Jedna ze základních otázek s ohledem na kritiku – a aktivismus proti – izraelské okupaci: Jak to souvisí s jinými sociálními hnutími a jinými boji? Je případ Izraele a Palestiny tak specifický, tak složitý, že se brání analogii? A pokud ano, co to znamená pro ty, kteří by měli sklon sympatizovat s těžkou situací Palestinců, ale neschopni vidět jejich cestu k tomu, aby s nimi jednali solidárně, jako by mohli s ostatními?
Jsou to naléhavé a obtížné problémy, ale lidé stále častěji, a to zejména na univerzitních kampusech a v akademických organizacích
ochoten diskutovat a diskutovat věci jako odprodej investic a také akademické a kulturní bojkoty, které odmítají podpořit status quo. Opravdu, začátkem tohoto měsíce skupina 600 umělců, mezi nimiž byli Ken Loach, Brian Eno, Khalid Abdalla a Haim Bresheeth
oznámila, schvalovali kulturní bojkot Izraele.
Na nedávné akci ve Stanfordu, kde jsem profesorem srovnávací literatury, se Cornel West uprostřed projevu odmlčel, aby pochválil studentské organizátory, kteří předložili návrh zákona, aby požádali stanfordské svěřence, aby se vzdali; návrh zákona propadl pouze o jeden hlas. (A 18. února bude odvolat, ve kterém byl návrh zákona schválen, 10-4-1.) West trval na tom, že vztyčování palestinské vlajky by nemělo být vnímáno jako akt úzkého nacionalismu, ale spíše jako akt solidarity s utlačovaným lidem, a jako součást snahy přiznat jim právo na sebeurčení.
Poté jsem mluvil o tom, jak se téma Izrael-Palestina registruje nejen u mladých lidí, ale i u starších progresivistů a intelektuálů, ao vazbách mezi bojem za občanská práva v USA a v zahraničí.
Nejprve se vás zeptám: Proč podporujete Bojkot, odprodej a sankce hnutí? Jak hnutí a jeho cíle rezonují s vaším dlouhodobým aktivismem, vašimi hodnotami a principy?
Vždy postupuji na základě morálních kritérií a duchovních norem, které mají co do činění se sledováním lidskosti osob. A nepochybuji o tom, že izraelská okupace je ošklivá, je zlá, je brutální a není třeba na ni jen upozornit, ale je třeba ji ukončit. Je také pravda, že jsem proti okupaci tibetského lidu a okupaci Kašmíru a dalších, ale tato konkrétní okupace si zaslouží naši pozornost právě proto, že jako americkému občanovi jsou moje peníze z daní používány k udržování této ošklivé okupace.
Dovolte mi nastínit možnou souvislost mezi vaším protirasistickým aktivismem a vaší podporou palestinského lidu. Po Fergusonovi hodně lidí nakreslilo paralelně s Gazou. Ale jakmile to udělali, přidalo se mnoho dalších a řeklo: "Ne, ty případy nejsou vůbec stejné a nemůžete to srovnávat." A ve skutečnosti, když byla Angela Davisová nedávno pozvána, aby uspořádala svolání Martina Luthera Kinga, Jr. do města Santa Cruz v Kalifornii, dostala mnoho kritiky za vytahování paralel. Co si o tom myslíte, jak vidíte legitimní argument pro spojení mezi Fergusonem a Gazou?
Za prvé, pokud jde o různé druhy sionistické kritiky, dáváme jasně najevo, že to nemá absolutně nic společného s protižidovskou nenávistí nebo protižidovskými předsudky. To souvisí s morální, duchovní a politickou kritikou okupace. Za druhé, není pochyb o tom, že Gaza není jen „jakýsi“ koncentrační tábor, je to kápo na steroidech. Nyní v černošské komunitě, která se nachází v americkém impériu, máte formy nadvlády a podřízenosti, formy policejního dohledu a tak dále, takže si neděláme nároky na identitu, ale děláme si nároky na formy nadvlády, které musí být připojeno. A to nejsou jediní dva – mohli bychom mluvit o lidech Dalit v Indii ao způsobech, jakými se jejich lidskost ztrácí a existují zde paralely; mohli bychom mluvit o rolnících v Mexiku. Takže všechny budou mít podobnosti a odlišnosti. Není však pochyb o tom, že pro moment Fergusona v Americe a pro moment proti okupaci v izraelsko-palestinském boji je třeba vytvořit velmi důležité spojení a myslím, že bychom v něm měli pokračovat.
Na jedné z našich dnešních akcí jste mě nazvali literárním kritikem, ale vy jste také literární kritik – četl jsem některé vaše eseje – a tak se vás chci zeptat: Jak změníme vyprávění o Izraeli – Palestina? Jak se tento příběh změní, když jedna verze je tak zakořeněna v americké psychice – a je to zvláštní vyprávění o založení státu Izrael jako židovského státu, které nadále ospravedlňuje okupaci a projekt koloniálních osadníků ve státě? z Izraele?
Nejsem takový sofistikovaný literární kritik jako vy, ale mohu říci toto: Můžete se jen podívat na historii hnutí za odprodej investic zde na Stanfordu. Řekl jste mi, že když před dvěma lety studentská vláda hlasovala o usnesení o odprodeji, hlasovalo se jedno „Ano“, sedm „Ne“ a pět se zdrželo hlasování. A jen před několika dny, když byl předložen podobný návrh zákona o odprodeji, bylo devět hlasů „ano“, pět „ne“ a jeden se zdržel hlasování. Vyprávění is mění se a je to jen pomocí hlasů – nových příběhů a analýz a těl na lince, nejen tady, ale i přes národní hranice – posunout soud světového mínění. A to je přesně to, co se děje. A v centru toho je samozřejmě neuvěřitelná odvaha palestinských bratrů a sester proti ohromné přesile.
Poslední otázka: Když slyšíte některé lidi říkat, tváří v tvář protestům, agitaci, kritice a občanské neposlušnosti: „Musíme mít mír, musíme dodržovat zákony“, jako to udělal Obama po rozsudku Ferguson – často Musíme si myslet, že právě ti, kterým status quo slouží, a ve skutečnosti ti, kdo mají moc udržet status quo ve svůj prospěch, říkají, že je třeba zachovat mír (jak oni vidí) za každou cenu. Jak vyvedete lidi z jejich pocitu výsad a oprávnění?
Zaprvé si myslím, že musíme velmi jasně říci, že volání po ukončení kruté izraelské okupace je dnes jakýmsi lakmusovým papírkem pro progresivisty, protože máte tolik obětí. Není pochyb o tom, že budete nazýváni antisemitou, že budete nazýváni šovinistou; není pochyb, že budete nazýváni někým, kdo zlehčuje historii útlaku Židů. Tak dlouho jsme dovolili nejen konzervativcům, nejen neoliberálům, ale dokonce i progresivním intelektuálům mlčet, pokud jde o palestinské národy. Musíme tedy zpochybnit naše vlastní akademické kolegy, musíme zpochybnit naše vlastní kolegy intelektuály.
A jako černý intelektuál to znamená, že musím vytvořit spojení mezi Obamovými apologety – kteří jako intelektuálové skrývají a neskrývají ticho, ale podpora vojenské síly, která usnadňuje zabití 500 palestinských miminek – přičemž prezident nepronese ani jedno mumlavé slovo, protože samotní intelektuálové apologetové neřeknou ani slovo. Že je třeba rozbít, to je třeba zpochybnit. Nikdo již nemůže říci, že je vážný progresivista, natož oddaný morální integritě, aniž by zvedl svůj hlas a vyzval k ukončení okupace palestinského lidu. Musíme z toho udělat stále více ústřední část naší činnosti.
David Palumbo-Liu je profesorem Louise Hewlett Nixon na Stanfordské univerzitě. Sledujte ho na Twitteru na @palumboliu.
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat