propaguje především jeho americký strategický sponzor jako „jedinou demokracii na Blízkém východě“.
Historicky se Izrael nezrodil po boji s koloniální mocností Velké Británie, ale byl touto koloniální mocností vnucen násilím v regionu a zrodil se po pokračujících vojenských etnických čistkách původních arabských Palestinců v zemi.
Vojensky se technologie protiraketové Iron Dome neosvědčila ve třech izraelských válkách v Pásmu Gazy a Libanonu od roku 2006.
Politicky, izraelská logistická podpora nejextrémnějšího mezi islamistickými povstalci, kteří bojují proti vládě Sýrie, nedává za pravdu, že Izrael je „v čele boje“ proti jejich hrozbě.
Zaujmout špatnou stranu
Argument, že Mossad je přitažlivý pro pomoc asijským zemím překonat jejich hrozbu, si zaslouží podrobnější rozpracování.
Skutečnost, že muslimská populace v Asii je téměř dvojnásobná ve srovnání s arabskými zeměmi dohromady, je faktorem, který by mohl potenciálně vytvořit kulturní most pro větší interakci mezi převážně arabskou západní Asií a jejím mateřským kontinentem, nicméně existuje znepokojivá negativní stránka.
Vzestup islamistického extremismu by mohl využít i tohoto kulturního mostu, ale izraelská okupační moc toho využívá nejlépe, když využívá této hrozby k upevnění svých zpravodajských vazeb s Asií.
Ale tito extremisté jsou ve válce s Araby a ne s Izraelem, který byl tak daleko v bezpečí před jejich hrozbou ne díky svým obranným schopnostem proti nim, ale protože nebyl a stále není jejich cílem.
Asie samozřejmě nemohla nečinně přihlížet nárůstu islamistického extremismu a nemohla se vyhnout tomu, aby se postavila na jednu stranu a pustila se do obranného boje proti němu mimo své hranice, jinak bude dříve nebo později riskovat boj proti tomuto zlu ve svých vlastních hranicích.
Zdá se však, že Asie se staví na špatnou stranu. Izraelská okupační mocnost není nejlepším spojencem Asie, aby zabránila této hrozbě, ale Arabové, kteří o nich získali dostatek informací a dostatek zkušeností v boji s nimi od Maroka na dalekém západě arabského světa až po Irák na Dálném východě.
Nicola Nasser je arabská novinářka se sídlem v Birzeitu na západním břehu Izraelem okupovaných palestinských území. Upravená verze tohoto článku byla poprvé publikována společností Middle East Eye. ([chráněno e-mailem])
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat