[výkaz od několika místních vydavatelů v Řecku ohledně úmrtí v bance Marfin během nedávné generální stávky z 5.]
V prosinci 2008, během událostí, které následovaly po atentátu na Alexandrose Grigoropoulose, reagovalo anarchistické / antiautoritářské hnutí na fašistické prosby masmédií o návrat do “klid, pořádek a bezpečí” s odzbrojujícím heslem: "Vy mluvíte o výlohách obchodů, my mluvíme o lidských životech".
Jaké nebezpečné pokrytectví nutí některé nyní mluvit o neexistujících hasicích přístrojích banky spíše než o ztracených životech? Jaký orwellovský zvrat reality přiměje některé mluvit o tragické události, jako by to byl nějaký zkrat?
Opravdu nechápeme, že toto pokrytectví je srovnatelné s vrahy NATO, o kterých mluvili "vedlejší škody"?
Opravdu nechápeme, že samozřejmý a zjevný cynismus a násilnictví megakapitalisty, který vydíral své zaměstnance tím, že byl v bance, nikoho nevykoupí za mrtvé?
Opravdu nechápeme, že když použijete taktiku bestie, proti které bojujete, stanete se s ní jedním?
Pokud anarchisté za něco bojují, existuje-li něco, za co lidé mají bojovat, je to Život, svoboda a důstojnost. Pro svět, kde smrt již nebude mít žádnou autoritu…
Na demonstraci 6. května v centru Soluně, která přišla jako odpověď na výzvu odborového svazu nemocničních pracovníků v Soluni a místních odborů, mnoho lidí – většinou anarchistů a antiautoritářů z posledního bloku demonstrace – opakovaně křičelo : "Byly to vraždy, neděláme si iluze, stát a Vgenopoulos vraždí dělníky". Takové myšlenky budou jistě pro mnohé uklidňující. Ale chápou rozhodně obsah a rozsah toho, co si přejí?
Nevíme, co se přesně stalo v bance Marfin odpoledne 5. května 5. Co víme, je, že ve chvíli, kdy jsme se o tragické zprávě dozvěděli, nikdo z našeho okolí nebyl v pozici, aby kategoricky odmítl, že to bylo to, co za to prohlásili právníci Corporate Media. A to je také tragické.
Protože pokud svou praxí evidentně neznemožňujeme (především nám), že by k takovému činu přišli lidé působící ve stejném politickém prostoru jako my, pak už jsme si vydláždili cestu k tragédiím (od vražedná nezodpovědnost, pokřivená ohavnost nebo zloba).
Ve všeobecné vzpouře jsou nekontrolovatelní mrtví; stalo se to v Los Angeles, stalo se to v Argentině. Nikoho nikdy nenapadlo obvinit z těchto úmrtí organizovaný politický proud.
Skutečnost, že tři zavraždění pracovníci banky Marfin jsou obviněni z anarchie, jistě odhaluje určitou obrovskou odpovědnost. Kdo může ignorovat toleranci k avantgardní logice a pohrdání lidským životem? Bez ohledu na to, jestli říkáte, že zkušení anarchisté za ta léta zapálili tolik bank a nikdo nebyl nikdy ohrožen. Bez ohledu na to, jestli říkáte, že je to chyba Vgenopoulose, protože donutil zaměstnance zůstat v bance, která neměla protipožární ochranu atd.
Nemůžete se zbavit odpovědnosti.
Pokud existuje byť jen pár lidí, kteří se definují jako anarchisté a dostanou se do bodu nezodpovědnosti zapálit budovy s lidmi uvnitř, tato nezodpovědnost byla nějak vypěstována.
Pokud jste, což je ještě horší, vydláždili cestu k největšímu činu agentských provokatérů v Řecku po druhé světové válce, pak dlouhodobé následky předčí i tragédii tří zavražděných lidí.
A odpověď není taková "nepřítel bezohledných". Známe jak Piazza Fontana v Miláně, tak Scala v Barceloně.
Odpovědí je vznikající, hustá opozice, která zakořeňuje napříč sociálními prostory, po celé zemi – s vytrvalostí a namáhavou prací; s kamarádstvím, vzájemností a solidaritou. Odpovědí je boj o život, ne o smrt.
Publikace/časopis Panoptika, The Foreigners' Publications, Stasei Ekpiptontes Publications, Exarchia Press, Black Peper of the Evian Gulf, Nyktegersia Annual Magazine
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat