Prezident, senátoři, členové Kongresu, zástupci médií a mnoho obyčejných lidí v těchto dnech často mluví o tom, že se Washington „učil žít v rámci našich možností“. Minulý pátek soukromá ratingová společnost Standard and Poor (S&P) uvedla, že rizikovost půjček USA vzrostla, protože USA nežily v rámci svých možností (tj. příliš si půjčovaly). Významy těchto dvou souvisejících činů však nejsou takové, jaké se zdají.
„Žít v rámci našich možností“, jako pravidlo pro rozpočet vlády USA, je nečestné, hanebné a pokrytecké. Za prvé, kde byly obavy o život v rámci našich možností, když byly daně korporacím a bohatým sníženy zejména od roku 2000? Tento škrt masivně omezil vládní „prostředky“ ve prospěch několika nejbohatších. Tehdy ti samí lidé slibovali úžasný ekonomický boom, o kterém tvrdili, že bude výsledkem. Ve skutečnosti máme hroznou globální ekonomickou krizi a stále se zvětšující propast mezi bohatými a chudými v USA. Přesto bylo „život v rámci našich možností“ sotva slyšet mezi jásotem za snížení daní pro podniky a bohaté.
Zadruhé, kde bylo toto pravidlo, když se Washington rozhodl utrácet na udržování obrovské armády (dokonce jako jediné zbývající supervelmoci na světě) nebo na velmi drahé války v Iráku, Afghánistánu, Pákistánu a Libyi? Ne, tehdy se mluvilo pouze o národní bezpečnosti a předcházení útokům zde.
Zatřetí, když banky, pojišťovny a velké korporace přivedly ekonomiku v roce 2007 ke kolapsu, chtěly a získaly ve Washingtonu biliony výdajů na jejich záchranu. O „žití v rámci našich možností“ jako o federální politice se tedy nemluví. Záchrana ekonomiky byla v módě, když se republikáni a demokraté navzájem přehazovali, aby utráceli za záchranné balíčky.
Teprve nyní se politici zajímají o to, aby „žili v rámci našich možností“. Jak příhodná fráze pro ospravedlnění a racionalizaci snižování výdajů na střední třídy a chudé. Jak příjemné pro korporace a bohaté a jak naprosto falešné. Ostuda patří těm, kteří takové fráze používají.
Nakonec se tato fráze pěkně vyhýbá definování toho, co by „naše prostředky“ měly zahrnovat. Jsou například ohromné mnohamilionové a mnohamiliardové příjmy a bohatství superbohaté části „prostředky“, ve kterých by měla vláda žít? Spojené státy mají více než dost bohatství na to, aby státu umožnily spravedlivě zdanit a vykonávat své náležité funkce bez půjček. Korporátní a bohatí vlastníci většiny tohoto bohatství to vládě upírají, když z toho nemají přímý zisk. Náš národní problém není nedostatečným prostředkem. Jde spíše o systém, který umožňuje korporacím a bohatým zbankrotovat stát a následně zařídit, aby politici na nich závislí kázali o státu „žijícím v rámci našich možností“.
Pokrytec je druhé slovo, po hanbě, které patří lidem, kteří takové věci říkají.
Velká pozornost se nyní zaměřuje na oznámení S&P z minulého pátku, že snížila rating amerických dluhů z AAA na AA+, protože se pro věřitele stalo rizikovějším půjčovat USA. Nezáleží však na tom, že další dvě obří ratingové společnosti neučinily totéž. Není ani důležité, aby si všechny tyto ratingové společnosti zasloužily špatnou pověst, protože mnohé cenné papíry, které se v letech 2007/2008 zhroutily a uvrhly již tak nevyváženou ekonomiku do hluboké recese, ohodnotily AAA. Ani downgrade nezpůsobí v dohledné době velké hotovostní náklady.
Snížení ratingu S&P je důležité, protože objasňuje a podtrhuje dva klíčové rozměry dnešní ekonomické reality, které většina komentátorů ignoruje nebo zlehčuje. První rozměr se přesně týká toho, proč americký státní dluh rychle roste. Existují tři hlavní důvody: (1) velké daňové škrty zejména pro korporace a bohaté od 1970. let a zejména od roku 2000 snížily příjmy plynoucí do Washingtonu, (2) nákladné globální války, zejména od roku 2000, dramaticky zvýšily vládní výdaje a (3) ) nákladné sanace nefunkčních bank, pojišťoven, velkých korporací a obecně ekonomického systému od roku 2007 rovněž prudce zvýšily vládní výdaje. S menšími daňovými příjmy pocházejícími od korporací a bohatých a většími výdaji na obranu/války a sanaci si vláda musela rozdíl vypůjčit. Fuj!
To jsou stejné tři důvody, které odhalují hanbu a pokrytectví těch, kteří nyní vládě říkají, aby „žila v rámci svých možností“.
Druhá dimenze se týká „dohody“ právě dohodnuté mezi prezidentem Obamou a republikány. Tato dohoda zvyšuje státní dluh v nadcházejících letech, protože nemění žádnou ze tří hlavních příčin dluhu uvedených výše. Dohoda odráží politický vliv korporací a bohatých, přičemž jejich daňové škrty, dotace a hlavní vládní příkazy zůstávají nedotčeny. Zatímco obě strany předstírají obavy z dluhu, diskutují pouze o tom, jak moc snížit vládní výdaje na lidi.
S&P snížila americký státní dluh, protože vláda si stále půjčuje obrovské sumy. S&P vidí v podstatě politický pro věřitele USA (tj. vlastníky cenných papírů ministerstva financí USA) hrozící problém. Jak dlouho bude masa Američanů akceptovat nejen ekonomickou krizi, která přinese nezaměstnanost, zabavování domů, snížení reálných mezd a pracovních výhod, ale nyní také škrty ve vládních podporách? Kdy vybuchne politický odpor a jak moc to může mít dopad na věřitele USA?
Budou lidé požadovat, aby jejich daně přestaly platit věřitelům (korporacím, bohatým a cizincům) a byly místo toho použity na veřejné služby, které lidé potřebují? Úplně stejné politické nebezpečí přimělo stejné ratingové společnosti ke snížení dluhů Řecka, Portugalska atd. To, co se tam stalo, nyní dorazilo i k našim břehům.
Snížení ratingu S&P potvrdilo to, co rozumní pozorovatelé již věděli (vzhledem k tomu, že v nedávné historii často docházelo k politickým reakcím poškozujícím věřitele). Věřitelé se musí obávat kombinace ekonomické krize, rostoucích nerovností v bohatství, příjmech a moci a politické dysfunkce, která nyní definuje USA. Rizika odporu vůči věřitelům rostou se státním dluhem. Nebát se je pro ně iracionální a nebezpečné. Příležitostí pro politické změny se nám množí.
Richard D. Wolff je emeritním profesorem na University of Massachusetts v Amherstu a také hostujícím profesorem na postgraduálním programu mezinárodních vztahů na New School University v New Yorku. Je autorem Nové odchody v marxistické teorii (Routledge, 2006) mezi mnoha dalšími publikacemi. Podívejte se na dokumentární film Richarda D. Wolffa o současné ekonomické krizi,Kapitalismus zasáhne fanouška, na www.capitalismhitsthefan.com. Navštivte webové stránky společnosti Wolff na adrese www.rdwolff.coma objednejte si kopii jeho nové knihy Kapitalismus zasáhl fanouška: Globální ekonomický kolaps a co s tím dělat.
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat