Vtip, který byl kdysi populární v Latinské Americe, se znovu stal aktuálním: Proč ve Spojených státech nikdy nedošlo k vojenskému převratu? Odpověď: protože zde není americká ambasáda.
Latinoameričané by nebyli překvapeni, kdyby si přečetli, že vojenský převrat, který svrhl venezuelského prezidenta Huga Cháveze na téměř dva dny, byl podle Washington Post dobře zorganizovaný a plánovaný na nejméně šest měsíců. A že spiklenci navštívili americkou ambasádu v Caracasu a hledali podporu.
Washington popírá, že by měl s převratem cokoli společného, a pravděpodobně se nějakou dobu nedozvíme, jakou roli, pokud vůbec nějakou, sehrála americká vláda. Trvalo několik let a vyšetřování Kongresu, než se odtajnily podrobnosti o masivní účasti Spojených států na svržení chilské volené vlády v roce 1973.
Ale podpora Bushovy administrativy pro venezuelský převrat byla bezvýhradná – ve skutečnosti se snažila popřít, že by to byl vojenský převrat. To byla směšná pozice: zvolený prezident země byl zatčen a nahrazen armádou a jeho nahrazení rozpustilo zvolené Národní shromáždění a Nejvyšší soud. Pokud to není vojenský převrat, pak nic takového neexistuje.
Bushova administrativa tedy musí nést určitou odpovědnost za podporu neúspěšného převratu, bez ohledu na její míru zapojení do událostí, které k němu vedly. Správa vyslala světu jasný a ošklivý vzkaz: můžete hrát podle pravidel, ale pro nás žádná pravidla neexistují. Jejich etika je terorista, který není poháněn zoufalstvím chudých a bezmocných, ale touhou nejbohatšího a nejmocnějšího státu na Zemi vládnout ostatním.
Naštěstí pro polokouli existovaly další vlády – Mexiko, Argentina, Peru, abychom jmenovali alespoň některé –, které projevovaly větší respekt k demokracii než naše vlastní. Odmítli uznat novou vládu. Organizace amerických států odsoudila „změnu ústavního pořádku ve Venezuele“. A pak tu byli venezuelští chudí, kteří po téměř dvou desetiletích Washingtonem podporovaných „ekonomických reforem“ nyní tvoří drtivou většinu populace. Vyšli do ulic a požadovali návrat své demokraticky zvolené vlády.
Tento mezinárodní a domácí odpor v kombinaci s Chávezovou zbytkovou podporou v armádě stačil k tomu, aby do neděle zvrátil puč. Ale nevraživost Bushovy administrativy vůči Chávezovi bude pravděpodobně pokračovat. Venezuela je třetím největším producentem ropy OPEC a Chávez na rozdíl od svého předchůdce striktně dodržoval kvóty OPEC (ceny ropy po jeho návratu do prezidentského paláce vyskočily o 3.9 procenta poté, co během převratu klesly o 6.1 procenta). Odmítl podpořit Washingtonskou eskalaci války v Kolumbii, kde jsou civilisté bez rozdílu vražděni eskadrami smrti spojenými s kolumbijskými ozbrojenými silami. A pak je tu jeho blízký vztah s Fidelem Castrem.
Jednou z nejhanebnějších událostí v posledních dnech byla podpora předních amerických novin venezuelskému převratu. The New York Times a Washington Post ve svých sobotních úvodnících rázně podpořily vojenský převrat. Redakční rady těchto novin by se měly pustit do vážného pátrání po duši, jak by mohly tak snadno opustit nejzákladnější principy demokracie.
Cynici by řekli, že Spojené státy mají dlouhou a špatnou historii podpory vojenských převratů a diktatur nad demokracií, kdykoli se naše vláda bála nebo nelíbila výsledku demokratických voleb. To je jistě pravda, ale ve většině případů měli to, co CIA nazývá „věrohodné popření“.
V Salvadoru a Guatemale v 1970. a 80. letech, kdy Spojené státy podporovaly vlády a armády, které vraždily civilisty po desítkách tisíc, naši vůdci tvrdili, že vlády nejsou zodpovědné za zabíjení. Když se Washington v 1980. letech pokoušel svrhnout vládu Nikaraguy, předstíral, že tato vláda není legitimní. Když vojenští důstojníci, kteří byli placeni CIA, svrhli v roce 1991 první demokraticky zvolenou vládu na Haiti, Bushova (vyšší) administrativa prohlásila, že je proti puči.
Ale dnes nikdo nepopírá, že Hugo Chávez je demokraticky zvolený prezident Venezuely, přesto naše vláda a zahraničněpolitický establishment – včetně tisku – považují za legitimní svrhnout jeho vládu násilím.
Chávez byl po svém návratu smířlivý a nabídl ústupky zaměstnancům státní ropné společnosti, kteří vedli protesty, které vyvrcholily pokusem o převrat. Bushova administrativa nelitovala a poradkyně pro národní bezpečnost Condoleeza Riceová varovala Chaveze, aby „respektoval ústavní procesy“. Kdyby se Washington naučil dělat totéž.
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat