Zdroj: TomDispatch.com
Viděl jsem je jen na pár vteřin. Jediný letmý pohled a byli pryč. Mladá žena měla na sobě hnědou pokrývku hlavy, žlutou košili s krátkým rukávem a dlouhou růžovou, červenou a modrou sukni s květinovým vzorem. Držela otěže osla, který táhl její rezavě růžový vozík. Na klíně jí leželo nemluvně. Vedle ní na okraji kovového vozu seděla mladá dívka, které nemohlo být víc než osm. K lůžku vozíku bylo přivázáno nějaké palivové dříví, koberečky, tkané rohože, srolované oblečení nebo prostěradla, tmavě zelená plastová vana a příliš velký plastový kanystr. Tři kozy přivázané k jeho zadní části se šouraly za ním.
Ocitli se stejně jako já na rozpálené, prašné cestě, kterou pomalu dusily rodiny, které narychlo zapřáhly osly a naskládaly, co se dalo – podpalovače, podložky na spaní, hrnce – do sluncem vybělených vozíků nebo taxíků v buši. A oni měli štěstí. Mnozí se prostě vydali pěšky. Mladí chlapci se starali o malá stáda vzpurných koz. Ženy vláčely omámená batolata. Ve vzácném stínu stromu u silnice se zastavila rodina a muž středního věku svěsil hlavu a držel ji v jedné ruce.
Začátkem tohoto roku jsem cestoval tou okrovou polní cestou v Burkině Faso, malém vnitrozemském státě v africkém Sahelu, který byl kdysi známý tím, že se zde konal největší filmový festival na kontinentu. Nyní je to místo rozvíjející se humanitární katastrofy. Tito lidé proudili po hlavní silnici z Barsalogho asi 100 mil severně od hlavního města Ouagadougou směrem ke Kaya, obchodnímu městu, jehož populace se letos téměř zdvojnásobila kvůli vysídleným osobám. Po severních úsecích země podnikali další Burkiny (jak jsou občané známi) podobné cesty do měst nabízejících jen ty nejnejistější druhy útočiště. Byli oběťmi a válka beze jména, bitva mezi islamistickými militanty, kteří vraždí a masakrují bez výčitek svědomí, a ozbrojenými silami, které zabíjejí více civilistů než militantů.
Už jsem byl svědkem variací této ubohé scény – vyčerpané, vyvrácené rodiny, které byly vystěhovány milicionáři s mačetami or Vládní jednotky nesoucí kalašnikov, Nebo žoldnéři vojevůdce; prachem zaprášení traumatizovaní lidé plahočící se po osamělých silnicích, prchající před dělostřeleckými údery, doutnající vesnice nebo města posetá plesnivými mrtvolami. Někdy tahají vozíky motorky. Někdy mladé dívky nosí kanystry na hlavě. Někdy lidé prchají s ničím jiným než s tím, co mají na sobě. Někdy překročí státní hranice a stanou se uprchlíky nebo, jako v Burkině Faso, se stanou vnitřně vysídlenými osobami nebo vnitřně vysídlenými osobami ve své vlasti. Ať už jsou podrobnosti jakékoli, takové scény jsou v našem světě stále běžnější, a tak, tím nejhorším možným způsobem, nevýrazné. A i když byste to ve Spojených státech stěží poznali, právě to z nich také společně dělá jeden z charakteristických příběhů naší doby.
Alespoň 100 milionů lidí byli v posledním desetiletí nuceni opustit své domovy kvůli násilí, pronásledování nebo jiným formám veřejného nepokoje, uvádí UNHCR, agentura OSN pro uprchlíky. To je asi jeden z 97 lidí na planetě, zhruba jedno procento lidstva. Pokud by takové válečné oběti dostaly svůj vlastní stát na usedlost, byla by to 14. největší země, co se počtu obyvatel týče, na světě.
Do konce června, podle Centra pro sledování vnitřního vysídlení, dalších 4.8 milionů lidí byla vykořeněna konfliktem, s nejničivějším nárůstem v Sýrii, Demokratické republice Kongo a Burkině Faso. Přesto, jakkoli mohou být tato čísla tristní, budou zastíněna lidmi vytlačenými jiným typickým příběhem naší doby: změnou klimatu.
Šokující čísla již unikla požáry, derechos, a super bouřkya mnohem horší podle odborníků teprve přijde. Nedávná prognóza naznačuje, že do roku 2050 by počet lidí vyhnaných z domovů ekologickými katastrofami mohl být o 900 % vyšší než 100 milionů nucených uprchnout před konflikty za poslední desetiletí.
Horší než druhá světová válka
Ženy, děti a muži, které konflikty vyhnaly ze svých domovů, jsou určujícím rysem moderního válčení. Již téměř století jsou bojoví zpravodajové svědky takových scén znovu a znovu. „Nově poražení civilisté, nyní bezdomovci jako ostatní, kteří nemají tušení, kde budou příště spát nebo jíst, se všemi svými budoucími životy v nejistotě, se vlekli zpět z bojové zóny,“ legendární Eric Sevareid informoval, zatímco pokrýval Itálii pro CBS News během druhé světové války. „Dívka pokrytá prachem se zoufale držela těžkého, svíjejícího se pytlovinového pytle. Prase uvnitř slabě pištělo. Dívce po tvářích stékaly slzy. Nikdo se nepohnul, aby jí pomohl…“
Druhá světová válka byla kataklyzmatickým požárem zahrnujícím 70 národů a 70 milionů bojovníků. Boje se táhly přes tři kontinenty v nesrovnatelné destruktivní zuřivosti, včetně teroristické bombardování, nespočet masakry, dva atomové útokya zabíjení 60 milionů lidí, většina z nich jsou civilisté, včetně šest milionů Židů v genocida známý jako holocaust. Další 60 milionu bylo vysídleno více než obyvatel Itálie (tehdy devátá největší země ve světě). Bezprecedentní globální válka, která způsobuje nepředstavitelné utrpení, nicméně zanechala bez domova mnohem méně lidí než 79.5 milionu vysídlených v důsledku konfliktů a krizí na konci roku 2019.
Jak mohou lidé vysídlení násilím již nyní překročit celkový počet za 20. světovou válku o téměř 2020 milionů (bez započtení dalších téměř pěti milionů přidaných v první polovině roku XNUMX)?
Odpověď: V těchto dnech se nemůžete vrátit domů.
V květnu 1945 válka v Evropě skončila. Začátkem září skončila i válka v Pacifiku. O měsíc později byla většina vysídlených v Evropě – včetně více než dva miliony uprchlíků ze Sovětského svazu se domů již vrátilo 1.5 milionu Francouzů, 586,000 274,000 Italů, XNUMX XNUMX Holanďanů a statisíce Belgičanů, Jugoslávců, Čechů, Poláků a dalších. O něco více než milion lidí, většinou Východoevropanů, stále uvízlo v táborech pod dohledem okupačních sil a OSN.
Podle UNHCR je dnes stále méně válečných uprchlíků a vnitřně vysídlených osob schopno znovu vybudovat svůj život. V 1990. letech XNUMX. století průměr 1.5 milionů uprchlíků se mohli každoročně vracet domů. Za posledních 10 let toto číslo kleslo na přibližně 385,000 77. Dnes je asi XNUMX % světových uprchlíků uvězněno v situacích dlouhodobého vysídlení díky věčným válkám, jako je konflikt v Afghánistánu, který více iterací, je nyní v šesté dekádě.
Válka proti (a pro) teroru
Jeden z nejvíce dramatické hnací síly vysídlení za posledních 20 let to byl podle výzkumníků z projektu Costs of War Brown University tento konflikt v Afghánistánu a sedm dalších „nejnásilnějších válek, které americká armáda zahájila nebo se jich účastnila od roku 2001“. Po zabití 2,974 lidí militanty al-Káidy, že 11. září a rozhodnutí administrativy George W. Bushe zahájit globální válku proti terorismu, konflikty, které Spojené státy iniciovaly, eskalovaly nebo se jich účastnily – konkrétně v Afghánistánu, Iráku, Libyi, Pákistánu, na Filipínách , Somálsko, Sýrie a Jemen – vysídlily mezi nimi 37 milionů a 59 milionů lidí.
Zatímco američtí vojáci také viděli boj v Burkina Faso a Washington do této země napumpoval stovky milionů dolarů „bezpečnostní pomoci“, jejíž vysídlené osoby se ani nezapočítávají do bilance nákladů války. A přesto existuje jasná souvislost mezi USA podporovaným svržením libyjského autokrata Muammara Kaddáfího v roce 2011 a dnešním zoufalým státem Burkiny Faso. „Od té doby, co Západ zavraždil Kaddáfího, a já jsem si vědom toho, že používám toto konkrétní slovo, je Libye zcela destabilizovaná,“ vysvětlil v rozhovoru z roku 2019 Chérif Sy, ministr obrany Burkiny Faso. „Zatímco to byla země s největším počtem zbraní. Stala se skrýší zbraní pro region."
Tyto zbraně pomohly destabilizovat sousední Mali a vedly v roce 2012 k převratu důstojníka vycvičeného v USA. O dva roky později se v Burkině Faso během lidového povstání chopil moci další důstojník vycvičený v USA. Letos další důstojník vycvičený v USA svrhl další vláda v Mali. Celou dobu pustošily region teroristické útoky. "Sahel viděl nejdramatičtější eskalace násilí od poloviny roku 2017,“ uvádí se v červencové zprávě Afrického centra pro strategická studia, výzkumné instituce ministerstva obrany.
V roce 2005 Burkina Faso ani nezaručovala zmínku v „Přehled Afriky“ část výroční zprávy ministerstva zahraničí o terorismu. Přesto tam bylo zavedeno více než 15 samostatných amerických programů bezpečnostní pomoci – jen za poslední dva roky asi 100 milionů dolarů. Mezitím militantní islamistické násilí v zemi raketově vzrostlo z pouhých tří útoků v roce 2015 na 516 během 12 měsíců od poloviny roku 2019 do poloviny roku 2020, uvádí Africké centrum Pentagonu.
Přicházející krize
Násilí v Burkině Faso vedlo k a vodopády skládání krizí. Kolem jeden milión Burkinabe jsou nyní vysídleni, a 1,500% od loňského ledna vzrostl a číslo stále roste. Stejně tak útoky a úmrtnosti. A to je jen začátek, protože Burkina Faso se ocitá v první linii další krize, globální katastrofy, od níž se očekává, že vygeneruje úrovně vysídlení, které převýší dnešní historické postavy.
Burkina Faso byla zbita dezertifikace a zhoršování životního prostředí minimálně od 1960. let 1973. století. V roce XNUMX vedlo sucho k úmrtí 100,000 lidí tam a v pěti dalších národech Sahelu. Těžké sucho a hlad udeřilo znovu v polovině 1980. let a humanitární agentury začaly soukromě varovat, že obyvatelé severu země se budou muset přesunout na jih, protože farmaření bude stále méně proveditelné. Na počátku roku 2000 se navzdory přetrvávajícím suchům zdvojnásobila populace dobytka v zemi, což vedlo k nárůstu etnický konflikt mezi farmáři Mossi a pastevci dobytka Fulani. Válka, která nyní zemi trhá, se do značné míry rozděluje podle stejných etnických linií.
V roce 2010 Bassiaka Dao, prezident Konfederace farmářů v Burkině Faso, řekl tiskové agentuře OSN IRIN, že dopady změny klimatu byly patrné již léta a byly zhoršuje. Jak desetiletí plynulo, rostoucí teploty a nové vzorce srážek – sucha následovaná bleskovými povodněmi – stále více vyhnala farmáře z jejich vesnic, zatímco desertifikace zvětšila populace městská centra.
Ve zprávě zveřejněné začátkem tohoto roku William Chemaly z Global Protection Cluster, sítě nevládních organizací, mezinárodních skupin pomoci a agentur OSN, poznamenal to v Burkině Faso „změna klimatu ochromuje živobytí, zhoršuje potravinovou nejistotu a zesiluje ozbrojené konflikty a násilný extremismus“.
Země, která leží na okraji saharské pouště, již dlouho čelí ekologické nepřízni, která se jen zhoršuje, jak se přední linie změny klimatu neustále šíří po celé planetě. Předpovědi nyní varují před rostoucími ekologickými katastrofami a válkami o zdroje, které přebíjejí již tak narůstající fenomén globálního vysídlení. Podle nedávné zprávy společnosti Institut pro ekonomiku a mír, think-tanku, který každoročně vytváří globální indexy terorismu a míru, dvě miliardy lidí již čelí nejistému přístupu k dostatečnému množství potravin – počet by měl do roku 3.5 vyskočit na 2050 miliardy. Další miliarda „žije v zemích, které nemají současnou odolnost vůči vypořádat se s ekologickými změnami, kterým budou v budoucnu čelit.“ Zpráva varuje, že globální klimatická krize může do roku 1.2 vysídlit až 2050 miliardy lidí.
Na cestě do Kaya
Nevím, co se stalo s matkou a dvěma dětmi, které jsem zahlédl na cestě do Kayi. Pokud skončili jako desítky lidí, se kterými jsem mluvil v tom tržním městě, nyní plném vysídlených lidí, čekají je těžké časy. Nájemné je vysoké, pracovní místa vzácná, vládní pomoc téměř nulová. Lidé tam žijí na pokraji katastrofy, závislí na příbuzných a laskavosti nových sousedů a nemají co ušetřit. Někteří, hnáni nedostatkem, dokonce míří zpět do zóny konfliktu a riskují smrt, aby nasbírali dříví.
Kaya se nemůže vypořádat s masivním přílivem lidí, které islamističtí militanti vyhnali ze svých domovů. Burkina Faso se nemůže vypořádat s milionem lidí, kteří již byli vysídleni v důsledku konfliktu. A svět se nemůže vypořádat s téměř 80 miliony lidí, které již násilí vyhnalo ze svých domovů. Jak se tedy vyrovnáme s 1.2 miliardou lidí – téměř všech obyvatel? Čína nebo Indie — pravděpodobně budou v příštích 30 letech vytlačeny klimatickými konflikty, vodními válkami, rostoucí ekologickou devastací a dalšími nepřirozenými katastrofami?
V nadcházejících desetiletích se stále více z nás ocitne na silnicích, jako je ta do Kaya, utíkat před ničivými lesními požáry nebo nekontrolovanými povodněmi, postupnými hurikány nebo přeplňovanými cyklóny, uvadajícími suchy, spirálovitými konflikty nebo další pandemií, která změní život. . Jako reportér už jsem na té cestě byl. Modlete se, abyste byli tím, kdo projíždí ve vozidle s pohonem všech čtyř kol, a ne tím, kdo se dusí prachem a řídí oslí vozík.
Nick Turse je řídícím editorem společnosti TomDispatch a chlap na Zadejte Media Center. Je autorem nejnověji Příště přijdou počítat mrtvé: Válka a přežití v jižním Súdánu a z nejprodávanějších Zabijte vše, co se pohybuje. Tento článek byl publikován ve spolupráci s Brown University Náklady na projekt války a Typová šetření.
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat