Když 8. listopadu dav příznivců Komunistické strany Indie (marxistických) v Západním Bengálsku porazil Medhu Patkarovou, poté, co ji vytáhl z konvoje směřujícího do neklidné oblasti Nandigram, udělil této statečné ženě vzácnou čest.[I]
V tom okamžiku dosáhla pocty, že se stala jedinou známou sociální aktivistkou v Indii, která byla fyzicky napadena násilníky z pravého i levého křídla hlavního proudu indického politického spektra.
V dubnu 2002 byla Medha podobně napadena kádrem hinduistické fundamentalistické strany Bharatiya Janata Party (BJP) v Ahmedabadu během mírové mise do města po nechvalně známém pogromu prováděném hinduistickými fundamentalisty, kteří zabili přes 2500 muslimských mužů, žen a děti[Ii]. Medha byla dlouho cílem pravého křídla kvůli svému odporu k projektu přehrady Narmada, který vysídlil tisíce kmenových rodin.
Muži CPM, kteří zasáhli Medhu a její kolegy aktivisty, byli zase naštvaní jejím pokusem upozornit na ohavnou operaci v Nandigramu, kde ostatní straničtí kádr zaměstnával zabíjení odpůrců, znásilňoval jejich ženy, zapaloval domy a nutil tisíce obyčejných vesničanů uprchnout za svou žije. Bylo to součástí jejich operace „znovu dobytí“ území, které se začátkem tohoto roku dostalo pod kontrolu opozičních sil, když se místní – mnozí z nich dlouholetí příznivci levice – obrátili proti vládní politice nuceného získávání půdy.
Od konce roku 2006 farmáři z Nandigramu bojují proti státním plánům předat svou půdu indonéské nadnárodní společnosti pro „zvláštní ekonomickou zónu“, která měla být použita k vytvoření rozsáhlého chemického centra. Jejich odpor pokračoval navzdory masakru 14 vesničanů, k němuž došlo v polovině března tohoto roku, ze strany policie Západního Bengálska a stranického kádru CPM, kteří také sexuálně napadali ženy a zanechali desítky zraněných a invalidních.[Iii]
Poražení Medhy Patkar ze strany BJP i CPM kriminálníků, což podtrhuje její jedinečný status hrozby pro podniky napravo i nalevo, nebyla pouhá náhoda. Faktem je, že tyto dvě strany, navzdory jejich vehementnímu vzájemnému odporu veřejnosti, sdílejí děsivou podobnost ve své celkové politické kultuře – v rámci svých organizací i mimo ně.
Ačkoli v širším indickém kontextu jsou BJP a její přidružené organizace mnohem nebezpečnější kvůli své širší přitažlivosti a podpoře, chování CPM vykazuje stejnou ošklivou směs fanatismu a pohrdání demokratickými normami, která charakterizuje indické pravicové křídlo.
Zejména v Západním Bengálsku, provincii, kde CPM nepřetržitě vládne již tři desetiletí spolu se svými spojenci v Levé frontě, bezbožná trojka stranických kádrů, policie a místních mafií ovládá moc způsobem, který znepokojivě připomíná situaci v Gudžarátu. kde za režimu BJP – hinduističtí pravicoví fanatici a hulváti pracují ruku v ruce se státními úředníky, aby terorizovali všechny, kdo jsou proti nim, zejména náboženské menšiny.
Pohrdání demokracií: Téměř všechny hlavní politické organizace, které působí v demokratických prostorech nabízených indickým zřízením, soutěží v parlamentních volbách a hlásí se k indické ústavě, ve skutečné praxi málo respektují demokratická práva, normy nebo procesy. Pokud jde o ně, takové prostory mají být pouze využívány, dokud nebudou plně pod kontrolou a předstírání demokracie samotné může být odhozeno jako postradatelná zástěrka jejich honby za syrovou mocí.
V případě BJP jsou její dlouhodobé cíle zcela jasně vyjádřeny a zjevně autoritářské – demolice sekulární indické republiky a vytvoření hinduistického teologického státu, kde budou menšinové populace – muslimové, křesťané, kmenové a daliti žít jako druhá třída. občanů. Jiná věc je, že tyto populace jsou již v mnoha ohledech občany druhé kategorie, ale za „hindutvy“ bude taková diskriminace zakotvena v zákonech a vynucena mocí indického státu.
To je přesně to, co se v posledních téměř deseti letech děje v Gudžarátu, kde režim hlavního ministra Narendry Modiho systematicky diskriminuje a zastrašuje menšiny a využívá k tomu jak státní správu, tak i její dobře promazanou stranickou mašinérii.
CPM naštěstí žádné takové strašlivé cíle nemá a ve skutečnosti se vehementně staví proti fašistické vizi BJP. A i když si občas stěžuje, že indická ústava je překážkou v dosažení – to, co nazývá lidovou demokracií, neuvažuje za tímto účelem o žádném drastickém svržení indické republiky – namísto toho předpokládá mírové uchvácení moci parlamentními prostředky.
Konvergence CPM s BJP však spočívá ve způsobu, jak oba využívají svou impozantní stranickou organizaci, loajální armádu kádrů spolu se syrovou státní mocí, aby porazili politické oponenty a nastolili absolutní kontrolu. A jako v případě epizody Nandigram, kterou CPM ukázala, mezi její odpůrce by mohli patřit i malí farmáři a sdílející plodiny, kteří nesouhlasí s její politikou.
Zpráva lidového tribunálu o Nandigramu, zveřejněná v srpnu, popisuje násilné události ze 14. března v Nandigramu například jako nic menšího než „státem podporovaný masakr. [Iv]
Zpráva popisuje nechutnou tajnou dohodu mezi vládními agenturami a vládnoucí CPM: „Motivem tohoto masakru se zdá být přání vládnoucí strany ‚učit lekci‘ chudým vesničanům v Nandigramu tím, že je bude terorizovat za to, že se staví proti navrhovanému projektu Zvláštní ekonomické zóny (SEZ).
V štiplavé obžalobě vlády Západního Bengálska dospěl vrchní soud v Kalkatě 16. listopadu ke stejnému závěru ve svém rozsudku o soudním sporu ve veřejném zájmu podaném proti policejní střelbě v březnu, který označil za „neoprávněný, protiústavní a nezákonný“. Soud nařídil odškodnění rodinám těch, kteří byli zabiti při střelbě, ženám, které byly znásilněny, a všem zraněným.
Předseda indické národní komise pro lidská práva po návštěvě Nandigramu po posledním tamním násilí již přirovnal to k nepokojům v Gudžarátu v roce 2002. V prohlášení pro tisk řekl: „Nandigram a Gódhra byly vážnými útoky na tvář demokracie. . Byly to nejhorší jizvy na tváři národa. Je nestoudné vidět, že lidská práva byla porušována takovým způsobem.[proti]
Stejně jako během nepokojů v Gudžarátu, kdy policie a administrativa aktivně pomáhaly hinduistickým násilníkům při útocích na muslimy, v případě březnových a listopadových útoků na obyvatele Nandigramu se policie Západního Bengálska buď přidala, nebo přihlížela, zatímco kádr CPM pokračoval řádění. Sdělovací prostředky, aktivisté za lidská práva a další nezávislí pozorovatelé byli drženi mimo Nandigram prostřednictvím dobře naplánovaných a organizovaných silničních zátarasů ze strany aktivistů CPM, které bránily všem vstupním bodům do oblasti.
Vůdci CPM, kteří vehementně popírají jakákoli zvěrstva, z nichž jsou její kádry v Nandigramu obviňovány jako opoziční „propaganda“, nevysvětlili, proč média – která ve skutečnosti z velké části podporovala nedávnou hospodářskou politiku Levé fronty – nebyla dovoleno dělat svou základní práci, dokonce pozorovat a hlásit, co se děje.
Opět, stejně jako v případě nepokojů v Gudžarátu s BJP, ani v případě Nandigramu vůdci CPM neprojevili vůbec žádnou lítost nad příšernými zvěrstvy spáchanými jejich kádrem. Například krátce po nedávném kole násilí v Nandigramu hlavní ministr Západního Bengálska Buddhadev Bhattacharya 13. listopadu řekl tisku, že ti, kteří trpěli, byli pouze ‚odpláceni vlastní mincí‘. [Vi]
Zmiňovaná „mince“ měla být tím, jak v lednu tohoto roku několik stovek příznivců CPM v Nandigramu vyhnali ze svých domovů aktivisté proti akvizici půdy a museli posledních deset měsíců strávit jako uprchlíci v pevnost sousední strany Khejuri.
Opovrženíhodné jako násilné vysídlení příznivců CPM bylo jistě Buddhadevovo tvrzení, že kádry CPM byly „morálně oprávněné“ pomstít se, zatímco státní správě a policii bylo nařízeno, aby zůstaly stranou, bylo skutečně šokující. V žádném případě se to nelišilo od nechvalně známého prohlášení Narendry Modiho, že masakr nevinných muslimů hindutvskými davy v Gudžarátu byl pouze přirozenou „reakcí“ na údajné zapálení expresu Sabarmati muslimskými demonstranty, které mělo za následek zabití 60 hinduistů.
Sloučení státu a strany, úmyslné porušování ústavních závazků a aktivní politická podpora bezohledného zabíjení nevinných ukazuje, že hniloba autoritářského myšlení a schvalování fašistických metod jde dnes do nejvyšších pater CPM.
Znepokojivým aspektem útoků na Nandigram v polovině března a začátkem listopadu ze strany kádru CPM byly odsouzeníhodné únosy a znásilňování žen. Zpráva v Indian Express ze 16. listopadu říká toto:
"Možná by soudruzi měli poslouchat Sabinu Begumovou." Neboť její je prvním oficiálně potvrzeným případem gangrapu údajně ozbrojenými kádry CPM 6. listopadu během jejich „Operace Recapture“ v Nandigramu.
Její dvě dcery zmizely brzy po gangrapu té noci. V mrazivém svědectví pro The Indian Express Sabina řekla, že poté, co byla znásilněna, viděla své dcery, 16letou Fatimu a 14letou Nasreen, také znásilněny a poté uneseny kádry CPM. Všechna tři jména byla změněna, aby byla chráněna jejich identita.
K tomuto hroznému incidentu podle policejní stížnosti došlo v Satengabari, jedné z vesnic, které nesly hlavní tíhu teroru CPM.
Každý, kdo je obeznámen s detaily pogromu v Gudžarátu, se systematickým znásilňováním a ponižováním muslimských žen, se otřese při pomyšlení, že stejně se chová i kádr největší komunistické strany v Indii. Nebo nám strana řekne, že jejich kádr je ‚sekulární‘ a pokud jde o znásilnění, nedělá rozdíly mezi muslimskými a hinduistickými ženami?
Více než 20 výpovědí postižených vesničanů v Nandigramu před tribunálem tvrdilo sexuální násilí. Žena a její vdaná dcera údajně znásilnily a také označily kádry CPM za útočníky. Před nimi byla znásilněna i nejmladší dcera, nezletilá. Existuje další žalobce, který jasně obviňuje znásilnění, a další 3 výpovědi, které tento termín nepoužívají, ale jejichž zkušenost ze 14. března jasně ukazuje na znásilnění.
Mezi další případy sexuálního násilí patří vkládání tyčinek do pohlavního orgánu a škrábání a kousání v oblasti prsou a pánve. Zpráva říká: "Sexuální násilí a jeho hrozba byly použity jako zastrašování kádry CPM." kteří jsou citováni nandigramskými vesničany, jak si je vysmívají "Řekněte svým ženám, že přicházíme."
Je ostudné, že žádný oficiální orgán, jako Západobengálská komise pro ženy nebo dokonce Národní komise pro lidská práva či ženy, dosud nepodnikly žádné kroky k zaznamenání a vyšetřování obvinění vznesených sexuálně zneužívanými ženami z násilí ze 14. března. Některé z těchto agentur však byly nuceny zahájit vyšetřování po rozsáhlých zprávách o podobných incidentech během útoků na začátku listopadu v Nandigramu.
Pohrdání indickým lidem: CPM obvinila všechny nepokoje v Nandigramu za poslední rok na opoziční Trinamulský kongres, který podle nich přijal pomoc od podzemních maoistických skupin, aby podněcoval násilí proti příznivcům své strany. Bez ohledu na pravdivost těchto obvinění faktem je, že před oznámením vládních plánů násilně získat půdu od farmářů pro zvláštní ekonomickou zónu byla celá tato oblast tradiční baštou levice.
Laxman Seth, člen parlamentu zastupující Nandigram, který spadá pod volební obvod Tamluk Lok Sabha patřící do CPM, Ilyas Mohammad – člen zákonodárného shromáždění je z Komunistické strany Indie (CPI) – partner Levé fronty. Kromě toho bylo 6 ze 7 panchayatů, které spadají do oblasti, kontrolováno CPM. Během posledních tří desetiletí zůstali obyvatelé této oblasti loajální k vládnoucímu režimu Levé fronty a ve všech volbách opakovaně hlasovali pro své kandidáty.
Potíže začaly až na konci roku 2006, kdy vůdci CPM oznámili zřízení zvláštní ekonomické zóny v Nandigramu a možné získání pozemků bez konzultace s místními lidmi, kteří byli přirozeně rozrušeni. Podle záznamů policejních rozvědek Západního Bengálska nebyl v listopadu minulého roku první organizovanou skupinou, která mobilizovala lidi proti navrhovanému projektu, nikdo jiný než Komunistická strana Indie (CPI), blízký spojenec CPM.[Vii]
Když se kádr CPI zklidnil, pravděpodobně pod tlakem jejich vedení, připojily se opoziční politické skupiny jako Trinamulský kongres, Socialistické centrum jednoty Indie (SUCI), Kongres, muslimské kulturní organizace jako Jamait-e-Ulema-e-Hind ruce vydělat na nespokojenosti mezi rolníky proti plánům na získávání půdy. Většina lidí na místní úrovni, kteří se k hnutí přidali, byli ve skutečnosti dlouholetí příznivci nebo dokonce aktivisté levicových stran. Maoisté, pokud se vůbec zapojili do rvačky, byli určitě poslední a nehráli významnou roli v agitaci, která se v té době již stala docela militantní.
Jak Ashok Mitra, bývalý ministr financí ve vládě Levé fronty a celoživotní příznivec strany napsal s velkou úzkostí v nedávném novinovém článku po posledních násilných událostech v Nandigramu, "Dokonce i nejvyšší představitelé vládnoucí strany říkají, že v Nandigramu neexistují žádné opoziční strany." Příležitost k růstu jim poskytla sama vláda. Loajální stoupenci vládnoucí strany vyhlásili vzpouru a ti, kteří s nimi nebyli, byli vyhnáni.[viii]
Označování všech svých odpůrců v Nandigramu, včetně svých vlastních bývalých příznivců, za „maoisty“ nebo „teroristy“ CPM se příliš neliší od toho, jak BJP nazývá všechny své odpůrce „pseudo-sekularisty“ nebo „milovníky Pákistánu“.
Pohrdání vnitřní demokracií: Další oblastí, ve které jsou si hinduistická pravice a CPM velmi podobné, je naprostý nedostatek demokracie v jejich vlastních organizacích. Zatímco obě strany pořádají pravidelné volby do různých postů, vypořádání výsledku je provedeno s dostatečným předstihem před samotným hlasováním jejich stranickými funkcionáři, což ponechává volby jako domýšlivou slovní službu demokratickému postupu.
Ve strukturách těchto dvou stran se vede jen málo debat a diskuzí a rozhodně není povolen žádný nesouhlas a jediným způsobem, jak se rozdíly projevují, je frakcionalismus nebo unáhlený odchod ze strany.
Prostřednictvím procesu tlumení smysluplné debaty v rámci svých organizací si BJP i CPM zajistily, že jejich řady jsou naplněny pouze těmi nejoportunističtějšími nebo nejideologicky nejfanatičtějšími politickými silami. Ještě horší je, že řady obou stran byly zaplněny zločinci, kteří jim pomáhají zastrašit jejich protivníky a získat moc, ale kteří se postupem času vyšplhali do samotné stranické hierarchie.
Abych znovu citoval Ashok Mitra, „Strana se proměnila v široké pole pochlebovačů a dvorních šašků. Navíc došlo k rostoucí převaze „asociálních lidí“. Každá politická strana musí z různých důvodů „asociálům“ poskytnout záštitu, zůstávají v pozadí a jsou v naléhavých případech povoláni do služby. V sedmdesátých letech se tito asociálové dostali na nejvyšší příčku kongresové strany. Obávám se, že stejný osud čeká i komunistickou stranu."
Pohrdání lekcemi historie: V prvních letech svého nástupu k moci vláda CPM prosazovala práva pěstitelů akcií, prováděla distribuci půdy a zaváděla podobné progresivní politiky. Během posledního půl desetiletí – s nástupem Buddhadeva Bhattacharyi k moci – se však tato strana díky horlivému prosazování neoliberální hospodářské politiky stala téměř k nerozeznání od BJP i na ekonomické frontě.
Buddhadev Bhattacharya a Narendra Modi dnes ve většině průzkumů veřejného mínění prováděných indickým průmyslem přímo soupeří o to, kdo je podle nich „nejlepší“ hlavní ministr Indie – velmi jednoduchý, ale jistý ukazatel toho, co jejich hospodářská politika skutečně představuje.
Oba hlavní ministři chtějí co nejrychleji industrializovat své příslušné provincie a udělovat štědré ústupky zahraničnímu i domácímu kapitálu a za vysoké náklady pro obyčejné lidi. Oba využívají subnacionalistické smýšlení o dosažení „slavného“ Gudžarátu nebo Bengálska, aby motivovali svůj kádr, a pro oba je veškerá opozice vůči jejich průmyslovým projektům dílem „cizinců“ a „nepřátel“ Gudžarátů nebo Bengálců, podle okolností. být.
Není ani trochu ironické, že v Nandigramu si vláda CPM vybrala k investování notoricky známou skupinu Salim z Indonésie a zřídila tam plánovanou zvláštní ekonomickou zónu. Každý, kdo zná historii konglomerátu, zná jeho dlouhou blízkost k rodině Suharto a jeho roli jako zástupce investic bývalého diktátora.
A rozhodně není třeba říkat vedení CPM o Suhartově brutálním záznamu masakru stovek tisíc komunistů v Indonésii. To, že CPM dnes skončilo s krví chudých farmářů na rukou, když se jménem Salimovy skupiny snažilo ukořistit jejich půdu, svědčí o hloubce, do které klesla.
Vzhledem k jejímu pohrdání historií není vůbec překvapivé, že CPM je dnes odsouzena k jejímu opakování. A lze dodat, že s naprosto stejnými tragickými výsledky.
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat