Los Angeles Times
9. dubna 2004
KOMENTÁŘ
BAGDAD – 9. dubna 2003 byl den, kdy toto město padlo do rukou amerických sil. O rok později se proti nim staví.
Ministr obrany Donald H. Rumsfeld tvrdí, že odpor tvoří jen několik „násilníků, gangů a teroristů“.
To je nebezpečné, zbožné přání. Válka proti okupaci je nyní vedena otevřeně, obyčejní lidé bránící své domovy – irácká intifáda.
"Ukradli naše hřiště," řekl mi tento týden 8letý chlapec ze Sadr City a ukázal na šest tanků zaparkovaných na fotbalovém hřišti vedle rezavé prolézačky. Pole je vzácný kousek zeleně v oblasti Bagdádu, která je jinak bažinou surových odpadních vod a nevysbíraných odpadků.
Sadr City vidělo jen málo z irácké mnohamiliardové „rekonstrukce“, což je částečně důvod, proč zde Muqtader Sadr a jeho armáda Al Mahdi mají tak velkou podporu. Před USA
okupační šéf L. Paul Bremer III vyprovokoval Sadra k ozbrojenému konfliktu tím, že zavřel noviny a zatkl a zabil jeho zástupce, armáda Al Mahdiho nebojovala proti koaličním silám; dělalo to jejich práci za ně.
Koneckonců, v roce, kdy ovládla Bagdád, se prozatímní koalici stále nepodařilo zprovoznit semafory ani zajistit civilistům tu nejzákladnější bezpečnost. Takže v Sadr City lze vidět Sadrovu takzvanou „mici mimo zákon“ zapojenou do tak podvratných činností, jako je řízení dopravy a střežení továren. Byl to Bremer, kdo vytvořil irácké bezpečnostní vakuum; Sadr to prostě naplnil.
Ale jak se blíží „předání“ irácké kontrole z 30. června, Bremer nyní vidí Sadra a Al Mahdiho jako hrozbu, kterou je třeba odstranit – za každou cenu pro komunity, které na nich vyrostly v závislosti. Což je důvod, proč ukradená hřiště byla jen začátkem toho, co jsem tento týden viděl v Sadr City. V nemocnici Al Thawra jsem se setkal s Raadem Daierem, řidičem sanitky s kulkou v břiše, jednou z 12 výstřelů, o kterých říká, že byly vypáleny na jeho sanitku z amerického Humvee. V době útoku nesl podle představitelů nemocnice šest lidí zraněných americkými silami, včetně těhotné ženy, která byla střelena do žaludku a přišla o své dítě.
Viděl jsem ohořelá auta, o kterých desítky očitých svědků řekly, že byla zasažena americkými raketami, a potvrdil jsem v nemocnicích, že jejich řidiči byli upáleni zaživa. Navštívil jsem také blok 37 okresu Chuadir, řadu domů, kde byly všechny dveře prošpikované dírami.
Obyvatelé uvedli, že americké tanky projížděly jejich ulicí a střílely do domů.
Bylo zabito pět lidí, včetně Murtady Muhammada ve věku 4 let.
A ve čtvrtek jsem viděl něco, čeho jsem se bál víc než čehokoli z toho: kopii Koránu s dírou po kulce. Leželo v troskách toho, co bylo Sadrovo velitelství v Sadr City. O několik hodin dříve podle svědků americké tanky rozbily zdi centra poté, co dvě řízené střely prorazily jeho střechu. Nejhorší škody však byly způsobeny ručně. Klerici v kanceláři Sadr uvedli, že vojáci vstoupili do budovy a skartovali fotografie velkého ajatolláha Alího Sistaniho, nejvyššího šíitského duchovního v Iráku. Když jsem dorazil do zničeného centra, podlaha byla pokryta roztrhanými náboženskými texty, včetně kopií Koránu, které byly roztrhány a prostřeleny kulkami. A šíitům zde neušlo, že několik hodin předtím američtí vojáci bombardovali sunnitskou mešitu ve Fallúdži.
Bílý dům už měsíce předpovídá, že vypukne občanská válka mezi většinovými šíity, kteří věří, že je řada na nich, aby ovládli Irák, a menšinovými sunnity, kteří si chtějí ponechat privilegia, která nashromáždili za Saddáma Husajna. Tento týden se ale zdálo, že se stal opak. Sunnité i šíité viděli útoky na jejich domovy a znesvěcení jejich náboženských míst. Proti společnému nepříteli začínají pohřbívat dávné soupeření a spojují své síly proti okupaci. Místo občanské války jsou na pokraji budování společné fronty.
Mohli jste to vidět v mešitách v Sadr City
Čtvrtek: Tisíce šíitů se seřadily, aby darovaly krev určenou sunnitům zraněným při útocích ve Fallúdži. "Měli bychom poděkovat Paulu Bremerovi,"
Salih Ali mi řekl. „Konečně sjednotil Irák. Proti němu."
Naomi Klein je autorkou knihy „Ploty a okna: Odeslání z předních linií debaty o globalizaci“ (Picador, 2002).
Copyright 2004 Los Angeles Times
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat