ZNet: Připravuje se nový nebo znovu se objevující SDS. Můžete nám říct, jak k tomu došlo? Kdy to začalo? Jaký je jeho současný stav?
Doug: Hlavní zásluhu na celostátní výzvě k vytvoření nové SDS na Den MLK v lednu 2006 má středoškolský aktivista Patrick Korte s pomocí své kamarádky Jessicy Rapchik. Pat a Jessica kontaktovali Paula Buhleho, profesora a historika na Brown University a bývalého člena SDS; a Thomas Good, vratký, válečný odbojář a veterán pro mír v New Yorku. Požádali ostatní aktivisty ve svých sítích, aby zjistili, zda by takové úsilí mělo širokou podporu. O půl roku později máme 150 registrovaných kapitol a více než 1000 registrovaných členů. Obzvláště mě povzbuzuje také počet kapitol, které se tvoří na komunitních vysokých školách. Ve skutečnosti existovalo několik kapitol SDS, než byla výzva zveřejněna, ale ve skutečnosti nešlo o žádný pohyb směrem k založení národní organizace.
Liam: Ze 150 kapitol je většina založena na univerzitních a středoškolských kampusech po celé zemi, s některými regionálními, celoměstskými a komunitními kapitolami. Velmi inspirativním vývojem je množství středoškolských kapitol, které se tvoří. V současnosti jich máme 22. Mimo Spojené státy máme pobočku v El Pasu v Mexiku; Montreal, Kanada; Auckland, Nový Zéland; Werneck, Německo; a žádost o přidružení od demokratické studentské organizace v nigerském státě Nigérie v Africe. Představuji si, že SDS osloví další radikální organizace po celém světě a bude pracovat na zvýšení naší mezinárodní solidarity.
Proč název SDS?
Liam: Název SDS, Students for a Democratic Society, je velmi přesný způsob, jak popsat typ organizace, kterou chceme vybudovat. Připomíná obrazy radikálního hnutí, které pomohlo otřást základy společnosti a zároveň se snažilo podporovat skutečnou demokratickou participaci.
Doug: Někteří lidé nás nazývali nostalgickými po práci na přetvoření SDS. Ale pokud považujete boj za participativní společnost, kde lidé hrají přímou roli při utváření jejich každodenního života, za nostalgický, pak nás můžete nazývat nostalgickými, kdykoli budete chtít.
Co zatím vidíte jako lepidlo, které drží nový SDS pohromadě? Jaká přesvědčení, jaké závazky, jaké pocity?
Liam: Noví Studenti pro demokratickou společnost vznikli jako demokratická a místní alternativa k mnoha organizacím na levici, které studentům nedávají žádnou skutečnou moc. Zatímco jsme stále v procesu definování SDS, v praxi ztělesňujeme mnoho původních hodnot SDS, včetně závazku k participativní demokracii, přímé akci, lidovému vzdělávání a antisystémové analýze společnosti. Klademe také velký důraz na individuální práva, autonomii kapitol a kolektivní organizaci (všichni jsme vůdci). Nový SDS je také vícegenerační. Pevně věřím v koncept solidárního organizování. Každá skupina, studenti a další radikálové, by měli dostat kontrolu nad rozhodnutími, která ovlivňují jejich životy, a zároveň stát solidární v důležitých otázkách.
Doug: Obecný pocit většiny uživatelů SDS, se kterými komunikuji, je sdílený pocit, že v tomto systému, ve kterém žijeme, je něco hluboce špatně. Nemůže-li být tento systém vytvořen tak, aby sloužil lidským potřebám, pak by měl být zdola demontován radikálním hnutím za společenskou změnu.
Co by ale mělo nahradit současný systém? Sdílí nový SDS vizi, a to i široce? Jsou někteří členové nespokojení, ale ne proti systému? Existují jiní, kteří jsou antikapitalističtí, antirasističtí nebo antisexističtí, ale nenabízejí alternativu a možná si dokonce myslí, že by to bylo špatné? Existují další, kteří nabízejí alternativu a kteří si přejí, aby SDS sdílela vizi? Kam do toho spektra zapadáte, když na to přijde? A předpokládejme, že v tom jsou rozdíly, jak to všichni mezi sebou zvládají?
Liam: SDS měla vizi demokratické společnosti, „kde na všech úrovních mají lidé kontrolu nad rozhodnutími, která se jich týkají, a nad zdroji, na kterých jsou závislí... Bylo naléhavé předložit radikální, demokratický program jehož metody ztělesňují demokratickou vizi“. Tato vize je zcela aktuální i dnes. SDS potřebuje širokou, ale hluboce radikální vizi společnosti, která umožňuje individuální výklad a rozmanitost přesvědčení. Myslím, že bude důležité nabídnout kritickou analýzu společnosti a zároveň konstruovat alternativy k destruktivní povaze systému. Pokud si SDS zachová širokou vizi radikálních změn, budeme schopni zůstat inkluzivní a demokratickou organizací, která bude relevantní a úspěšná na levici po mnoho příštích let.
Doug: Zjevně neexistuje žádný plán pro budoucí „dobrou společnost“, ale myslím, že původní slogan SDS „Nechte lidi rozhodnout“ stále rezonuje. Také si nemyslíme, že studenti budou předvojem nějakého radikálního hnutí, ale spíše součástí širšího radikálního masového hnutí zdola.
Jaký druh programu vidíte v novém SDS? Na kampusech a také napříč kampusy, nebo dokonce mezinárodně, jak jste zmínil? Jaké druhy projektů a požadavků podle vás nový SDS sleduje? Má již programy nebo projekty? Co? Máte na mysli nějaké budoucí programy nebo projekty? Co?
Liam: Vidím, že SDS má rozmanitý a vyvíjející se program, který se liší v závislosti na sociálních problémech, vývoji a geografických regionech kapitol. Kapitoly a regiony se budou muset rozhodnout, jak nejlépe čelit problémům, které se jich dotýkají, a přitom brát v úvahu širší problémy a neustále využívat komunikační sítě ke vzájemné interakci za účelem sdílení nápadů, taktik a strategií. Některé programy, na kterých pracujeme, zahrnují kampaně k tématům, jako je válka na Středním východě, svoboda projevu na akademické půdě a organizace práce a solidarita (jak studenti, tak pracovníci na akademické půdě). Každá kapitola si stanoví své vlastní priority a zároveň spolupracuje s ostatními členy za účelem vytvoření větších kampaní. Většina našich kampaní stále probíhá a v blízké budoucnosti od nás můžete očekávat mnoho dalších. Hnutí za demokratickou společnost (MDS), postgraduální křídlo našeho hnutí, v současnosti tvoří program podobným deliberativním způsobem. Kromě specifických programů MDS budou poskytovat podporu SDSers prostřednictvím zásadních podpůrných kapacit, jako je právní obrana, radikální vzdělávání a programy na zvýšení institucionální paměti v naší organizaci; například prostřednictvím komunitních a regionálních organizátorů.
Doug: Když se podíváme na to, jaké konkrétní programy bude SDS iniciovat a stavět na místní a národní úrovni, musíme mít na paměti, že takové úsilí bude založeno především na zkušenostech místních poboček s organizováním během nadcházejících měsíců. Klidně se může stát, že na mnoha kampusech se objevují velmi jasné, ústřední problémy, které pomáhají definovat a formovat celou řadu kreativních, participativních, národních programů a iniciativ SDS. Je však příliš brzy na to, abych řekl, co bude představovat koherentní strategii SDS. Tyto diskuse probíhají na místní i celostátní úrovni, a i když se omlouváme za poněkud vágní vyjádření, je nám jasné, že se jedná o pokračující proces dialogu a experimentování. Neexistuje žádná kopie, na které bychom mohli založit naši strategii, takže vás budeme průběžně informovat o vývoji kapitol a vytváření spojení.“
Jaké jsou dosavadní zkušenosti se snahou rozšířit nový SDS o zvýšení počtu členů?
Doug: Mohlo by být užitečné krátce vysvětlit, jak jsme se zapojili, protože oba jsme byli poněkud skeptičtí, než jsme se zavázali k SDS jako našemu primárnímu aktivistickému projektu. Je to zjevně obrovský podnik a někdo by se mohl zeptat „proč právě SDS?“. S tolika aktivistickými skupinami, proč se prostě nezapojit do budování protiválečného hnutí nebo fungovat globální spravedlnost? Pro mě to nebyla ani tak potřeba multioborové organizace, ale organizace s antisystémovou analýzou a strategií, která se zároveň hlásí k participativní demokracii. Jako vysokoškolák jsem už od druhého ročníku dělal studentské organizování, především v protiválečném, globálním hnutí a hnutí za solidaritu v Palestině.
Liam: Stále pracujeme na vybudování pevných kapitol na akademické půdě. SDS začal v polovině semestru, takže zbývá ještě hodně práce. Velká část našeho náboru v našich kapitolách přišla ústně od soucitných profesorů, kteří mluvili o SDS ve třídách (včetně mnoha původních SDSerů), na našich webových stránkách a od lidí, kteří nás vidí v ulicích nebo na akcích v kampusu.
Jak vy a další pracovníci SDS vidíte úkol osvěty v kampusu? Vím, že aktivisté ve velké míře používají e-mail a internet, samozřejmě, ale co organizování tváří v tvář? Co například členové SDS, kteří chodí na koleje lidí, studenti, které neznají, ale prostě se k nim znovu a znovu přibližují a zapojují se do osobních diskusí o problémech, vyhlídkách atd. Je na pořadu dne takový druh přímého informování?
Liam: Pro mě je internet nástroj – určitě mocný nástroj, který bychom měli používat – ale přesto nástroj. Vzhledem k tomu, že považuji kapitolu a regionální práci za oblast, kde spočívá většina moci SDS, myslím si, že osobní komunikace a politická interakce jsou pro naši práci zásadní. Mnoho z nás se zapojilo do letování, předkládání tabulek, schůzek, malých setkání a dalších taktik, které nám umožňují komunikovat se studenty na velmi osobní úrovni. Abychom získali pevnější organizátory a vybudovali silné, různorodé kapitoly, budeme muset být kreativní v našich interakcích se studenty. V mé škole jsme například měli několik dní letáků, kdy jsme rozdávali letáky, na kterých bylo jednoduše řečeno „Máte právo rozdávat letáky“. Vzhledem k neutrálnímu, ale jasnému sdělení letáků ilustrovalo, jak zákaz svobody projevu ovlivnil všechny studenty na akademické půdě a jak bychom měli být zapojeni do společného boje. Mnoho studentů ze všech různých politických přesvědčení toto poselství přijalo.
Jaká je reakce na akademické půdě – jaké jsou překážky v myslích studentů, které jste se snažili zorganizovat?
Doug: V mé pobočce v severní NJ byla zkušenost především se středoškolskými studenty v naší pobočce, kteří měli problémy s organizací kvůli problémům rodičů nebo rodinné politice. Odvážit se a zapojit se do radikální politiky v tak mladém věku může být obtížné, když máte rodiče, kteří protestují proti politickému aktivismu. Mou úlohou v této kapitole bylo povzbuzovat mladší členy, aby se zapojili na jakékoli úrovni, na které se cítí dobře, a vyvíjet populární vzdělávací programy týkající se řady problémů.
Liam: Reakce od mnoha lidí byla velmi pozitivní. Spousta studentů a profesorů je opravdu nadšená z našeho potenciálu. Název „SDS“ má velkou váhu a pověst; v myslích některých profesorů vyvolává mnoho vzpomínek a přitahuje mnoho radikalizovaných studentů, kteří začínají vidět systém takový, jaký je. Myslím, že mnoho studentů na levici věří, že demokratická organizace, která se snaží posílit postavení studentů na národní úrovni, je myšlenkou, jejíž čas přišel. A jsem si docela jistý, že správci univerzity milují, že jsme také zpět.
Když jsme se začali organizovat na Pace University, čímž jsme porušili jejich de facto zákaz svobody projevu a shromažďování, dostali jsme zprávu, že naše administrativa nám chce udělit nejvyšší možný trest, projít nás systémem a dostat nás z jejich univerzity. Myslím, že to skutečně vypovídá o skutečném účelu a cílech univerzitních byrokratů a ilustruje to roli univerzity v mocenské struktuře.
O reakcích na akademické půdě – administrativy samozřejmě nemají žádné zmatky, není se čemu divit. Dovolte mi ale zeptat se přímo na studenty. Zjišťujete – nebo, protože právě začínáte – očekáváte, že studenti pochybují o tom, že společnost a kampusy mají vážné problémy? Na základě vašich zkušeností se zdá, že většina studentů si v hloubi duše myslí, že vše je v zásadě v pořádku, a proto jste jednoduše klamáni svými obavami a rozhořčením z chudoby, bezmoci, války, rasismu a tak dále? Vaším úkolem je tedy většinou přimět je, aby viděli a uznali nespravedlnost. Nebo ví mnoho nebo dokonce většina studentů, že podmínky jsou strašně nespravedlivé, ale pochybují, že je možné něco lepšího, nebo pochybují, že existuje nějaká šance vyhrát něco lepšího, a proto si myslí, že máte pravdu ve své kritice nespravedlnosti, ale že jste nemyslíte si, že s tím můžete něco udělat prostřednictvím SDS, takže připojení k vám by bylo ztrátou jejich času? Vaším úkolem je tedy především přesvědčit studenty, že existuje lepší svět, který lze vyhrát, a že to, že tomu věnují svůj čas, není házení na větrné mlýny, ale je to naopak hodná investice jejich času? Zdá se, že studenti, se kterými se setkáte a kteří se neřadí jako vy, nejsou na dně radikální, protože si myslí, že se mýlíte, když máte pocit, že existují hluboké a smrtelné problémy? Nebo se vyhýbají radikalismu, protože si myslí, že navrhujete vést zbytečnou a zbytečnou bitvu, bez vítězství a v žádném případě neexistuje způsob, jak vyhrát? Pravděpodobně je to něco z obou, ale jaký je váš dojem? A přemýšleli jste o tom, jak navrhujete překonat každý typ odporu proti připojení – neexistují žádné soudy, které by se postavily proti typu, a neexistují možnosti, jak se typu užitečně věnovat?
Liam: Jsem si jistý, že jsem se na akademické půdě setkal se všemi těmito typy lidí. Nikdy nebude existovat žádný univerzální vzorec pro zapojení, politizaci a radikalizaci studentů. Budeme muset být kreativní v tom, jak organizujeme; přizpůsobení naší taktiky a strategie realitě školního života. Domnívám se však, že ve srovnání s předchozími roky bylo v posledních několika letech zaznamenáno trvalé zvyšování politického povědomí mnoha studentů. Zda je to způsobeno současnou politickou noční můrou, kterou je naše vláda, nebo širší globální katastrofou, se teprve uvidí. Ale jednou věcí, kterou si můžeme být jisti, je, že na levici existuje vážný požadavek na radikální a lidové hnutí zasvěcené participativní demokracii. Doufám, že společně dokážeme tuto výzvu splnit.
Doug: Oba doufáme, že SDS poroste a získá nové členy z celého spektra oborů a disciplín v rámci akademie; rozhodně nechceme, aby SDS tvořili pouze studenti společenských věd. Abychom vybudovali antisystémové hnutí, musíme oslovit mladé lidi, kteří studují umění, inženýrství, biologii atd... Pochybuji, že v krátké době získáme mnoho členů z oddělení obchodního managementu, ale kdo ví. Tato otázka bude zodpovězena, pokud SDS dokáže formulovat široký program a strategii, která promlouvá ke studentům a inspiruje je na základě problémů, které ovlivňují jejich každodenní život. To je podstata participativní demokracie. Jeden koncept, který mě osobně inspiroval a který by mohl být pro organizátory SDS užitečný, je zapatistický výrok „mandar obedeciendo / vedení následováním a nasloucháním“. Bývalý SDSer Greg Calvert se tohoto konceptu dotkl desetiletí před vznikem EZLN, když ve svém široce čteném díle z roku 1967 „In White America: Radical Consciousness and Social Change“ pojednával o organizačních metodách guatemalských partyzánů jako o mocném příkladu budování revolučního základna. SDS by měla pomoci zahájit široký program vytvoření nového politického projektu založeného pevně na principech solidarity, setkání / encuentro, dialogu, autonomie, solidarity a sebeorganizace.
Mohu položit poslední otázku na základě svých vlastních zkušeností z SDS z dávné minulosti, ale také na základě toho, že jsem šel mluvit na dnešních univerzitách? Vím, že když se lidé silně radikalizují, v tomto případě studenti, ztrácejí mnoho vazeb a možností a potřebují podpůrnou komunitu, kterou poskytují jiní organizátoři. Sociální prostředí. Místo útěchy a solidarity. Ale v této snaze o komunitu, téměř automatickou, může vyrůst ingroup, který se stává překážkou. Radikálové na akademické půdě vypadají podobně v oblékání a stylu, mluví podobně, stávají se velmi kompatibilními, ale ztrácejí určitou schopnost komunikovat s ostatními. Dostanete se k několika desítkám nebo několika stovkám lidí se sdílenými kritickými názory, navzájem se podporují, jedí spolu, stýkají se spolu, slaví spolu, demonstrují spolu, komunikují částečně přímo a částečně prostřednictvím seznamů. To je samo o sobě v pořádku, ale také se stane, že radikální skupina odejde, téměř jako klika, ze zbytku kampusu a časem se spokojí se svou vlastní společností. Je mnohem příjemnější sedět se spojenci, než se mísit se studenty, kteří nemají rádi aktivismus. Je mnohem snazší poslat e-mail, abyste pozvali několik stovek lidí na přednášku nebo shromáždění, známé lidi, než strávit týden přecházením z pokoje do pokoje na kolejích a přímo řešit obavy, pochybnosti a obavy lidí, abyste mnohem více a novějších lidí. Zajímalo by mě tedy, vidíte, že nový SDS toto překračuje v rámci skupinového typu dynamicky, dobře míněný, ale omezující jakkoli? Existuje nějaká priorita pro poskytování dovedností, sebedůvěry nebo čehokoli jiného, co může být potřeba, aby aktivisté skutečně dosáhli toho, kolik je potřeba?
Doug: Když si vezmete například studentské povstání v Kolumbii v roce '68, jeden z hlavních vůdců povstání, Mark Rudd, byl naverbován Davidem Gilbertem, když zaklepal na jeho dveře a zeptal se, jestli si chce popovídat o světových problémech, věcech. záleželo mu na tom a pozval ho na schůzku SDS. Takže souhlasím s vámi, že oslovování a dosahování nad úroveň vašeho pohodlí budou zásadní kroky, které je třeba podniknout, abyste tento problém překonali. Jedna věc, kterou nemohu dostatečně zdůraznit, je důležitost být hnutím organizátorů, nikoli pouze aktivistů. Zatímco pomáháme novým členům rozvíjet dovednosti a sebevědomí, aby mohli čelit výzvám budování radikálního masového studentského hnutí, budeme muset najít způsoby, jak dělat smysluplnou koaliční práci v našich místních komunitách, která je založena na vztazích skutečné solidarity. Rozvíjení skutečné solidarity je o vytváření prostor, kde mohou mladí aktivisté z různých tříd a rasových poměrů zahájit efektivní dialog, komunikaci a společné projekty.
Liam: Náš srpnový národní sjezd bude pouze začátkem velmi zdlouhavého a organického procesu řešení mnoha problémů, které jste zmínil. Budeme potřebovat mnoho dalších diskusí na úrovni kapitol a interakcí napříč kapitolami, regiony a mezinárodně. SDS zjevně potřebuje čelit mnoha problémům a problémům, které radikální levici udržely v izolaci v posledních letech. Myslím, že nový SDS vytváří jedinečný model pro mezigenerační organizování tím, že umožňuje skupinám z různých generací mít autonomii při kontrole rozhodnutí, která ovlivňují jejich životy, a zároveň stát spolu v důležitých bojích a poskytovat rady a historické perspektivy. Na oba nás docela zapůsobily některé workshopy, které jednotliví členové a kapitoly Konventu předložili, a tyto workshopy budou klíčové při budování programu SDS, který bude antiimperialistický, antirasistický, queer-pozitivní, profeministický a konfrontuje mnoho nespravedlností, kterým lidé čelí ve svém každodenním životě.
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat