V článku publikovaném v Al-Monitor bez jediné ověřitelné citace zašel izraelský novinář Shlomi Eldar do bezprecedentní míry, aby odvedl pozornost od korupce ve své zemi.
Mluvil o palestinských novinářích – všichni mluvili pod podmínkou anonymity – kteří „tleskali“ a „obdivovali“ izraelské mediální pokrytí korupčních skandálů kolem pravicového premiéra Benjamina Netanjahua v zemi.
Eldarův přístup je nepochopený a novinářsky nesolidní.
Izraelská média, která mají z velké části podporována Netanjahuovy ničivé války v Gaze nadále neúnavně hájí nezákonnou okupaci Palestiny a slouží jako štít pošramocené pověsti Izraele na mezinárodní scéně. Je to stěží chvályhodné, i když pravděpodobně poskytuje slušné pokrytí vyšetřování Netanjahua.
Vybrat několik Palestinců, kteří údajně chválili izraelská média obhájce válečných zločinů, je pro izraelského novináře pozoruhodná událost, kterou jistě nelze uspokojivě řešit v anonymitě.
Ale pomineme-li Eldarovu žurnalistiku, jeden by si myslel, že hledání palestinského obdivu k izraelským médiím by mělo být v tuto chvíli tou nejméně naléhavou otázkou, kterou je třeba řešit. Jiné jsou mnohem naléhavější.
Například: Je korupce mezi izraelskou politickou elitou příznačná pro větší morální a jiné formy korupce, které postihly celou společnost?
A proč je to tak, že zatímco je Netanjahu obžalován z úplatkářství, žádný izraelský úředník nikdy obžalovaný za válečné zločiny proti Palestincům?
Ve skutečnosti dlouho předtím, než Netanjahuovy korupční skandály zahrnovaly více vážná obvinění – například obchody quid pro quo, v nichž se jeho poradci snažili zmanipulovat mediální pokrytí v jeho prospěch a nabízet vysoké politické funkce výměnou za laskavosti – zahrnovaly úplatky za luxusní doutníky a drahé nápoje.
Izraelci se nám snaží říci, že navzdory všem svým problémům je Izrael dobrou, transparentní, zákony dodržující a demokratickou společností.
To je přesně důvod, proč Eldar napsal svůj článek. Výsledkem byl známý akt intelektuální arogance, se kterým jsme se seznámili.
Eldar dokonce cituje údajně bývalého palestinského vězně, který to řekl Al-Monitor že ve vězení „jsme se dozvěděli, jak funguje demokratický volební proces v Izraeli. Vězni přijali systém, aby si zvolili své vedení zcela demokratickým způsobem a zároveň zajistili svobodu volby.
Jiní citovali svého oblíbeného izraelského novináře, z nichž někteří sloužili a nadále slouží jako hlásné trouby oficiální izraelské hasbary (propagandy).
K tomuto oportunistickému stylu žurnalistiky přispělo také mnoho izraelských přátel ze západních vlád a korporátních médií; přicházejí na pomoc, když jsou těžké časy, aby našli způsoby, jak chválit Izrael a trestat Palestince a Araby, i když tito posledně jmenovaní nejsou pro diskusi vůbec relevantní.
Kdo by mohl zapomenout na kritiku amerického senátora Johna McCaina ohledně mučení vězňů v jeho zemi na vrcholu takzvané „války proti terorismu“? Jeho zdůvodnění bylo, že takovou válku lze vyhrát bez mučení, protože Izrael „nemučí“, a přesto je schopen bojovat proti „palestinskému terorismu“.
Tisíce Palestinců byly mučeny a stovky byly zabity pod nátlakem v izraelských věznicích, z nichž poslední byl Yassin Omar. Navíc podle Klubu palestinských vězňů je 60 procent palestinských dětí zatčených Izraelem také mučeni.
Pokud by izraelská média skutečně poctivě vykreslovala Netanjahuovu korupci, dala by si záležet na tom, aby zdůraznila, do jaké míry korupce přesahuje rámec premiéra, jeho manželky a několika blízkých důvěrníků, ale to by proniklo celým právním politické a obchodní zřízení činící systém sám jako prohnilý a zkorumpovaný.
Místo toho je jádro diskuse přemístěno úplně někam jinam. V Eldarově článku například cituje anonymního Palestince, který mluví o tom, jak palestinští vězni „odmítli politické systémy arabských států a zvolili ten, který absorbovali od ‚izraelského nepřítele‘.
Tato izraelská posedlost odklonit se od diskuse je stará taktika. Kdykoli je Izrael na lavici obžalovaných kvůli jakémukoli problému, který přivolal na ostatní nebo na sebe, okamžitě vytvoří arabského nepřítele, aby ho porazil, potrestal a obvinil.
V konečné analýze si Izrael nějakým způsobem udržuje navrch a samozřejmou morální nadvládu.
To je také důvod, proč Izraelci označují svou zemi za „jedinou demokracii na Blízkém východě“. Je to obranný mechanismus, který má odvrátit skutečnost, že apartheid, rasově strukturované politické systémy jsou ze své podstaty nedemokratické. Izrael se tedy uchýlí ke znevažování svých sousedů, aby potvrdil svou vlastní hodnotu.
Když Izrael v září 1982 usnadnil a pomohl provést masakr v Sabře a Šatíle v Libanonu, použil stejnou logiku k obraně proti mediálnímu pobouření.
Tehdejší izraelský premiér Menachem Begin byl citováno jako výrok „gojimové zabíjejí góje a obviňují Židy“. Tím „oni“ měl na mysli média.
Základem je vždy toto: Izrael je bezúhonný bez ohledu na ohavnost činu; je lepší a civilizovanější a podle selektivních zpráv Eldar to vědí i Palestinci.
Ale kde je pobouření Eldara a jeho izraelských mediálních šampionů, když jsou tisíce černých mužů a žen? v kleci izraelskou policií, připravenou k deportaci, za spáchání smrtelného hříchu, kdy se odvážili uniknout válce ve svých zemích a hledali útočiště v Izraeli?
A co miliony obležených a podrobených Palestinců, kteří žijí hořkou existenci pod nelidskou vojenskou okupací?
Neměla by se izraelská média zaměřovat na velmi právní a politické struktury ve své zemi, díky kterým je v pořádku uvěznit celý národ v rozporu s mezinárodním právem a zákonem o lidských právech?
Nějakým zvláštním způsobem je korupce jednou z mála věcí, které jsou na Izraeli skutečně normální, protože je to vlastnost sdílená se všemi zeměmi světa.
Co není normální a nikdy by nemělo být normalizováno, je to, že Izrael je jedinou zemí na světě, která pokračuje v praxi Apartheid, mnoho let poté, co byla v Jižní Africe rozpuštěna.
Izraelská média by raději tuto diskusi oddálila na neurčito, což je zbabělý čin, který není ani obdivuhodný, ani chvályhodný.
Ramzy Baroud je novinář, autor a editor Palestine Chronicle. Jeho chystaná kniha je „Poslední Země: Palestinský příběh“ (Pluto Press, Londýn). Baroud má titul Ph.D. v oboru palestinských studií z University of Exeter a je nerezidentem v Orfalea Center for Global and International Studies, University of California Santa Barbara. Jeho webová stránka je www.ramzybaroud.net.
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat