Trhy jsou však jen jedním z mnoha sociálních způsobů přidělování. Cokoli vzácného vzhledem k poptávce po něm vyvolává stejnou otázku: Kdo to dostane a kdo se bez něj musí obejít? Trh je jedním institucionálním způsobem, jak přidělovat vzácné položky. Na trhu ti, kdo chtějí, aby zvýšili svou cenu, vedou ostatní k odpadnutí, protože nemohou nebo nechtějí zaplatit vyšší cenu. Když vyšší ceny eliminují převis poptávky nad nabídkou, nedostatek je pryč a není potřeba žádné další nabízení. Ti, kteří jsou schopni a ochotni platit vyšší ceny, jsou uspokojeni tím, že obdrží distribuci dostupné nabídky.
Trh tak přiděloval vzácnou nabídku. Ta určila, kdo dostane a kdo ne. Je zřejmé, že čím je kupující bohatší, tím je pravděpodobnější, že kupující přivítá, podpoří a oslaví „tržní systém“. Trhy zvýhodňují bohaté kupce. Takoví kupující zase pravděpodobněji podpoří učitele, duchovní, politiky a další, kteří prosazují argumenty, že trhy jsou „efektivní“, „sociálně pozitivní“ nebo „nejlepší pro všechny“.
Přesto dokonce i ekonomická profese – která běžně oslavuje trhy – obsahuje rozsáhlou – i když podceňovanou – literaturu o tom, jak, proč a kdy volné (tj. neregulované) trhy nefungují efektivně nebo společensky pozitivním způsobem. Tato literatura vyvinula pojmy jako „nedokonalá konkurence“, „deformace trhu“ a „externality“, aby poukázala na to, že trhy nejsou efektivní nebo nepřinášejí sociální blahobyt. Sociální vůdci, kteří se museli vypořádat se skutečnými trhy ve společnosti, do nich rovněž opakovaně zasahovali, když a protože trhy fungovaly společensky nepřijatelným způsobem. Máme tedy zákony o minimální mzdě, zákony o maximální úrokové sazbě, zákony o snižování cen a celní a obchodní války. Praktičtí lidé vědí, že „nechání záležitostí trhu“ často vedlo ke katastrofám (např. krachy v letech 2000, 2008 a 2020), které byly překonány masivní, trvalou vládní regulací a intervencemi na trzích.
Proč tedy tržní fundamentalisté oslavují přídělový systém – trh – který je v teorii i praxi více plný děr než blok švýcarského sýra? Libertariáni jdou tak daleko, že prosazují „čistou“ tržní ekonomiku jako realizovatelnou utopii. Takový čistý tržní systém je jejich politikou k nápravě masivních problémů, které připouštějí v současném (nečistém) kapitalismu. Libertariáni jsou navždy frustrovaní nedostatkem úspěchu.
Z mnoha důvodů by trhy neměly vyžadovat něčí loajalitu. Mezi alternativními systémy přídělového nedostatku jsou trhy jednoznačně horší. Například v mnoha náboženských, etických a morálních tradicích základní předpisy nabádají nebo trvají na tom, aby byl nedostatek řešen přídělovým systémem založeným na jejich příslušných pojetích lidských potřeb. Mnoho dalších přídělových systémů – včetně americké verze používané ve druhé světové válce – se vzdalo tržnímu systému a nahradilo přídělový systém založený na potřebách spravovaný vládou.
Přídělové systémy by mohly být rovněž založeny na věku, typu vykonávané práce, zaměstnaneckém stavu, rodinné situaci, zdravotních podmínkách, vzdálenosti mezi domovem a pracovištěm nebo na jiných kritériích. Jejich význam ve vztahu k sobě navzájem a ve vztahu k nějakému složenému pojmu „potřeby“ by mohl a měl být určen demokraticky. Skutečně demokratická společnost by skutečně nechala lidi rozhodnout, které (pokud vůbec nějaké) nedostatky by měly být přidělovány trhem a které (pokud existují) alternativními přídělovými systémy.
Tržní fetišisté jistě předvedou svá oblíbená racionalizace, jimiž poctí studenty. Například tvrdí, že když kupující nabídnou ceny za vzácné položky, jiní podnikatelé přispěchají s větší nabídkou, aby zachytili tyto vyšší ceny, čímž nedostatek ukončí. Tento prostoduchý argument nedokáže pochopit, že podnikatelé, kteří vydělávají na vyšších cenách nedostatkového zboží, mají všechny motivy a mnoho prostředků k tomu, aby zabránili, oddálili nebo úplně zablokovali vstup nových dodavatelů. Skutečná obchodní historie ukazuje, že to často dělají úspěšně. Jinými slovy, lehkovážné ujištění o reakcích na tržní ceny jsou ideologickým šumem a ničím jiným.
Můžeme také chytit fetišisty na trhu v jejich vlastních rozporech. Když ospravedlňujeme nebetyčně vysoké platové balíčky generálních ředitelů megakorporací, říká se nám, že jejich nedostatek vyžaduje jejich vysoké ceny. Ti samí lidé nám vysvětlují, že k překonání nedostatku námezdní práce bylo nutné snížit americkým dělníkům příspěvek v nezaměstnanosti z dob pandemie, nikoli zvýšit jejich mzdy. V dobách nedostatku trhy často odhalují kapitalistům možnost vydělávat vyšší zisky na nižších objemech produktů a prodejů. Pokud upřednostňují zisky a když si mohou dovolit bránit vstupu ostatních, budou vyrábět a prodávat méně za vyšší ceny bohatší klientele. Tento proces nyní sledujeme ve Spojených státech.
Neoliberální obrat v kapitalismu USA od 1970. let přinesl velké zisky z globalizovaného tržního systému. Nicméně, mimo dosah neoliberální ideologie, tento globální trh katapultoval čínskou ekonomiku vpřed mnohem rychleji než Spojené státy a mnohem rychleji, než Spojené státy považovaly za přijatelné. Spojené státy tak zahodily oslavy trhu (nahrazující intenzivní „bezpečnostní“ obavy), aby ospravedlnily masivní vládní zásahy na trzích s cílem zmařit čínský rozvoj: obchodní válka, celní války, dotace na čipy a sankce. Nešikovně a nepřesvědčivě ekonomická profese stále učí o efektivitě volného nebo čistého trhu, zatímco studenti se ze zpráv učí vše o americkém protekcionismu, řízení trhu a potřebě odvrátit se od dříve uctívaných bohů volného trhu.
Tržní systém zdravotní péče ve Spojených státech také zpochybňuje tržní fundamentalismus: Spojené státy mají 4.3 procenta světové populace, ale představují 16.9 procenta světových úmrtí na COVID-19. Může zde tržní systém nést významný podíl viny? Potenciální narušení ideologického konsensu je tak nebezpečné, že je životně důležité se této otázce vyhýbat, natož hledat seriózní odpověď.
Během pandemie bylo milionům pracovníků řečeno, že jsou „nezbytní“ a „v první linii zasahují“. Vděčná společnost je ocenila. Jak často uváděli, trh je odpovídajícím způsobem neodměnil. Dostali velmi nízké mzdy. Asi jich nebylo tak málo, aby lépe veleli. Tak fungují trhy. Trhy neodměňují to, co je nejcennější a nejpodstatnější. Nikdy to neudělali. Odměňují to, co je vzácné vzhledem ke schopnosti lidí nakupovat, bez ohledu na to, jaký společenský význam přikládáme skutečné práci a rolím, které lidé hrají. Trhy podbízejí se tomu, kde jsou peníze. Není divu, že bohatí dotují tržní fundamentalismus. Div je, proč tomu zbytek společnosti věří nebo to toleruje.
Tento článek byl produkován Economy for All, projektem Independent Media Institute.
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat