30. října 2023 izraelské úřady řekl že zabili „desítky“ bojovníků Hamasu v prvních dnech jejich pozemní invaze. Mezitím se ministerstvo zdravotnictví v Gaze snažilo udržet webových stránkách online vzhledem k nedostatku elektřiny, internetu a útokům. Přesto 29. října v poledne ministerstvo zdravotnictví řekl že počet obětí v Gaze je nyní 8,005 67 (z toho XNUMX procent jsou ženy a děti). Pro ty, kteří o číslech pochybují, bylo ministerstvo zdravotnictví uvolnění seznamy mrtvých s jejich izraelský identifikační čísla (je znakem okupace Palestinců z Gazy, že když se narodí, musí být registrované nikoli ze strany palestinské samosprávy, ale ze strany Izraele). Zachraň děti říká že během těchto tří týdnů bylo izraelským bombardováním zabito více dětí (3,195 2019), než bylo zabito celkem ve všech oblastech konfliktu od roku XNUMX.
Agentura OSN pro pomoc a práci pro palestinské uprchlíky na Blízkém východě (UNRWA) řekl že do neděle 29. bylo 1.4 milionu Palestinců z 2.3 milionu vnitřně vysídleno, přičemž 671,000 150 našlo úkryt ve 1,400 zařízeních UNRWA. Většina mrtvých po izraelských bombách a střelách z tanků byli civilisté. Poměr mrtvých mezi bojovníky (málo) a civilisty (mnoho) je zarážející, daleko za hranicemi toho, co se odehrává ve válce (na rozdíl od XNUMX XNUMX Izraelců zabil 7. října Hamásem a dalšími frakcemi, 48.4 procenta byli vojáci). Izraelské úřady tím, že zabily „desítky“ bojovníků Hamásu – údajného cíle – a zároveň zabily tisíce Palestinců, přiznaly světu, že jejich válka má za následek mnohem více civilních obětí než bojovníků.
Mezitím izraelská armáda vyslala své buldozery, aby zničily domy a podniky v severní Gaze a také ve městě Jenin na západním břehu Jordánu. Máloco v tomto manévru vypadá jako vojenská operace, protože tyto domy a podniky nejsou vojenskými institucemi. Vzhledem k historie buldozery bytů na Západním břehu za účelem vytvoření osad a „zeď apartheidu“ toto buldozery v Gaze a Jeninu se jeví jako masivní civilizační kampaň etnických čistek s cílem vytvořit to, co izraelská politická třída volá Velký Izrael (Eretz Jisrael Hashlema). Izraelská politická třída je známá rčení že chtějí změnit „fakta na místě“ tak, aby jakákoli jednání s okupovanými Palestinci byla založena na těchto „faktech“, nikoli na „nárocích“. Takový byl izraelský premiér Benjamin Netanjahu dělá po celá desetiletí protiprávní osady na západním břehu Jordánu: vymazání faktu palestinských nároků na jejich půdu a zajištění práva Izraelců na celou pevninu od řeky Jordán po Středozemní moře. Ve skutečnosti se zdá, že izraelská politická třída využívá konflikt, který začal 7. října, jako záminku k tomu, co plánovala udělat po celá desetiletí, totiž vymazat Palestince z historické Palestiny a vymazat palestinský národ jako celek.
Dva-stát, jeden-stát, tří-stát
Když palestinské politické síly souhlasily s „mírovým procesem“, který vyústil v káhirskou prozatímní dohodu (1994) a dohody z Osla (1994), přijaly to, co bylo známé jako „dvoustátní řešení“ izraelské okupace Palestiny. Základním náčrtem dohod z Osla bylo, že území zabrané Izraelem v roce 1967 (východní Jeruzalém, Gaza a Západní břeh) bude spravovat Palestinská samospráva (PA). Dohody z Osla, argumentoval Profesor Haider Eid sídlící v Gaze vytvořil „Bantustan“ (jako jsou „africké domoviny“ vytvořené apartheidem v Jižní Africe). Důsledkem zřízení Palestinské samosprávy bylo, že by zlikvidovala skutečné palestinské nároky na půdu (včetně práva na návrat palestinských uprchlíků, stanovený rezolucí OSN 194 z roku 1948) a zároveň by to izraelskému státu umožnilo změnit „skutečnost“ vytvářením dalších a dalších nelegálních osad. Dále po druhé intifádě (2000-2005) Izrael odříznout požadavek „bezpečného průchodu“ z Osla, který umožnil Palestincům ve východním Jeruzalémě, Gaze a na Západním břehu přes tyto zóny cestovat. Do roku 2005 Izrael anuloval dohody z Osla, ačkoli jimi palestinská politická třída zůstala vázána jako jediný střípek naděje na vznik státu Palestina (i když by to byl malý fragment historické Palestiny).
