Lidé milují filmy jako The Great Global Warming Swindle, protože nám říkají, čemu chceme věřit.
Je tu jen jedna strana, kterou, jak se zdá, nezajímá kontroverze vytvořená The Great Global Warming Swindle. To je společnost, která to vysílala: Channel 4. Ve skutečnosti to vypadá, že je na ten povyk docela hrdá a mám podezření, že zatracující verdikt Ofcomu nezpůsobí jeho vedení ani chvilku spánku. Kanál se chlubí, že program vyvolal obrovskou odezvu a že příznivé komentáře převažovaly nad nepřátelskými poznámkami šest ku jedné (1).
Přestože program obsahoval 90 minut nesmyslů(2), je pro mě docela snadné tomu uvěřit. Tváří v tvář zdrcující realitě změny klimatu se lidé potýkají s jakýmkoliv ujištěním. Chceme, aby nám někdo řekl, že všechno bude v pořádku, že si můžeme dál užívat tento úžasný svátek fosilních paliv bez nepříznivých účinků.
Téměř ve všech ostatních závažných otázkách se profesionální třídy zdají být lépe informované než zbytek populace. U globálního oteplování se zdá, že opak je pravdou. Jediní lidé, které jsem za posledních několik let potkal a kteří nemají nejmenší ponětí, co je to člověkem způsobená změna klimatu nebo jak je způsobena, jsou absolventi univerzit. Nedávno jsem například musel vysvětlovat tiskovému mluvčímu na ministerstvu dopravy vlády, co je oxid uhličitý. Před několika týdny našel spisovatel Mark Lynas protiintuitivní odhalení pohřbené v malém písmu průzkumu ICM. Počet lidí v sociálních třídách D a E, kteří si mysleli, že by vláda měla upřednostňovat životní prostředí před ekonomikou, byl vyšší (56 %) než podíl ve třídách A a B (47 %) (3). Je to kontraintuitivní jen proto, že rozsáhlý a dobře financovaný popírací průmysl nás roky přesvědčoval, že environmentalismus je rozmar střední třídy. Třídy A a B jsou hlavním publikem Channel 4.
Z tohoto rozdělení usuzuji, že problém není v tom, že by lidé o změně klimatu neslyšeli, ale v tom, že to nechtějí vědět. Profesionální třídy mají největší svobodu co ztratit a nejméně získat z pokusu ji omezit. Ti, kteří jsou nejvíce zodpovědní za znečištění uhlíkem, jsou – vzhledem k tomu, že jsou izolováni svými penězi – s nejmenší pravděpodobností jeho dopady postiženi. Ve Spojeném království mluvíme bez obalu o adaptačních technologiích, které nás ochrání před katastrofou. Ale v Sahelu, jak jsem viděl během velkého sucha souvisejícího s klimatem, se již nasazuje účinná adaptační technologie. Jmenuje se AK47.
Včera večer jsem sledoval předpremiéru fascinujícího filmu Frannyho Armstronga The Age of Stupid, který sleduje životy šesti lidí – od šéfa indické letecké společnosti po rybářku v deltě Nigeru – zachvácených změnou klimatu. Poselství, nikdy nevyjádřené, ale neustále se objevující, je, že všichni máme své sebeospravedlňující mýty. Vyprávíme si příběh svého života, ve kterém téměř vždy vystupujeme jako hrdinové. Tyto mýty nám brání zabývat se změnou klimatu.
Nejsilnější příběh ze všech, donekonečna vyprávěný najatými rukama průmyslu fosilních paliv, stejně jako to kdysi vyprávěli otrokáři z cukru, je, že jsme oba všichni důležití a naprosto bezvýznamní. Jsme příliš důležití na to, aby nám bylo odepřeno jakékoli potěšení, po kterém toužíme, ale příliš bezvýznamní na to, abychom měli jakýkoli dopad na planetární procesy. Vyplňujeme celý rámec příběhu, když se nám to hodí, a zmenšujeme se na tečku, když je toto měřítko vhodnější. Jsme schopni obsadit oba výklenky současně.
Obtěžoval jsem se ho zpochybnit nejen proto, že Velký podvod s globálním oteplováním je v rozporu s celým souborem vědeckých poznatků na toto téma. Je to také proto, že je v souladu s celým tělem lidského sebeklamu. Chceme být svedeni, toužíme po tom; a ohneme svou mysl do jakékoli podoby, kterou potřebují mít, abychom nečelili našim brutálním pravdám.
Reference:
1. Owen Gibson, 19. července 2008. Kanál 4 bude potrestán kvůli kontroverznímu klimatickému filmu. Opatrovník.
2. Viz článek doprovázející tento článek na adrese http://www.monbiot.com/archives/2008/07/21/distortions-falsehoods-fabrications/
3. Mark Lynas, 2. července 2008. Změna klimatu již není jen záležitostí střední třídy. Opatrovník.
Publikováno v Guardianu 22. července 2008.