Avi Dichter nepojede do Londýna. Izraelský sen o převzetí prodeje na konci roku, nové inscenaci Othella nebo pamětihodnostech Oxford Street se ministrovi veřejné bezpečnosti rozplynul před očima. Ministerstvo zahraničí doporučilo Dichterovi, aby se tam neúčastnil konference, protože by mohl být zatčen za účast na atentátu na vůdce Hamasu Salaha Shehadeha, když byl šéfem bezpečnostní služby Shin Bet. Jedna tunová bomba, která byla použita k útoku na Shehadeh v roce 2002, si vyžádala 15 mrtvých.
Den po strašlivém atentátu, koncem července 2002, jsem navštívil domy, které byly zničeny ve čtvrti Al-Darj v pásmu Gazy. Izraelské obranné síly se v té době snažily tvrdit, že jsou to „chýše“, aby vysvětlily, proč nevěděly, že tam lidé žijí. Byly to ale činžovní domy, ve kterých žily desítky rodin. Člověk, který na ně v temné noci shodil jednu tunu bombu, věděl, že to zabije mnoho nevinných lidí.
Mezi ruinami jsem potkal Mohammeda Matara, palestinského dělníka, který 30 let pracoval v Izraeli, jak ležel v troskách svého domova s obvázanou paží a okem. Při „cíleném zabíjení“ plánovaném Dichterovou Shin Bet přišel Matar o dceru, snachu a čtyři vnoučata. Obrázky hrůzy ze sousedství Gazanu mě od té doby pronásledují. Někdo, pomyslel jsem si, za to musí zaplatit. Je možné, že za takový čin nikdo nenese vinu ani odpovědnost? Zavraždění Shehadeha se stalo zásadní událostí pro izraelské kritiky po celém světě. Nelišil se od mnoha jiných likvidačních operací, které Shin Bet plánoval pro IDF. V červenci 2006 například Izrael zavraždil téměř celou rodinu Abu Salmiyeha – doktora Nabila Abu Salmiyeha, lektora matematiky, jeho manželku a sedm jejich dětí – protože jejich dům byl v té době na návštěvě hledaný muž Mohammed Def. Za posledních sedm let bylo při likvidačních operacích zabito 368 Palestinců, jejichž zakladatelem byl Dichter.
Rozměry bomby svržené na Shehadeh a rozsah jejího zabíjení z ní však udělaly ikonu boje proti brutálním metodám izraelského válčení. Žaloba o náhradu škody byla podána u okresního soudu v New Yorku proti Dichterovi jménem rodin těch, kteří byli zabiti. Generálmajor (Res.) Doron Almog byl nucen zůstat v letadle, když v září 2005 přiletěl do Británie a brigádní generál Aviv Kokhavi, bývalý velitel divize Gaza, zrušil svůj plán studovat v Anglii.
Tito lidé a další byli označeni jako podezřelí z válečných zločinů. Bohužel k tomu došlo pouze v zahraničí. Zde zůstávají ministry a aristokraty, jejich kariéra a veřejné postavení neposkvrněné, jejich čela nepoznamenaná Kainovým znamením. Vrchní soud řadu let odkládal projednávání peticí proti likvidacím, až nakonec v prosinci 2006 dal svůj souhlas. Uplynul další rok, než státní zastupitelství informovalo Vrchní soud, že se nestaví proti vytvoření vyšetřovacího výboru, který by prostudoval Atentát na Shehadeh, pět let po faktu – skandální zpoždění. Za tohoto stavu věcí mohli ti, kteří byli těmito operacemi zděšeni, jen doufat, že právní orgány v zahraničí podniknou kroky k nápravě toho, co se naše úřady rozhodly ignorovat.
Ano, někteří v Izraeli věří, že svržení tunové bomby na obytnou čtvrť si zaslouží trestní vyšetřování. Jsou to izraelští vlastenci o nic méně než ti, kteří věří, že ve válce proti teroru je pro nás vše dovoleno. Nejsou to oni, kdo špiní jméno Izraele – za to mohou činy Izraele; tito lidé se snaží skoncovat s akcemi Izraele. Dávají přednost soudnímu řízení v Izraeli, ale náš právní systém je před nimi zablokován. Jejich zraky proto směřují do zahraničí.
Ministerstvo zahraničí již začalo proti stížnostem v zámoří jednat různými kanály. Je škoda, že toto je jediná odpověď Izraele. Bylo by lepší si zde mezi sebou vyjasnit odpovědnost těchto lidí za tak závažné činy, jako je bombardování čtvrti Shehadeh. Mezitím ti, kdo věří, že nás likvidace přivedly na pokraj morální propasti, se musí dívat směrem k Londýnu. Díky tamním právním autoritám lidé jako Dichter konečně cítí „lehký náraz na křídle“.
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat