Ať si jeden starý muž poradí se dvěma jinými.
V červenci mi bude 80, což mě dělá o něco více než rok a půl mladší než Joe Biden a téměř o dva roky starší než Donald Trump. A upřímně, znám své limity. Ano, stále chodím – žádná maličkost – šest mil denně. A pracuji neustále. Ale také si uvědomuji, že na druhé procházce dne a poté, jak se blíží noc, se cítím mnohem unavenější než kdysi. Uvědomuji si také, že můj mozek, skutečně stále aktivní, zapomíná víc než kdysi. A to vše je bolestně normální. Není za co se stydět, vůbec nic.
Od starších přátel také vím, že my lidé můžeme být stále výrazně funkční, přemýšliví a schopní ve věku 82 let (kdy by Donald Trump opustil své druhé funkční období) nebo dokonce 86 (kdy by udělal totéž Joe Biden). Ale upřímně, jaké jsou šance? Řeknu vám jednu věc, která nemůže být zjevnější – ne tak dobrá jako pro někoho, komu je řekněme 55 nebo 60 let, to je jisté. Ano, je tu také pověstná moudrost stáří – a díky tomu by mohl být Joe Biden skutečně přemýšlivějším prezidentem, kdyby získal druhé funkční období; Donald Trump by byl samozřejmě Donald Trump ve věku 60 nebo 82 let.
A nepochybuji o tom, že bez ohledu na váš věk, přemýšlíte o něčem podobném. Chci říct, že není moc možnost sledovat a televizní debata mezi nimi dvěma tě znepokojuje? Ostatně nejstarším prezidentem, který předtím opustil úřad, byl Ronald Reagan ve věku 77 let (a do té doby možná měl demence). Před ním byl nejstarší Dwight D. Eisenhower, který ukončil své druhé funkční období v roce 1961 ve věku 70 let poté, co měl infarkt zatímco v úřadu. Třetí je William Henry Harrison, který vstoupil do Bílého domu v roce 1841 ve věku 68 let a zemřel, možná zápal plic, o 32 dní později. Nyní je také fakt, že my Američané obecně vydržíme déle než kdysi. Ale je to opravdu místo, kam chcete dát své politické peníze? Pochybuji.
Přesto je vše výše uvedené příliš zřejmé na to, abychom je mohli rozebírat, takže zde je otázka: Existují nějaké další důsledky, které můžeme vyvodit z nadcházející bitvy mezi těmito dvěma starými muži, která upoutá naši pozornost a ukradne titulky na příliš mnoho měsíců Přijít? Odpověď je, tuším, ano. Někdy je v našem světě symbolika až příliš jemná, ale tu a tam vás nezdvořile plácne do tváře. A alespoň pokud jde o mě, druhá volební kampaň Bidena-Trumpa by v tomto ohledu měla být více než kvalifikovaná.
Chci říct, že země, která se stále vydává za největší mocnost na planetě Zemi, nastaví kulhající věkový rekord pro prezidenta, bez ohledu na to, kdo vyhraje, takže Číňana Si Ťin-pchinga, kterému je nyní 70 let, a ruského Vladmira Putina, nyní 71, zůstanou relativní mladí. v celoamerickém světě naprosté starobylosti. A to by vám jistě mělo něco napovědět o stavu naší země a této planety.
Aby bylo o něco jasnější, dovolte mi přidat do rovnice ještě jeden faktor. Joe Biden a Donald Trump připravují boj na drátě, aby vedli Ameriku, která byla před ne tak mnoha desetiletími, po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991, považována za „jedinou supervelmoc“ na planetě Zemi. Neříká ti to něco?
Myslím, že ano. Myslím si zcela otevřeně (ačkoli jsem neviděl nikoho, kdo by o tom diskutoval uprostřed nekonečných mediálních titulků a tlachání o Trumpovi a Bidenovi), že tito dva staří kodři nabízejí ohromující obraz až příliš doslovného úpadku a pádu – ano ! - Spojené státy. Měly by nás přimět zamyslet se nad tím, kam skutečně směřuje země, která si o sobě stále ráda myslí, že je jedinečně nejmocnější a nejvlivnější na této planetě.
Svět bez míru Dividendy
Jak si dokážete představit, k tomu všemu existuje prehistorie. George HW Bush, prezident v době, kdy v roce 1991 padl Sovětský svaz, nařídil právě ten rok americké armádě spustit Operace Pouštní bouře, která vyhnala jednotky iráckého autokrata Saddáma Husajna z Kuvajtu. Svým vlastním způsobem také zahájila to, co se v následujícím století stalo souborem amerických vojenských operací po celém světě. Ve stejné době, s Ruskem v troskách a Čínou stále mírně rostoucí velmocí – tedy bez skutečných velmocenských nepřátel na planetě Zemi – by tato jediná supervelmoc dokázala něco docela překvapivého. Do amerického vojensko-průmyslového komplexu by to nadále nalévalo stále více dolarů daňových poplatníků. Ano, tehdy se hovořilo o „mírové dividendě“ pro tuto zemi a její obyvatele, ale žádná nikdy nepřišla.
O třicet dva let později rozpočet Pentagonu ano téměř zasáhl bilion dolarů ročně, zatímco celkový národní rozpočet na „bezpečnost“ (ano, stále se tomu tak říká!) stoupal vysoko nad hranici bilionu dolarů. Mezitím, v tomto století, syn George HW Bushe, zvolený prezidentem v listopadu 2000, by příštího září reagoval na útoky z 9. září, které naplánoval a provedl Usáma bin Ládin a jeho malá teroristická skupina al-Káida, spuštěním tzv. se rychle stal známým jako „globální válka proti terorismu“. A až příliš globální by to bylo s invazí do Afghánistánu v roce 11 a do Iráku v roce 2001. Ukázalo by se to také katastrofou prvního řádu pro poslední supervelmoc, jejíž armáda by odejít doslovně miliony mrtvých po celé planetě, ničit země, decimovat ekonomiky a vytvářet desítky milionů uprchlíků, přičemž tuto zemi stojí ohromující 8 bilionů dolarů a stále přibývají jak po více než 20 let americká armáda prohrála války, zatímco terorismus jako fenomén pouze rostla.
Ano, v květnu 2011 by jím byl Usáma bin Ládin zabil v Pákistánu týmem US Navy Seals. Přesto, kdyby byl dnes naživu, mám podezření, že by byl skutečně potěšen. S téměř ničím jiným než svým osobním bohatstvím, malou posádkou následovníků a několika unesenými letadly se mu podařilo vymanévrovat a překonat to, co bylo tehdy největší silou na planetě Zemi. Díky zabití několik tisíc Američanů v New Yorku a Washingtonu se mu také podařilo zatáhnout tuto zemi do nekonečné války proti „terorismu“ a přitom z ní udělat stále více terorizovanou zemi, jejíž obyvatelé jsou nyní, jakkoli symbolicky (a v budoucnu příp. daleko doslovaji), navzájem si po krku.
Nějakým děsivým způsobem by bývalý prezident Trump i prezident Biden mohli být považováni za výtvory al-Káidy. A taková by mohla být i dnes samotná země. Chci říct, mohl si Američan z roku 1991 vůbec představit, že v roce 2024 budou průzkumy ukazovat touhu po násilí proti ostatním Američanům, které zde dosahují děsivých výšin? Mezitím přibližně jeden v 20 z nás je nyní vyzbrojen poloautomatickou puškou AR-15 vojenského stylu. Dokonce i mladí lidé mohou nyní vlastnit JR-15 (pro „junior“) dětská verze takové zbraně, které jsou až příliš smrtící.
Možná není překvapením, že AR-15 to dokázaly zbraň výběru v nejhorším z masových vražd, které se v této zemi staly běžnými a v posledních letech i byly výrazně na vzestupu. Mohly by být skutečně považovány za „teroristické“ aktivity, které zahrnují opakovaná úmrtí nás překvapujících. A to vše se děje bez al-Káidy v americkém stylu, ale skutečně v dohledu. Uvědomte si, že nyní existuje odhad téměř 400 milionů zbraní různého druhu v držení amerických civilistů, ohromující arzenál každé země, neméně té, která je stále více rozdělena sama proti sobě. Mezitím podle a nedávný průzkum NPR/News Hour/Marist, 3 z 10 republikánů (resp 20 milionů z nás) tvrdí, že „Američané se možná budou muset uchýlit k násilí, aby věci napravili“ v této zemi, zatímco napravo jsou militarizované skupiny ve stylu terorismu stále více na denním pořádku.
Vezměme si to stručné shrnutí stále více rozdělené a rozhádané americké společnosti, o kterou nyní tito dva staříci bojují, domácího světa, který by nakonec mohl roztrhat všechny fantazie, které naši vůdci ještě mohou mít o americké moci na této planetě.
Rozchází se ve švech?
Jak to platilo o Sovětském svazu až téměř do okamžiku, kdy se zhroutil na hromadu, zdá se, že USA jsou stále imperiální mocností prvního řádu. Možná má vojenské základny 750 rozptýlené po celém světě a nadále působí jako mocnost na planetě, která sama o sobě vypadá zřetelně v krizi. Pokračuje také v organizování nové studené (na hranici horké) války s Čínou v Pacifiku. To vysvětluje nedávné prohlášení prezidenta Bidena vysoce propagovaný „summit“ ve Washingtonu s japonským premiérem a prezidentem Filipín, stejně jako vysvětluje způsob, jakým americké speciální jednotky teprve nedávno fungovaly „trvale“ přiděleno na ostrov jen pár kilometrů od čínského pobřeží. Ano, jak naznačuje nedávná schůzka s japonskými a filipínskými vůdci a těmito komandy, Bidenova administrativa stále jedná zejména s Čínou, jako by to byl skutečně okamžik studené války a jakési „zadržování“ komunistické země, prezident vyrůstal s byl stále na denním pořádku pro největší mocnost světa.
Bohužel je to skutečně stará verze světa, ve kterém nyní žijeme. Přemýšlím o planetě, která každý měsíc sady nový tepelný rekord a kde, navzdory mnoha řečem o snižování fosilních paliv, USA v roce 2023 vyprodukovaly více ropy (13.5 milionů barelů den), než kdykoli v historii, zatímco čínská uhelná kapacita rostl rychleji než kdy jindy. A to je jen na začátek seznamu špatných zpráv pocházejících z fosilních paliv. Na planetě, která sama vypadá, jako by mohla jít do pekla, uprostřed rekordní teplo, požáry, bouřea podobně, nutkání vynaložit takové úsilí na organizování aliancí národů v Tichomoří (samozřejmě vedených Washingtonem), aby „zadržovaly“ Čínu stále bojovnějším způsobem, představuje, jak se mi zdá, pošetilost prvního řádu. .
Je stále více iluzí (nebo mám na mysli klam?), že tato země má nějakou skutečnou kontrolu nad zbytkem planety (neméně nad sebou samým). A dnes – když tito dva staříci, z nichž jeden je také nesrovnatelný bizarní, spolu zápasí o prezidentský úřad – tato země svým zvláštním způsobem, jako SSSR v roce 1991, hrozí, že se rozpadne ve švech.
Je zvláštní pomyslet na to, jak vzdálená Amerika, ve které jsem vyrůstal – ta, která vzešla z druhé světové války ο globální velmoc — nyní se zdá. Kdybyste tehdy někomu řekli, že o více než tři čtvrtě století později, bude dobře vyzbrojené soukromé milice formování v zemi po zuby vyzbrojené zbraněmi vojenského typu nebo že jeden kandidát na prezidenta by už byl naznačovat volat armádu, aby si podmanila jeho protivníky, pokud skončí zpátky v Bílém domě, kdo by vám věřil? Ani by to nevypadalo jako přesvědčivé sci-fi.
A přesto je dnes největší země na Zemi (nebo tomu její vůdci stále rádi věří), ta, která nadále nalévá dolary daňových poplatníků do armády financované jako žádná jiná, nebo dokonce kombinace ostatních, který od roku 1945 nedokázal vyhrát žádnou významnou válku, se zdá být hrozbou rozpadu ve švech. Ano, tato prezidentská kampaň by se mohla ukázat jako o úpadku a pádu toho všeho – a samozřejmě, pokud Donald Trump (“vrtat, vrtat, vrtat“) skončí zpět v Bílém domě, že úpadek a pád by se mohl odehrát způsobem, který si téměř nelze představit.
Kdysi osamělá supervelmoc a nyní možná nejosamělejší mocnost ze všech by dokonce mohla směřovat do dříve nepředstavitelných autokratických vod nebo kdo ví, co ještě? Kdyby to bylo jinak, ale bohužel v nadcházejících měsících budeme sledovat, jak se celoamerický svět možná pomalu vymkne kontrole, zatímco zbytky amerického století s ním budou bojovat v zemi, kde je příliš mnoho Zdá se, že se soustředíme na cokoli, jen ne na to, na čem záleží.
Jako jeden starý muž ke dvěma dalším, kdybyste se mohli postavit, mohli bychom čelit světu, ve kterém ve skutečnosti jsme, než bude příliš pozdě.
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat