Izrael se právě vynořil z prodloužených třítýdenních vysokých svátků, období, které bylo v posledních letech poznamenáno extremistickými náboženskými Židy, kteří provokativně navštěvovali mešitu al-Aksá v okupovaném východním Jeruzalémě.
Mnozí se chodí modlit, čímž porušují mezinárodní závazky Izraele. Většina patří ke skupinám, které usilují o zničení mešity a nahrazení židovským chrámem – a nyní se těší podpoře zevnitř parlamentu, včetně strany premiéra Benjamina Netanjahua.
Nával takových návštěv loni na podzim pobouřil Palestince a spustil vlnu takzvaných „osamělých vlků“ útoků na Izraelce. Útoky ustoupily teprve nedávno.
Izrael využil obnoveného klidu a umožnil rekordnímu počtu ultranacionalistů navštívit mešitu, jak ukazují čísla zveřejněná minulý týden. Na místo nyní vstupují i skupiny izraelských vojáků.
Policie, jejímž nedávno jmenovaným velitelem je on sám z komunity extremistických osadníků, také doporučila ukončit omezení návštěv židovských zákonodárců, kteří požadují izraelskou suverenitu nad mešitou.
Izraelské zacházení s tímto svrchovaně důležitým islámským svatým místem symbolizuje pro Palestince jejich bezmoc, útlak a rutinní ponižování. A naopak, pocit beztrestnosti způsobil, že Izrael chtivý ještě větší kontroly nad Palestinci.
Zející mocenská nerovnováha byla podrobně popsána minulý měsíc na zvláštním slyšení Rady bezpečnosti OSN. Hagai El-Ad, šéf B'tselem, který monitoruje okupaci, nazval zneužívání Izraele jako „neviditelné, byrokratické, každodenní násilí“ na Palestincích páchané od „kolébky do hrobu“.
Vyzval mezinárodní společenství, aby ukončilo pět desetiletí nečinnosti. "Potřebujeme tvou pomoc. … Okupace musí skončit. Rada bezpečnosti OSN musí jednat. A teď je ten čas,“ řekl.
Izraelští politici byli pobouřeni. El-Ad porušil jedno z hlavních izraelských pravidel: špinavé prádlo země neprát v zahraničí. Většina Izraelců považuje okupaci a palestinské utrpení za čistě vnitřní záležitost, o které rozhodují sami.
Netanjahu obvinil ředitele B'tselema ze spiknutí s cizinci, aby podrobil Izrael „mezinárodnímu nátlaku“.
Vzhledem k tomu, že USA liknavě brání svobodu slova El-Ad, Netanjahu našel zástupce, aby útok znovu zahájil. David Bitan, předseda jeho strany, požadoval, aby byl El-Ad zbaven občanství, a navrhl legislativu, která by na mezinárodních fórech postavila mimo zákon výzvy k sankcím proti Izraeli.
Není překvapením, že El-Ad čelil záplavě výhrůžek smrtí.
Mezitím jiné fórum OSN zvažuje okupaci Izraele. Jeho vzdělávací, vědecký a kulturní orgán Unesco minulý měsíc schválil rezoluci odsuzující systematické porušování palestinských posvátných míst, a zejména al-Aksá, ze strany Izraele.
Izraelci byli znovu rozzuřeni tímto krátkým narušením jejich dobře promazané mašinérie útlaku. Zneužívání zdokumentované Unesco bylo zastíněno izraelskými protesty, že jeho vlastní narativ, založený na bezpečnostní paranoii a biblickém oprávnění, nebyl středem zájmu.
Zatímco Izrael uplatňuje stále větší fyzickou kontrolu nad Palestinci, jeho morální kredit rychle dochází u zahraničního publika, které pochopilo, že okupace není ani neškodná, ani dočasná.
Vzestup sociálních médií toto probuzení urychlil, což zase posílilo reakce občanů, jako je hnutí bojkotu (BDS).
Izrael si je vědom nebezpečí a agresivně se zaměřuje na všechny formy lidového aktivismu. Facebook a Youtube jsou pod neustálým tlakem, aby cenzurovaly stránky kritické vůči Izraeli.
Západní vlády – které se připojily ke sboru „Je suis Charlie“ po loňském smrtícím útoku ISIL na pařížskou kancelář časopisu Charlie Hebdo – zasáhly proti hnutí bojkotu. Paradoxně Francie vedla tím, že takový aktivismus postavila mimo zákon a odrážela izraelská tvrzení, že jde o „podněcování“.
A levicová sociální hnutí vznikající v Evropě čelí hlasitým obviněním, že jakákoli kritika Izraele se rovná útoku na všechny Židy. Pozoruhodné je, že britský parlamentní výbor minulý měsíc charakterizoval jako antisemitské části opoziční labouristické strany pod vedením jejího nového vůdce Jeremyho Corbyna, zastánce palestinských práv.
Tímto způsobem se evropské vlády – v obavách, aby nenaštvaly izraelského patrona ve Washingtonu – snažily udržet na uzdě lidový hněv na válčící a neopakovatelný Izrael.
Na důkaz této opatrnosti bylo Uneso minulý týden nuceno hlasovat o své rezoluci podruhé, přičemž tentokrát bylo odstraněno slovo „okupace“ a v rozporu s běžnou praxí bylo jménům okupantů přiznáno rovné postavení pro místa ohrožená její okupací.
Ani po vykastrování rezoluce nebylo možné dosáhnout obvyklého konsensu UNESCO. Rezoluce – prosazovaná Palestinci a arabskými státy – byla schválena tenkou většinou, evropské a další vlády se zdržely hlasování.
Izrael a jeho činitelé úspěšně vytvořili vyprázdnění oficiálních diskurzů o Izraeli, aby otupili i tu nejmírnější kritiku.
Postupně, jak ukazuje hlasování Unesco a Corbynovy zkušenosti ve Spojeném království, západní mocnosti přijímají Netanjahuovy dvojnásobně nelogické premisy: že kritika okupace je protiizraelská a kritika Izraele je antisemitská.
Západní vůdci postupně připouštějí, že jakákoli kritika Netanjahuovy politiky – i když se snaží zajistit, aby se okupace stala trvalou – je zakázaná.
El-Add vyzval Radu bezpečnosti OSN k odvaze. Jeho slova však padla na nulu.
Verze tohoto článku se poprvé objevila v National Abu Dhabi.
Jonathan Cook získal zvláštní cenu Marthy Gellhorn za žurnalistiku. Jeho posledními knihami jsou „Izrael a střet civilizací: Irák, Írán a plán na přetvoření Středního východu“ (Pluto Press) a „Mizející Palestina: Izraelské experimenty v lidském zoufalství“ (Zed Books). Jeho web je www.jonathan-cook.net.
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat