Každý den se setkávám s Palestinci ve východním Jeruzalémě a z celého Západního břehu. Mluvím také s Palestinci, kteří jsou občany Izraele. Většinu dní také mluvím s Palestinci Gaza. Myslím, že mám docela dobrý přehled o tom, co se děje v palestinské společnosti. Lidé, se kterými mluvím, jsou z průřezu palestinské společnosti ze tří generací: muži, ženy, obyvatelé měst, vesničané a lidé z uprchlických táborů. Téměř nikdo, s kým mluvím, není šťastný nebo dokonce doufá. Spodní proudy jsou plné vzteku, který vystřídal zoufalství z minulých let. Lidé jsou otrávení a vyjadřují svou frustraci, nejprve proti své vlastní vládě, ale jejich skutečný hněv je na Izrael a mezinárodní společenství, které nadále poskytuje Izraeli beztrestnost za všechny jeho akce proti palestinskému lidu.
Hněv proti palestinským vládám, Hamas v Gaze a Palestinské samosprávě na Západním břehu je jasná a zaměřená. Jedna přítelkyně z Gazy mi před dvěma dny řekla: „Vedení Hamásu je nespravedlivé. Ve vší upřímnosti říkám, že je to nespravedlivé. Po léta jsme žili ve stínu jejich útlaku a nespravedlnosti vůči lidem. A žijí jako králové." V pondělí jsem měl dlouhou schůzku s hlavním lékařem palestinské nemocnice na Západním břehu Jordánu. Vyprávěl mi o obrovském dluhu palestinské samosprávy vůči nemocnici. Řekl, že nemocnice si peníze od bank půjčuje, ale nevěří, že si budou moci půjčovat i nadále, aniž by jim úřady vrátily peníze. Pak také kritizoval autoritu krádeže všech peněz palestinského lidu.
Tento druh konverzace je tak běžný, že je slyším téměř každý den. Objektivně vzato, nejsem si jistý, že zkorumpovaní úředníci strkají do kapsy více peněz než v minulosti, ale do Palestiny přichází mnohem méně peněz než v minulosti. Deficit úřadu je větší než dříve. Každý ví, že největší položkou v rozpočtu Palestinské samosprávy jsou platy velmi silně nafouknutých bezpečnostních sil. Všichni věří, že tyto palestinské bezpečnostní síly skutečně pracují pro Izrael a neposkytují palestinskému lidu žádnou bezpečnost.
Nikdo nevidí naději. Tento pocit prochází generacemi. Žádný Palestinec ve skutečnosti nesní o práci v Izraeli, ale lidé dělají vše, co mohou, aby získali a pracovní povolení. Rozdíly mezi těmito dvěma ekonomikami umožňují každému, kdo pracuje v Izraeli, získat za stejnou práci asi třikrát více, než by dostal na Západním břehu Jordánu a pravděpodobně pětkrát více než v Gaze. Ale to není sen žádného mladého Palestince, když si představuje svou budoucnost. Kdo sní o tom, že bude stavební dělník nebo mytí izraelských aut?
Osady a zatýkání
Lidé vidí, jak je jim zabavováno více půdy pro výstavbu osad. Vidí nové ilegální cesty, jak se otevírají přes jejich pozemky ve vesnicích po celém Západním břehu Jordánu. Vidí násilí osadníků proti palestinským farmářům, kteří se snaží pěstovat své stromy a plodiny, zatímco izraelští vojáci hlídají a chrání násilné osadníky. Pokud se Palestinci pokusí vzdorovat, jsou zadrženi nebo zatčeni, zatímco násilní pachatelé jdou na svobodu, jen aby proti nim pokračovali v pogromech.
KAŽDOU NOC jsou zatčeny desítky mladých Palestinců. Nemyslím si, že v Palestině existuje rodina, která by neměla některé ze svých členů za izraelskými mřížemi.
Palestinská politická kultura je dlouho založena na naději a víře, že někde někdo z mezinárodního společenství přijde na jejich záchranu. V minulosti to byl arabský svět, kdo tlačil na Izrael hrozbami války, ale pak Egypt zlomil řady a uzavřel s Izraelem mír. Později přišla Arabská mírová iniciativa s nadějí, že normalizační pobídky přivedou Izrael ke stolu, aby vyměnil půdu za mír. Izrael ale Arabskou mírovou iniciativu odmítl a ani se neobtěžoval na ni oficiálně reagovat. Iniciativa byla poté zrušena Abraham Accords. Nyní doufají, že je Saúdové zachrání, ačkoli je malá naděje, že jejich zachráncem bude saúdský korunní princ Mohammed Bin Salman.
Palestinci už jsou unavení z Evropanů, kteří jsou skvělí v deklaracích, ale ani neuznávají Palestinu, zatímco stále mumlají mantru dvou států. Z Evropy přichází nulový tlak na Izrael a klesající podpora Palestině, zatímco oni se zaměřují na Ukrajinu a své vlastní ekonomické problémy. Spojené státy jsou k ničemu, pokud jde o Palestinu. Krátkou návštěvu prezidenta Bidena v Palestině většina vnímá přinejlepším jako urážku. USA ustoupily před izraelským tlakem i ohledně přímých zájmů USA, jako je kupř znovuotevření amerického konzulátu v Jeruzalémě. A příslib znovuotevření palestinského zájmového úřadu ve Washingtonu je samozřejmě mimo stůl. Židovská lobby ve Washingtonu je mocnější než vůle a zájmy milionů Palestinců.
Více než dva a půl milionu Palestinců v Gaze je na tom ještě hůř než miliony Palestinců na Západním břehu Jordánu. Byli zavření v největší lidské kleci po dobu 15 let bez konce v nedohlednu. Východní Jeruzalém se svými 380,000 XNUMX Palestinci je umírajícím městem, kde jeruzalémská samospráva zvýšila demolice domů a rostoucí životní náklady nutí lidi přemýšlet, zda mají naději zůstat ve městě svého narození. Rostoucí židovské návštěvy a modlitby v al-Aksá (ano, na Chrámové hoře) jsou v očích Palestinců považovány za přímou hrozbu pro tu jedinou nejdůležitější věc, za kterou jsou Palestinci ochotni zemřít.
Co se bude dít?
Kde nás to opouští? K velmi pravděpodobnému výbuchu nějakého druhu v nepříliš vzdálené budoucnosti. "Jak dlouho můžeme takhle žít?" říká mi tolik Palestinců. Pro starší generaci jsou otřesné vzpomínky na druhou intifádu jakýmsi odstrašujícím prostředkem. Nikdo se k tomu nechce vracet, ale prudce narůstá přesvědčení, že jediným jazykem, kterému Izrael a svět rozumí, je násilí.
Nevím, jestli v dohledné době vypukne třetí intifáda. Vím, že lidé nemohou dlouho žít bez opravdové naděje. Mezitím se zdá, že izraelská společnost nevnímá palestinské utrpení. Probudí se Izrael až po další intifádě? Existuje v Izraeli nějaká naděje, že se objeví nějaký vůdce, který pochopí, že toto je nejdůležitější a nejexistenciálnější problém, kterému musí Izrael čelit?
Spisovatel, politický a sociální podnikatel, zasvětil svůj život Izraeli a míru mezi Izraelem a jeho sousedy. Nyní režíruje The Holy Land Bond.
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat