Spojené státy se vrátily k leteckému bombardování Libye. Cílem jsou pozice Islámského státu (IS) v severocentrálním městě Sirte. IS drží Sirtu a její okolí od loňského roku. Sirte je rodištěm Muammara Kaddáfího, který tam byl také zabit. Po pádu Kaddáfího vlády toto středolibyjské město chřadlo. Stalo se hřištěm Libyjského úsvitu – milice města Misuráta, vedená Salahem Badim – a později Libyjských štítových sil v Benghází. Ten měl úzké vazby na al-Káidu a nyní je součástí Rady šúry bengházských revolucionářů. Když Islámský stát loni zaútočil na Sirtu, různé milice neměly příliš motivaci zůstat. Předali město Islámskému státu a stáhli se do svých rodných měst. Pokusy jiných milicí a armád nahlodat Islámský stát zatím selhaly.
Americká armáda tvrdí, že bude pokračovat v bombardování pozic IS, dokud to bude nutné. I když jsou v Libyi jednotky amerických speciálních operací, nejsou do této akce zapojeny. Vláda národní shody (GNA) – vedená Fayez al-Sarraj – vyzvala Spojené státy, aby bombardovaly Islámský stát. Pokus GNA porazit Islámský stát na místě se zastavil po rychlém přesunu do města. Letecké bombardování ze strany Spojených států, jak se doufá, znovu zaměří jednotky GNA na jejich námitku – zabavení Sirty Islámským státem.
Nejde o první americké útoky na Libyi. Je důležité si pamatovat, že to byla válka NATO v Libyi v roce 2011, která rozbila libyjský stát – zničila jeho instituce a umožnila rebelům, upřednostňovaným Západem, pronásledovat kohokoli, kdo má vazby na vládu. Přesně to udělala americká okupace v Iráku; ve svých podrobnostech se to opakovalo v Libyi (ukazuji to ve své nové knize, Smrt národa). Libye se slabým institucionálním lešením rychle upadla do chaosu. Městské milice převzaly kontrolu nad svými doménami a bojovaly mezi městy o kontrolu nad vnitrozemím. Starší extremistické síly – Libyjská islámská bojová skupina – se vrátily k moci, přičemž někteří z jejich bojovníků, kteří měli zkušenosti z Afghánistánu a Iráku, nyní vedou ve svých rodných městech. Mnoho z těchto mladých mužů odešlo do Sýrie přes Turecko bojovat proti vládě Bašára Asada. Jakmile Západ začal bombardovat cíle IS v Sýrii, přišli domů, aby si založili vlastní vilajat Islámského státu. Bojovníci z jiných částí severní Afriky – zejména z Tuniska – se k nim připojili, když dobyli Syrtu a její přilehlé oblasti. USA bombardovaly jejich pozice loni v listopadu a pak znovu letos v únoru – bez úspěchu. Zakopali se.
Benghází je skutečné místo
Ve Spojených státech se „Benghazi“ stalo sloganem. Z toho se stalo, že Hillary Clintonová není důvěryhodná. Ale Benghází je samozřejmě skutečné město ve východní Libyi s více než šesti sty tisíci obyvatel. Je to město ve velké nouzi, jeho jednota roztříštěná a jeho obyvatelé traumatizovaní nekonečnou válkou, která se odehrává v srdci jeho obytných čtvrtí.
Když USA tento týden bombardovaly pozice IS, zasáhla Benghází masivní bomba v autě. Tato bomba zabila nejméně dvacet dva lidí a zranila dvacet dalších. Bomba vybuchla v rezidenční čtvrti Guwarsha v Benghází, která byla poslední dva roky přední linií mezi různými islamistickými extremisty – včetně Islámského státu – a Libyjskou národní armádou vedenou bývalým agentem CIA, generálem Khalifou Hafterem. Různé islamistické skupiny jsou většinou pod velením Rady šúrských revolucionářů z Benghází, která zahrnuje Ansar al-Sharia. Nejextrémnější elementy posledně jmenovaných se přidaly k Islámskému státu. Rada Shura převzala odpovědnost za poslední výbuch bomby.
Libyjská národní armáda provedla vlastní nálety proti Radě Shura a silám Islámského státu v čtvrtích Guwarsha a Ganfouda v Benghází. Koncem června provedla Libyjská národní armáda obzvláště silné bombardování těchto oblastí. Existují podezření na civilní oběti, i když je těžké ověřit, co se děje v oblastech kontrolovaných Islámským státem a Radou Shura. Al-Káida v islámském Maghrebu, vůdce islámského Maghrebu, Abu Ubaidah Yusuf al-Anabi, ve zvukové zprávě vyzval Libyjce, aby bojovali proti ‚Frankům‘ v Benghází. Vyzval také Libyjskou národní armádu, aby umožnila ženám a dětem bezpečný průchod z Ganfoudy. Haftarovi poradci tento návrh odmítli. MIG-23, pilotovaný vysoce uznávaným majorem Idrisem Hamedem al-Obeidim, byl sestřelen v Ganfoudě na začátku července. Milosrdenství není na rtech jeho soudruhů.
Křehká politika
Politika v Libyi zůstává křehká. Vláda národní shody (GNA) vznikla ze zoufalství. Ustanovily se dvě paralelní vlády – jedna v Tripolisu a jedna v Tobruku/Baydě. Začali vytvářet paralelní instituce, včetně dvou ropných ministerstev. Mezitím v Benghází generál Khalifa Hafter působil jako třetí vláda, která se nechtěla dostat pod civilní kontrolu. Začal válku na Radě Shura, aby si vzal Benghází jako svou cenu poté, co byl vyhnán z Tripolisu. Tlak Spojených národů a Západu donutil obě vlády Tripolisu a Tobruku sloučit se. Do čela vybrali al-Sarraje, který pochází z rodiny libyjských grandů. Al-Sarraj přišel z vlády Tobruku podporované Západem. Těžko si získal důvěru islamistů z tripoliské vlády.
Když nová GNA přijala vyhlášku č. 1, která se snažila dostat všechny vojenské síly pod civilní velení, generál Hafter na seznamu nebyl. Nebyl to ani Ibrahim Jadhran, náčelník stráže ropných zařízení, který kontroluje část libyjských ropných zemí. V Tripolisu soupeří hrabivost Haitham Tajouri a jeho milice se starým pomocníkem Al-Káidy Abdelhakim Belhajem. Al-Sarraj může být vůdcem GNA, ale v Tripolisu existuje na milost a nemilost těchto válečníků. Když se GNA minulý měsíc chystala propustit dvanáct mužů obviněných ze zločinů proti povstání v roce 2011, neznámí útočníci je popravili ve věznici Ain Zara – jižně od Tripolisu. Toto je příklad toho, jak ozbrojené milice nadále kontrolují libyjskou společnost bez očekávání, že by je GNA mohla připoutat. Libyjské instituce – slabé již za Muammara Kaddáfího a poté zničené válkou NATO – nejsou dostatečně silné, aby upevnily moc. Právě tato slabost umožní Radě Shura a Islámskému státu udržet si svou autoritu.
Co udělají americké nálety v tak křehkém politickém prostředí? Poradce GNA říká, že doufají, že tyto nálety umožní jejich vojákům získat zpět Sirtu. Pokud tak učiní, říká, pak Západ a OSN zruší sankce, které dosud brání tomu, aby libyjská vláda měla 67 miliard dolarů z libyjských suverénních fondů pod kontrolou. Cena za tyto peníze má pomoci odstranit Islámský stát. Jinými slovy, Západ drží peníze jako rukojmí, dokud libyjská vláda nebude plnit svůj program. Je proto důležité uznat, že když libyjská vláda požaduje americké nálety, nečiní tak z vlastní vůle, ale kvůli podmínkám pro uvolnění vlastních peněz. Nálety oslabují libyjskou vládu. Lidé už říkají, že i generál Haftar provádí vlastní nálety. Nežádá Američany o pomoc.
Budou nálety skutečně degradovat a zničit Islámský stát? Problémem Libye není pouze Islámský stát. Nálety, jako je tento, pouze přesunou tyto stíhačky na jiná místa – například do Tuniska nebo do Benghází. V severní Africe budou i nadále vážným problémem. Pokud se vrátí do Tuniska, přinesou velké nebezpečí této zemi, která teprve nedávno prohrála hlasování o nedůvěře svého šéfa vlády. V březnu došlo v tuniském městě Ben Guerdane na libyjských hranicích k prudkým střetům mezi IS a tuniskou armádou. To, čemu se nyní říká „islamo-gangsterismus“, vstoupilo do tuniských slumů, jako je Ettadhamen. Jedná se stále častěji o trosky. Nebo zamíří do Benghází, kde bojiště zničilo město, které odstartovalo povstání v roce 2011.
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat