Tassos Tsakiroglou: Za jak naléhavou považujete nutnost rozvíjet porozumění souvislostem mezi prohlubující se slepou uličkou kapitalistické ekonomiky a rychle se zrychlující ekologickou hrozbou?
John Bellamy Foster: Naléhavost pochopení vzájemných souvislostí mezi ekonomický slepá ulička a ekologický nouze vyplývá z kombinovaných hrozeb, které představují pro materiální podmínky světové populace a pro dlouhodobé přežití lidstva. Na první pohled se mohou zdát, že představují diskrétní, dokonce diametrálně odlišné problémy. Jejich skutečná provázanost je zjevná, až když pronikneme na úroveň výroby a začneme je vnímat jako zakořeněné v samotném procesu akumulace kapitálu. Dnes neexistuje východisko z ekonomické a ekologické krize, která nás sužuje a která nevyžaduje odchod z kapitalismu samotného.
Děláte rozdíl mezi přítomností "epochální krize" a „běžné vývojové krize“. Jaký je přesně rozdíl?
Pravidelné ekonomické krize typu spojeného s hospodářským cyklem jsou nedílnou součástí procesu akumulace kapitálu. Monopolní kapitalismus podléhá také tendenci k stagnace nebo dlouhodobé zpomalení trendového tempa růstu. Pomalý růst je nyní ve vyspělém kapitalismu normou – částečně proti němu stojí financování ekonomiky, která s sebou samozřejmě nese svá vlastní nebezpečí. Společně tyto jevy zahrnují to, co můžeme nazvat ekonomické nebo „rozvojové“ krize.
Můžeme ale také hovořit o vzniku v určitých přechodných obdobích lidských dějin fenoménu "epochální krize" ve smyslu strukturální krize celého výrobního způsobu, kdy systém naráží na své vlastní abolutní limity: vnitřní a vnější. Taková epochální krize je viditelná v podkopávání všechno materiálové podmínky: ekonomické a ekologické. Dnes je planetární ekologická nouze tak obrovská, že vědecký konsensus nám říká, že dlouhodobé přežití lidstva je zpochybňováno; zároveň jsme konfrontováni s ekonomickou stagnací a financializací. Společně tyto podmínky představují krizi celé epochy lidských dějin.
Dominantní média a komunikační průmysl hrají během krize rozhodující roli při udržování společenského řádu, při ospravedlňování úsporných programů a při hanobení bojů politického odporu. Existuje nějaká alternativa?
Nehledě na všudypřítomnou ideologickou realitu kapitalismu, kdy třída, která vlastní prostředky materiální výroby, také obecně vlastní prostředky duševní výroby (tj. komunikace) – jak to vyjádřili Marx a Engels Německá ideologie — existují mediální problémy, které jsou specifické pro naši dobu. Jak tradiční masmédia, tak profesionální žurnalistika jsou rychle likvidovány internetem, který se sám stává monopolní rychlostí světla. To znamená, jako Robert McChesney tvrdí v nadcházejícím únorovém čísle Měsíční přehled, musíme: (1) pohlížet na nové internetové monopoly jako na formy monopolního kapitálu a postavit se proti samotnému základu jejich existence; a (2) považovat žurnalistiku za veřejný statek, který potřebuje veřejné dotace, má-li být zajištěno demokratické klima. A to by byl jen začátek mediální revolty. Jak bylo uvedeno v Vydání červenec-srpen 2013 of Měsíční přehled levice životně potřebuje oživit svou větší kritiku kulturní aparát které krátce vznikly na počátku 1960. let (zakořeněné v dřívějších myšlenkách Bertolt Brecht), ale později bylo zapomenuto.
Zde v Řecku máme vlnu odhalení korupce týkající se milionů eur pocházejících z úplatků z vojenských dodávek. Jeden z bývalých ministrů už je ve vězení. Jaké jsou sociální náklady vojenských výdajů?
Společenské náklady kapitalistická armáda je stejně velká jako cena samotného kapitalistického způsobu výroby: nerovnost, vykořisťování, plýtvání, ničení, všudypřítomná korupce a třídní dohled nad našimi společnostmi – ztracené lidské životy a kreativita. Armáda se používá k udržení imperialistické světové ekonomiky intaktní — odvrátit změnu a zajistit represi. Opozice vůči militarismu a imperialismu je proto prvním požadavkem globálního hnutí odporu.
Kam se poděla současná krize kapitalismu sociální demokracievzhledem k dominanci neoliberalismu a zničení Sociální stát?
Neoliberalismus znamená smrt sociální demokracie ve věku let globální monopol-finanční kapitál. Sociální demokracie měla být „kapitalismem s lidskou tváří“. I pro toto předstírání zůstává v systému velmi málo místa. Nebezpečí, že levice zaměří svou kritiku na neoliberalismus spíše než samotný kapitalismus je to, že se v něm často skrývá naivní přání obnovit sociální demokracii, spíše než uznání současné reality a faktu, že jakýkoli posun vpřed vyžaduje skutečný socialismus jako svůj cíl. To neznamená, že bychom měli přestat bojovat za reformy, ale v dnešní době je třeba s nimi být spojen strategie k zásadní společenské transformaci. Neexistuje žádná střední cesta nebo třetí cesta.
Řekl jsi to „[v] kontextu současné strukturální krize existují silné důkazy o vznikajícím oživení marxistické analýzy. Jak to vysvětlit?
Jean-Paul Sartre to kdysi napsal "Antimarxistický argument je pouze zdánlivým omlazením předmarxistické myšlenky." Myslel tím, že je nemožné překonat historický materialismus v žádném kupředu se pohybujícím boji, protože to znamenalo revoluční lidské hnutí samotných utlačovaných. Oživení marxistické analýzy je nevyhnutelným produktem návratu dějin: kolektivního boje nejen za pochopení světa, ale za jeho změnu.
John Bellamy Foster je editorem Měsíční přehled a profesor sociologie na University of Oregon. Jeho poslední kniha, kterou napsal s Robertem W. McChesneym, je Nekonečná krize: Jak monopolní finanční kapitál vytváří stagnaci a otřesy z USA do Číny (New York: Monthly Review Press, 2012). Nové vydání jeho knihy Teorie monopolního kapitalismu vyjde v dubnu 2014. Tassos Tsakiroglou je politickým redaktorem aténského Časopis redaktorů (Εφημερίδα των Συντακτών/Εfimerida ton Syntakton). Sledujte Tsakiroglou na Twitteru @ttsakir. Původní rozhovor v řečtině si můžete přečíst nawww.efsyn.gr/?p=165468>.
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat