Tisíce rodin v jižní Kolumbii, vysídlení občanskou válkou vkládají naděje do hnutí, jehož cílem je skoncovat s nutností platit nájem, aby mohli žít ve městě. Vocez de Esperanza (Hlasy naděje) je jednou z takových skupin sestávající z 2000 rodin, které se snaží kolektivně koupit 31 hektarů půdy, aby vytvořili nový styl Comuna v 21. století. V zemi, která se striktně drží neoliberálního modelu a která je jednou z těch, která dostává nejvíce vojenské pomoci z USA, je to sen, který ohrožuje jejich životy.
V únoru tohoto roku začal Miguel Morales, kolumbijský farmář ze skromných začátků, jinak známý jako „Vůdce“ nebo „Hlas naděje“, mluvit s pouličními obchodníky a dalšími neformálně pracujícími ve městě Popayan o jejich životních podmínkách. Osobně a diskrétně hovořili s různými skupinami marginalizovaných populací z celého města a začali vytvářet plán, jak si splnit své sny o vlastním bydlení. Něco téměř nemyslitelného pro miliony vysídlených a nechtěných občanů v Kolumbii. To, co bylo v únoru skupinou 50 rodin, se nyní stalo rokem 2000 a roste vzhledem k zoufalému nedostatku bydlení a následným vysokým cenám ve městě s masivní nezaměstnaností a bez bezplatných veřejných služeb. Většina z těchto 2000 rodin byla vysídlena polovojenskými jednotkami, partyzány, policií nebo armádou ve válce, která v Kolumbii pokračuje i přes sebechválící tvrzení o triumfu ve „válce proti terorismu“, kterou tak hrdě oznámil odcházející prezident Uribe.
Dne 9. března stovky těchto rodin, které se integrovaly do skupiny nazvané "Voces de Esperanza" (Hlasy naděje), převzaly opuštěné pozemky patřící departementu Cauca. Dne 12. března je násilně odstranilo 20 ozbrojených policistů a 50 příslušníků speciálních jednotek (ESMA) za použití slzného plynu, což si vyžádalo 3 zraněné a stovky terorizovaných žen a dětí. Od té doby se skupina stěhovala z místa na místo, kdekoli se jim podařilo získat povolení. V současné době žije 1300 rodin v provizorních domech z plastu a stanech bez přístupu k toaletám, tekoucí vodě nebo elektřině, dalších 700 rodin by se k nim přidalo, kdyby bylo na pozemku více místa. Zoufalství těchto rodin a životní podmínky si lze jen těžko představit. Zatím největším problémem je, co udělají, až jim za 10 dní vyprší doba pronájmu. Vyjednávaných 31 hektarů půdy bylo pozastaveno ve snaze učinit formální a legalizovat každý krok procesu, aby bylo pro vládu obtížnější zabránit pokračování projektu a zajistit si mezinárodní pomoc. Vládní úplatky bránily dalším vlastníkům půdy prodávat těmto politicky organizovaným nechtěným občanům. Mezitím jim také zabránily pronajmout si další pozemky kvůli vládním pokusům o úpadek hnutí.
V širším měřítku „Vůdce“ hovořil o dalších plánech na zajištění půdy pro 10 000 rodin a na to, aby tyto nové projekty směřovaly k soběstačnosti a integrované místní ekonomice. Doufá, že se tento model rozšíří na národní i mezinárodní úrovni a ukončí tak potřebu dlouhodobého pronájmu. Hrdě také mluví o ideologii, kterou podněcuje mezi svými nejbližšími společníky, kteří chtějí zachovat jeho osobní bezpečnost. Jeho nejzjevnější inspirací je Che Guevara, kterého cituje a hrdě nosí různé insignie své podoby. Skupina 30 pracovníků pracuje ve směnách na ochraně majetku 24 hodin denně a na řešení vnitřních nepokojů. Vnitřní strukturu organizace prozatím tvoří výbor 10 členů, kteří se dobrovolně přihlásili a byli považováni za nejschopnější a politicky nejuvědomělejší, 7 mužů a 3 ženy. Tato skupina vznikla částečně kvůli nutnosti vytvořit skupinu při vzniku nadace „Voces de Esperanza“, která hledá pomoc od zahraničních dárců a podporu OSN a Evropské unie. Potřeba větší participace a demokracie při řešení problémů se pravděpodobně objeví s postupem hnutí. Prozatím všechna důležitá rozhodnutí a problémy přináší vedoucímu buď výbor, nebo sami lidé. S problémy se pak vypořádá sám.
V tuto chvíli je největší nadějí pro tyto lidi a jejich děti, že brzy společně získají právo na pozemek, který se pokoušejí koupit. Pokud toho dokážou dosáhnout, každé rodině bude přiděleno hodně za cenu kolem 500 USD na rodinu. Odtud začne bitva o vodu, elektřinu, silnice a další základní infrastrukturu. Hrozba násilí ze strany místních a národních úřadů, které nejsou ochotny vyhovět své ústavní povinnosti zajistit kolumbijskému lidu bydlení, je stále přítomná. Jako v každém lidovém boji, který se vymyká barbarskému kapitalistickému modelu, vystavují ti, kdo jsou zapojeni do hnutí, své vlastní životy a životy svých rodin. "Vůdce" má za sebou 3 pokusy o život a ohrožení života jeho 14letých a 3letých dcer. Má podezření, že za útoky stojí vláda. Úspěch této skupiny 2000 rodin by mohl poskytnout inspiraci a nový model pro reformaci Kolumbie počínaje novými modely vytvořenými těmi, kteří nejméně podporují její současní vůdci. Změna vlády v nadcházejících volbách by mohla znamenat posun od represe k podpoře v boji pro chudé za zajištění půdy a finančního zabezpečení, jak je tomu ve Venezuele a v mnoha lidových bojích v minulosti i současnosti Latinské Ameriky.
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat