Navzdory všemu humbuku kolem íránského převážně symbolického přívalu více než 200 dronů a řízených a balistických střel, které se rozpoutaly v řídce osídlené Negevské poušti (kde byli v nebezpečí hlavně palestinští beduíni), byl vojenský význam této akce minimální. Izraelská základna byla zasažena v Dimoně, kde jsou umístěny jaderné hlavice země, ale vláda řekl že škoda byla minimální. Téměř všechny projektily byly sestřeleny jordánským, izraelským a americkým letectvem nebo protiraketovými střelami. Jedinou obětí se zdá být 7letá palestinská beduínská dívka, kterou vážně zranila padající střela.
Írán udeřil, protože izraelský premiér Binyamin Netanjahu nechal 1. dubna vybombardovat konzulární přístavbu íránské ambasády v Damašku, přičemž zabili vysoce postavení íránští představitelé, včetně brigádního generála Mohammada Rezy Zahediho a sedm dalších důstojníků íránských revolučních gard Coprs (IRGC). Tito úředníci tam byli na pozvání syrské vlády a ambasády jsou chráněny před vojenským útokem Vídeňskou úmluvou.
Írán citovaný článek 51 Charty OSN za protiúder na Izrael, který státům zaručuje právo na sebeobranu. Velvyslanectví jsou považována za národní půdu.
Ajatolláh Alí Chameneí, íránský duchovní vůdce, řekl Středa v jeho kázání Eid al-Fitr: „Instituce konzulátu a velvyslanectví v jakékoli zemi jsou půdou této země. Zlý režim udělal chybu a musí být potrestán a bude potrestán.“ Dodal: „Události v Gaze ukázaly světu zlou povahu západní civilizace. Zabili asi třicet tisíc bezbranných lidí; nejsou to lidé? Oni nemají práva?" Řekl také: „Ukázali, co je to za civilizaci. Dítě je zabito v náručí matky. Pacient umírá v nemocnici. Jejich síla se nemůže dotknout... mužů odporu; tak se zaměřují na životy rodinných příslušníků, na životy dětí a utlačovaných, na životy starých lidí.“
Stálá mise Íránu při OSN v New Yorku napsal na X,
„Vojenská akce Íránu vedená na základě článku 51 Charty OSN týkajícího se legitimní obrany byla reakcí na agresi sionistického režimu proti našim diplomatickým prostorům v Damašku. Záležitost lze považovat za uzavřenou. Pokud by však izraelský režim udělal další chybu, reakce Íránu by byla podstatně závažnější. Je to konflikt mezi Íránem a darebáckým izraelským režimem, od kterého se USA MUSÍ DRŽET!“
Teherán říká, že touto výměnou názorů lze „záležitost považovat za uzavřenou“. Ajatolláh Alí Chameneí nehledá totální válku.
Nebyl to jen úder na íránskou ambasádu, který připravil půdu pro íránskou palbu, ale také šest měsíců intenzivního izraelského bombardování Palestinců v Gaze, při kterém byla velká většina zabitých nevinných nebojujících, přičemž 70 % tvořily ženy. a děti a mnoho dalších nebojujících mužů. Počet obětí nyní stojí 33,686 XNUMX Palestinců. Jen malá skupina militantů spáchala děsivý útok na Izrael 7. října, aniž by komukoli jinému řekla, co plánují. Neexistuje žádné vojenské ani jiné ospravedlnění pro použití programu umělé inteligence k identifikaci všech členů polovojenských jednotek Hamásu (někteří z nich jsou ekvivalentem sousedské hlídky pro místní bezpečnost) a k jejich zavraždění z nebe spolu s jejich manželi, dětmi, rodiny a sousedy.
Írán se zavázal bránit Palestince a díky pokračujícím izraelským zvěrstvům, které přivedly veřejnost na Středním východě do varu, vypadal neefektivně a pošetile. zvedl úctu ve kterém drží Írán. Stávka na ambasádě byla poslední kapkou. Pokud na to Írán neodpověděl alespoň symbolicky, jeho důvěryhodnost a jakékoli odstrašení, které bylo vnímáno, se staly vtipem.
Netanjahu se ze své strany pokoušel vyprovokovat Írán v naději, že Teherán vezme návnadu. Věděl, že i Washington začal vnímat Izrael jako agresora v Gaze a že ztrácí podporu v Kongresu. Věděl, že pokud se záležitost stane íránským útokem na Izrael, všechna západní hlavní města se kolem něj shromáždí a alespoň na chvíli mu odpustí, že do svého kabinetu přivedl izraelskou obdobu neonacistů a poté odebral Amálek na desetitisících. nevinných Palestinců.
Nakonec Chameneí a Revoluční gardy nechali svou oddaností zesnulému generálu Zahedimu ovlivnit emoce a Netanjahuovu triku podlehli.
Dříve v sobotu námořní sekce íránských revolučních gard nalodila a zabavila kontejnerovou loď v Ománském zálivu, která patří společnosti jednoho z Netanjahuových miliardářských podporovatelů. I když tato akce porušila mořské právo a nelze ji tolerovat, byl moudřejší způsob, jak odpovědět na útok velvyslanectví, než poslat rakety proti Izraeli. Netanjahua to zasáhlo tam, kde to bolí, a nikoho by to ve vnějším světě nezajímalo.
Nyní musíme trpět, když Netanjahu prohlašuje svou oběť (on to začal) a trpí skrze prohlášení solidarity s jeho fašistickou vládou tváří v tvář ajatolláhům, s pokračující genocidou v Gaze uvrženou do stínu.
Jak mnozí pozorovatelé upozorňují, tuto velmi nebezpečnou situaci způsobilo špatné zvládnutí krize v Gaze prezidentem Joe Bidenem. Měl Netanjahua odříznout na kolenou do 1. ledna, jakmile bylo jasné, že Izraelci uplatňují svůj notoricky známý amalecký imperativ, který implikoval genocidu. Tím, že Biden vetoval 3 rezoluce Rady bezpečnosti OSN požadující příměří, a podkopal jedinou, kterou dovolil schválit tím, že ji označil za nezávaznou, nechal řeznictví pokračovat. Pokračovalo to minulý týden, během kterého Izrael pokračoval v bombardování bejesus z Gazy, zabíjel stovky nevinných a nechával je hladovět (navzdory falešným slibům pustit dovnitř další pomoc, na což Netanjahu nedodržel.)
Biden, britský premiér Rishi Sunak a další vůdci mohli také zmírnit záměrnou provokaci Íránu Netanjahuem tím, že jednoduše odsoudili útok na velvyslanectví z 1. dubna a bránili vídeňskou úmluvu. Znovu, Íránská mise v OSN řekl to jasně:
„Kdyby Rada bezpečnosti OSN odsoudila zavrženíhodný akt agrese sionistického režimu v našich diplomatických prostorách v Damašku a následně postavila před soud jeho pachatele, mohlo by se vyhnout imperativu, aby Írán potrestal tento darebácký režim.
Místo toho Biden a jeho spojenci odmítli odsoudit Netanjahuovu akci, pokračovali v severoatlantické bezstarostnosti vůči izraelským válečným zločinům a pokračovali v implementaci jejich dvojího metru, kdy se mezinárodní humanitární právo vztahuje pouze na bílé lidi. To znamená, že mezi Trumpovským bílým nacionalismem a Bidenovou zahraniční politikou není tak velký rozdíl, jak by se mohlo navenek zdát, i když ta druhá je samozřejmě horší.
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat