"Věc svobody není příčinou rasy nebo sekty, strany nebo třídy - je to příčina lidstva, samotné prvorozené právo svobody."
–Anna Julia Cooper, strana 27, můj pas USA
Pochod za svobodu Gazy 1. ledna oznámil Káhirskou deklaraci k ukončení izraelského apartheidu, a tak včera stovky demonstrantů pašovaly do našich zavazadel kouřové signály svobody, když jsme nastupovali do autobusů, dodávek a taxíků a hnali se k hraničnímu přechodu Rafah. Moje dodávka byla zastavena na prvním kontrolním stanovišti na výjezdu z Káhiry, kde jsme dvě hodiny seděli na prašném obrubníku, než jsme byli nuceni se vrátit. Zatímco jsme čekali, až stráže spočítají čísla našich pasů, a strategizovali další kroky, na druhé straně silnice proběhl malý autobus plný našich francouzských přátel a zamířil zpět do Káhiry. Jejich ruce vytvářely za okny znamení míru, když křičeli na pohraniční stráže, a znovu jsme si připomněli historickou povahu těchto dnů, kdy do Egypta přišlo více než 1,300 lidí ze 43 různých zemí, aby podpořili naše sestry a bratry v Gaze. . Když nás poprvé zastavili, cítil jsem se hloupě, když jsem si myslel, že naší malé dodávce, plné stárnoucích aktivistů a kufrů přeplněných léky a jinými formami pomoci, bude dovoleno projet do Rafahu. Když jsme odjížděli od kontrolního stanoviště, kde jsme vyzvedli dva opozdilce, kteří byli vytaženi z autobusů, a řekli jsme, že se musí také vrátit, moje myšlení se začalo měnit: I kdyby nikdo z nás nedorazil do Gazy (to je nemožné vzhledem k vynalézavosti tohoto pozoruhodná skupina), naše globální komunita solidarity dokázala něco úžasného zde v Káhiře a v zemích po celém světě. Nyní opustíme Egypt, buď do Gazy, nebo do našich domovů, s jednotnou výzvou k akci a konkrétním plánem pokračovat v této klíčové práci.
Viděli jsme tolik vítězství zde v Káhiře v bláznivých dnech od chvíle, kdy egyptský ministr zahraničí oznámil, že nám nebude povoleno překročit hranici Rafahu. Jsou chvíle, kdy opar z Káhiry zahaluje naše oči prachem a zklamáním, ale my opěvujeme naše úspěchy do smogu tohoto města a připomínáme sobě i našim spojencům po celém světě, že naše úsilí neodradí egyptské stráže na kontrolních stanovištích a izraelští politici, kteří volají:
27. prosince francouzská skupina více než 300 spojenců a mentorů převzala Gízu/Charles de Gaulle St, děsivě rušnou dopravní tepnu, když jejich autobusy směřující do Rafahu nedorazily k francouzskému velvyslanectví. Drželi ulici celou hodinu, než souhlasili, že počkají na autobusy na chodníku před velvyslanectvím. Celých pět dní tábořili v "Giza Strip", hlídali je tři řady pořádkové policie.
29. prosince zahájila Hedy Epsteinová, 85letá přeživší holocaustu, široce hlášenou hladovku s třiceti aktivisty a oznámila, že budou hodovat, až bude hodovat celá Gaza.
Později té noci stály stovky internacionálů po boku stovek Egypťanů, kteří statečně protestovali proti návštěvě Benjamina Netanjahua v Egyptě a požadovali ukončení obléhání.
Dne 30. prosince vyslala egyptská vláda dva autobusy demonstrantů do Gazy ve snaze zmírnit hrozný tisk, který Mubarak dostává v Egyptě a v celém arabském světě. Tolik z nás se odmítlo spokojit s tímto symbolickým gestem, že autobusy nebyly plné, když dojely do Gazy.
Později toho dne stovky protestovaly na americké ambasádě, kde se policii podařilo rozdělit je na malé, přísně střežené skupiny, ale nedokázali rozdělit hlasitý, jednotný hlas, kterým požadovali ukončení obležení, a to jak z ulic před budovou. Velvyslanectví a z jednání uvnitř.
30. prosince také 25 francouzských aktivistů vyvěsilo obrovskou palestinskou vlajku na vrchol jedné z pyramid, když je stovky Egypťanů a dalších povzbuzovaly v tomto vysoce nezákonném činu. Byla to druhá cesta vlajky na vrchol pyramidy od chvíle, kdy jsme dorazili.
31. prosince se více než 500 internacionálů vydalo na Pochod svobody do Gazy z Egyptského muzea, kde zastavili hustý provoz na náměstí Tahrir a nebojácně bojovali proti strážcům, kteří je násilně přesunuli na pěší zóny. V Gaze se internacionálové připojili k palestinským demonstrantům na cestě k přechodu Erez, kde stovky a stovky protestovaly proti obléhání z izraelské strany hranice. Tisíce dalších se připojily k protestům solidarity po celém světě.
ledna více než 1 protestovalo na izraelské ambasádě, čímž si vynutilo globální pozornost vládě, která se zoufale snaží odvrátit naše úsilí k roli egyptské vlády v obležení. Dokázali jsme, že se nenecháme napálit.
Později v noci jihoafrická delegace oficiálně oznámila Káhirskou deklaraci, kterou jsme společně vytvořili ve spolupráci s našimi sestrami a bratry v Gaze. Deklarace požaduje ukončení izraelského apartheidu, uvádí seznam našich obnovených závazků a poskytuje akční plán, jak v této důležité práci pokročíme vpřed. V týdnu historických událostí tento dokument dokazuje, že jsme splnili misi, která nás přivedla do Káhiry: Nyní jsme sjednoceni s lidmi v Gaze a máme jednotný plán, jak postupujeme v naší zásadní práci.
Zatímco nás Egypťané odvracejí od kontrolních stanovišť a hranic, pamatujeme si, že je to izraelská vláda, která požaduje, abychom byli mimo Gazu. A Izraelci tento požadavek vznesli, protože se našeho hnutí děsili. Jejich zbraně a vojáci se nevyrovnají myšlenkám, které s sebou neseme, zažehnuté v Palestině a nyní planoucí v Egyptě a po celém světě. Naše globální společenství se připojuje k palestinské občanské společnosti v některých vlastních požadavcích, které Izraelci nemohou potlačit tím, že zabrání našemu průchodu do Gazy. Jak uvádí Káhirská deklarace, požadujeme sebeurčení pro všechny Palestince. Požadujeme konec okupace. Požadujeme stejná práva pro všechny v rámci historické Palestiny. Požadujeme plné právo na návrat pro všechny lidi Palestiny.
A trváme na tom, že jako globální hnutí solidarity máme právo vznášet tyto požadavky. Egyptské stráže nás nedokázaly zastavit, když křičíme naše požadavky z vrcholu pyramid, z chodníků velvyslanectví USA a Izraele a z titulních stránek novin v Egyptě, Kuvajtu, Jemenu a po celém světě. Spojenci vtiskli tyto požadavky do ulic světa, když pochodují za svobodu Palestiny.
Tyto požadavky musíme vznést, protože naše práce je příliš důležitá na to, abychom čekali na vlády světa, aby uznaly, že Izraelci Palestincům nikdy nenabídnou to, co jim dluží. Tyto požadavky můžeme vznést, protože máme sílu globálního bojkotu, odprodeje a sankčního hnutí, které bude jednoho dne dostatečně silné na to, aby ochromilo izraelskou ekonomiku, pokud uděláme práci, kterou jsme zde v Káhiře slíbili. A jak Anna Julia Cooper tak výmluvně uvádí v pasu USA, který včera odmítli Egypťané pracující jménem Izraelců, budeme tyto požadavky klást, protože svoboda je prvorozeným právem lidstva.
Oslavujeme naše sestry a bratry v Gaze a v celé Palestině, kteří tak tvrdě pracovali, aby nás přivedli do tohoto historického okamžiku. Oslavujeme spojence zde v Káhiře a na celém světě, kteří obnovují svůj závazek ke své klíčové solidární práci tím, že schvalují Káhirskou deklaraci. A oslavujeme všechny cestovatele, kteří se pomalu vydávají do Rafahu, ať už přijedou nebo ne. Kéž by Egypťané tisíckrát provedli čísla našich pasů, když nás obrátili zpět. Kéž se Izraelcům znovu a znovu připomíná, že nás jen povzbuzovali k neúnavnější práci než doposud. Kéž by se vládě USA připomněla moudrost Cooperových slov, která na nás plivali pokaždé, když nás odmítnou na kontrolním stanovišti nebo hraničním přechodu. Kéž opustíme Káhiru s větší nadějí, než když jsme dorazili, že obléhání skončí a Gaza a celá Palestina budou svobodné.
Emily Ratner je organizátorka a tvůrkyně médií se sídlem v New Orleans. Je členkou New Orleans Palestine Solidarity (NOLAPS) a International Jewish anti-sionist Network (IJAN). Lze ji zastihnout na [chráněno e-mailem]
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat