Když izraelský premiér Benjamin Netanjahu 9. března odjížděl z Tel Avivu do Říma, byl vrtulníkem převezen na letiště Ben Gurion v Tel Avivu, protože protivládní demonstranti zablokovali všechny silnice kolem něj.
Netanjahuova návštěva se nesetkala s velkým nadšením ani v Itálii. Sezení bylo organizovaný od propalestinských aktivistů v centru Říma pod heslem „Non sei il benvenuto“ – „Nejste vítáni“. Také italská překladatelka Olga Dalia Padoa odmítl přeložit svůj projev v římské synagoze, který byl naplánován na 9. března.
Dokonce i Noemi Di Segni, předsedkyně Svazu italských židovských obcí, ačkoli nepřekvapivě znovu opakuje svou lásku a podporu Izraeli, vyjádřený její starost o izraelské státní instituce.
Zpátky v Tel Avivu byla Netanjahuova cesta do Itálie udeřil od izraelského opozičního vůdce Yaira Lapida jako „marnotratný a zbytečný víkend na desetník v zemi“. Netanjahuova cesta do Itálie měla ale jiné cíle, kromě víkendu v Římě nebo odvedení pozornosti od probíhajících protestů v Izraeli.
V Rozhovor s italskými novinami La Repubblica, které vyšly 9. března, izraelský premiér vysvětlil vznešené cíle své cesty do Itálie. "Rád bych viděl více ekonomické spolupráce," řekl. „Máme zemní plyn: máme ho dostatek a rád bych promluvil o tom, jak ho přivézt do Itálie, abychom podpořili její ekonomický růst.
V posledních týdnech to má italská premiérka Giorgia Meloniová kyvadlově mezi několika zeměmi při hledání lukrativních kontraktů na plyn. Meloni chce nejen zajistit energetickou potřebu své země po rusko-ukrajinské krizi, ale chce, aby se Řím stal hlavním evropským uzlem pro dovoz a vývoz plynu. Izrael to ví a je obzvláště ostražitý vůči hlavnímu italskému plynu se zabývá 23. ledna v Alžírsku by mohla podkopat ekonomickou a politickou pozici Izraele v Itálii, protože Alžírsko nadále slouží jako bašta palestinské solidarity na celém Blízkém východě a v Africe.
Netanjahu měl na mysli jiné problémy, kromě plynu. „Na strategické frontě budeme diskutovat o Íránu. Musíme zabránit tomu, aby se stal jaderným, protože jeho rakety by mohly zasáhnout mnoho zemí, včetně Evropy, a nikdo nechce být zajat fundamentalistickým režimem s jadernou zbraní,“ řekl Netanjahu obvyklým strachem vyvolávajícím a stereotypním jazykem, který patří k jeho nepřátel na Blízkém východě.
Netanjahu má od Itálie dva hlavní požadavky: nehlasovat proti Izraeli v OSN, a co je důležitější, uznat Jeruzalém jako hlavní město Izraele. Ačkoli je východní Jeruzalém mezinárodním společenstvím uznáván jako okupované palestinské město, Netanjahu chce, aby Řím změnil svou pozici, což je v souladu s mezinárodním právem, založeném na chatrné logice „silné a starověké tradice mezi Římem a Jeruzalémem“.
Použitím stejné logiky, tedy logiky vývozu přírodních zdrojů a zbraní výměnou za politickou věrnost Izraeli v OSN, Netanjahu dosáhl velkého úspěchu při normalizaci vztahů mezi svou zemí a mnoha africkými národy. Nyní uplatňuje stejný modus operandi na Itálii, evropskou a světovou mocnost devátý největší ekonomika.
Zda je tato strategie výsledkem rostoucí podřízenosti Evropy Washingtonu a Tel Avivu, nebo Netanjahuova vlastního selhání ocenit měnící se geopolitickou dynamiku po celém světě, je jiná věc. Jasné ale je, že Netanjahu vnímal Itálii jako zemi, která zoufale potřebuje izraelskou pomoc. Během setkání s Meloni, Netanjahu slíbil udělat z Itálie plynárenské centrum pro Evropu a pomoci Římu vyřešit jeho problémy s vodou, zatímco Meloni ze své strany zopakovala, že „Izrael je základním partnerem na Blízkém východě a na globální úrovni“.
Nejnadšenější odezva na Netanjahuovu návštěvu však přišla od krajně pravicového italského ministra infrastruktury Mattea Salviniho, který důrazně podpořeno Izraelská výzva k uznání Jeruzaléma jako jeho hlavního města „ve jménu míru, historie a pravdy“. Tato reakce, i když byla v rozporu s italskou zahraniční politikou, byla stěží překvapením. Lídr strany La Lega byl v minulosti často kritizován za svůj rasistický jazyk. Salvini byl však v posledních letech „reformován“, zejména po a návštěva do Izraele v roce 2018, kde deklaroval svou lásku k Izraeli a kritiku Palestinců. To bylo tehdy, když Salvini začal stoupat v hlavním proudu, na rozdíl od regionální, italské politiky.
To ale není jen Salvniho pozice. Italská vláda uvítala Netanjahuovu návštěvu bez jediné kritiky extremistické politiky jeho krajně pravicové vlády prováděné v okupované Palestině. Tento postoj je sice v souladu s italskou zahraniční politikou, ale také z ideologického hlediska není překvapivý.
Přestože italská politika v minulosti ukázal velká solidarita s bojem palestinského lidu za osvobození a právo na sebeurčení – díky revolučním silám, které měly obrovský vliv na formování italského politického diskursu během druhé světové války a následného osvobození země od fašismu – se tato pozice v průběhu let měnila . Jak se vlastní italská politika sama vychovala směrem k pravici, její zahraničněpolitická agenda v Palestině a Izraeli se zcela posunula směrem k proizraelskému postoji. Těch, kteří jsou nyní v italské vládě vnímáni jako propalestinští, je několik a jsou často označováni za radikální politiky.
Navzdory oficiálnímu proizraelskému diskurzu v Itálii však věci pro Netanjahua nejsou tak jednoduché, jak se mohou zdát, zejména pokud jde o uznání Jeruzaléma jako hlavního města Izraele.
Meloni skutečně nevyjádřil přímý závazek vůči izraelskému požadavku. Naopak v an Rozhovor s agenturou Reuters loni v srpnu, ještě předtím, než se stal italským premiérem, se Meloni zdál být opatrný a pouze prohlásil, že jde o „diplomatickou záležitost a měla by být posouzena společně s ministerstvem zahraničí“.
Meloniho váhání má svůj důvod. Italské uznání Jeruzaléma jako hlavního města Izraele by postavilo Řím mimo konsensus mezinárodního práva. Zvláštní zpravodajka Organizace spojených národů Francesca Albaneseová v otevřeném dopise Melonimu připomněla italské vládě, že uznání Jeruzaléma jako hlavního města Izraele by představovat hrubé porušení mezinárodního práva.
Italská zahraniční politika je rovněž odpovědná kolektivní politice Evropské unie, jejímž nedílným členem je Řím. EU podporuje postoj OSN, že východní Jeruzalém je okupované palestinské město a že je to město Izraele anexe města v roce 1980 je nelegální.
Navíc Itálie nedávno přelomová dohoda s alžírskou státní plynárenskou společností Sonatrach v lednu, znesnadňuje Římu zaujmout extrémní postoj na podporu Izraele. Křehká geopolitická rovnováha vyplývající z plynové krize, která je sama přímým důsledkem rusko-ukrajinské války, činí jakékoli posuny v italské zahraniční politice vůči Palestině a Izraeli podobné aktu sebepoškozování.
Pro Itálii je, alespoň prozatím, arabský plyn mnohem důležitější než cokoli, co by mohl Netanjahu nabídnout. Nová dohoda mezi Římem a Alžírem by Itálii poskytla 9 miliard metrů krychlových plynu, navíc k dodávkám plynu, které již protékají plynovodem TransMed, „BNE Intellinews“ hlášeny. Tato životně důležitá infrastruktura spojuje Alžírsko s Itálií přes Sicílii, která zase protéká potrubím pod Středozemním mořem. „Rozšíření těchto životně důležitých tras již bylo naplánováno s cílem zvýšit současnou kapacitu 33.5 miliardy mXNUMX ročně,“ dodal web pro obchodní zprávy.
Meloni, ačkoliv je krajně pravicový politik bez zvláštní afinity nebo respektu k zavedeným mezinárodním normám, chápe, že ekonomické zájmy převažují nad ideologií. "Dnes je Alžírsko naším prvním dodavatelem plynu," Meloni řekl na tiskové konferenci v Alžíru po podpisu dohody. Dohoda podle ní poskytne zemi „směs energií, který by mohl ochránit Itálii před pokračující energetickou krizí“.
Taková skutečnost by Itálii znemožnila odchýlit se, alespoň prozatím, od svého současného postoje ohledně Jeruzaléma a nezákonnosti izraelské okupace Palestiny. Zatímco pro Izrael by bylo obtížné přesvědčit Itálii, aby změnila svůj postoj, Alžírsko, Tunisko a další arabské země by mohly konečně najít způsob, jak odradit Itálii od slepé podpory Izraele.
– Romana Rubeo je italská spisovatelka a šéfredaktorka The Palestine Chronicle. Její články se objevily v mnoha internetových novinách a akademických časopisech. Je držitelkou magisterského titulu v oboru cizí jazyky a literatura a specializuje se na audiovizuální a žurnalistický překlad.
– Dr. Ramzy Baroud je novinář, autor a redaktor The Palestine Chronicle. Je autorem šesti knih. Jeho nejnovější kniha, kterou vydal společně s Ilanem Pappém, je „Naše vize osvobození: Angažovaní palestinští vůdci a intelektuálové mluví ven“. Mezi jeho další knihy patří ‚Můj otec byl bojovník za svobodu‘ a ‚Poslední země‘. Baroud je nerezidentem Senior Research Fellow v Centru pro islám a globální záležitosti (CIGA). Jeho webová stránka je www.ramzybaroud.net
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat