Od té doby, co se stal prezidentem, urazil Donald Trump snad každého, s kým se stýkal. Zdá se, že jedinou výjimkou byli blízcí rodinní příslušníci. Nejsou uraženi, ale když jsou v nemilosti, jednoduše ignorováni. Urazil také všechny země na světě, snad s výjimkou Izraele.
Zdá se, že urážky jsou nástrojem definujícím trumpismus, nástrojem, který neustále a s chutí používá. Pro analytika trumpismu existují dvě otázky. proč to dělá? A fungují?
Někteří analytici připisují tyto neustálé urážky, které se opakují s různými cíli, jako výsledek nějakého druhu duševní poruchy. Je to prý přecitlivělý megaloman. Neumí se omezit. Nemá sebeovládání.
Nesouhlasím. Věřím, že urážky jsou součástí promyšlené strategie, o které si Trump myslí, že nejlépe posílí (1) jeho dominanci na americké a světové scéně a (2) provádění jeho politik.
Co si Trump může myslet, že se dostane ze hry urážek? Když urazí člověka nebo zemi, nutí je k rozhodnutí. Mohou buď vrátit úder a riskovat Trumpovu ochotu ublížit jim nějakým způsobem, který je pro ně důležitý. Nebo se mohou snažit o návrat k přízni tím, že udělají pro Trumpa důležitý ústupek. V obou případech se vztah točí kolem Trumpa.
Podle jeho názoru to z něj dělá alfa-psa. Kromě toho chce být nejen na vrcholu žebříčku světové moci, ale chce být viděn. K tomuto účelu slouží urážky.
Tváří v tvář volbě mezi dvěma nežádoucími reakcemi na urážku se může uražená osoba nebo země pokusit uzavřít spojenectví s ostatními, kteří jsou uráženi podobným způsobem nebo ve stejnou dobu. Ukazuje se, že potenciální spojenci vedou stejnou debatu o způsobu, jak zvládnout urážky. Potenciální spojenec může dělat jinou volbu reakce.
V tomto okamžiku se může uražená osoba nebo země pokusit přesvědčit potenciálního spojence, aby změnil taktiku. Nebo může hledat další potenciální spojence. V obou případech se spíše než na to, jak zvládnout Trumpovy urážky, zaměřují na to, jak získat spojence. Jsou tak odkloněni od hlavního problému ve prospěch Trumpa.
Trump pak může změnit taktiku. Může urážené osobě nebo zemi nabídnout částečný ústupek. Může to udělat způsobem, který je nejednoznačný nebo je časově omezený. Zúčastněná osoba nebo země si musí vybrat mezi spolknutím minulého ponížení a poděkováním za ústupek nebo jej považovat za nedostatečný.
Pokud je volbou vděčnost, osoba nebo země žije pod Damoklovým mečem, že se urážka přesto bude opakovat. Nebo může trpět Trumpovým hněvem. V obou případech je Trump napřed.
Tuto taktiku může použít k uklidnění kritiků napravo nebo nalevo. Ve skutečnosti mu to pomůže ukázat se jako rozumný střed, bez ohledu na to, jaké jsou skutečné politiky, které sleduje.
Poslední výhoda. Vzhledem k tomu, že Trumpovy tweety jsou nekonzistentní, může si nárokovat uznání, když je pro něj výsledek příznivý („Zasloužím si Nobelovu cenu“). Ale kdykoli výsledek není tak příznivý, jak si přeje, může vinit některé nebo všechny své vnitřní kruhy a tvrdit, že nedodrželi jeho pokyny.
Nyní se musíme obrátit na otázku, zda urážky fungují. Mají pro Trumpa výhody, které očekává, že získají? Musíme začít tím, co Trumpa musí znepokojovat. V amerických průzkumech má velmi vysokou neoblíbenost. A v drtivé většině národů má v průzkumech také nízké hodnocení.
Vítězstvím ve volbách v roce 2018 a 2020 si není jistý. Jeho konzervativní základna je nešťastná, což může vést k tomu, že se zdrží hlasování z jejich strany, nebo alespoň bude menší snaha dostat se z konzervativního hlasování.
Nicméně i přes toto slabé představení se zdá, že hra s urážkami zvýšila, byť jen mírně, úroveň jeho podpory. Stačí to pro jeho primární bezprostřední účel, znovuzvolení? Potřebuje předložit voličům a ostatním národům nějaké úspěchy.
Má jich několik. Na americké scéně má zákon o snížení daní. A na světové scéně má (zatím) nadcházející setkání se severokorejským vůdcem Kimem. Má ale i neúspěchy. Nedokázal (zatím) získat svá plánovaná imigrační opatření ani peníze na zeď. A jeho odmítnutí dohody s Íránem po celém světě vyděsilo většinu národů.
Otázkou je, zda se reakce na urážky nakloní vážně proti němu. Těžko říct. Mohlo by to přijít náhle. Nebo by se mohl proškrábat bahnem. Skutečným bodem je, že plusy urážek nemohou trvat věčně. Příliš mnoho lidí a příliš mnoho národů v důsledku toho ztrácí příliš mnoho.
Otázkou tedy není zda, ale kdy. Toto je hra, kterou nyní všichni hrajeme den za dnem, ve volbách na všech myslitelných úrovních, v přeformulovaných aliancích po celém světě. Ne zda, ale kdy!
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat