Minulý týden jsem na Světovém sociálním fóru v brazilském Porto Alegre hovořil s desítkami lidí z celého světa. Naučil jsem se hodně o bojích za spravedlnost v jejich zemích, ale nejdůležitější lekce, kterou jsem si přinesl domů, byla o mé vlastní zemi.
Otázka, kterou jsem si myslel, že by se mě lidé na Fóru zeptali, je: „Proč americká vláda sleduje tak brutální politiku ekonomické a vojenské nadvlády po celém světě? Myslel jsem, že budou chtít, abych jim vysvětlil Spojené státy. Ale neudělali to – protože, jak jsem si uvědomil, už znali odpověď na otázku.
V jedné relaci jsem poslouchal muže, který spolupracuje s MST, hnutím bezzemků v Brazílii, které je široce považováno za největší a nejdůležitější sociální hnutí v dnešním světě. Řekl nám, že lidé, se kterými často pracuje, mají štěstí, pokud získají vzdělání ve čtvrté třídě; mnozí jsou negramotní. "Ale já jim nemusím říkat o imperialismu," řekl. Že rozumí. Žijí s tím.
Otázka, kterou mi lidé v Porto Alegre položili, byla jednoduchá: Co dělají lidé svědomí ve Spojených státech – co já –, aby zastavili americkou vládu, zvláště v jejím šíleném tažení do války v Iráku?
Ti z nás, kteří organizují ve Spojených státech, jsou v podivné situaci. Naším úkolem je vzdělávat lidi naší vlastní privilegované a bohaté kultury o tom, co zbytek světa již ví: Spojené státy jsou impérium a – jak tomu bylo v průběhu historie – impéria jsou hrozbou míru a život a spravedlnost ve světě. Nic takového jako benevolentní impérium neexistuje.
Je zásadní, že my ve Spojených státech, kteří máme tolik nezasloužených privilegií, které s sebou nese život v impériu, čelíme otázce: Co jsme ochotni udělat, abychom zastavili naši vládu? Co dělají ti z nás v srdci šelmy, abychom tu šelmu zkrotili?
Spojené státy se připravují na válku v Iráku, proti které se staví prakticky celý svět. Bez ohledu na to, jak brutální je režim Saddáma Husajna, svět chápe, že ještě hrozivější je rozpoutané a nespoutané impérium.
Cynici mezi námi říkají, že je jasné, že Bush a jeho chlapci tuto válku chtějí a že válka přijde. To je možná pravda; neexistuje způsob, jak vidět budoucnost. Ale vím, že ať přijde cokoli, náš úkol je jasný:
Jsme první občané říše. V minulosti měly říše poddané. Ale my jsme skuteční občané se svobodou projevu a právy na politickou účast, která nejsou dokonalá, ale jsou skutečná. S těmito svobodami přichází zodpovědnost, využít je k zastavení naší vlády ve vedení války, která bude zabíjet a ničit nevinné, a zároveň dále upevňovat moc USA na Blízkém východě a kontrolu USA nad tamními strategicky důležitými zdroji ropy.
Máme na výběr. Můžeme se schovat před svou odpovědností. Nebo se můžeme postavit, promluvit, zorganizovat se a připojit se k lidem na světě v hnutích, abychom vyzvali mocné, abychom vzdorovali impériu.
Může se zdát bezpečnější se této volbě vyhnout, skrýt se před touto odpovědností. V Porto Alegre jsem se ale naučil ještě jednu věc: Lidé ve světě nepřijímají americké impérium. Po celém světě existují hnutí za sociální spravedlnost, která posilují, získávají podporu a zpochybňují moc. Oni jsou budoucnost. Historie nestojí na straně impéria.
Postavit se na stranu impéria znamená podlehnout svému strachu, vrhnout svůj úděl na minulost. Vzepřít se impériu znamená chytit se naděje, vrhnout svůj osud na budoucnost. Je to doslova volba impéria a smrti, nebo odporu a života. Nejde o liberály vs. konzervativce nebo republikány a demokraty; obě strany jsou právě teď na špatné straně tohoto boje. Tady jde o daleko zásadnější volbu.
Na mnoha frontách je potřeba udělat hodně práce. Jedna věc, kterou všichni můžeme udělat, je vyjít v sobotu 15. února, kdy se lidé v New Yorku, Austinu a po celém světě shromáždí, aby se postavili proti americkému tažení do války. Informace jsou dostupné na http://www.unitedforpeace.org/
Pokud pochybujete o důležitosti toho, vzpomeňte si na 11. září 2001. Toho dne jsme nahlédli, jak to bude vypadat, pokud bude impérium zvenčí rozebráno, pokud bude impérium nadále ignorovat svět. Ale máme na výběr. My, první občané impéria, se můžeme zavázat k demontáži impéria zevnitř, pokojně a nenásilně, v solidaritě s těmi na celém světě, kteří bojují za spravedlnost.
Dovolte mi jeden snímek z Porto Alegre, z podlahy arény, ve které se konaly závěrečné ceremoniály. Když svolavatelé Světového sociálního fóra pronesli závěrečné prohlášení a postavili se na pódium, z reproduktorů zazněly zvuky „Imagine“ Johna Lennona a 15,000 XNUMX lidí v aréně stálo, drželo se za ruce, pohybovalo se s hudbou a zpívalo. svět bez zemí, svět žijící život v míru, svět bez majetku a chamtivosti.
Když píseň skončila, otočil jsem se na staršího muže, který seděl vedle mě. Řekl jsem mu, že jsem ze Spojených států, a během akce jsme si vyměnili kývnutí a úsměvy, ale on mluvil málo anglicky a já ještě méně portugalsky. V tu chvíli na jazyku nezáleželo. Natáhl jsem k němu ruku. Ten to ale odmítl.
Místo toho se natáhl, popadl mě a objal mě tak velkým jako ta píseň, velkým jako Brazílie, velkým jako svět.
"Mír," řekl. "Paz," odpověděl jsem.
Jsme Američané, ale pokud se rozhodneme vzdorovat, nejsme americké impérium. A pokud odoláme, existuje svět, ke kterému se můžeme připojit, svět, který na nás čeká.
Možná investuji příliš mnoho symboliky do jednoho jednoduchého objetí. Ale ta chvíle s tím mužem, to objetí v Porto Alegre, pro mě bylo příslibem života mimo impérium. Byl to pocit budoucnosti, kterou si všichni umíme představit. Je to snadné, když se o to pokusíme.
Robert Jensen je profesorem žurnalistiky na Texaské univerzitě v Austinu, členem Nowar Collective www.nowarcollective.com a autor knihy „Psaní disentu: Přenesení radikálních myšlenek z okrajů do hlavního proudu“. Je k zastižení na [chráněno e-mailem].
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat