Podur
If
měli jste možnost vidět 'Traffic', víte, že válka proti drogám je podvod.
Je velká šance, že víte, že jeho domácí účinky jsou uvěznění
tisíce a tisíce nenásilných pachatelů, kteří nejsou nebezpeční, řežte je
pryč od svých rodin a přátel, zničit jejich životní šance, zničit sociální
svazuje a devastuje jejich komunity a zavírá je na brutálních místech, která
jsou cvičištěm pro zločin. Pravděpodobně víte, že peníze a zbraně USA
posílá do zemí jako Kolumbie „bojovat“ drogy končí v rukou
polovojenské jednotky, které jej využívají k výrobě drog a zabíjení civilistů.
Možná víte o plánu Kolumbie, jehož násilí začíná nabírat na síle
účinek. Plán, který Kolumbii posílá vojenskou pomoc ve výši 5 miliard dolarů
vládě bojovat proti drogám, což v překladu znamená vyslání kolumbijské armády
a polovojenské jednotky 5 miliard dolarů v pokročilých zbraních pro boj s partyzány a
progresivní sociální hnutí. Možná víte, s jakou beztrestností
odboráři a pracovníci v oblasti lidských práv, novináři a právní pracovníci
zavražděni na místech jako Barrancabermeja. Možná jste četli o známém
proces: malí farmáři nebo domorodí lidé nebo afrokolumbijci na zdroji
bohaté země. Místní elity a politici uzavřeli dohodu s nadnárodními společnostmi
korporace rozdělit zdroje na pozemcích – vybudovat ropný vrt nebo a
vodní přehrada. Jediná překážka? Lidé, kteří tam žijí. Takže vyrobit
uprchlíci z nich, a pokud budou klást odpor, zavraždit je.
Ale
pokud jste jako já, pravděpodobně jste neměli příležitost slyšet přímo od
společenské organizace, které se tomuto druhu rozvoje brání. Vy pravděpodobně
neměli příležitost vidět odvahu, inteligenci a odolnost
vzdorují a vytrvale naléhají na vyjednané řešení konfliktu
mezi vládou a partyzány. Pravděpodobně jste neměli příležitost
vidět rozmanitost typů organizací, jejich sílu a jejich
pokusy konstruovat skutečné alternativy k ničení, kterému je dopřáno
Je.
Projekt
Kampaň Kanada-Kolumbie umožnila některým z nás mít tuto šanci. To
přivedl do Toronta šest aktivistů ze šesti různých organizací v Kolumbii,
Montreal a Ottawa, aby prodiskutovali situaci v Kolumbii, souvislosti s
Severní Amerika a jaká skutečná solidarita mezi aktivisty tu a tam
může znamenat.
Projekt
mainstreamový tisk nám říká, že severoamerická opozice vůči FTAA a
korporátní globalizace je ve vlastním zájmu a zaručeně popírá třetí
svět svou příležitost. My sobečtí, chamtiví Severoameričané nechceme FTAA
protože nechceme přijít o práci ve prospěch jižních zemí, když společnosti
přemístit se tam. Ale jako Patricia Buritica, odborová předáka z Ústředí
Unitaria de Trabajadores řekl, že společnost přemístí ze severních zemí
způsobuje bídu – přesuny společností do jižních zemí způsobují smrt. To
je potěšit tytéž společnosti, kterým polovojenské jednotky vytvořily uprchlíka
v Kolumbii má asi 2 miliony obyvatel. Abychom potěšili tyto společnosti,
polovojenské jednotky a armáda dělají z Kolumbie jedno z nejnebezpečnějších míst v zemi
svět pro odboráře – 50 % všech zabitých odborářů je
zabit v Kolumbii. Jinými slovy, čím méně mobilní společnosti jsou
lepší – pro všechny.
Maria
del Pilar Cordoba, feministka a mírová aktivistka z Ruta Pacifica de
Mujeres (Women's Path for Peace), zeptal se Severoameričanů, kteří chtějí stavět
solidaritu s Kolumbií, aby opustili svůj strach. „Všichni, se kterými jsem mluvil
tady, když jim říkám, co dělám v Kolumbii, říká 'ach jak děsivé'. Já bych
raději se tolik neděsili. Byl bych raději, kdyby ten strach proměnili
něco jiného. Všichni žijeme ve strachu ze smrti a musíme dál pracovat,
a my chceme, abyste udělali totéž." Dora Guzmanová, vůdkyně Popular Feminist
Front (Organization Feminina Popular) rozšířil diskusi o strachu dále:
„Není jeden z nás, kdo by denně nečelil několika hrozbám na našich životech
polovojenské jednotky. To, co jsme udělali, je shromáždit všechny tyto obavy do jednoho velkého
strach, a pak se toho zbavit, abychom mohli pokračovat v naší práci."
Oni
hovořil o malých vítězstvích, která solidarita pomohla dosáhnout, a
potenciál pro větší vítězství. Agustin Reyes, rolnický vůdce z Míru
Komunity a území (Comunidades y Territorios de Paz), vyprávěl příběh
jak jeho organizace přijala výpověď o polovojenské hrozbě proti jeho
společenství na nejvyšší státní zástupce. Krátce nato začala jeho organizace
čelit výhrůžkám a obtěžování ze strany polovojenských jednotek. Poté přijali výpověď
z toho generálnímu prokurátorovi a také mezinárodním lidským právům
síť. Následovala kampaň psaní dopisů, která zaplavila generálního prokurátora
s poštou, což ho nutilo podniknout kroky k zajištění jejich bezpečnosti. Maria del Pilar
Cordoba vyprávěla příběh matky, která využila Amnesty International
kampaň psaní dopisů s cílem donutit úřady, aby zveřejnily umístění
pozůstatky jejího zmizelého a zavražděného syna. Ezequiel Vitonas Talanga, an
domorodý vůdce s domorodým autonomním a mírovým soužitím
Movement (Proyecto NASA) vyprávěl další příběh o tom, jak fungují kampaně psaní dopisů
zachránil životy.
Projekt
Přítomnost mezinárodních pozorovatelů také hodně odradila od beztrestnosti. Zatímco
aktivisté z Kolumbie čelí vraždě, existují mezinárodní pozorovatelé
relativně bezpečné. Šest aktivistů a jejich organizací rozšířilo an
pozvání pro Severoameričany, aby jeli do Kolumbie a viděli, co se děje, a
pomozte zbavit se tamní beztrestnosti.
I
zeptali se kolumbijských vůdců, co bychom mohli požadovat od našich vlastních vlád, aby bylo v pořádku
k doplnění jejich bojů. Řekli mi, abych se postavil proti FTAA a plánu
Kolumbie a investice a projekty pomoci, které vytlačují a ničí lidi.
Někdo z publika jim řekl o represích severoamerických vlád
hnutí amerických indiánů, vyvlastňování a ničení domorodých obyvatel
lidé zde. Agustin Reyes poznamenal, že to ukazuje, že bojujeme stejně
nepřítele a že naše boje by se skutečně mohly doplňovat.
As
diskuse skončila, zajímalo mě oněch 5 miliard dolarů. Přemýšlel jsem jak
s tímto množstvím peněz by se dalo v boji proti drogové závislosti dosáhnout velkého pokroku. Nebo
jak daleko by šlo 5 miliard dolarů při obnově komunit zdevastovaných válkou
Drogy, nebo v přestavbě sociálních služeb zničených globalizací. Nebo jak malé
zlomek těch peněz, které by si vyžádaly Peace Brigades International nebo
Křesťanské Peacemaker Teams založit velkou, stálou mezinárodní
přítomnost pozorovatele na místech v Kolumbii, kde by to mohlo zachránit mnoho životů. to bylo
pravděpodobně nečinné snění, ale po poslechu těchto aktivistů jsem se necítil
měl právo vzdát se naděje.