Riziko nové studené války se v poslední době značně zvýšilo, a to nejen kvůli ruské invazi na Ukrajinu, ale také proto, že USA uznaly Čínu jako velmocenského soupeře, kterého je třeba omezit. Toto je verze o aktuálním mezinárodním dění, se kterou se člověk setkává mezi mainstreamovými analytiky. Libanonský socialistický učenec Gilbert Achcar však tvrdí, že tato interpretace mezistátních vztahů v dnešním světě je zkreslením vývoje globální politiky od oficiálního konce období známého jako studená válka, která trvala v letech 1947-1991, a spočívá na matoucí představa o otázce „nové studené války“. V rozhovoru, který následuje, Achcar skutečně tvrdí, že od konce 1990. let probíhá nová studená válka a nyní jsme ve fázi, kdy by to mohlo být horké.
Gilbert Achcar je profesorem rozvojových studií a mezinárodních vztahů na School of Oriental and African Studies, University of London. Je autorem mnoha knih, mj Lidé chtějí: Radikální průzkum arabského povstání; The Clash of Barbarisms: The Making of the New World Disorder; Nebezpečná moc: Blízký východ a zahraniční politika USA (ve spolupráci s Noamem Chomskym) a marxismus, orientalismus, kosmopolitismus. Jeho poslední kniha, která právě vyšla, je Nová studená válka: Spojené státy, Rusko a Čína od Kosova po Ukrajinu. (Haymarket Books 2023).
CJ Polychroniou: Ruská invaze na Ukrajinu a její partnerství s Čínou vedly mnoho komentátorů k tomu, aby hovořili o začátku nové studené války. Nicméně ve vaší nově vydané knize Nová studená válka: Spojené státy, Rusko a Čína od Kosova po UkrajinuTvrdíte, že nové geopolitické rozdělení mezi Východem a Západem, a tedy vznik nové studené války, lze vysledovat až do konce 1990. let a konkrétně do války v Kosovu. Začněme tím, jak chápete pojem „studená válka“, protože vidím, že mnozí protestují proti vaší interpretaci interakce států v globálním mezistátním systému před ruskou invazí na Ukrajinu.
Gilbert Achcar: V otázce nové studené války je skutečně mnoho zmatků. Použití výrazu se nezačalo množit nyní, ale od roku 2014 v souvislosti se vztahy USA s Ruskem a od Trumpa pro vztahy s Čínou. Škála názorů však zůstala stejná, mezi těmi, kteří věří, že jsme v háji, těmi, kteří věří, že to začalo až nyní invazí na Ukrajinu, a těmi, kteří před ní stále varují jako před možným výsledkem. ! Správné na tom všem je však to, že pojem „studená válka“ se neslučuje s ideologickou a systémovou opozicí, která existovala mezi bloky vedenými Sověty a USA. O původu výrazu „studená válka“ a pojmu „nová studená válka“ podrobně pojednává moje kniha.
„Studená válka“ je v zásadě situace, ve které země udržuje stav přípravy na válku, aniž by byla (zatím) zapojena do „horké války“. Jinými slovy, závody ve zbrojení jsou tím, co způsobilo, že studená válka byla takto nazývána, a od konce 1990. let jsem vysvětloval, jak se Spojené státy rozhodly zachovat úroveň vojenských výdajů na základě scénáře války současně vedené proti Rusku. a Čínou. Toto rozhodnutí souviselo s dalšími provokativními postoji Washingtonu, které mě přivedly k identifikaci začátku toho, co jsem v roce 1999 nazval novou studenou válkou. tak blízko k velmi horké světové válce, jak tomu bylo od roku 1945, někteří stále váhají nazývat věci pravými jmény!
CJP: Kdo je skutečným nepřítelem Washingtonu v době, kdy situujete genezi nové studené války, a proč je válka v Kosovu tak dramatickým zlomem ve světě po skončení studené války?
GA: Po zániku SSSR se objevilo mnoho komentářů o nutnosti Washingtonu vymyslet nového globálního nepřítele. Někteří věřili, že „terorismus“ problém vyřešil, ale „terorismus“ v žádném případě není druhem „rovnocenného konkurenta“, kterého Washington potřebuje, aby si zajistil věrnost svých spojenců z dob studené války, které Zbigniew Brzezinski proslavil jako své „vazaly“. Založením svého skutečného chování na předpokladu, že Rusko i Čína byly potenciálními nepřáteli, Spojené státy obnovily napětí s Ruskem – a vytvořily nové s Čínou poté, co s ní spolupracovaly proti SSSR během posledních 15 let studené války.
Kosovská válka byla rozhodující, protože rozbila veškeré iluze, které Moskva a Peking mohly mít o „novém světovém řádu“, který slíbil George Bush starší v roce 1990, když se připravoval na první válku vedenou USA proti Iráku, vedenou ve jménu mezinárodního práva a posvěceno rezolucí Rady bezpečnosti OSN, kterou Moskva schválila a o níž se Peking zdržel hlasování. Bush starší – ve slavném projevu proneseném ironií historie 11. září 1990 – slíbil, že od té doby bude svět „zcela odlišný od toho, který jsme znali: svět, kde vládne zákona nahrazuje vládu džungle." Moskva a Peking doufaly, že OSN bude od nynějška hrát roli, pro kterou byla původně navržena, a dá jim tak právo veta ohledně použití síly v mezinárodních vztazích. Stejně tak administrativa Billa Clintona ujistila Moskvu, že rozšíření NATO o Polsko, Maďarsko a Českou republiku nebylo zamýšleno proti Rusku. A přesto tentýž rok 1999, kdy bylo toto rozšíření zpečetěno, je rokem, kdy NATO zahájilo svou vůbec první válku, válku v Kosovu, obcházením Rady bezpečnosti OSN, a tím porušením mezinárodního práva.
CJP: Putin byl zvolen ruským prezidentem jen pár měsíců po válce v Kosovu a okamžitě zahájil řadu poměrně dramatických opatření domácí a zahraniční politiky, jejichž cílem je učinit Rusko silnějším a opět významným aktérem v globálních záležitostech. Z vašeho pohledu bylo Putinovo rozhodnutí napadnout Ukrajinu jen reakcí na rozšíření NATO a jeho rostoucí strategický vztah s Ukrajinou, nebo, jak tvrdili někteří mainstreamoví učenci, možná také součástí plánu na obnovu ruského impéria s návratem do 19th století imperialistické praktiky?
GA: Podle mého názoru je v obou vysvětleních pravda. Rozšiřování NATO na východ v 1990. letech spolu s neoliberální „šokovou terapií“, kterou Washington prosazoval v postsovětském Rusku, a jeho povzbuzováním k antidemokratickému chování Borise Jelcina, položily základy pro Putinův nástup k moci. Musel spolknout velmi hořkou pilulku druhého kola rozšiřování NATO, zpečetěného v roce 2004, které k Alianci přidalo tři bývalé sovětské republiky Pobaltí spolu s dalšími východoevropskými státy. Poté nakreslil červenou čáru ohledně dvou dalších bývalých sovětských republik, které NATO sledovalo – Ukrajinu a Gruzii – které měly rovněž společnou hranici s Ruskem.
Když v roce 2008 George W. Bush prosadil vstup obou států do NATO a získal od Aliance příslib integrovat je navzdory francouzské a německé neochotě, Putin jednal nejprve zásahem do Gruzie v roce 2008, poté anexií Krymu a zasahování na východní Ukrajinu v roce 2014, po ukrajinském nepokoji téhož roku a následném odklonu Kyjeva od Ruska. Tyto zásahy měly vytvořit válečný stav s oběma zeměmi, které znemožnily jejich vstup do NATO, jinak by se Aliance ocitla ve stavu válečnictví s Ruskem.
Za tímto účelem by zásah na východní Ukrajině stačil. Anexe Krymu posloužila dalšímu účelu, a to posílení Putinovy domácí popularity poté, co po jeho návratu do funkce prezidenta v roce 2012 na pozadí masových protestů klesla na minimum. Putin si zahrál na ruský nacionalismus a revanšismus, aby vylepšil renomé svého režimu, a rozvíjí se od té doby, co se začal projevovat ruskou imperiální nostalgií. Rozšíření NATO o Ukrajinu bylo od roku 2014 znemožněno. Invazi na Ukrajinu 24. února 2022 tedy nelze vysvětlit faktorem NATO. Byl to zpackaný a silně špatně vypočítaný pokus Putina podmanit si Ukrajinu, možná s cílem sloučit ji s Ruskem. Také to urychlilo posun jeho režimu směrem k neofašismu: nacionalistické diktatuře založené na falešné demokracii.
CJP: Dnes jsou si Rusko a Čína blíž než kdy jindy a pokoušejí se změnit světový řád. Jaké jsou rozdíly a podobnosti mezi novou studenou válkou a starou studenou válkou?
GA: Část odpovědi na vaši otázku je v samotné otázce: od roku 1961 Čína vstoupila do velmi konfliktního vztahu se SSSR, což ji nakonec vedlo k tomu, že od 1970. let spolupracovala se Spojenými státy proti svému „komunistickému“ rivalovi, dokud se sovětský systém nezačal hroutit.
Za druhé, z Ruska a Číny je to druhá hlavní velmoc v současnosti: Rusko si udržuje vojenskou kapacitu nejvyšší úrovně – i když současným selháním na Ukrajině ztratilo hodně „důvěryhodnosti“, ale jeho HDP bylo nižší než na jihu. Korea je v roce 2021!
Třetí rozdíl je v tom, že zatímco studená válka byla charakterizována systémovou opozicí mezi dvěma bloky, nová studená válka jím není. Putin má více obdivovatelů na krajní pravici, včetně Donalda Trumpa, než lidí na levici, kteří žijí v časovém posunu a věří, že Putin je Stalinovou reinkarnací. Čína je naopak tvrdou pravicí nenáviděná jako „komunistická“ země. Spojenectví mezi Moskvou a Pekingem není dáno systémovou příbuzností. Myšlenka, že jsme svědky konfliktu mezi demokracií a autoritářstvím, je pouze pokusem recyklovat prázdnou předstírání washingtonské studené války ztělesněním Svobodného světa. Skutečnost, že někdo jako indický krajně pravicový autoritářský vládce Narendra Modi je pravidelnou hvězdou v Joe Biden's Summit pro demokraciia to, že brazilský krajně pravicový Jair Bolsonaro se zúčastnil předchozího ročníku konaného v prosinci 2021, je dostatečně výmluvné.
Hlavní podobnost spočívá v tom, co v první řadě představuje „studenou válku“: pokračující budování armády na obou stranách plotu a stále rostoucí tendence považovat mezinárodní vztahy za hru s nulovým součtem, v níž jsou tři protagonisté soutěží o globální vliv.
CJP: Mohla by se tato nová studená válka změnit na horkou?
GA: No, bohužel ano, a to souvisí s dalším rozdílem mezi novou studenou válkou a starou. Během studené války existovala určitá míra předvídatelnosti ohledně SSSR. Byrokracie jsou od přírody konzervativní a sovětská byrokracie nebyla výjimkou. Většinu času byla v defenzivě, včetně doby, kdy se na konci roku 1945 poprvé odvážila opustit svou doménu po roce 1979 invazí do Afghánistánu. Tehdy ji děsila vyhlídka na rozšíření islámského fundamentalismu do Centrální Asijské sovětské republiky v důsledku íránské „islámské revoluce“.
S Putinem se věci změnily. Nacionalistický režim, politicky autokratický a ekonomicky oligarchický, je mnohem náchylnější k vojenským dobrodružstvím než režim byrokratický. Výsledkem je, že Putin již rozpoutal více válek, než měl SSSR po roce 1945 až do svého zániku: Čečensko, Gruzie, Ukrajina, Sýrie, k tomu je třeba připočítat intervenci Wagnerovy polovojenské skupiny v Libyi, Súdánu, Mali a Středoafrické republice. Republika. Samotná existence Wagnerovy skupiny velmi vypovídá o povaze ruského režimu, kde jsou hranice mezi veřejnými a soukromými zájmy značně propustné.
Čína na druhé straně stále jedná podle konzervativní logiky své vládnoucí byrokracie. Ještě nezahájila žádnou válku ze svého území. Své akce vůči Tchaj-wanu i své námořní manévry v mořích obklopujících jeho území považuje za obranu proti americkému vojenskému obklíčení Číny a neustálým americkým provokacím.
Pokud jde o Spojené státy, po roce 1945 zahájily imperiální vojenské výpravy po celém světě, včetně dvou velkých válek v Koreji a Vietnamu a několika menších intervencí. Poté zahájila konec studené války masivním útokem na Irák v roce 1991, následovaly války na Balkáně a v Afghánistánu a v letech 2003-2011 okupace Iráku. Intenzivně a nelegálně se uchyluje k „vzdálené válčení“, především pomocí dronů. A je stále provokativnější vůči Číně: po ruské invazi na Ukrajinu zrychlila svůj kolizní kurz s Pekingem, místo aby se pokoušela odtrhnout od Moskvy.
Přidejte k tomu všemu, že Putin vyhrožoval použitím jaderných zbraní, a získáte pocit, jak nebezpečnou se současná světová situace stala. Globální závody ve zbrojení skutečně dosáhly nových výšin. Nedávno to zjistil Stockholmský mezinárodní institut pro výzkum míru (SIPRI). světové vojenské výdaje vzrostl v roce 2022 na historické maximum 2240 miliard dolarů. Dodali: „Vojenské výdaje států ve střední a západní Evropě dosáhly v roce 345 celkem 2022 miliard dolarů. Reálně výdaje těchto států poprvé překonaly výdaje v roce 1989, kdy studená válka končila.“ Poznamenali také, že „americké vojenské výdaje dosáhly v roce 877 2022 miliard dolarů, což bylo 39 procent celkových globálních vojenských výdajů a třikrát více než částka vynaložená Čínou“. Jen si představte, co by se dalo udělat v boji proti klimatickým změnám, pandemiím a hladu se zlomkem těchto obrovských částek.
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat