The Guardian a další média nadále upřednostňují „citlivost“ ideologické menšiny před právem veřejnosti protestovat proti genocidě, na níž se podílejí naše elity.
Všichni hanebně chápeme, že řada sionistických Židů a Nežidů se tak dokonale ztotožňuje s Izraelem, že jsou nejen ochotni omluvit masové vraždění a hladovění civilistů v Gaze, ale myslí si, že ostatním by ani nemělo být dovoleno vyjádřit znepokojení nad porážka.
Tvrdí sionisté nám říkají, že považují zájem o blaho Palestinců za „urážlivý“ a že se cítí „nebezpeční“, když ostatní vyjadřují takové obavy nebo volají po příměří, které by ukončilo krveprolití.
Otázka pro nás ostatní zní: Jak se vypořádáme s těmito „citlivostmi“ a jak moc upřednostňujeme „přestupek“, kterého se dopustili tvrdohlaví sionisté?
Není bezdůvodně, že většina obyčejných lidí přikládá velmi malou váhu „citlivosti“ těch, kteří se domnívají, že masové zabíjení a hladovění dětí by mělo být umožněno pokračovat, alespoň ve srovnání s citlivostí těch, kdo jsou proti masové smrti.
Co je tak divné, je způsob, jakým byly, pokud jde o oficiální orgány a západní média, tyto priority obráceny vzhůru nohama.
Zde, typickým způsobem, Guardian přepadne dozadu dopřát „pocitům“ několika fanoušků židovského Arsenalu, protože se „cítili nebezpečně“ a „zrazeni“ svým klubem za to, že minulý víkend agresivněji nezastavovali protesty ostatních fanoušků na zápase ženské Super League kvůli spoluúčasti vlády Spojeného království na Genocida v Gaze.
Fanoušci ani Guardian nepředložili žádný důkaz, že by židovský fanoušek byl v jakémkoli nebezpečí. Jen to, že na stadion bylo propašováno několik palestinských vlajek, že byly rozdány letáky a nálepky a že někteří demonstranti se po příjezdu na stadion pokusili „zapojit“ do fanoušků – pravděpodobně v té nebezpečné tradici snažit se přesvědčit ostatní o platnost své pozice.
Ale Guardian soucitně věnuje velký prostor předávání obav hrstky židovských fanoušků, kteří „věří, že jejich bezpečnost byla ohrožena bezpečnostním personálem, který neomezil protest“ – tedy těch, kteří chtěli zabránit konání zcela pokojné demonstrace. na veřejném prostranství mimo zemi.
Příběh je hrozivý. Je to novinka jako terapie pro sionisty a gaslighting pro nás ostatní.
Ale jsou to desetiletí nesmyslné žurnalistiky o Izraeli a jeho obhájcích přesně tohoto druhu, která nás dovedla do bezútěšného místa, kde jsme dnes.
Neustálé shovívavost ze strany politické a mediální třídy, neustálé povyšování těchto druhů ošklivých, hanebných „pocitů“ – pocitů, které dehumanizují a haní Palestince i kohokoli, kdo jedná solidárně s jejich utrpením – neustálé zacházení se sionistickou bigotností, jak je oprávněné , jako oprávněné, jako normální, to nás dostalo do pozice, kdy Izrael může spáchat genocidu a jeho západní spojenci a části jejich židovské populace s ním mohou zacházet jako s „urážkou“, aby věc nastolily.
Kdybychom si na to tak úplně nezvykli, okamžitě bychom pochopili, jak naprosto šílené – a katastrofálně nehumánní – pokrytí je.
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat