V PŘÍŠTÍCH týdnech bude vláda Manmohana Singha čelit druhému velkému testu na íránské jaderné frontě. Zdá se totiž, že Spojené státy a jejich evropští spojenci jsou odhodláni postoupit Teherán Radě bezpečnosti OSN za provádění civilního programu jaderné energie navzdory diktátu Washingtonu. Provokací pro nejnovější západní hysterii je rozhodnutí Íránu provést výzkumné experimenty týkající se konverze uranu a dalších aspektů civilního jaderného palivového cyklu. Tyto experimenty probíhají v zařízeních, která jsou plně chráněna Mezinárodní agenturou pro atomovou energii (MAAE). Navíc tyto činnosti nejsou žádným způsobem zakázány ani Smlouvou o nešíření jaderných zbraní (NPT) ani dohodou Íránu o zárukách s MAAE, kterou agentura zveřejnila jako Infcirc 214.
Článek 4 Infcirc 214 uvádí: „Záruky stanovené v této dohodě budou prováděny způsobem navrženým: (a) Aby se zabránilo omezování hospodářského a technologického rozvoje Íránu nebo mezinárodní spolupráce v oblasti mírových jaderných aktivit, včetně mezinárodní výměna jaderného materiálu; b) vyhnout se nepatřičnému zasahování do mírových jaderných aktivit Íránu, a zejména do provozu zařízení; …“
Stojí za zmínku, že Infcirc 214 – primární právní smlouva upravující vztahy mezi Íránem a MAAE – výslovně vylučuje, aby agentura udělala cokoli, co by mohlo bránit technologickému rozvoji Íránu v oblasti mírových jaderných aktivit. Do této kategorie jednoznačně spadá provádění výzkumu a experimentů na jaderném palivovém cyklu. Nicméně USA, stejně jako Británie, Francie a Německo (takzvané European-3 nebo E-3) nyní chtějí, aby se Rada guvernérů MAAE sešla na nouzovém základě s cílem postoupit Írán Radě bezpečnosti OSN. trestný čin nedodržování svých povinností v oblasti záruk.
Podle Dohody o zárukách je Írán povinen přijmout záruky „na veškerý zdrojový nebo speciální štěpný materiál při všech mírových jaderných činnostech… za výhradním účelem ověření, že takový materiál není využit k jaderným zbraním nebo jiným jaderným výbušným zařízením“. MAAE má ze své strany „právo a povinnost“ zajistit, aby byly na všechny takové činnosti uplatňovány záruky „výhradně za účelem ověření, že takový materiál není zneužit k jaderným zbraním nebo jiným jaderným výbušným zařízením“.
V průběhu let se Íránu (stejně jako Jižní Korea, Tchaj-wan, Egypt a několik dalších zemí) nepodařilo podat zprávu IAEA – a tudíž zajistit záruky na – řadu transakcí a aktivit souvisejících s jadernými zbraněmi. Tyto případy byly důkladně prošetřeny inspektory agentury a příslušné spisy byly uzavřeny. Tím pádem ve své zprávě Radě guvernérů MAAE ze dne 2. září 2005Generální ředitel Mohammed el-Baradei poznamenal, že „veškerý deklarovaný jaderný materiál v Íránu byl započítán, a proto takový materiál není využíván k zakázaným činnostem“. Dr. el-Baradei však řekl, že MAAE ještě není s to dospět k závěru, že v Íránu neprobíhají žádné „nedeklarované“ jaderné aktivity – povinnost, která nevyplývá z dohody o zárukách, ale pouze z dohody. Dodatkový protokol že Írán řekl, že se v roce 2003 dobrovolně přidrží.
Navzdory tomuto zjištění Rada guvernérů – jednající pod tlakem USA a E-3 – hlasovalo 24. září loňského roku zjistit, že Írán nedodržuje svou dohodu o zárukách v kontextu článku XIIC statutu MAAE. Příhodně přehlížena byla skutečnost, že článek XIIC, stejně jako články 18 a 19 Infcirc 214, definují nedodržení zásad v podstatě jako zneužití chráněného materiálu k zakázaným účelům, což Dr. el-Baradei výslovně vyloučil. Jako úplatek zemím, kterým je nepohodlné způsob, jakým byla íránská otázka nepřiměřeně politizována, se rada rozhodla ponechat v klidu načasování postoupení Íránu Radě bezpečnosti OSN s mandátem podle XIIC. Tento úprk byl však zamýšlen pouze jako dočasný prostředek, který měl být v první vhodnou chvíli odvolán. A ten okamžik, pokud jde o Washington, nyní nadešel.
Vzhledem k tomu aktuální složení 35členné správní radyUSA by neměly mít žádné potíže se sbíráním hlasů potřebných k odeslání íránské listiny Radě bezpečnosti. Ačkoli to, co se stane poté, si každý může domyslet, zkušenosti OSN s Irákem naznačují, že nátlak a represivní opatření nepomáhají záležitostem, pokud jde o zmírnění mezinárodních obav z možné přítomnosti nelegálních zařízení souvisejících s jadernými zbraněmi v jakékoli dané zemi. Slovy dr. el-Baradeie, MAAE zatím není schopna prohlásit, že Írán nemá „žádné nedeklarované jaderné aktivity nebo zařízení“. Pokud by se neschopnost MAAE učinit takové prohlášení měla stát důvodem k nahlášení země Radě bezpečnosti a vyhrožování sankcemi, ne méně než 106 zemí — jak loni zdůraznila Evropská unie — musely by být uloženy na lavici obžalovaných, protože buď nepodepsaly, nebo ještě neratifikovaly či neprovedly dodatkový protokol.
Je-li cílem skutečně zajistit, aby Írán neměl žádné nedeklarované jaderné aktivity – což je naléhavý a chvályhodný cíl, lze dodat – nejlepším způsobem, jak toho dosáhnout, je zajistit pokračování inspekcí MAAE. Místa podezřelá z ukrývání tajných zařízení by mohla být cílem překvapivých nebo krátkodobých inspekcí. Pokud je však cílem zachovat závoj nejednoznačnosti jako budoucí casus belli, bylo by logickým krokem odkázat Írán na Radu bezpečnosti OSN, protože Washington se zoufale snaží „uvěznit“ Teherán, aby přerušil své vazby s MAAE nebo prohlásil, že to neudělá. déle umožňují inspekce – jedinou cestou, kterou lze prokázat její nevinu.
Pro vládu Manmohana Singha představuje nejnovější snaha postoupit Írán Radě bezpečnosti OSN a uvalit sankce jako trest obzvláště obtížnou právní a politickou výzvu. V září loňského roku Indie hlasovala pro rezoluci MAAE ale také poskytl „vysvětlení hlasování“ ve kterém uvedla, že se nedomnívá, že Írán nedodržuje nebo že íránský jaderný program vyvolal otázky, které spadají do pravomoci Rady bezpečnosti. Od září se nestalo nic, co by tyto dvě rezervace zrušilo.
Pokud něco, zpráva Dr. el-Baradeie z 2. listopadu 2005 byl přiměřeně optimistický ohledně íránské spolupráce, což byl důvod, proč se E-3 moudře rozhodla netlačit na okamžité postoupení Radě bezpečnosti. A obnovení zabezpečeného jaderného výzkumu – i když znamená konec dobrovolného, dobrovolného pozastavení všech činností souvisejících s palivovým cyklem Íránem – lze jen stěží nazvat porušením záruk MAAE.
Dalo by se v nejlepším případě zpochybnit politickou moudrost Teheránu, když se rozhodl ukončit toto pozastavení v současné době, ale ne jeho suverénní právo tak učinit. Pokud by loňské hlasování Indie proti Íránu překvapilo svět a vyvolalo politickou bouři doma, další hlasování by nyní zesměšnilo formálně deklarované postoje země a znovu zpochybnilo závazek vlády k „nezávislé zahraniční politice“.
Tento týden, když náměstek ministra zahraničí USA Nicholas Burns přijede do Nového Dillí, bude íránský problém pravděpodobně figurovat téměř stejně prominentně jako plánované oddělení indických civilních a vojenských jaderných zařízení. I když je motivována širšími strategickými úvahami, je přelomová dohoda mezi USA a Indií z loňského července o civilní jaderné spolupráci také neoddělitelně spojena s íránskou otázkou, pokud jde o Bushovu administrativu. v tisková konference 5. ledna, ministryně zahraničí USA Condoleezza Riceová nemohla být o tomto spojení explicitněji, když byla dotázána na důvody, proč je jaderná dohoda s Indií pro Washington tak důležitá: „Nemůžeme říci Indům na jedné straně, vy nemůžeme – byli bychom raději, kdybyste nebyli – zapojeni do energetických vztahů například s Íránem, ale mimochodem, civilní jaderná energetika je vám uzavřena.“
Obhájci prvního hlasování MAAE proti Íránu loni v září říkají, že pokud Američané trvají na „buď-nebo“, je v zájmu Indie zvolit jadernou spolupráci s Washingtonem před uhlovodíky z Íránu. Co si neuvědomují, je, že indická země má politické a diplomatické schopnosti získat obojí. Co si také neuvědomují, je, že sebemenší náznak indické ochoty dovolit USA diktovat jejich strategická rozhodnutí jen povede k tomu, že se Washington pokusí vytěžit ještě více.
Například loňské hlasování Indie proti Íránu vedlo USA. zkoušet a klást nové podmínky což bylo v rozporu s literou a duchem jaderné dohody z 18. července. Mezi nimi byl požadavek, aby Indie přijala trvalé záruky a vzdala se svých nároků – jak je uznáváno v této dohodě – na přesně stejná práva a povinnosti v jaderné oblasti jako USA. vláda Manmohana Singha by měla odolat pokušení mrknout podruhé.
© Copyright 2000 – 2006 The Hind
Viz také moje dřívější série článků o Íránu a MAAE:
The Persian Puzzle I: Írán a vynález jaderné krize (21 září 2005)
The Persian Puzzle II: Co MAAE skutečně našla v Íránu (22 září 2005)
The Persian Puzzle III: Svět musí stát pevně na diplomacii (23 září 2005)
Rozluštění indické perské hádanky (27 září 2005)
Když šikana nestačí, zkuste dezinformace (21 listopad 2005)
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat