Zdroj: Davidswanson.org
Nová kniha George Lakeyho se jmenuje Jak zvítězíme: Průvodce nenásilným přímým jednáním. Na jeho obálce je kresba ruky držící dva prsty v tom, co je častěji považováno za znamení míru než znamení vítězství, ale myslím, že je míněno jako obojí.
Možná, že nikdo nemá takovou kvalifikaci k napsání takové knihy, a je těžké si představit, že by byla napsána lépe. Lakey spoluautorem podobné knihy v 1960. letech a od té doby tuto záležitost studuje. Nečerpá poučení z hnutí za občanská práva, nebyl tam jen v té době, ale aplikoval poučení z dřívějších akcí na školení aktivistů v té době. Jeho nová kniha poskytuje - alespoň pro mě - nové poznatky i o těch nejznámějších a často diskutovaných nenásilných akcích minulosti (stejně jako spousta nových zřídka diskutovaných akcí). Doporučil bych každému, kdo se zajímá o lepší svět, tuto knihu získat okamžitě.
Z nesčetných příkladů minulých akcí zkoumaných v této knize však existuje - jak je naprosto typické - jen velmi málo předávajících odkazů na cokoli související s válkou a mírem. Obvyklá stížnost, že pochody byly vyzkoušeny, když (nespecifikovaná) cílená a stupňující se a vytrvalá nenásilná akční kampaň mohla mít lepší dopad. Existují dvě věty chválící 12leté úspěšné táboření v Greenham Common proti americké jaderné základně v Anglii. Existují tři věty, které naznačují, že kampaň, která po čtyři desetiletí protestovala proti výrobě jaderných zbraní společnosti Lockheed Martin, neví, jak přilákat dostatek účastníků. Je tu část věty doporučující film Chlapci, kteří řekli NE! A to je o tom.
Můžeme si však přečíst tuto úžasnou knihu a vytrhnout si nějaké ponaučení, které by se mohly vztahovat na práci ukončující válku? Můžeme přijít s kroky, které objasňují pozorovatelům naše cíle a důvody pro ně, které odhalují tajemství a odhalují mýty, které se zaměřují na ty, kteří mohou provádět změny, které vytrvají a stupňují a apelují na širší účast, a to jak globální, tak národní a místní.
World BEYOND War pracuje na hnutí za zrušení války pomocí kampaní zaměřených na zbavení se zbraní (s určitým úspěchem) a na uzavření základen (zatím bez velkého úspěchu při uzavírání základen, ale úspěchu ve vzdělávání a náboru), ale World BEYOND War také součástí své práce bylo odhalení mýtů, že válka může být nevyhnutelná, nezbytná, prospěšná nebo spravedlivá. Můžeme tyto věci kombinovat?
Přichází na mysl několik nápadů. Co kdyby lidé ve Spojených státech a Rusku byli schopni hlasovat ve velkém počtu v nezávisle vytvořeném referendu o odzbrojení nebo ukončení sankcí nebo ukončení nepřátelské a pomluvné rétoriky? Co kdyby se skupina Íránců a zástupců Spojených států a mnoha dalších národů dohodla na mírové smlouvě o našem vlastním stvoření, která by ukončila sankce a hrozby, nebo na dohodě z roku 2015? Co kdyby na americká města a státy byl vyvíjen nátlak, aby odpovídali veřejnosti a vzdorovali sankcím?
Co kdyby velký počet lidí z USA, kteří zastupují a komunikují s místními domovy, měl jít do Iráku nebo na Filipíny, aby se připojili k lidem a vládám těchto míst a požádali americké jednotky o odchod? Co kdyby mezi USA a místy, kde se protestuje proti základnám, byly zavedeny výměny, včetně výměn studentů, přičemž velkým poselstvím bylo například „Jižní Korea vítá Neozbrojený Američané! “
Co kdyby byly přivedeny lokality, aby formálně přijaly svátky oslavující války, které se nestaly, a prominentně si pamatovaly veškerou rétoriku, která tyto války prohlásila za nezbytné a nevyhnutelné? Co kdyby každá z lokalit po celém světě a ve Spojených státech, kde al-Káida plánovala cokoli před 9. zářím, měla formálně podepsat omluvu Afghánistánu za odmítnutí vlády USA postavit bin Ládina před soud ve třetí zemi?
Co kdyby místní kampaně vytvořily studie ekonomické konverze (jaké by byly všechny ekonomické přínosy v místě přeměny z války na mírový průmysl a z místní vojenské základny na výhodné využití pro tuto zemi), najali se zaměstnanci místních základen a obchodníci se zbraněmi, najali se ti, kteří se zajímají o dopad na životní prostředí, přijali ty, kteří se zajímají o militarizaci policie, najali neválečné zaměstnavatele, aby nabízeli zaměstnání zaměstnancům válečného průmyslu?
Co když propracovaně vystrojení herci zobrazující takové příjemce amerických zbraní, amerického vojenského výcviku a amerického vojenského financování, jako je bahrajnský král Hamad bin Isa Al Khalifa nebo Jeho Veličenstvo Paduka Seri Baginda Sultan Haji Hassanal Bolkiah Mu'izzaddin Waddaulah z Bruneje nebo prezident Abdel Fattah el-Sisi z Egypta nebo prezident Teodoro Obiang Nguema Mbasogo z Rovníkové Guineje (jsou jich desítky, každý týden nebo měsíc můžete mít nového brutálního diktátora) se měli objevit v místních pobočkách amerických zbrojních společností nebo na jejich alma mater kde byli vyškoleni v brutalitě (Vysoká škola generálního štábu ve Fort Leavenworth v Kansasu, Královská vojenská akademie Sandhurst ve Velké Británii, Vojenská vysoká škola armády USA v Carlisle v Pensylvánii atd.) a požadují, aby společnost nebo škola NENÍ podpořit kongresmanku Ilhan Omarovou Zákon o porušování lidských práv v oblasti porušování lidských práv?
Existují způsoby, jinými slovy, kdy protiválečné úsilí, které je již věnováno nenásilí a týmové práci a obětavosti a vzdělání a široké přitažlivosti, může uspět v tom, že bude globální i místní, bude usilovat o mírový svět, ale také o krátkodobě dosažitelné Změny? Doporučuji přečíst si knihu George Lakeyho s ohledem na tyto otázky a podat zde zprávu o vašich odpovědích.
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat