Zdroj: Middle East Monitor
Nejvyšší evropští diplomaté znovu vyjádřili své „hluboké znepokojení“ nad probíhajícím rozšiřováním izraelských nelegálních osad a znovu evokovali zásadu, že izraelské akce „ohrožují životaschopnost dvoustátního řešení“.
Tato pozice byla komunikoval od šéfa zahraničních věcí EU Josepa Borrella 19. listopadu během videokonference s ministrem zahraničí Palestinské samosprávy Rijádem al-Málikím.
Všechny izraelské osady jsou protiprávní podle mezinárodního práva a měly by být odmítnuty slovy i činy, bez ohledu na to, zda představují hrozbu pro zaniklé dvoustátní řešení či nikoli.
Odhlédneme-li od skutečnosti, že „hluboké znepokojení“ Evropy není téměř nikdy následováno žádnými věcnými kroky, je formulování právního a morálního postoje v kontextu imaginárních řešení obzvláště nesmyslné.
Otázka tedy zní: „Proč Západ nadále používá řešení dvou států jako svůj politický parametr pro řešení izraelské okupace Palestiny a zároveň nepřijímá žádné smysluplné opatření k zajištění jeho realizace? ?"
Odpověď spočívá částečně ve skutečnosti, že dvoustátní řešení nebylo nikdy navrženo k realizaci. Stejně jako „mírový proces“ a další přetvářky měl za cíl prosadit mezi Palestinci a Araby myšlenku, že existuje cíl, o který stojí za to usilovat, přestože je nedosažitelný.
Avšak i tento cíl byl sám o sobě podmíněn souborem požadavků, které byly zpočátku nereálné. Historicky se Palestinci museli vzdát násilí (jejich ozbrojený odpor proti vojenské okupaci Izraele), souhlasit s různými rezolucemi OSN (i když Izrael tyto rezoluce stále odmítá), přijmout „právo“ Izraele na existenci jako židovský stát a tak dále. Tento palestinský stát, který dosud nebyl založen, měl být také demilitarizován, rozdělen mezi Západní břeh Jordánu a Gazu, ale s výjimkou většiny okupovaného východního Jeruzaléma.
Přesto, zatímco varuje, že možnost dvoustátního řešení se rozpadá, málokdo se obtěžoval pokusit se pochopit realitu z palestinské perspektivy. Podle nedávné zprávy už mají dost iluzí o vlastním neúspěšném vedení hlasování, dvě třetiny Palestinců nyní souhlasí s tím, že dvoustátní řešení není možné.
I tvrzení, že je nutné dvoustátní řešení, alespoň jako předstupeň trvalého jednostátního řešení, je absurdní. Tento argument klade ještě více překážek před palestinské hledání svobody a práv. Pokud by bylo řešení dvou států vůbec proveditelné, bylo by ho dosaženo, kdyby ho všechny strany alespoň veřejně prosazovaly. Nyní se k ní Američané již nezavázali a Izraelci se přes ni přesunuli na zcela nová území a plánovali nezákonnou anexi a trvalou okupaci Palestiny.
Nepopiratelnou pravdou je, že miliony palestinských Arabů (muslimů a křesťanů) a izraelských Židů žijí mezi řekou Jordán a mořem. Už chodí po stejné zemi a pijí stejnou vodu, ale ne jako rovní. Zatímco izraelští Židé zastupují privilegované, Palestinci jsou utlačováni, zavřeni za zdmi a je s nimi zacházeno jako s méněcennými. K udržení izraelských židovských privilegií tak dlouho, jak je to možné, Izrael používá násilí, uplatňuje diskriminační zákony a jak říká profesor Ilan Pappe volá jde o „postupnou genocidu“ proti Palestincům.
Jednostátní řešení má za cíl zpochybnit privilegia izraelských Židů a nahradit současné rasistické, režim apartheidu s demokratickým, spravedlivým a reprezentativním politickým systémem, který zaručuje práva pro všechny národy a všechna vyznání, jako v jakékoli jiné demokratické správě kdekoli na světě.
Aby k tomu došlo, nejsou nutné žádné zkratky a nejsou nutné žádné další iluze o dvou stavech.
Po mnoho let jsme náš boj za palestinskou svobodu spojovali s konceptem spravedlnosti, například „žádná spravedlnost, žádný mír“, „spravedlnost pro Palestinu“ a tak dále. Je tedy vhodné položit si otázku, je jednostátní řešení spravedlivé?
Dokonalé spravedlnosti nelze dosáhnout, protože historii nelze vymazat. Žádného skutečně spravedlivého řešení nelze dosáhnout, když generace Palestinců již zemřely jako uprchlíci bez svobody nebo se kdy vrátili do svých domovů. Nicméně dovolit, aby nespravedlnost trvala, protože ideální spravedlnosti nelze dosáhnout, je také nespravedlivé.
Po léta mnozí z nás obhajovali jeden stát jako nejpřirozenější výsledek strašně nespravedlivých historických okolností. Nicméně já – a vím i o dalších palestinských intelektuálech – jsem se zdržel toho, aby způsobit celebreJednoduše proto, že se domnívám, že jakékoli iniciativy týkající se budoucnosti palestinského lidu musí podporovat samotný palestinský lid. To je nezbytné, abychom zabránili druhu klikvismu a, jak to nazval Antonio Gramsci, intelektualismu, který způsobil Oslo a všechny jeho neduhy.
Nyní, když se veřejné mínění v Palestině posouvá, především proti řešení dvou států, ale také, i když postupně, ve prospěch jednoho státu, je možné veřejně zaujmout i tento postoj. Měli bychom podporovat jeden demokratický stát, protože Palestinci v samotné Palestině stále více prosazují takový oprávněný a přirozený požadavek. Věřím, že je jen otázkou času, než se rovná práva v rámci paradigmatu jednoho státu stanou společnou věcí všech Palestinců.
Prosazování mrtvých „řešení“, jak to nadále činí palestinská samospráva, EU a další, je ztrátou drahocenného času a úsilí. Veškerá pozornost by se nyní měla zaměřit na pomoc Palestincům získat jejich práva, včetně práva na návrat pro palestinské uprchlíky, a na to, aby byl Izrael morálně, politicky a právně odpovědný za nerespektování mezinárodního práva.
Žít jako rovný s rovným v jednom státě, který zboří všechny zdi, ukončí všechna obležení a prolomí všechny bariéry, je jedním z těchto základních práv, o kterém by se nemělo jednat.
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat