Jejich banner zní:
„Ex-Midrand Council Workers ve sporu od roku 1994!
Propuštěn za boj s korupcí v roce 1994 a bojuje dodnes!
20 let oběti! 20 let chudoby! 20 let solidarity!"
Bývalí pracovníci Jihoafrické rady z Midrand Council jsou zapojeni do toho, co je jistě nejdéle trvajícím průmyslovým sporem na světě, v dnešní době Burston School Strike. Začalo to v roce 1994, uprostřed porodních bolestí jihoafrické demokracie, kdy více než 500 pracovníků zaměstnaných Midrandskou radou podniklo protestní akci proti korupčním praktikám zaměstnávání. Struktury místní správy v té době ještě nepodléhaly demokratické ‚transformaci‘; byly stále výtvory éry apartheidu. Midrand byl řízen pozůstatky starého režimu bez zájmu o dosažení dohody. Pod tlakem se někteří stávkující vrátili do práce, ale velká většina zůstala ve sporu.
V roce 1996 zmizela Midrandská rada do nových struktur místní správy a její povinnosti přešly na městskou radu Johannesburgu. Existovaly naděje, že se spor nyní vyřeší a stávkující se znovu začlení do pracovních sil v radě, ale ty se díky nekonečnému předhazování peněz a byrokratické setrvačnosti (tj. nedostatku politické vůle) nezdařily.
Nyní bývalí pracovníci z Midrandu byli ponecháni v limbu, stávkovali proti autoritě, která již neexistovala, a tlačili své požadavky na autoritu, která je odmítla uznat jako zaměstnance.
Po celou tu dobu až do dnešních dnů se stávkující nadále scházeli, agitovali a organizovali. Mnoho z původní skupiny zemřelo (ačkoli někteří z jejich potomků jsou v kampani aktivní). Někteří dosáhli důchodového věku (ale nedostávají žádný důchod). Jiní jsou příliš nemocní a slabí na to, aby mohli pracovat, a jiní se odstěhovali z blízkého okolí a často hledali útočiště u rodiny v odlehlých komunitách. Jak uvádí nedávné prohlášení Jihoafrického svazu městských pracovníků (SAMWU): „Navzdory těmto těžkostem a někdy prakticky bez vnější podpory zůstali pracovníci Midrandu odhodlaní a odhodláni urovnat svůj spor důstojně a spravedlivě.
Každou neděli
Již 19 let se každou neděli scházejí v Ivory Park/Tembisa „ve značném počtu a často i více než 120, aby si vyslechli pokrok ve svém sporu a podělili se o jakékoli skrovné zdroje, které mají“.
Po mnoho let tak činili bez pomoci zvenčí, spoléhali se výhradně na své vlastní zdroje, které byly skromné, ale zacházely se s nimi kolektivně. V roce 2009 převzala SAMWU aktivnější roli. S plnou podporou 283 zbývajících bývalých stávkujících z Midrandu se svaz rozhodl zahájit „politickou intervenci“, aby zajistil spravedlivé řešení.
Vyjednávání s úřady v Johannesburgu byla zahájena, ale byla pronásledována tím, co SAMWU popisuje jako „zpoždění a zátarasy“. Volba nového starosty v roce 2012 vedla k dalším odkladům. Nedávný veřejný dopis od SAMWU uvádí:
„Před dvěma měsíci jsme se dozvěděli, že zpráva [o sporu Midrand] byla ve skutečnosti předložena výboru starostů, ale nebylo nám umožněno ji vidět, ani jsme do ní nemohli přispět. Vlastně jsme ani nebyli informováni o výsledcích jednání výboru starosty. Podle našeho názoru to odporuje jak konzultačnímu procesu, na kterém jsme se dohodli, tak národní a místní vládní politice otevřené a transparentní vlády.
"Můžeme se jen domnívat, že v radě jsou síly, které jsou odhodlány vykolejit věc dělníků z Midrandu a které možná z důvodů, které znají jen oni sami, nechtějí vyřešení případu Midrand."
Podpora pracovníků z Midrandu nicméně roste. Jejich kampaň byla schválena COSATU a mnoha jejími přidruženými společnostmi. Zájem médií v posledních měsících také vzrostl v Jižní Africe i mimo ni.
Je to boj malého rozsahu s velmi velkou rezonancí. Kontext zahrnuje debatu o vztahu odborů k vládě ANC, rozšířený pocit, že režim po apartheidu nedokázal splnit sliby osvobození, a horké téma korupce. Pravicoví odpůrci ANC toho využívají pro své vlastní cíle, ale přesto je to realita, žíravá síla, která je v rozporu s demokratickými aspiracemi. Prostřednictvím SAMWU a dalších odborů pracovníci veřejného sektoru prokázali, že chtějí bojovat proti korupci a potřebují k tomu podporu svých zaměstnavatelů. Je zřejmé, že existují další s jinými zájmy.
V každém případě si bývalí pracovníci z Midrandu zaslouží podporu a solidaritu ze strany odborářů po celém světě, zejména odborářů z veřejného sektoru. Jejich houževnatost je příkladem nám všem.
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat