V rámci společenských věd se vede diskuse o tom, zda je snazší zjistit pravdivost a kvalitu institucí společnosti za běžných každodenních okolností nebo ve výjimečných situacích, v době krize. Z obou typů situací se lze pravděpodobně poučit, ale každá z nich nás jistě přivede do popředí a naučí nás něco jiného. Jaké jsou potenciální poznatky, které lze odvodit z pandemie koronaviru?
Normálnost výjimky. Současná pandemie není vaším typickým krizovým scénářem, což je v ostrém kontrastu s normální situací. Od 1980. let – od doby, kdy se neoliberalismus etabloval jako vedoucí verze kapitalismu, který se naopak stal stále více závislým na logice finančního sektoru – žije svět v permanentní krizi. Toto je anomální situace ze dvou druhů důvodů. Na jedné straně je pojem trvalé krize oxymóron, vzhledem k tomu, že etymologicky je krize ze své podstaty jak výjimečná, tak dočasná, a také příležitostí překonat nesnáze a přejít k lepšímu stavu věcí. . Na druhou stranu, pokud je krize dočasná, musí být vysvětlena faktory, které ji vyvolaly, ale když se změní v něco trvalého, stane se příčinou, která vysvětluje vše ostatní. Tak se například nekonečná finanční krize využívá k vysvětlení škrtů v sociální politice (zdraví, vzdělávání, sociální péče) nebo snižování mezd. Tím úspěšně odvrátila otázky o skutečných příčinách krize. Účelem trvalé krize je zabránit jejímu překonání. Ale jaký je účel takového účelu? Jde v podstatě o dvojí: legitimizovat skandální koncentraci bohatství a vyhnout se účinným opatřením, jejichž cílem je zabránit hrozící ekologické katastrofě. Tak jsme žili posledních čtyřicet let. V tomto světle je pandemie pouze zhoršením krizové situace, která sužuje světovou populaci. Odtud jeho specifická nebezpečnost. Před pouhými deseti nebo dvaceti lety byly veřejné zdravotnické služby mnoha zemí připraveny na boj s pandemií lépe než nyní.
Elasticita sociální. V každé historické době jsou dominantní způsoby života (práce, spotřeba, volný čas, soužití) a urychlování nebo zadržování smrti poměrně rigidní a zdá se, že pramení z pravidel vyrytých do kamene lidské přirozenosti. Tyto režimy se postupně mění, takže změny obvykle zůstanou bez povšimnutí. Vypuknutí pandemie je neslučitelné s tímto typem změny. Vyzývá k dramatickým změnám, které se stávají možnými od okamžiku k okamžiku, jako by tato možnost existovala odjakživa. Najednou je možné, že zůstanete doma a znovu si najdete čas na čtení knihy nebo trávíte více času se svými dětmi, méně konzumujete, zbavíte se závislosti trávit čas v nákupních centrech, dívat se, co se prodává, a přitom zapomenout všechny věci, po kterých toužíte, ale nedají se koupit. Konzervativní představa, že neexistuje žádná alternativa ke způsobu života, který nám vnucuje hyperkapitalismus, se hroutí. Ukazuje se, že důvodem, proč neexistují žádné alternativy, je to, že demokratický politický systém byl formován tak, že upustil od jakýchkoli úvah o alternativách. Alternativy, které byly vyloučeny z politického systému, stále více vstupují do života občanů zadními vrátky pandemických krizí, ekologických katastrof a finančních kolapsů. Jinak řečeno, alternativy se musí vrátit tím nejhorším možným způsobem.
Křehkost člověka. Zdánlivá rigidita sociálních řešení vytváří zvláštní pocit bezpečí mezi třídami, které z nich těží nejvíce. Vždy samozřejmě zůstává určitá míra nejistoty, ale existují prostředky a zdroje, které ji mohou zmírnit, ať už ve formě zdravotní péče, pojistek, služeb poskytovaných soukromými bezpečnostními společnostmi, psychoterapie nebo posiloven. Tento pocit bezpečí se mísí s pocity arogance a dokonce odsouzení vůči všem, kteří se cítí být obětí těchto sociálních řešení. Virové propuknutí přeruší zdravý rozum a způsobí, že se přes noc rozplyne pocit bezpečí. Víme, že pandemie není slepá a že má své preferované cíle. S tím se však jaksi vytváří společné povědomí o planetárním, demokratickém společenství. To je vlastně etymologický kořen slova „pandemie“: všichni lidé. Tragédií je, že v tomto případě je nejlepším způsobem, jak projevit vzájemnou solidaritu, izolovat se a zdržet se byť jen dotyků ostatních. Je to jistě zvláštní společenství štěstí. Budou možné i jiné?
Cíle neospravedlňují prostředky. Negativní dopad ekonomického zpomalení je zcela zřejmý, zvláště pokud jde o největší a nejdynamičtější zemi světa. Na druhou stranu však existují i některé pozitivní důsledky. Tak je tomu například v případě poklesu znečištění ovzduší. Expert na kvalitu ovzduší z americké vesmírné agentury (NASA) uvedl, že nikdy v minulosti nebyl na tak rozsáhlém území pozorován tak dramatický pokles znečištění. Znamená to, že na začátku 21. století je jedinou možností, jak se vyhnout blížící se ekologické katastrofě, masivní ničení lidského života? Ztratili jsme svou varovnou představivost a politickou schopnost ji uvést do praxe?
Víme také, že za účelem účinné kontroly pandemie se Čína uchýlila k velmi přísným metodám represe a sledování. Je stále více zřejmé, že tato opatření se ukázala jako účinná. Ale ať má Čína jakékoli další přednosti, nelze o ní říci, že je demokratickou zemí. Je nanejvýš pochybné, že by taková opatření mohla být provedena nebo provedena se stejnou úrovní účinnosti v demokratické zemi. Znamená to, že demokracie postrádá politickou kapacitu reagovat na mimořádné události? Naopak podle
The Economist, který začátkem tohoto roku ukázal, že epidemie bývají v demokratických zemích méně smrtelné kvůli volnému toku informací. Ale protože demokracie jsou stále více zranitelné vůči falešným zprávám, budeme si muset představit demokratická řešení založená na participativní demokracii praktikované na úrovni čtvrtí a komunit a na občanské výchově zaměřené spíše na solidaritu a spolupráci než na podnikání a konkurenceschopnost za každou cenu.
Válka, ze které se dělá mír. Způsob, jakým byl příběh o pandemii poprvé zarámován západními médii, jasně ukázal, že došlo k záměrnému pokusu démonizovat Čínu. Příčinou nemoci měly být špatné hygienické podmínky na čínských trzích se živými zvířaty a podivné stravovací návyky Číňanů (implikující primitivismus). Lidé na celém světě tak byli podprahově varováni před nebezpečím, že Čína, nyní druhá světová ekonomika, může ovládnout svět. Pokud by se Čína ukázala jako neschopná zabránit takovému poškození globálního zdraví, a co víc, účinně je řešit, jak by se dalo věřit technologii budoucnosti, jak ji navrhuje Čína? Ale vznikl virus skutečně v Číně? Faktem je, že podle Světové zdravotnické organizace se původ viru teprve určí. Je proto nezodpovědné, aby američtí představitelé hovořili o „zahraničním viru“ nebo „čínském koronaviru“, když už nic jiného, protože pouze země s dobrým systémem veřejného zdravotnictví (mezi nimi USA nejsou) jsou schopny poskytovat bezplatné testování. a přesně určit, které typy chřipky se v posledních měsících vyskytly. S jistotou víme, že kromě koronaviru probíhá mezi Čínou a USA obchodní válka, totální válka, která podle všech indicií musí skončit vítězem a poraženým. Z pohledu USA je naléhavé neutralizovat vedoucí postavení Číny ve čtyřech různých oblastech: výroba mobilních telefonů, telekomunikace páté generace (umělá inteligence), elektromobily a obnovitelné zdroje energie.
Sociologie absencí. Pandemie takového rozsahu je dostatečným důvodem k celosvětovému rozruchu. I když je trocha dramatu oprávněná, je dobré vždy věnovat pozornost stínům, které viditelnost vytváří. Tak například Lékaři bez hranic ("Lékaři bez hranic") v současné době upozorňují veřejnost na skutečnost, že tisíce uprchlíků a přistěhovalců zadržovaných v řeckých internačních táborech jsou vůči viru extrémně zranitelné. V jednom z těchto kempů (Moria) je jeden vodovodní kohoutek pro 1300 lidí a nedostatek mýdla. Internovaní jsou nuceni žít stísněně jeden na druhém. Pětičlenné a šestičlenné rodiny spí na prostoru menším než tři metry čtvereční. I to je Evropa – neviditelná Evropa.
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat