Třídní boje jsou věčné, ale způsob jejich vedení závisí na aktuálním stavu světového systému, ve kterém se nacházejí.
Světové systémy mají tři temporality. Vznikají a to je třeba vysvětlit. Za druhé, jsou to stabilizované struktury a fungují podle pravidel, na kterých jsou založeny. A za třetí, pravidla, kterými si udržují relativní stabilitu, přestávají efektivně fungovat a dostávají se do strukturální krize.
Žijeme v moderním světovém systému, který je kapitalistickým světovým systémem. V současné době se nacházíme ve třetí fázi její existence, kterou je strukturální krize.
Během předchozí fáze, ve fázi stabilizovaných struktur nebo normality, proběhla v levici velká debata o tom, jak lze dosáhnout cíle zničit kapitalismus jako systém. Tato debata se odehrávala jak v rámci hnutí vytvořených dělnickou třídou nebo proletariátem (jako jsou odbory nebo sociálně-demokratické strany), tak uvnitř nacionalistických stran nebo národně-osvobozeneckých hnutí.
Každá ze stran této velké debaty věřila, že její strategie a její jediná může uspět. Ve skutečnosti, zatímco každá strana vytvořila zóny, ve kterých se zdálo, že uspěje, ani jedna neuspěla. Nejdramatičtějšími příklady předpokládaných úspěchů, které se ukázaly jako neschopné vyhnout se tahu k návratu k normálu, byl na jedné straně kolaps Sovětského svazu a na straně druhé kolaps maoistické kulturní revoluce.
Zlomovým bodem byla světová revoluce v roce 1968, která se vyznačovala třemi rysy: Byla to světová revoluce v tom, že k podobným událostem došlo v celém světovém systému. Všichni odmítli jak státně orientovanou strategii, tak transformativní kulturní strategii. Říkali, že to není buď/nebo, ale spíše obojí/a.
Konečně, světová revoluce z roku 1968 také selhala. Ukončila však hegemonii centristického liberalismu a jeho moc zkrotit levici i pravici, které byly osvobozeny a mohly se vrátit do boje jako nezávislí aktéři.
Zpočátku se zdálo, že vzkříšené právo zvítězilo. Zavedla Washingtonský konsensus a zahájila slogan TINA (nebo neexistuje žádná alternativa). Příjmová a sociální nerovnost se však staly tak extrémními, že se levice odrazila a omezila schopnost Spojených států udržet nebo obnovit svou dominanci.
Svižného konce skončil i návrat levice do premiérové role. A tak začal proces divokých výkyvů, určující rys strukturální krize. Ve strukturální krizi musí levice uplatňovat politiku hledání ve velmi krátkém období jak státní moci, aby minimalizovala bolest pro nižších 99 procent populace, A ve středním období usilovat o kulturní transformaci všech.
Tyto zdánlivě protichůdné snahy jsou velmi znepokojující. Jsou však jediným způsobem, jak pokračovat v třídním boji ve zbývajících letech strukturální krize. Pokud to dokážeme, můžeme vyhrát. Pokud ne, prohrajeme.
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat
1 Komentář
Vynikající, stručné shrnutí toho, kde jsme ve světle průlomových světových historických systémů IW. Viz také jeho dřívější „Konec světa, jak ho známe“