Realita „řešení ve dvou státech“ zmizela s tím, jak na Západním břehu přibývalo osad, protože palestinská kontrola nad východním Jeruzalémem byla stále více pohlcována Izraelem, protože právo na návrat bylo odloženo stranou a Gaza byla bombardována téměř každý rok. V této souvislosti několik významných palestinských intelektuálů začal nastolit otázku „řešení jednoho státu“ s jedním izraelsko-palestinským státem založeným na neetnické, sekulární a demokratické myšlence občanství. Do roku 2021 většina vědců z regionu řekl že skutečná fakta ukazují, že Izrael je „realitou jednoho státu podobnou apartheidu“. Myšlenka, že Izrael je státem apartheidu, je nyní v OSN dobře zavedená dokumenty a lidská práva Zprávy. Toto hodnocení demonstruje dvě věci: za prvé, že Izrael a okupované palestinské území jsou již „jeden stát“ a za druhé, že je to stát apartheidu s Palestinci v kategorii druhé kategorie. Zastánci „řešení jednoho státu“ tvrdí, že realita singulárního státu nyní vyžaduje rovné občanství pro všechny, kdo žijí v Izraeli/Palestině. Současná izraelská politická třída odmítá přijmout myšlenku demokratického a sekulárního jednoho státu, protože je oddána etno-nacionalistický projekt „Židovského státu“, který palestinským křesťanům a muslimům vymaže možnost plného občanství.
Pokud „řešení dvou států“ již není praktické a pokud „řešení jednoho státu“ blokuje izraelská politická třída, pak Netanjahuovi a dalším zbývá pouze „řešení tří států“. Toto je řešení, které se snaží odstranit velké části palestinského obyvatelstva z východního Jeruzaléma, Gazy, Západního břehu Jordánu a možná i z izraelských linií z roku 1948 a poslat je do tří států Egypta, Jordánska a Libanonu. Buldozery přijíždějící za tanky v Gaze se pokoušejí zatlačit palestinské uprchlíky (70 procent z nich jsou potomci těch, kteří byli do Gazy posláni v Nakbě nebo katastrofě z roku 1948) přes přechod Rafah na egyptský Sinajský poloostrov. Tímto „řešením tří států“ jsou právě etnické čistky, a zločin podle mezinárodního práva. Po desetiletí byla izraelská politická třída ochotna provádět genocidní politiku – včetně tohoto bombardování Gazy – aby usnadnila svůj projekt etno-národního apartheidního státu, který vyžaduje vymazání Palestinců a Palestiny.
V roce 2014, po izraelské operaci Protective Edge, Úřad prokurátora Mezinárodního trestního soudu (ICC) otevřeno vyšetřování situace v Palestině. Z tohoto vyšetřování nic moc nevyplynulo. Během tohoto současného útoku na Gazu se prokurátor Karim AA Khan vydal na přechod Rafah a řekl že izraelská blokáda humanitární pomoci do Gazy může být zločinem pod jurisdikcí ICC. Ve skutečnosti je apartheid již zločinem podle Římského statutu z roku 2002, který vytvořil ICC. Jak „realita jednoho státu podobná apartheidu“, tak „řešení tří států“ etnických čistek jsou závažné zločiny, které vyžadují vyšetřování. Požádá Khan soudce ICC, aby vydali zatykače na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua a jeho kolegy?
Vijay Prashad je indický historik, redaktor a novinář. Je spisovatelem a hlavním korespondentem společnosti Globetrotter. Je redaktorem Knihy LeftWord a ředitel Tricontinental: Institut pro sociální výzkum. Napsal více než 20 knih, včetně Temnější národy a Chudší národy. Jeho poslední knihy jsou Boj z nás dělá lidi: Učení z hnutí za socialismus a (s Noamem Chomskym) Stažení: Irák, Libye, Afghánistán a křehkost americké moci.
Tento článek byl vyroben společností Světoběžník.
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat